Seznam panovníků Pěti dynastií a deseti říší

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Panovníci Pěti dynastií a deseti říší stáli v letech 907–979 čele čínských států na které se začátkem 7. století rozpadla říše Tchang. V tchangském státu slábla ústřední moc už od povstání An Lu-šana (755–763), a po povstání Chuang Čchaoa (874–884) vojenští guvernéři ťie-tu-š’ spravovali svěřené kraje prakticky nezávisle. Roku 907 byl nakonec sesazen poslední tchangský císař. V severní Číně se poté v rychlém sledu vystřídalo pět režimů, Pozdní Liang (907–923), Pozdní Tchang (923–937), Pozdní Ťin (936–947), Pozdní Chan (947–951) a Pozdní Čou (951–960), přičemž v Šen-si vznikl stát Severní Chan (951–979). Na jihu se zatím ustavilo několik vzájemně soupeřících regionálních států, a sice Rané Šu (907–925) a Pozdní Šu (934–965) v S’-čchuanu; Ťing-nan (924–963) a Čchu (907–951) v centrální části jihu Číny; Wu (907–937), Jižní Tchang (937–976) a Wu-jüe (907–978) na dolním toku Jang-c’-ťiang; Min (909–945) ve Fu-ťienu a Jižní Chan (917–971) na úplném jihu v Kuang-tungu a Kuang-si.

Stabilitu přinesl až nástup dynastie Sung, která roku 960 ovládla sever Číny (kromě Šan-si), a do roku 979 Čínu sjednotila.

Ukázka čínského písma Tento článek obsahuje čínský text.
Bez správné podpory asijských znaků se Vám mohou namísto čínských znaků zobrazovat otazníky, obdélníčky nebo jiné zástupné symboly.

Seznamy císařů[editovat | editovat zdroj]

Podle čínské tradice císař po smrti obdržel čestné posmrtné jméno. Dalším jménem udělovaným posmrtně bylo chrámové jméno, určené k použití při obřadech v chrámu předků dynastie. Obě jména vyjadřovala charakter vlády a císaře, například zakladatelé dynastií dostávali chrámové jméno Tchaj-cu (太祖, Velký předek, Velký praotec).[1]

Éra vlády je název kratšího či delšího období vlády, shrnující základní směr státní politiky..[1] Ne všichni panovníci deseti říší vyhlásili vlastní panovnickou éru. Někteří používali éry severočínských pěti dynastií, nebo sousedních mocných států, jako výraz své formální podřízenosti (Ťing-nan, Čchu, Wu-jüe, Min), jiní pokračovali v érách zaniklých států (Wu, Severní Chan).

Císařové Pěti dynastií[editovat | editovat zdroj]

Seznam císařů Pěti dynastií (907–960)[2]
Jméno Portrét Narození
Úmrtí
Vláda Éra vlády
posmrtné chrámové příjmení a osobní jméno
Pozdní Liang (907–923)
Šen-wu
神武
Tchaj-cu
太祖
Ču Wen
朱溫
852–912 907912 Kchaj-pching (開平, 907–910)

Čchien-chua (乾化, 911–912)

Ču Jou-kuej
朱友珪
?–913 912913 Feng-li (鳳曆, 913)
Ču Jou-čen
朱友貞
888–923 913923 Čchien-chua (乾化, 913–914)

Čen-ming (貞明, 915–920)
Lung-te (龍德, 921–923)

Ču Jou-čen je též znám jako Poslední císař (末帝, Mo-ti).
Pozdní Tchang (923–936)
Kuang-šeng šen-min siao chuang-ti
光聖神閔孝皇帝
Čuang-cung
莊宗
Li Cchun-sü
李存勖
885–926 923926 Tchung-kuang (同光, 923–926)
Che-wu chuang-ti
和武皇帝
Ming-cung
明宗
Li S’-jüan (李嗣源)
od 927 Li Tan (李亶)
867–933 926933 Tchien-čcheng (天成, 926–930)

Čchang-sing (長興, 930–934)

