Seznam vládců Slovenska

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Znak Nitranského knížectví
Znak Uherska
Znak Slovenské republiky

Seznam vládců Slovenska přináší přehled hlav státních útvarů, které se v minulosti nacházely na území dnešního Slovenska. Uvedena jsou nitranská knížata, uherští králové, prezidenti Československé republiky (včetně Slovenského štátu) a prezidenti Slovenské republiky.

Do tohoto seznamu jsou zahrnuti i uvádění vládci Sámovy říše, kmenového svazu Slovanů zahrnujícího i dnešní území Slovenské republiky. Panovníci z dob stěhování národů a starších zde zahrnuti nejsou, jsou uvedeni na stránce Seznam germánských vládců na území Česka a Slovenska.

Sámova říše (623?–658/9)[editovat | editovat zdroj]

Jméno Portrét Život Vláda Poznámky
Sámo Sámo 605?

659?
623/4–658/9 Franský kupec, vládce slovanského kmenového svazu, tzv. Sámovy říše.

Nitranské knížectví (825?–1108/1110)[editovat | editovat zdroj]

Samostatný stát (825?–833)[editovat | editovat zdroj]

Jméno Portrét Život Vláda Poznámky
Pribina 800?

861?
825?–833 První historicky známý nitranský kníže. Byl posledním knížetem nezávislého Nitranského knížectví a asi od roku 840 prvním knížetem Blatenského knížectví

Velkomoravská říše (833–906)[editovat | editovat zdroj]

Jméno Portrét Život Vláda Poznámky
Mojmírovci (833–906)
Mojmír I. Mojmír I. 795?

846?
833–846 První historicky známý moravský vládce, zakladatel dynastie Mojmírovců. Roku 833 uskutečnil Mojmír I. výpravu proti Nitranskému knížectví. Pribina musel uprchnout, tak Velkomoravská říše získala Nitranské knížectví.
Rostislav Rostislav 813?

po 870
846–870 Synovec Mojmíra I. V roce 846, pravděpodobně po Mojmírově smrti, byl na velkomoravský stolec dosazen Ludvíkem Němcem, panovníkem východofranské říše. Na Moravu přišli na jeho žádost misionáři Cyril a Metoděj.
Svatopluk I. Svatopluk I. 830

894
870–894 Synovec Rostislava. Třetí a nejvýznamnější panovník Velkomoravské říše (ve středověku označován za krále).
Mojmír II. Mojmír II. 871

906?
894–906 Syn Svatopluka I. Po roce 906 o Mojmírovi II. historické prameny mlčí, předpokládá se tedy, že zemřel právě toho roku.
Svatopluk II. 884

906
???–906 Údělník v Nitře. Na krátku dobu se stal spoluvládcem říše svého bratra.
Predslav ???

 ???
???–??? Bratislavský kníže, diskutabilní osobnost z dějin.

Maďarské velkoknížectví (920–1000/1)[editovat | editovat zdroj]

Jméno Portrét Život Vláda Poznámky
Arpádovci (920–1000/1)
Zoltán Zoltán 896

949/50
920 – 949/50 Byl nejmladším synem Arpáda. Zmínka o jeho životě je zapsána v kronice z 12. století s názvem Gesta Hungarorum, jejíž autor je neznámý.[1]
Fajsz Fajsz počátek 10. století

955
949/50–955 Byl jediným synem Jutotzase, třetího syna Arpáda. Jediná zmínka o Fajszovi pochází z listu Konstantina VII. Porfyrogenneta. O jeho vládě se neví nic.
Takšoň Takšoň 931?

972?
955–970/2 Takšoň se narodil jako syn Zoltána.[2] Kronika Gesta Hungarorum Takšoňovo narození datuje do roku 931.[3][4] Na velkoknížecí stolec dle ní nastoupil po otcově abdikaci v roce 947,[5][6] tedy tři roky před jeho smrtí. Autor Gesta Hungarorum uvádí, že se za Takšoňova panování v Uhersku usadili muslimovéVolžského Bulharska.[7][8][9]
Michal Uherský Michal Uherský 960?

977/95
971–977/97

Polské království (1001–1030)[editovat | editovat zdroj]

Jméno Portrét Život Vláda Poznámky
Piastovci (1001–1030)
Boleslav Chrabrý Boleslav Chrabrý 967

17. června 1025
1001–1025 Byl synem prvního historicky doloženého polského knížete Měška I. Asi v roce 1001 přepadl Nitranské knížectví.
Měšek II. Lambert Měšek II. Lambert 990?

10. května 1034
1025 – 1030[pozn. 1] Za jeho vlády Polské království rychle upadlo, když Měškovi bratři Bezprym a Ota využili jeho několikaletých sporů s císařem Svaté říše římské Konrádem II. Sálským a zorganizovali proti němu koalici Svaté říše římské a Kyjevské Rusi.

