Seznam sopek Indonésie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Indonéské vulkány.

Toto je seznam sopek v Indonésii.

Souostroví Indonésie je tektonicky i vulkanicky jedna z nejaktivnějších oblastí na Zemi. Nachází se na něm minimálně 500 sopek, z nichž je asi 130 aktivních: 35 na Jávě, 30 Sumatře, 30 na Bali, 18 na Sulawesi a 16 na Molukách. Za posledních 400 let došlo k erupcí zhruba 70 z nich.

Území Indonésie leží na rozhraní australské, sundské, filipínské a pacifické tektonické desky. Jedná se o část tzv. Pacifického ohnivého kruhu. To je geologicky aktivní zlomová linie vícero tektonických desek, obklopující v délce 40 tisíc kilometrů téměř celý Tichý oceán, kde probíhá 90% všech světových zemětřesení. Leží v ní 452 aktivních sopek a v minulosti byla dějištěm mohutných sopečných erupcí.

IndonésieIndonésie Indonésie[editovat | editovat zdroj]

Sumatra[editovat | editovat zdroj]

Pásmo sopek (červená linie) a subdukce (černá linie).

Geografii Sumatry dominuje Barisanské pohoří. Toto sopečné pohoří se táhne od severozápadu k jihovýchodu v délce téměř 1 700 km. Je důsledkem podsouvání australské desky pod sundskou a tento pohyb dosahuje 50–75 mm za rok. Vlivem jejich tření dochází ve zdejší zemské kůře k obrovskému napětí a to se uvolňuje častými, někdy i velmi silnými zemětřeseními.[1][2] Nejznámější je zřejmě to z 26. prosince 2004. Magnitudo bylo stanoveno na 9,2 Mw, což z něj činní třetí nejsilnější v zaznamenané historii. Následné tsunami zasáhlo pobřeží celého Indického oceánu a zabilo 228 000 lidí, z čehož 170 000 v Indonésii.[3]

Subdukující australská deska dále klesá a zhruba ve hloubce 65–130 km dochází vlivem vysokých teplot a tlaků k jejímu tavení a uvolňují se z ní plyny, včetně vodní páry. Část vzniklého magmatu, obohacené těmito plyny, poté díky své nižší hustotě stoupá k povrchu, kde tvoří a pohání řetězce sopek. V důsledku přítomnosti plynů se sopečná činnost často projevuje explozivními, někdy i velmi mohutnými erupcemi.[4][5] Například před 75 tisíci lety došlo na severu ostrova k výbuchu supervulkánu Toba. Nejmohutnější sopečná erupce za posledních 27 milionů let vyvrhla 2 800 km³ popela, pemzy a lávy. Katastrofa celosvětově ochladila klima tak, že se tehdejší lidská populace ztenčila na méně než 10 tisíc jedinců.[6] Dnes mezi nejaktivnější sopky patří: Sinabung, Kerinci, Marapi a Talang.

