Sherrill Milnes

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Sherrill Milnes
Sherrill Milnes (vpravo) jako baron Scarpia v opeře Tosca
Sherrill Milnes (vpravo) jako baron Scarpia v opeře Tosca
Narození10. ledna 1935 (89 let)
Downers Grove
Alma materDrake University
Downers Grove North High School
Bienen School of Music
Severozápadní univerzita
North Central College
Povoláníoperní pěvec
ZaměstnavatelSeverozápadní univerzita
OceněníCharles E. Lutton Man of Music Award (1982)
rytíř Řádu umění a literatury
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sherrill Milnes (* 10. ledna 1935 Downers Grove, Illinois, Spojené státy americké) je americký operní pěvec – barytonista, známý především ve Verdiovských rolích. V letech 1965 – 1997 byl sólistou Metropolitní opery v New Yorku.

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Downers Grove, Illinois v rodině farmáře. Už jako dítě projevoval všestranné hudební nadání. Kromě zpěvu, hrál na klavír, housle, violu, kontrabas, klarinet, a tubu. Přestože jeho zájmy se ne vždy přikléněly k opeře, býval přistižen, jak zpívá kravám svého otce či cvičí operní smích při jízdě na traktoru.

Po ukončení střední školy uvažoval o studiu anesteziologie, ale později se vrátil k hudbě. Hudbu studoval na Northwestern University a Drake University[1], a chtěl se stát učitelem. Po absolvování Drake University, strávil léto jako elév v Santa Fe Opera kdy se definitivně rozhodl stát se operním zpěvákem. Krátce studoval u slavné sopranistky Rosy Ponselle.

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

Svou operní kariéru zahájil v Operní společnosti v Bostonu v roce 1960, pod vedením Borise Goldovskyého, Debutoval v roli Masetta v Mozartově opeře Don Giovanni. Jeho manažerem se stal Herbert Barrett. V roce 1961 poprvé vystoupil v Baltimore Opera Company v roli Gérarda v opeře Umberta Giordana André Chénier.

V roce 1964, Milnes zaznamenal svůj první zásadní průlom v kariéře, když zpíval roli Valentina v Gounodově opeře Faust v New York City Opera (jeho partnerem v roli Mefista byl Norman Treigle). S touto rolí rovněž debutoval v Metropolitní opeře 22. prosince 1965; další debutantkou MET v tomto představení byla Montserrat Caballé v roli Markéty. V roce 1967 vytvořil roli kapitána Adama Branta ve světové premiéře opery Marvina Davida Levyho Smutek sluší Elektře v Metropolitní opeře. Na této scéně zpíval celkem v 653 představeních a naposledy zde vystoupil ve Verdiho Aidě jako Amonasro dne 22. března 1997 [2]

V roce 1964 absolvoval také svou evropskou premiéru jako Figaro v opeře Lazebník sevillský v Teatro Nuovo v Miláně. Ale teprve jeho výkon v roli Millera ve Verdiho opeře Luisa Miller v roce 1968 jej katapultoval mezi světovou špičku.

Začátkem roku 1980 měl vážné hlasové zdravotní problémy, ale překonal je. V roce 1984 zpíval ve světové premiéře opery Sergeje Rachmaninova Monna Vanna pod taktovkou Igora Buketoffa.

V roce 1998 publikoval své vzpomínky pod titulem American Aria : From Farm Boy to Opera Star[3].

V současné době je emeritním profesorem zpěvu na Northwestern University. Působí jako umělecký poradce Opery v Tampě.

Ocenění díla[editovat | editovat zdroj]

Nadace VOICExperience Foundation[editovat | editovat zdroj]

V roce 2001, Milnes se svou manželkou, sopranistkou Marií Zouves, založil nadaci VOICExperience Foundation, neziskovou organizaci pro výchovu mladých zpěváků. Tento krok vyplynul z řady mistrovských kurzů které Milnes vedl. Nadace, která sídlí na Floridě, nabízí několik vzdělávacích programů, seminářů, osvětových akcí a komunitních programů. Akce a kursy probíhají v Tampa Bay a v New Yorku.[7]

Sherrill Milnes a Praha[editovat | editovat zdroj]

Sherrill Milnes vystoupil v Praze několikrát:

V roce 1981 v rámci Pražského jara vystoupil v představeních:

V rámci Pražského jara v roce 1990 vystoupil v představeních:

V roce 2016 se Milnes ujal režie operního představení Mozartovy opery Don Giovanni, kterou nastudoval dirigent John Nardolillo se souborem mladých zpěváků a hudebníků, studentů a absolventů hudebních konzervatoří a univerzit (Juilliard School, Peabody Conservatory, Royal College of Music and the Royal Academy of Music in London, Conservatorium of Sydney) v rámci Prague Summer Nights Young Artists Music Festival.[9]

Diskografie[editovat | editovat zdroj]

kompaktní disky[editovat | editovat zdroj]