Moravské knížectví (1030–1044)[editovat | editovat zdroj]

Jméno Portrét Život Vláda Poznámky
Přemyslovci (1030–1044)
Břetislav I. Břetislav I. 1002/5?

10. ledna 1055
1030–1033 V roce dobytí Moravy mu jeho otec Oldřich svěřil její správu. Roku 1033 uprchl před otcem do ciziny, zřejmě protože na knížecím stolci podporoval strýce Jaromíra. V roce 1030 dobyl většinu území Nitranského knížectví.
Oldřich I. Oldřich I. 970/91?

9. listopadu 1034
1033–1034 Přímá vláda českého knížete.
Břetislav I. Břetislav I. 1002/5?

10. ledna 1055
1034–1044[pozn. 2] Moravský kníže Břetislav se stal i českým knížetem, Moravu si ponechal ve své moci. Na konci svého života určil, že nejstarší z jeho potomků bude vládnout z Prahy celé zemi (tzv. seniorát) a mladší synové získají území na Moravě. Morava tak byla rozdělena na brněnský a olomoucký úděl; z brněnského se později vydělil úděl znojemský.

Uherské království (1030–1108/1110)[editovat | editovat zdroj]

Jméno Portrét Život Vláda Poznámky
Arpádovci (1030–1031)
Vazul Vazul 10. století

1037
1030–1031 Aby se nemohl stát uherským králem, byl v roce 1031 oslepen.
Svatý Emerich Svatý Emerich 1000/7?

2. září 1031
1031 Imrich byl údělným knížetem v Nitře. Štěpán I. měl v úmyslu předat mu vládu v Uhersku ještě za svého života.
Abovci (1038–1041)
Samuel Aba Samuel Aba 990?

5. červenec 1044
1038–1041 Pocházel z kmene Chazarů, patřících k turkické jazykové rodině.
nedynastický, dle některých zdrojů Arpádovec (1042–1044)
Zubur ???

 ???
1042–1044 Zubura ustanovil údělným knížetem Břetislav I., když Nitransko znovu připojil k Moravě.
Arpádovci (1042)
Domoslav 11. století

1048
1042 Nitranský kníže během dynastických bojů. Uprchl do Čech.
Dynastické boje (1038–1046)
Arpádovci (1046–1108/10)
Domoslav 11. století

1048
1046–1048 V roce 1046 se Domoslav vrátil do Nitranska. Které se nepřidalo k pohanskému povstání v Uhrách, až v roce 1046. Zde vládl jako nitranské kníže až do své smrti roku 1048.
Béla I. Béla I. 1016?

11. září 1063
1048–1060 Když v roce 1048 kníže Domoslav zemřel, povolal Ondřej Bélu z Polska.[10] Béla dostal knížecí úděl, který se skládal z Nitranska a Biharska. (Nitranský úděl byl považován za předstupeň k získání svatoštěpánské koruny) Ondřej zároveň určil Bélu svým nástupce, protože v tom čase neměl žádného zákonného dědice.[11] Béla se nechtěl vzdát nároku na korunu a roku 1059 vyjel hledat pomoc v Polsku, u svého švagra Boleslava Smělého. Na jaře 1060 vpadl s polským vojskem do Uher. Ondřejovi přišlo na pomoc početné vojsko z Německa. Obě vojska se střetla v bitvě u řeky Tisy, ze které Béla odešel jako vítěz. Ondřej se snažil utéct do Německa, ale Bélovi vojáci je chytili u Mošenského hradu. Krátce nato Ondřej zemřel.
Ladislav I. (Svatý) Ladislav I. 27. června 1046?

29. července 1095
1074–1077 Narodil se jako prvorozený syn krále Bély I. Po Bélově smrti v roce 1063 vtrhl do Uherska německý císař Jindřich IV., který Ladislava a jeho bratry Gejzu a Lamperta vyhnal do Polska, kde princové požádali o pomoc polského knížete Boleslava II., které se také dočkali. V letech 1074–1077 byl Ladislav nitranským knížetem.
Almoš Arpádovec 1074/1075?

1127/1129?
???–1108/10 Narodil se z manželství uherského krále Gejzy I. s řeckou princeznou Synadene.[12] Byl poslední nitranský kníže.

V letech 1108/10–1918[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Seznam uherských králů.