Název Forma Výška (m) Souřadnice Poslední erupce
Belirang-Beriti vulkanický komplex 1 958 2°49′ j. š., 102°11′ v. d. ???
Besar stratovulkán 1 899 4°26′ j. š., 103°40′0″ v. d. 1940
Bukit Daun stratovulkán 2 467 3°23′ j. š., 102°22′0″ v. d. ???
Bukit Lumut Balai stratovulkán 2 055 4°13′ j. š., 103°37′0″ v. d. ???
Bur ni Telong stratovulkán 2 617 4°46′8″ j. š., 96°49′16″ v. d. 1937
Dempo stratovulkán 3 173 4°2′ j. š., 103°8′0″ v. d. 2017
Geureudong stratovulkán 2 885 4°48′47″ s. š., 96°49′12″ v. d. 1937
Helatoba-Tarutung pole fumarol 1 100 2°1′48″ s. š., 98°55′48″ v. d. pleistocén
Hulubelu kaldera 1 040 5°21′ j. š., 104°36′ v. d. ???
Hutapanjang stratovulkán 2 021 2°19′59″ j. š., 101°36′4″ v. d. ???
Imun sopečný kužel 1 505 2°9′29″ s. š., 98°55′48″ v. d. ???
Kaba vulkanický komplex 1 952 3°30′53″ j. š., 102°37′35″ v. d. 2000
Kembar štítová sopka 2 245 3°50′59″ s. š., 97°39′50″ v. d. pleistocén
Kerinci stratovulkán 3 805 1°41′48″ j. š., 101°15′56″ v. d. 2021
Kunyit stratovulkán 2 151 2°35′31″ j. š., 101°37′48″ v. d. ???
Lubukraya stratovulkán 1 862 1°28′41″ s. š., 99°12′32″ v. d. ???
Marapi stratovulkán 2 891 0°22′50″ j. š., 100°28′24″ v. d. 2018
Patah stratovulkán 2 852 4°16′12″ j. š., 103°18′ v. d. ???
Pendan sopečný kužel ??? 2°49′12″ j. š., 102°1′12″ v. d. ???
Peuet Sague vulkanický komplex 2 801 4°54′50″ s. š., 96°19′44″ v. d. 2000
Pulau Weh stratovulkán 617 5°49′12″ s. š., 95°16′48″ v. d. ???
Rajabasa stratovulkán 1 281 5°47′ j. š., 105°37′30″ v. d. ???
Ranau kaldera 1 881 4°51′45″ j. š., 103°55′50″ v. d. ???
Sarik-Gajah sypaný kužel ??? 0°4′48″ s. š., 100°12′ v. d. ???
Sekincau Belirang vulkanický komplex 1 719 5°7′12″ j. š., 104°19′12″ v. d. ???
Seulawah Agam stratovulkán 1 810 5°26′51″ s. š., 95°39′21″ v. d. 1839
Sibayak stratovulkány 2 212 3°14′21″ s. š., 98°30′20″ v. d. 1881
Sibualbuali stratovulkán 1 819 1°33′22″ s. š., 99°15′18″ v. d. ???
Sinabung stratovulkán 2 460 3°10′12″ s. š., 98°23′31″ v. d. 2021
Sorikmarapi stratovulkán 2 145 0°41′10″ s. š., 99°32′20″ v. d. 1986
Sumbing stratovulkán 2 507 2°24′50″ j. š., 101°43′41″ v. d. 1921
Suoh vulkanický komplex 1 000 5°15′ j. š., 104°16′12″ v. d. 1933
Talakmau vulkanický komplex 2 919 0°4′45″ s. š., 99°59′ v. d. ???
Talang (sopka) stratovulkán 2 597 0°58′42″ j. š., 100°40′46″ v. d. 2007
Tandikat stratovulkán 2 438 0°25′57″ j. š., 100°19′2″ v. d. 1924
Toba kaldera 2 157 2°37′ s. š., 98°49′ v. d. pleistocén

Jáva[editovat | editovat zdroj]

Mapa Jávy.

Stejně jako sousední Sumatru, také Jávu ovlivňuje subdukce australské a sundské tektonické desky. Rozlohou je ve srovnání se Sumatrou 4x menší, zato její počet obyvatel je 3x vyšší (145 milionů) a navíc má i větší koncentraci aktivních sopek. Leží na ní 45 aktivních vulkánů (kromě 20 kráterů a kuželů ve vulkanických komplexech Dieng a Tengger). Mezi nejaktivnější bezesporu patří: Semeru, Bromo, Merapi a Kelut.

Sumatru a Jávu odděluje Sundský průliv. Uprostřed něho, jakožto malý vulkanický ostrov, se rozkládá sopka Krakatoa – jedna z nejčinnějších v Indonésii. V srpnu roku 1883 se proslavila velmi silnou erupcí (o síle VEI 6). Tsunami vysoké přes čtyřicet metrů, společně se žhavými pyroklastickými proudy, které překonaly 40 kilometrů vodní plochy a následně pronikly do vnitrozemí Sumatry, zabily více než 36 tisíc lidí. Třetí ze čtyř mohutných explozí vygenerovala nejhlasitější zaznamenaný zvuk na Zemi (slyšitelný ve vzdálenosti až 4 800 km).[7] Roku 2018 došlo k další katastrofě, kdy se sesunul nově zformovaný sopečný kužel, čímž vznikla tsunami, jež na pobřeží průlivu usmrtila přes 400 osob.[8]