1967
1968
1969
1970
1971
1972
1973
1974
1975
  • Rossini: Il barbiere di Siviglia (dále zpívají: Sills, Gedda, Capecchi, Raimondi, Barbieri – dirigent: James Levine)
  • Verdi: Luisa Miller (dále zpívají: Luciano Pavarotti, Montserrat Caballé – Maag, cond.)
  • Massenet's La Navarraise (dále zpívají: Horne, Plácido Domingo, Bacquier – H. Lewis, cond.)
  • Verdi: Il trovatore [zpívají bonus tracks from a 1968 recording of Act II zpívají Richard Tucker] (dále zpívají: Montserrat Caballé, Cossutta, Arkhipova – Guadagno, cond.)
1976
  • Giordano: Andrea Chénier (dále zpívají: Scotto, Plácido Domingo – dirigent: James Levine)
  • Verdi: Macbeth (dále zpívají: Cossotto, Carreras, Raimondi – Muti, cond.)
  • Massenet: Thaïs (dále zpívají: Sills, Gedda, van Allan – Maazel, cond.)
1977
1978
  • Bravissimo, Domingo! Arias and Duets zpívají Leontyne Price and Sherrill Milnes
  • Rossini: Guglielmo Tell (dále zpívají: Freni, Luciano Pavarotti, Mazzoli, Jones, Ghiaurov – Chailly, cond.)
  • Verdi: Otello (dále zpívají: Scotto, Plácido Domingo – dirigent: James Levine)
  • Verdi: Rigoletto (dále zpívají: Sills, Kraus, M. Dunn, Ramey – Rudel, cond.)
  • Puccini: Tosca (dále zpívají: Freni, Luciano Pavarotti – Rescigno, cond.)
1979
  • Puccini: La bohème (dále zpívají: Scotto, Neblett, Kraus, Manuguerra, Plishka, Tajo; dirigent: James Levine)
1980
  • Massenet: Le roi de Lahore (dále zpívají: Joan Sutherland, Lima, Ghiaurov, Morris, Tourangeau – Bonynge, cond.)
1981
1986
  • Ponchielli: La Gioconda (dále zpívají: Marton, Ramey, Lamberti – Patanè, cond.)
1990
2001
  • Wolf-Ferrari: Sly (dále zpívají: Carreras, Kabatu – Gimenez, cond.)

Recitaly[editovat | editovat zdroj]

DVD[editovat | editovat zdroj]

1976
  • Puccini: Tosca (with Kabaivanska, Domingo – Bartoletti, cond., de Bosio, dir.)
1979
  • Verdi: Luisa Miller (with Scotto, Domingo, Morris; Levine, cond., Merrill, dir.)
1980
  • Verdi: Don Carlos (Scotto, Troyanos, Moldoveanu, Plishka, Hines; Levine, cond., Dexter, dir.)
1983
  • Verdi: Ernani (with L. Mitchell, Pavarotti, Raimondi – Levine, cond., Samaritani, dir.)
1984
  • Verdi: Simon Boccanegra (with Tomowa-Sintow, Moldoveanu, Plishka – Levine, cond., Capobianco, dir.)
1985
  • Verdi: Nabucco (with Bumbry, Cortez, Raimondi – Santi, cond.)
  • Sherrill Milnes: An All-Star Gala (various artists)
1986
  • Sherrill Milnes at Juilliard: An Opera Master Class
1988
  • Verdi: Il trovatore (with Marton, Zajick, Pavarotti – Levine, cond., Melano, dir.)
1989
  • Verdi: Aïda (with Millo, Zajick, Domingo – Levine, cond., Frisell, dir.)
1991
  • Met's 25th Anniversary Gala at Lincoln Center (various artists)
1992
  • Puccini: La fanciulla del West (with Daniels, Domingo – Slatkin, cond., del Monaco, dir.)
1996
  • James Levine 25th Anniversary Gala (various artists)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sherrill Milnes na anglické Wikipedii.

  1. Sherrill Milnes v databázi NNDB
  2. Sherrill Milnes v archivu MET [online]. Archiv Metropolitní opery [cit. 2015-11-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-11-18. (anglicky) 
  3. MILNES, Sherrill. American Aria : From Farm Boy to Opera Star. New York: Amadeus Press, 1998. 320 s. Dostupné online. ISBN 978-1574671605. (anglicky) 
  4. Charles E. Lutton Man of Music
  5. The Winners of the 2008 OPERA NEWS Awards are… [online]. Metropolitan Opera, Opera News, 4 August 2008 [cit. 2009-03-20]. Dostupné online. 
  6. Tokyo Quartet, Peter Oundjian receive Sanford Medals
  7. Greg Waxberg, Greg (3 June 2015). "Lessons of a Lifetime" Archivováno 23. 9. 2015 na Wayback Machine.. Classical Singer
  8. a b c d Sherrill Milnes v databázi Archivu Národního divadla
  9. Sherrill Milnes bude opět v Praze pracovat s mladými talenty. Harmonie [online]. 2016-06-29 [cit. 2016-07-09]. Dostupné online. 
  10. Verdi Aida [online]. gramophone.co.uk [cit. 2018-07-14]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]