Slovenská národní rada (1848–1849)[editovat | editovat zdroj]

Slovenská národní rada
15.-16. září 1848–podzim 1849
Portrét Ľudovít Štúr Jozef Miloslav Hurban Michal Miloslav Hodža
Jméno Ľudovít Štúr Jozef Miloslav Hurban Michal Miloslav Hodža
Život 28. října 1815

12. ledna 1856
19. března 1817

21. února 1888
22. září 1811

26. března 1870
Poznámky
Slovenská národní rada v letech 1848-1849 byla vrcholným národním orgánem a historicky první slovenskou národní radou. Byla vytvořena ve Vídni 15.–16. září 1848 pod vedením Ľudovíta Štúra, Jozefa Miloslava Hurbana a Michala Miloslava Hodžy. Byla organizátorem slovenského povstání v rámci revolucí 1848-1849 (přesněji revolucí v Rakouském císařství). Představovala výkonnou moc na územích Slovenska obsazených slovensko-rakouskými jednotkami v boji proti Maďarům. Jednalo se o historicky první slovenský národní reprezentační politický orgán. Jeho pamětní deska je dnes u Karlskirche ve Vídni. První setkání rady se konalo v domě Anny Koléniové v Myjavě. 19. září 1848 se zde, v rámci první dobrovolnické výpravy z Vídně přes Moravu na Slovensko, konalo první národní shromáždění Slováků. Byla zde ústy Ľudovíta Štúra vyhlášena nezávislost slovenského národa na Uhersku. Toto nezávisle spravované území bylo však omezené jen na okolí Myjavy a po několika dnech byli dobrovolníci poraženi a po potlačení revolucí orgán na podzim 1849 zanikl.

Československá republika (1918–1939)[editovat | editovat zdroj]

První republika (1918–1938)[editovat | editovat zdroj]

Jméno Portrét Život Vláda Poznámky
Tomáš Garrigue Masaryk Tomáš Garrigue Masaryk 7. března 1850

14. září 1937
1918–1935 První prezident Československa, o jehož vznik se zasloužil, do funkce byl zvolen celkem čtyřikrát.
Edvard Beneš Edvard Beneš 28. května 1884

3. září 1948
1935–1938 Po Mnichovské dohodě abdikoval.

Druhá republika (1938–1939)[editovat | editovat zdroj]

Jméno Portrét Život Vláda Poznámky
Emil Hácha Emil Hácha 12. července 1872

27. června 1945
1938–1939 zvolen 30. listopadu 1938 oběma komorami Národního shromáždění. Dne 15. března 1939 byla zahájena německá okupace českých zemí.

Slovenská republika (1939–1945)[editovat | editovat zdroj]

Jméno Portrét Život Vláda Poznámky
Jozef Tiso Jozef Tiso 13. října 1887

18. dubna 1947
1939–1945 zvolen 26. října 1939 Sněmem Slovenské republiky.[13] Od 3. dubna 1945 v exilu; ke dni 8. května 1945 podepsalo Slovensko kapitulaci[14]

Československá republika (1945–1992)[editovat | editovat zdroj]

Třetí republika (1945–1948)[editovat | editovat zdroj]

Jméno Portrét Život Vláda Poznámky
Edvard Beneš Edvard Beneš 28. května 1884

3. září 1948
1945–1948 V době války vedl exilovou vládu.

Československá republika a Socialistická republika (1948–1990)[editovat | editovat zdroj]

Jméno Portrét Život Vláda Poznámky
Klement Gottwald Klement Gottwald 23. listopadu 1896

14. března 1953
1948–1953 Poválečný premiér, po komunistickém převratu v únoru 1948 se stal prezidentem.
Antonín Zápotocký Antonín Zápotocký 19. prosince 1884

13. listopadu 1957
1953–1957 Druhý komunistický prezident. Rezignoval na počáteční reformní snahy.
Antonín Novotný Antonín Novotný 10. prosince 1904

28. ledna 1975
1957–1968 V době jeho vlády došlo k jakémusi uvolnění a k částečné rehabilitaci některých nespravedlivě odsouzených v 50. letech.
Ludvík Svoboda Ludvík Svoboda 25. listopadu 1895

20. září 1979
1968–1975 Zvolen v březnu 1968. Po srpnové invazi odmítl kolaborantskou vládu, poté byl ale jedním z hlavních normalizátorů.
Gustáv Husák Gustáv Husák 10. ledna 1913

18. listopadu 1991
1975–1989 Na moskevských jednáních v srpnu roku 1968 Husák „změnil kurs“. V roce 1969 se dostal do čela KSČ.
Václav Havel Václav Havel 5. října 1936

18. prosince 2011
1989–1990 Disident, mluvčí Charty 77 a jedna z vůdčích osobností Sametové revoluce.

Federativní republika (1990–1992)[editovat | editovat zdroj]

Jméno Portrét Život Vláda Poznámky
Václav Havel Václav Havel 5. října 1936

18. prosince 2011
1990–1992 Dne 17. července přijala Slovenská národní rada Deklaraci o svrchovanosti Slovenské republiky, čímž fakticky došlo k zániku československé federace, o jejíž zachování Havel usiloval. Prezident Václav Havel následně abdikoval dne 20. července 1992.[15] V čtyřikrát opakovaných volbách na prezidenta Československa v roce 1992 nebyl nikdo zvolen.