Min-chuang-ti
閔皇帝
Li Cchung-chou
李從厚
914–934 933934 Jing-šun (應順, 934)
Li Cchung-kche
李從珂
885–937 934937 Čching-tchaj (清泰, 934–937)
Li Cchung-chou je též znám jako Malý císař (Šao-ti, 少帝), nebo První sesazený císař (Čchien-fej-ti, 前廢帝). Li Cchung-kche dostal od historiků jméno Sesazený císař (廢帝, Fej-ti), nebo Poslední císař (末帝, Mo-ti).
Pozdní Ťin (936–946)
Šeng-wen čang-wu ming-te siao chuang-ti
聖文章武明德孝皇帝
Kao-cu
高祖
Š’ Ťing-tchang
石敬瑭
892–942 936942 Tchien-fu (天福, 936–943)
Čchu chuang-ti
出皇帝
Š’ Čchung-kuej
石重貴
914–947 942947 Tchien-fu (天福, 936–943)

Kchaj-jün (開運, 943–947)

Š’ Čchung-kuej je též znám jako Malý císař (Šao-ti, 少帝)
Pozdní Chan (947–951)
Šeng-wen čang-wu ming-te siao chuang-ti
聖文章武明德孝皇帝
Kao-cu (高祖) Liou Č'-jüan
劉知遠
895–948 947948 Tchien-fu (天福, 947)
Čchien-jou (乾祐, 948)
Jin-ti (隱帝) Liou Čcheng-jou
劉承祐
930–951 948951 Čchien-jou (乾祐, 948–951)
Pozdní Čou (951–960)
neužívané pro svou délku Tchaj-cu (太祖) Kuo Wej
郭威
904–954 951-954 Kuang-šun (廣順, 951-954)
Sien-te (顯德, 954)
neužívané pro svou délku Š’-cung (世宗) Čchaj Žung (柴榮)
později Kuo Žung (郭榮)
921–959 954-959 Sien-te (顯德, 954-959)
Kung-ti (恭帝) Čchaj Cung-sün
柴宗訓
953–973 959-960 Sien-te (顯德, 959-960)

Panovníci deseti říší[editovat | editovat zdroj]

Rané Šu, Pozdní Šu[editovat | editovat zdroj]

Císařové Raného Šu (907–925)[3]
Jméno Portrét Narození
Úmrtí
Vláda Éra vlády
posmrtné chrámové příjmení a osobní jméno
Šen-wu šeng-wen siao-te ming-chuej chuang-ti
神武聖文孝德明惠皇帝
Kao-cu
高祖
Wang Ťien
王建
847–918 907-918 Wu-čcheng (武成, 908–910)

Jung-pching (永平, 911–915)
Tchung-čeng (通正, 916)
Tchien-chan (天漢, 917)
Kuang-tchien (光天, 918)

vévoda Šun-čeng
順正公
Wang Jen
王衍
899–926 918-925 Čchien-te (乾德, 919–924)

Sien-kchang (咸康, 925)

Wang Jen je znám jako Poslední vládce Raného Šu (前蜀後主, Čchien Šu chou-ču).

Císařové Pozdního Šu (934–965)[4]
Jméno Portrét Narození
Úmrtí
Vláda Éra vlády
posmrtné chrámové příjmení a osobní jméno
Wen-wu šeng-te jing-lie ming-siao chuang-ti
文武聖德英烈明孝皇帝
Kao-cu
高祖
Meng Č’-siang
孟知祥
874–934 934 Ming-te (明德, 934–937)
kníže Kung-siao z Čchu (楚恭孝王) Meng Čchang (孟昶)
původně Meng Žen-can (孟仁贊)
919–965 934-965 Ming-te (明德, 934–937)

Kuang-čeng (廣政, 938–965)

Meng Čchang je znám jako Poslední vládce Pozdního Šu (後蜀後主, Chou Šu chou-ču).

Ťing-nan[editovat | editovat zdroj]

Králové Ťing-nanu (924–963)[5]
Jméno Portrét Narození
Úmrtí
Vláda Éra vlády
posmrtné chrámové příjmení a osobní jméno
Wu-sin-wang
武信王
Kao Ťi-sing (高季興)
do 923 Kao Ťi-čchang (高季昌)
858–929 924929
Wen-sien-wang
文獻王
Kao Cchung-chuej
高從誨
891–948 929948
Čen-i-wang
貞懿王
Kao Pao-žung
高保融
920–960 948960
Čen-an-wang
贞安王
Kao Pao-sü
高保勗
924–962 960962
Te-žen-wang
德仁王
Kao Ťi-čchung
高繼沖
943–973 962963

Čchu[editovat | editovat zdroj]

