Přeskočit na obsah

Sjálkót

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Sjálkót
سیالکوٹ‎
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška256 m n. m.
Časové pásmoUTC+05:00
StátPákistánPákistán Pákistán
Sjálkót
Sjálkót
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha3 016 km²
Počet obyvatel591 668 (2017)[1]
Hustota zalidnění196,2 obyv./km²
Správa
Oficiální webwww.mcsialkot.lgpunjab.org.pk
Telefonní předvolba052
PSČ51310
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sjálkót (urdsky: سيالكوٹ) je město v pákistánském Pandžábu. Jde o hlavní město okresu Sjálkót a 12. nejlidnatější město Pákistánu.[2] K roku 2017 mělo 591 668 obyvatel.

Podle římsko-řeckého historika Arriána mělo město v době invaze Alexandra Makedonského 80 000 obyvatel[3], ale bylo srovnáno se zemí jako varování ostatním blízkým městům.[4]

Ve 2. století př. n. l. prošlo město přestavbou a stalo se hlavním městem krále Menandrose I.[5] Za jeho vlády se z města stalo obchodní centrum proslulé hedvábím.

Kolem roku 460 vtrhli do regionu Hunové a město dobyli, stalo se tak jejich významným centrem.[6] V roce 528 byli Hunové poraženi koalicí vedenou princem Yashodharmanem.[7]

Pozdní antika

[editovat | editovat zdroj]

V roce 633 město navštívil čínský cestovatel Süan-cang[8]. V této době bylo město jádrem regionu severní Pandžáb. V roce 643 jej napadli princi z Džammú, kteří jej drželi až do muslimských invazí během středověku.

Středověk

[editovat | editovat zdroj]

V 11. století padl Láhaur a hlavní město říše hinduistických Šahíjů bylo přesunuto do Sjálkótu.

V roce 1185 dobyl Pandžáb Muhammad z Ghóru a připojil město k sultanátu Dillí.[9]

Ve 13. století přijel do oblasti Imám Ali-ul-Haq, který úspěšně konvertoval mnoho hinduistů na Islám.[10] Ali-ul-Haq později zemřel v boji a je uctíván jako mučedník.

V 15. století se stal Sjálkót hlavním městem vládce Jasrata, který dobyl v letech 1421–1442 většinu Pandžábu, v roce 1423 také porazil džammského vládce Bhim Devu a získal Džammú.

Po Jasratově smrti město dobyl sultán Bahlul Lodi.

V roce 1520 bylo město dobyto během tažení Usmana Ghani Razy.

Britská kolonizace

[editovat | editovat zdroj]

Sjálkót byl obsazen břity po porážce Sikhů v bitvě u Gurajtu v roce 1849.

V roce 1857 se 2 pluky vzbouřili proti Východoindické společnosti.[11]

Během koloniální éry se město proslavilo výrobou papíru a železa.[12] Chirurgické nástroje byly z města rozváženy do celé Indie. Město také vyrábělo sportovní potřeby.

Během Druhé búrské války byli v Sjálkótu drženi váleční zajatci.

Clock Tower z roku 1922

Po 2. světové válce

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1947 došlo k vyhlášení nezávislosti, hinduisté a sikhové se přestěhovali do Indie, zatímco muslimové se usadili ve městě. Většina průmyslu ve městě byla zničena.

Ze Sjáljótu pochází 10% výrobků, které jsou exportovány z Pákistánu, v roce 2017 město vyvezlo zboží v celkové hodnotě 2,5 miliardy dolarů.

Z města je také vyváženo až 70% ze všech fotbalových míčů.[13][14]

Automobilová

[editovat | editovat zdroj]

Sjálkót spojuje s městy Wazirabad, Daska, Lahore a Gujranwala dvouproudová dálnice.

Železniční

[editovat | editovat zdroj]

Z města vyjíždí každodenně Allama Iqbal Express, který jede do Karáčí a přes Lahore zpět do města.

Sjálkótské mezinárodní letiště bylo postaveno v roce 2007 a výstavba stála 4 miliardy rupií. Z letiště se létá do Bahrajnu, Ománu, Saúdské Arábie, Kataru, Spojených arabských emirátů , Francie, Spojeného království a Španělska.

Partnerská města

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sialkot na anglické Wikipedii.

  1. leden 2018. Dostupné online. [cit. 2022-09-05].
  2. Pakistan City & Town Population List. www.tageo.com [online]. Tageo.com website. Dostupné online. 
  3. ARRIÁNOS. The Anabasis of Alexander, Or the History of the Wars and Conquests of Alexander the Great. [s.l.]: Hodder and Stoughton, 1884. Dostupné online. 
  4. YENNE, Bill. Alexander the Great: Lessons from History's Undefeated General. [s.l.]: St. Martin's Press, 2010-04-13. Dostupné online. ISBN 9780230106406. 
  5. TARN, William Woodthorpe. The Greeks in Bactria and India. [s.l.]: Cambridge University Press, 2010-06-24. Dostupné online. ISBN 9781108009416. 
  6. KULKE, Hermann; ROTHERMUND, Dietmar. A History of India. [s.l.]: Routledge, 2016-05-27. Dostupné online. ISBN 9781317242123. 
  7. DRACHENFELS, Dorothee von; LUCZANITS, Christian; DEUTSCHLAND, Kunst-und Ausstellungshalle der Bundesrepublik. Gandhara, the Buddhist heritage of Pakistan: Legends, monasteries, and paradise. [s.l.]: Kunst- und Ausstellungshalle der Bundesrepublik Deutschland; Mainz: Verlag Philipp von Zabern, 2008. Dostupné online. ISBN 9783805339575. 
  8. WRIGGINS, Sally. The Silk Road Journey With Xuanzang. [s.l.]: Basic Books, 2008-08-06. Dostupné online. ISBN 9780786725441. 
  9. CHAKRABARTY, Dilip K. The Geopolitical Orbits of Ancient India: The Geographical Frames of the Ancient Indian Dynasties. [s.l.]: Oxford University Press, 2010-10-18. Dostupné online. ISBN 9780199088324. 
  10. HASAN, Masudul. Hand Book of Important Places in West Pakistan. [s.l.]: Pakistan Social Service Foundation, 1965. Dostupné online. 
  11. WAGNER, Kim A. The Skull of Alum Beg. The Life and Death of a Rebel of 1857. [s.l.]: Oxford University Press, 2018. ISBN 978-0-19-087023-2. S. 105. 
  12. Nausheen Anwar. Infrastructure Redux: Crisis, Progress in Industrial Pakistan & Beyond. Pákistan: Palgrave Macmillan, 2014. Dostupné online. ISBN 978-1-137-44818-7. S. 119. 
  13. Pakistan's business climate If you want it done right. The Economist [online]. 27. října 2017. Dostupné online. 
  14. World's Football Manufacturing Capital in Pakistan Gets a Green Makeover. www.adb.org [online]. 25. listopadu 2022. Dostupné online. 
  15. About. www.bolingbrook.com [online]. Village of Bolingbrook. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]