Název Forma Výška (m) Souřadnice Poslední erupce
Arjuno-Welirang stratovulkán 3 339 7°45′ j. š., 112°35′ v. d. 1952
Baluran stratovulkán 1 247 7°51′ j. š., 114°22′ v. d. ???
Cereme stratovulkán 3 078 6°53′30″ j. š., 108°24′ v. d. 1951
Dieng vulkanický komplex 2 565 7°12′ j. š., 109°55′ v. d. 2021
Galunggung stratovulkán 2 168 7°15′24″ j. š., 108°4′37″ v. d. 1984
Gede stratovulkán 2 958 6°46′48″ j. š., 106°58′48″ v. d. 1957
Guntur vulkanický komplex 2 249 7°8′35″ j. š., 107°50′24″ v. d. 1847
Ijen stratovulkán 2 769 8°3′29″ j. š., 114°14′31″ v. d. 1999
Iyang-Argapura vulkanický komplex 3 088 7°58′ j. š., 113°34′ v. d. ???
Karang stratovulkán 1 778 6°16′9″ j. š., 106°3′ v. d. ???
Kawah-Kamojang geotermální pole 1 730 7°7′30″ j. š., 107°48′ v. d. pleistocén
Kawah Karaha pole fumarol 1 155 7°7′ j. š., 108°5′ v. d. ???
Kawi-Butak stratovulkán 2 868 7°55′ j. š., 112°27′ v. d. ???
Kelut stratovulkán 1 731 7°55′52″ j. š., 112°18′29″ v. d. 2014
Kendang stratovulkán 2 608 7°14′ j. š., 107°43′ v. d. ???
Krakatoa stratovulkán 113 6°6′27″ j. š., 105°25′3″ v. d. 2020
Lamongan stratovulkán 1 651 7°58′44″ j. š., 113°20′31″ v. d. 1898
Lawu stratovulkán 3 265 7°37′30″ j. š., 111°11′30″ v. d. 1885
Lurus vulkanický komplex 539 7°43′48″ j. š., 113°34′48″ v. d. ???
Malang maar 680 8°1′12″ j. š., 112°40′48″ v. d. ???
Malabar stratovulkán 2 343 7°7′48″ j. š., 107°39′ v. d. ???
Merbabu stratovulkán 3 145 7°27′18″ j. š., 110°26′24″ v. d. 1797
Merapi stratovulkán 2 968 7°32′27″ j. š., 110°26′46″ v. d. 2021
Muria stratovulkán 1 625 6°37′ j. š., 110°53′ v. d. 160 př. n. l.
Papandayan vulkanický komplex 2 666 7°19′12″ j. š., 107°43′48″ v. d. 2002
Patuha stratovulkán 2 434 7°9′37″ j. š., 107°24′ v. d. ???
Penanggungan stratovulkán 1 653 7°37′12″ j. š., 112°37′48″ v. d. ???
Perbakti-Gagak stratovulkán 1 699 6°45′ j. š., 106°42′ v. d. 1939
Pulosari stratovulkán 1 346 6°20′31″ j. š., 105°58′30″ v. d. ???
Raung stratovulkán 3 332 8°7′30″ j. š., 114°2′30″ v. d. 2021
Salak stratovulkán 2 211 6°43′12″ j. š., 106°43′48″ v. d. 1938
Semeru stratovulkán 3 676 8°6′29″ j. š., 112°55′12″ v. d. 2020´1
Slamet stratovulkán 3 428 7°14′21″ j. š., 109°13′12″ v. d. 2014
Sumbing stratovulkán 3 371 7°23′6″ j. š., 110°4′21″ v. d. 1730
Sundoro stratovulkán 3 136 7°18′3″ j. š., 109°59′46″ v. d. 1971
Talagabodas stratovulkán 2 201 7°12′29″ j. š., 108°4′12″ v. d. pleistocén
Tampomas stratovulkán 1 684 6°46′12″ j. š., 107°57′ v. d. ???
Tangkubanparahu stratovulkán 2 084 6°46′12″ j. š., 107°36′ v. d. 2019
Telomoyo stratovulkán 1 894 7°22′12″ j. š., 110°24′ v. d. ???
Tengger kaldera 2 770 7°56′30″ j. š., 112°57′ v. d. 2021
Ungaran stratovulkán 2 050 7°10′48″ j. š., 110°19′48″ v. d. ???
Wayang-Windu lávový dóm 2 182 7°12′29″ j. š., 107°37′48″ v. d. ???
Wilis stratovulkán 2 563 7°48′29″ j. š., 111°45′29″ v. d. ???