Králové Čchu (907–951)[6]
Jméno Portrét Narození
Úmrtí
Vláda Éra vlády
posmrtné chrámové příjmení a osobní jméno
Wu-mu-wang
武穆王
Ma Jin
馬殷
853–930 907930
Cheng-jang-wang
衡阳王
Ma Si-šeng
馬希聲
899–932 930932
Wen-čao-wang
文昭王
Ma Si-fan
馬希範
899–947 932947
Fej-wang
废王
Ma Si-kuang
馬希廣
922–950 947950
Kung-siao-wang
恭孝王
Ma Si-e
馬希萼
900–953 950951

Wu, Jižní Tchang[editovat | editovat zdroj]

Dnešní provincii Ťiang-su ovládal ťie-tu-š’ Jang Sing-mi (852–905), kterému roku 902 tchangská vláda udělila titul Wu-wang (吳王, kníže/král z Wu). Nezávislost Wu získalo roku 907,[7] když jeho syn a nástupce Jang Wo neuznal Ču Wenův převrat a novou dynastii Liang. Jang Sing-mi obdržel posmrtné jméno Siao-wu-wang (吳景王), později Wu-ti (武帝) a chrámové jméno Tchaj-cu (太祖).

Králové (od 927 císařové) Wu (902–937)[8]
Jméno Portrét Narození
Úmrtí
Vláda Éra vlády
posmrtné chrámové příjmení a osobní jméno
Ťing-wang (景王)
později Ťing-ti (景帝)
Lie-cu
烈祖
Jang Wo
楊渥
886–908 907908 [pozn. tab. 1]
Süan-wang (宣王)
později Süan-ti (宣帝)
Kao-cu
高祖
Jang Lung-jen (楊隆演)
původně Jang Jing (楊瀛), pak Jang Wej (楊渭)
897–920 908920 Wu-i (武義, 919–920)[pozn. tab. 1]
Žuej-chuang-ti
睿皇帝
Jang Pchu
楊溥
900–939 920937 Šu-i (順義, 921–926)

Čchien-čen (乾貞, 927–928)
Ta-che (大和, 929–934)
Tchien-cuo (天祚, 935–937)

  1. a b Do roku 918 užívali králové Wu poslední tchangskou éru Tchien-jou.
Císařové (od 958 králové) Jižního Tchang (937–976; do 939 Velké Čchi, od 971 Ťiang-nan)[9]
Jméno Portrét Narození
Úmrtí
Vláda Éra vlády
posmrtné chrámové příjmení a osobní jméno
Kuang-wen su-wu siao-kao chuang-ti
光文肅武孝高皇帝
Lie-cu
烈祖
Li Pien
李昪[pozn. tab. 1]
889–943 937943 Šeng-jüan (昇元, 937–943)
Ming-tao čchung-te wen-süan siao chuang-ti
明道崇德文宣孝皇帝
Jüan-cung
元宗
Li Ťing
李璟[pozn. tab. 2]
916–961 943961 Pao-ta (保大, 943–957)

Čung-sing (中興, 958)
Ťiao-tchaj (交泰, 958)
– (od 958)[pozn. tab. 3]

Li Jü (李煜)
původně Li Cchung-ťia (李從嘉)
937–978 961976[10] [pozn. tab. 3]
  1. Původně bylo jeho příjmení Li (徐知浩), snad roku 895 mu adoptivní otec změnil jméno na Sü Č’-chao (), roku 937 si změnil jméno na Sü Kao (徐誥 ), o dva roky později na Li Pien.
  2. Původně Sü Ťing-tchung (徐景通), později Sü Ťing (徐璟), nakonec Li Ťing.
  3. a b Jako výraz podřízenosti používány éry severočínských říší Pozdní Čou a Sung.

Li Ťing je znám jako Prostřední vládce Jižní Tchang (南唐中主, Nan Tang čung-ču). Li Jü je znám jako Poslední vládce Jižní Tchang (南唐後主, Nan Tang chou-ču), nebo Poslední vládce Li (李後主, Li chou-ču).