Slovenská republika (od 1993)[editovat | editovat zdroj]

Jméno Portrét Život Vláda Poznámky
Michal Kováč Michal Kováč 5. srpna 1930

5. října 2016
1993–1998 Bývalý ministr financí Slovenské republiky a předseda Federálního shromáždění (v rámci federace). Kandidoval za stranu Lidová strana – Hnutí za demokratické Slovensko.
Rudolf Schuster Rudolf Schuster 4. ledna 1934

1998–2004 Kandidoval za stranu Strana občianskeho porozumenia.
Ivan Gašparovič Ivan Gašparovič 27. března 1941

2004–2014 V prezidentských volbách 2004 kandidoval za stranu Hnutie za demokraciu, ale v prezidentských volbách 2009 kandidoval jako nezávislý. Stal se prvním prezidentem v historii Slovenské republiky, který nastoupil druhé funkční období.
Andrej Kiska Andrej Kiska 2. února 1963

2014–2019 Kandidoval jako nezávislý.
Zuzana Čaputová Zuzana Čaputová 21. června 1973

2019– První žena v úřadu. Kandidovala za stranu Progresívne Slovensko.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Polsku vládl až do roku 1034
  2. Moravě vládl až do roku 1049

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Zoznam vládcov Slovenska na slovenské Wikipedii.

  1. Tóth 1994, s. 741.
  2. KRISTÓ, Gyula; MAKK, Ferenc. Az Árpád-ház uralkodói. Budapest: I.P.C. Könyvek, 1996. 288 s. ISBN 9637930973. OCLC 1087538045 S. 22, 24. (maďarsky) Dále jen [Az Arpád]. 
  3. Deeds of the Hungarians. Redakce Martyn C. Rady, László Veszprémy; překlad Martyn C. Rady, János M. Bak. Budapest: Central European University Press, 2010. 326 s. ISBN 9781441694997. S. 121. (anglicky) Dále jen [Deeds of the Hungarians]. 
  4. Az Arpád, s. 24.
  5. ENGEL, Pál. The Realm of St Stephen: A History of Medieval Hungary, 895–1526. New York: Tauris Publishers, 2001. ISBN 1-86064-061-3. S. 19. (anglicky) Dále jen [The Realm of St Stephen]. 
  6. TÓTH, Sándor László. Zaltas. In: KRISTÓ, Gyula; ENGEL, Pál; MAKK, Ferenc. Korai magyar történeti lexikon (9.–14. század). 1. vyd. Budapest: Akadémiai Kiadó, 1994. Dále jen [Korai]. ISBN 9789630567220. S. 741. (maďarsky)
  7. Deeds of the Hungarians, s. 127.
  8. A magyarok, s. 180, 291.
  9. BEREND, Nora. At the Gate of Christendom: Jews, Muslims and "Pagans" in Medieval Hungary, c. 1000–c.1300. Cambridge: Cambridge University Press, 2006. 364 s. ISBN 978-0-521-02720-5. S. 65. (anglicky) Dále jen [At the Gate]. 
  10. Kronika uhorských kráľov zvaná Dubnická. Příprava vydání Július Sopko. Budmerice: Vydavateľstvo Rak, 2004. 239 s. ISBN 80-85501-13-9. S. 66. 
  11. ZUPKA, Dušan. Rituály zmierenia v zápasoch o uherský trón v druhej polovici 11. storočia. In: NODL, Martin; WIHODA, Martin. Rituál smíření : konflikt a jeho řešení ve středověku : sborník příspěvků z konference konané ve dnech 31. května - 1. června 2007 v Brně. Brno: Matice moravská, 2008. Dále jen Rituály zmierenia v zápasoch o uherský trón. ISBN 978-80-86488-48-6. S. 58.
  12. www.mek.oszk.hu
  13. KÁRPÁTY, Vojtech. Organizačno-bezpečnostné přípravy a opatrenia počas voľby prezidenta prvej Slovenskej republiky. Pamäť národa. 2014, čís. 4, s. 3–18. Dostupné online. (slovensky) 
  14. JANCURA, Vladimír. Kto vlastne kapituloval v Kremsmünsteri. Pravda [online]. 2017-05-08 [cit. 2018-10-27]. Dostupné online. (slovensky) 
  15. LUTIŠAN, Vojtěch. Volba prezidenta republiky v České republice. Brno, 2009 [cit. 2018-01-11]. 76 s. diplomová práce. Právnická fakulta Masarykovy univerzity. Vedoucí práce Vojtěch Šimíček. s. 19–22. Dostupné online.

Související články[editovat | editovat zdroj]