Malé Sundy[editovat | editovat zdroj]

Malé Sundy je souostroví, nacházející se východně od Jávy. Táhne se od západu k východu a skládá se z ostrovů: Bali, Lombok, Sumbawa, Flores, Sumba a Timor. Všechny jsou umístěny na okraji australského kontinentálního šelfu, přičemž jeho interakce s oceánskou kůrou je příčinou vulkanické činnosti.

Na území Malých Sund proběhly poslední dvě erupce o síle VEI 7. Výbuch Rinjani roku 1257 vyvrhnul 100 km³ sopečného materiálu a ochladil globální klima do takové míry, že následující rok 1258 je označován jako rok bez léta.[9] Stejně je nazýván i rok 1816. V dubnu 1815 totiž došlo k erupci sopky Tambora (vzdálené od Rinjani přibližně 175 km), která uvolnila zhruba 150 km³ popela a pemzy. Celkem zemřelo více než 90 tisíc lidí (z toho 10 tisíc v důsledku samotné erupce a 80 tisíc kvůli následnému hladomoru).[10]

Název Forma Výška (m) Souřadnice Poslední erupce
Agung stratovulkán 3 031[11] 8°20′31″ j. š., 115°30′29″ v. d. 2019
Batu Tara stratovulkán 748 7°47′30″ j. š., 123°34′45″ v. d. 2015
Batur vulkanický komplex 1 717 8°14′20″ j. š., 115°22′30″ v. d. 2000
Bratan vulkanický komplex 2 276 8°17′ j. š., 115°8′0″ v. d. ???
Ebulobo stratovulkán 2 124 8°49′12″ j. š., 121°10′48″ v. d. 1969
Egon stratovulkán 1 703 8°40′ j. š., 122°27′ v. d. 2008
Iliboleng stratovulkán 1 659 8°20′38″ j. š., 123°15′7″ v. d. 1993
Ilikedeka stratovulkán 871 8°18′ j. š., 122°54′ v. d. ???
Ililabalekan stratovulkán 1 018 8°33′ j. š., 123°23′ v. d. ???
Ilimuda stratovulkán 1 100 8°28′48″ j. š., 122°41′6″ v. d. ???
Iliwerung vulkanický komplex 1 018 8°31′48″ j. š., 123°34′12″ v. d. 2013
Inielika vulkanický komplex 1 559 8°44′ j. š., 120°59′ v. d. 2001
Inierie stratovulkán 2 245 8°52′30″ j. š., 120°57′ v. d. 8 050 př. n. l.
Iya stratovulkán 637 8°53′49″ j. š., 121°38′42″ v. d. 1969
Kelimutu vulkanický komplex 1 639 8°46′12″ j. š., 121°49′12″ v. d. 1968
Leroboleng vulkanický komplex 1 117 8°21′29″ j. š., 122°50′31″ v. d. 2003
Lewotobi vulkanický komplex 1 703 8°32′ j. š., 122°46′ v. d. 2003
Lewotolo stratovulkán 1 423 8°16′19″ j. š., 123°30′18″ v. d. 2021
Ndete Napu pole fumarol 750 8°43′12″ j. š., 121°46′48″ v. d. ???
Paluweh stratovulkán 875 8°19′45″ j. š., 121°42′37″ v. d. 2013
Poco Leok stratovulkán 1 675 8°40′48″ j. š., 120°28′48″ v. d. ???
Ranakah lávový dóm 2 350 8°38′ j. š., 120°31′ v. d. 1991
Rinjani stratovulkán 3 726 8°24′52″ j. š., 116°27′35″ v. d. 2016
Sirung vulkanický komplex 862 8°31′ j. š., 124°8′ v. d. 2021
Sangeang Api vulkanický komplex 1 949 8°11′48″ j. š., 119°4′12″ v. d. 2020
Sukaria kaldera 1 500 8°47′31″ j. š., 121°46′12″ v. d. ???
Tambora stratovulkán 2 722[11] 8°14′48″ j. š., 117°57′30″ v. d. 1967
Wai Sano kaldera 903 8°43′ j. š., 120°1′ v. d. ???
Yersey podmořská sopka -3 800 7°31′48″ j. š., 123°57′ v. d. ???