Wu-jüe[editovat | editovat zdroj]

Králové Wu-jüe (907–978)[11]
Jméno Portrét Narození
Úmrtí
Vláda Éra vlády
posmrtné chrámové příjmení a osobní jméno
Wu-su wang
武肅王
Tchaj-cu
太祖
Čchien Liou
錢鏐
852–932 907-932 Tchien-pao (天寶, 908–912)

– (912–924)[pozn. tab. 1]
Pao-ta (寶大, 924–925)
Pao-čeng (寶正, 926–931)

Wen-mu wang
文穆王
Š’-cung
世宗
Čchien Jüan-kuang (錢元瓘)
do 932 Čchien Čchuan-kuan (錢傳瓘)
887–941 932-941 [pozn. tab. 1]
Čung-sien wang
忠獻王
Čcheng-cung
成宗
Čchien Chung-cuo (錢宏佐)
nebo Čchien Cuo (錢佐)
928–947 941-947
Čung-sün wang
忠遜王
Čchien Chung-cung (錢宏倧)
nebo Čchien Cung (錢倧)
929–971 947
Čung-i wang
武懿王
Čchien Chung-čchu (錢宏俶)
později Čchien Čchu (錢俶)
929–988 948-978
  1. a b Jako výraz formální podřízenosti používány éry severočínských říší Pozdní Liang, Tchang, Ťin, Chan, Čou a Sung.

Min[editovat | editovat zdroj]

Králové (933–939 a od 941 císařové) Min (909–945)[12]
Jméno Portrét Narození
Úmrtí
Vláda Éra vlády
posmrtné chrámové příjmení a osobní jméno
Čung-i-wang (閩忠懿王)
později Čao-wu siao chuang-ti (昭武孝皇帝)
Tchaj-cu
太祖
Wang Šen-č’
王審知
862–925 909925 [pozn. tab. 1]
S’-cung
嗣宗
Wang Jen-chan
王延翰
?–927 925927 [pozn. tab. 1]
Čchi-su ming-siao chuang-ti
昭武孝皇帝
Chuej-cung (惠宗) nebo Tchaj-cung (太宗) Wang Jen-ťün (王延鈞),
později Wang Lin (王鏻)
?–935 927935 [pozn. tab. 1]

Lung-čchi (龍啟, 933–934)
Jung-che (永和,935)

Šeng-šen jing-žuej wen-ming kuang-wu jing-tao ta-chung chuang-ti
神聖英睿文明廣武應道大弘孝皇帝
Kchang-cung
康宗
Wang Ťi-pcheng (王繼鵬)
později Wang Čchang (王昶)
?–939 935939 Tchung-wen (通文,936–939)
Žuej-wen kuang-wu ming-šeng jüan-te lung-tao ta-siao chuang-ti
睿文廣武明聖元德隆道大孝皇帝
Ťing-cung
景宗
Wang Jen-si (王延羲)
později Wang Si (王曦)
?–944 939944 Jung-lung (永隆, 939–944)
Kníže Kung-i z Fu
福恭懿王
Wang Jen-čeng
王延政
?–951 943945 Tchien-te (永隆, 943–945)
  1. a b c Používány éry severočínských říší Pozdní Liang a Tchang.

Wang Jen-čeng byl zprvu císařem státu Jin na severovýchodě minského území, po smrti Wang Jen-siho ovládl jeho zemi a přejmenoval svůj stát na Min.

Jižní Chan[editovat | editovat zdroj]

Císařové Jižního Chan (917–971; do 918 Velké Jüe)[13]
Jméno Portrét Narození
Úmrtí
Vláda Éra vlády
posmrtné chrámové příjmení a osobní jméno
Tchien-chuang ta-ti
天皇大帝
Kao-cu
高祖
Liou Jen
劉龑[pozn. tab. 1]
889–942 917942 Čchien-cheng (乾亨, 917-924)

Paj-lung (白龍, 925-927)
Ta-jou (大有, 928-942)

Šang-chuang-ti
殤皇帝
Liou Fen (劉玢)
původně Liou Chung-tu (劉宏度)
920–943 942943 Kuang-tchien (光天, 942-943)
Wen-wu kuang-šeng ming-siao chuang-ti
文武光聖明孝皇帝
Čung-cung
中宗
Liou Čcheng (劉晟)
původně Liou Chung-si (劉宏熙)
920–958 943958 Jing-čchien (應乾, 943)

Čchien-che (乾和, 943–958)

Šang-chuang-ti
殤皇帝
Liou Čchang (劉鋹)
původně Liou Ťi-sing (劉繼興)
942–980 958971 Ta-pao (大寶, 958-971)
  1. Původní osobní jméno Jen (), si kolem 896 změnil na Č’ (), zpět na Jen (, 911), roku 925 na Kung () a téhož roku na Jen ()

Liou Čchang je znám jako Poslední vládce Jižní Chan ( 南漢後主, Nan Han chou-ču).