Halmahera[editovat | editovat zdroj]

Ostrov Halmahera, představující severní část Moluk, byl vytvořen pohybem tří tektonických desek, jehož výsledkem jsou dvě protínající se pohoří. Ty tvoří čtyři skalnaté poloostrovy oddělené třemi hlubokými zátokami. Sopky leží zejména na západě ostrova a táhnou se ze severu na jich. Některé z nich jsou sopečnými ostrovy (Gamalama a Tidore). Historické záznamy o sopečných erupcích jsou k dispozici již od počátku 16. století.

Název Forma Výška (m) Souřadnice Poslední erupce
Amasing vulkanický komplex 1 030 0°32′ j. š., 127°29′ v. d. ???
Bibinoi vulkanický komplex 900 0°46′ j. š., 127°43′0″ v. d. ???
Dukono vulkanický komplex 1 335 1°42′ s. š., 127°52′48″ v. d. 2021
Gamalama stratovulkán 1 715 0°48′33″ s. š., 127°20′0″ v. d. 2018
Gamkonora stratovulkán 1 635 1°22′42″ s. š., 127°32′3″ v. d. 2007
Hiri stratovulkán 630 0°54′ s. š., 127°19′12″ v. d. ???
Ibu stratovulkán 1 325 1°29′15″ s. š., 127°38′ v. d. 2021
Jailolo vulkanický komplex 1 130 1°4′48″ s. š., 127°26′24″ v. d. ???
Makian stratovulkán 1 357 0°20′ s. š., 127°22′ v. d. 1988
Mare stratovulkán 308 0°34′12″ s. š., 127°24′ v. d. ???
Moti stratovulkán 950 0°27′ s. š., 127°24′ v. d. ???
Tarakan sypaný kužel 318 1°49′51″ s. š., 127°49′43″ v. d. ???
Tidore vulkanický komplex 1 730 0°41′ s. š., 127°24′ v. d. ???
Tigalalu stratovulkán 422 0°4′12″ s. š., 127°25′12″ v. d. ???
Tobaru sypaný kužel 1 035 1°37′48″ s. š., 127°40′12″ v. d. ???
Todoko-Ranu vulkanický komplex 979 1°15′ s. š., 127°28′12″ v. d. ???

Bandské moře[editovat | editovat zdroj]

Název Forma Výška (m) Souřadnice Poslední erupce
Banda Api kaldera 640 4°31′30″ j. š., 129°52′17″ v. d. 1988
Emperor of China podmořská sopka -2 850 6°37′ j. š., 124°13′ v. d. 1927
Gunungapi Wetar stratovulkán 282 6°38′31″ j. š., 126°39′ v. d. 1699
Manuk stratovulkán 282 5°32′38″ j. š., 130°18′19″ v. d. ???
Nieuwerkerk podmořská sopka -2 285 6°36′ j. š., 124°40′30″ v. d. 1927
Nila stratovulkán 781 6°43′48″ j. š., 129°30′ v. d. 1968
Serua stratovulkán 641 6°18′ j. š., 130° v. d. 1921
Teon stratovulkán 655 6°55′ j. š., 129°7′30″ v. d. 1904
Wurlali stratovulkán 868 7°7′30″ j. š., 128°40′30″ v. d. 1892

Sulawesi[editovat | editovat zdroj]

Název Forma Výška (m) Souřadnice Poslední erupce
Ambang vulkanický komplex 1 795 0°45′ s. š., 124°25′ v. d. 2005
Colo stratovulkán 507 0°10′12″ j. š., 121°36′29″ v. d. 1983
Klabat stratovulkán 1 995 1°27′12″ s. š., 125°1′51″ v. d. ???
Lokon-Empung stratovulkán 1 580 1°21′29″ s. š., 124°47′28″ v. d. 2015
Mahawu stratovulkán 1 324 1°21′29″ s. š., 124°51′29″ v. d. 1977
Sempu kaldera 1 549 1°7′48″ s. š., 124°45′29″ v. d. ???
Soputan stratovulkán 1 784 1°6′29″ s. š., 124°43′48″ v. d. 2020
Tondano kaldera 1 202 1°13′48″ s. š., 124°49′48″ v. d. ???
Tongkoko stratovulkán 1 149 1°31′12″ s. š., 125°12′ v. d. 1880

Sangihské ostrovy[editovat | editovat zdroj]

Název Forma Výška (m) Souřadnice Poslední erupce
bez jména podmořská sopka -5 000 3°58′ s. š., 124°10′ v. d. ???
Awu stratovulkán 1 320 3°40′ s. š., 125°30′ v. d. 2004
Banua Wuhu podmořská sopka -5 3°8′16″ s. š., 125°29′26″ v. d. 1919
Karangetang stratovulkán 1 827 2°46′40″ s. š., 125°24′27″ v. d. 2021
Ruang stratovulkán 725 2°18′ s. š., 125°22′12″ v. d. 2002

IndieIndie Indie[editovat | editovat zdroj]

Andamany a Nikobary[editovat | editovat zdroj]

Název Forma Výška (m) Souřadnice Poslední erupce
Barren stratovulkán 354 12°17′1″ s. š., 93°51′42″ v. d. 2020
Narkondam stratovulkán 710 13°26′42″ s. š., 94°15′43″ v. d. ???

MalajsieMalajsie Malajsie[editovat | editovat zdroj]

Borneo[editovat | editovat zdroj]

Název Forma Výška (m) Souřadnice Poslední erupce
Bombalai sypaný kužel 531 4°24′ s. š., 117°53′ v. d. ???

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků List of volcanoes in Indonesia na anglické Wikipedii a Daftar gunung berapi di Indonesia na indonéské Wikipedii.

  1. Indonésie, věčná oběť geografické polohy. Aktuálně.cz [online]. 2006-05-29 [cit. 2021-11-04]. Dostupné online. 
  2. https://www.sciencedirect.com/topics/earth-and-planetary-sciences/australian-plate
  3. Lepší časy na dohled: 12 let od ničivého tsunami v Indonésii. 100+1 zahraniční zajímavost [online]. 2016-12-20 [cit. 2021-11-04]. Dostupné online. 
  4. http://geologie.vsb.cz/jelinek/tc-lit-desky.htm
  5. STERN, Robert J. SUBDUCTION ZONES. S. 3–1–3-38. Reviews of Geophysics [online]. 2002-12 [cit. 2020-10-12]. Roč. 40, čís. 4, s. 3–1–3-38. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-03-31. DOI 10.1029/2001RG000108. (anglicky) 
  6. OPPENHEIMER, Clive. Limited global change due to the largest known Quaternary eruption, Toba ≈74kyr BP?. S. 1593–1609. Quaternary Science Reviews [online]. 2002-08. Roč. 21, čís. 14–15, s. 1593–1609. Dostupné online. DOI 10.1016/S0277-3791(01)00154-8. (anglicky) 
  7. Krakatoa explodes [online]. history com, 2009-11-24, rev. 2021-08-31 [cit. 2021-11-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. NOVÁKOVÁ, Tereza. Ze sopky Anak Krakatoa zbyla jen třetina. Letecké záběry odhalují rozsah sesuvu. Seznam Zprávy [online]. 2019-01-14 [cit. 2021-11-04]. Dostupné online. 
  9. ŠKRAŇKOVÁ, Petra; LÁZŇOVSKÝ, Matouš. Vědci vypátrali sopku, po jejímž výbuchu ve 13. století se ochladil svět. iDNES.cz [online]. 2013-10-01 [cit. 2021-11-04]. Dostupné online. 
  10. Největší sopečná erupce moderní doby zabila miliony lidí po celém světě. iDNES.cz [online]. 2014-04-16 [cit. 2021-11-04]. Dostupné online. 
  11. a b Indonesia Mountains Ultra-Prominence - peaklist.org. www.peaklist.org [online]. [cit. 2021-12-26]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]