Severní Chan[editovat | editovat zdroj]

Císařové Severní Chan (951–979)[14]
Jméno Portrét Narození
Úmrtí
Vláda Éra vlády
posmrtné chrámové příjmení a osobní jméno
Šen-wu chuang-ti
神武皇帝
Š’-cu
世祖
Liou Min (劉旻), původně Liou Čchung ( 劉崇) 895–954 951954 [pozn. tab. 1]
Siao-che chuang-ti
孝和皇帝
Žuej-cung
睿宗
Liou Ťün (劉鈞), nebo Liou Čcheng-ťün (劉承鈞) 926–968 954968 [pozn. tab. 1]

Tchien-chuej (天會, 957–973)

Liou Ťi-en
劉繼恩
?–968 968 Tchien-chuej (天會, 957–973)
Jing-wu-ti
英武帝
Liou Ťi-jüan
繼元
?–992 968979 Tchien-chuej (天會, 957–973)

Kuang-jün (廣運, 974–979)

  1. a b Do 957 pokračovala pozdněchanská éra Čchien-jou.

Liou Ťi-en je znám jako Sesazený císař Severní Chan (北漢廢帝, Pej Chan Fej-ti), nebo Mladý vládce Severní Chan (北漢少主, Pej Chan Šao-ču).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku List of rulers of China na anglické Wikipedii.

  1. a b THEOBALD, Ulrich. Chinaknowledge - a universal guide for China studies [online]. Rev. 2011-9-23 [cit. 2014-06-15]. Kapitola Chinese History - titles of rulers and names of persons. [dále jen Theobald]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Theobald. Rev. 2013-6-22 [cit. 2014-08-22]. Kapitola Chinese History - Rulers of the Five Dynasties 五代 (907-960). 
  3. Theobald. Rev. 2013-6-22 [cit. 2014-08-22]. Kapitola Chinese History - Former Shu 前蜀 (907-925). 
  4. Theobald. Rev. 2013-6-22 [cit. 2014-08-22]. Kapitola Chinese History - Later Shu Dynasty 後蜀 (934-965). 
  5. Theobald. Rev. 2013-6-22 [cit. 2014-08-22]. Kapitola Chinese History - Jingnan 荊南 (Nanping 南平; 924-963). 
  6. Theobald. Rev. 2013-6-22 [cit. 2014-08-22]. Kapitola Chinese History - Chu Dynasty 楚 (926-951). 
  7. Mote, F.W. (1999). Imperial China 900-1800. Harvard University Press. p. 14.
  8. Theobald. Rev. 2013-6-22 [cit. 2014-08-22]. Kapitola Chinese History - Wu Dynasty 吳 (Huainan 淮南; 902-937). 
  9. Theobald. Rev. 2013-6-22 [cit. 2014-08-22]. Kapitola Chinese History - Southern Tang Dynasty 南唐 (937-975). 
  10. KURZ, Johannes L. China's Southern Tang Dynasty (937-976). Abington, Oxon; Nex York: Routledge, 2011. ISBN 978-0-415-45496-4. S. 110. (anglicky) 
  11. Theobald. Rev. 2013-6-22 [cit. 2014-08-22]. Kapitola Chinese History - Wu-Yue Empire 吳越 (907-978). 
  12. Theobald. Rev. 2013-6-22 [cit. 2014-08-22]. Kapitola Chinese History - Min Dynasty 閩 (909-945). 
  13. Theobald. Rev. 2013-6-22 [cit. 2014-08-22]. Kapitola Chinese History - Southern Han Dynasty 南漢 (Yue 粵; 917-971). 
  14. Theobald. Rev. 2013-6-22 [cit. 2014-08-22]. Kapitola Chinese History - Northern Han Dynasty 北漢 (948/51-979). 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • TWITCHETT, Denis; SMITH, Paul Jakov (eds.). The Cambridge History of China, Vol. 5 Part One: The Sung China And Its Precursors, 907-1279 AD. 1. vyd. Cambridge, New York, Melbourne, Madrid, Cape Town, Singapore, Sao Paulo, Delhi: Cambridge University Press, 2009. 1128 s. ISBN 0521812488, 978-0521812481. (anglicky)