Seznam představitelů Komunistické strany Československa
Seznam představitelů Komunistické strany Československa přináší přehled vrcholných představitelů Komunistické strany Československa (KSČ), a sice předsedů a místopředsedů výkonného výboru, předsedů a místopředsedů strany, a ústředních, prvních a generálních tajemníků výkonného výboru či ústředního výboru.
Během existence Komunistické strany Československa stálo se názvy a kompetence jejích vrcholných představitelů několikrát změnily. Do roku 1924 stranický sjezd volil výkonný výbor, zpravidla 24členný, jako nejvyšší orgán KSČ mezi sjezdy. Výkonný výbor vedli předseda a místopředseda (eventuálně místopředsedové) výkonného výboru, centrální aparát strany řídil ústřední tajemník; zmíněná trojice funkcionářů zasedala v sedmičlenném užším výkonném výboru, který ve svých rukách soustředil každodenní řízení strany. Výkonný výbor se občas označoval za ústřední výkonný výbor, ústřední tajemník synonymně za ústředního sekretáře, či generálního sekretáře/tajemníka.
Roku 1924 II. sjezd KSČ přijal nový organizační řád, podle kterého sjezd volil ústřední výbor KSČ. Ústřední výbor pak k běžnému řízení strany volil politické byro (politbyro) v čele s jedním nebo více politickými tajemníky (či politickými sekretáři) a k vedení organizačních záležitostí organizační byro (orgbyro) v čele s jedním nebo více organizačními tajemníky (či organizačními sekretáři). Roku 1927 IV. sjezd KSČ zrušil organizační byro, jehož úkoly převzal sekretariát ÚV tvořený několika tajemníky, vedený ústředním/generálním/vedoucím organizačním tajemníkem.
V dubnu 1945 byl ustaven prozatímní ústřední výbor KSČ v čele s předsedou a místopředsedou KSČ a ústředním tajemníkem (resp. sekretářem) KSČ. Funkce místopředsedy KSČ v následujících týdnech zanikla, předseda strany stál v čele strany a ústřední tajemník řídil centrální stranický aparát s pomocí svých zástupců. Funkce ústředního tajemníka (nazývaného i generální tajemník) byla zrušena při reorganizaci ústředních stranických orgánů v září 1951, přičemž úkoly ústředního tajemníka převzal předseda strany, faktickým řízením centrálního stranického aparátu byl pověřen organizační sekretariát ÚV sestávající z tajemníků ÚV a vedený jedním z nich. V září 1953 bylo postavení tajemníka řídícího sekretariát formalizováno, když obdržel titul „první tajemník“. V následujících dvou letech první tajemník ÚV upevnil svou pozici ve stranickém vedení a od roku 1955 byl nepopiratelným vůdcem strany, když stanul v čele politického byra (resp. od roku 1962 předsednictva) ústředního výboru. Na XIV. sjezdu KSČ roku 1971 byl první tajemník ÚV přejmenován na generálního tajemníka ÚV.
K dalším změnám došlo až na Mimořádném sjezdu v prosinci 1989, kdy sjezd na místě generálního tajemníka ÚV KSČ zřídil funkce předsedy KSČ a prvního tajemníka ÚV KSČ. Nové uspořádání vydrželo pouze necelý rok, když, jako následek rozpadu KSČ na Stranu demokratickej ľavice (SDĽ) na Slovensku a Komunistickou stranu Čech a Moravy (KSČM) v českých zemích, XVIII. sjezd místo ústředního výboru ustavil podstatně redukované společné federální vedení, a sice federální radu strany vedenou předsedou a místopředsedou rady. Federace SDĽ a KSČM i se svými orgány zanikla v dubnu 1992.
Předsedové, místopředsedové a ústřední tajemníci výkonného výboru KSČ (1921–1924)
[editovat | editovat zdroj]Na ustavujícím zasedání výkonného výboru zvoleného Ustavujícím sjezdem Československé komunistické strany byl 16. května 1921 zvolen sedmičlenný užší výkonný výbor v čele s předsedou Václavem Šturcem a místopředsedy Bohumírem Šmeralem a Václavem Bolenem,[1] ústředním tajemníkem výkonného výboru byl současně vybrán Bohumil Jílek.
Na zasedání výkonného výboru konaném 3. listopadu 1921 na závěr Slučovacího sjezdu KSČ byli ve svých funkcích předsedy a ústředního tajemníka výkonného výboru potvrzeni Václav Šturc a Bohumil Jílek,[1][2] místopředsedou výkonného výboru byl zvolen Karl Kreibich.
Jílek z funkce ústředního tajemníka odstoupil v únoru 1922,[1] zastupujícím ústředním tajemníkem se nakrátko stal Bohumír Šmeral,[3] v březnu 1922 funkci převzal Antonín Zápotocký.[1][2] Na říšské konferenci KSČ 24. září 1922 byl z vedení KSČ odvolán Václav Šturc.[1] Novým předsedou výkonného výboru se v říjnu 1922 stal Alois Muna.[4]
Trojice vrcholných představitelů komunistické strany, Alois Muna, Karl Kreibich a Antonín Zápotocký byla ve svých funkcích potvrzena i na zasedání výkonného výboru KSČ konaném 6. února 1923 na závěr I. sjezdu KSČ,[1][5] v čele KSČ zůstali do voleb nového vedení strany na II. sjezdu KSČ v listopadu 1924.
| Jméno | Zvolení do úřadu | Opuštění úřadu | Poznámky |
|---|---|---|---|
| Předsedové výkonného výboru KSČ | |||
| Václav Šturc | 16. května 1921 | 3. listopadu 1921 | |
| 3. listopadu 1921 | 24. září 1922 | ||
| Alois Muna | říjen 1922 | 6. února 1923 | |
| 6. února 1923 | 11. listopadu 1924 | ||
| Místopředsedové výkonného výboru KSČ | |||
| Bohumír Šmeral | 16. května 1921 | 3. listopadu 1921 | |
| Václav Bolen | 16. května 1921 | 3. listopadu 1921 | |
| Karl Kreibich | 3. listopadu 1921 | 6. února 1923 | |
| 6. února 1923 | 11. listopadu 1924 | ||
| Ústřední tajemníci výkonného výboru KSČ | |||
| Bohumil Jílek | 16. května 1921 | 3. listopadu 1921 | |
| 3. listopadu 1921 | únor 1922 | ||
| Bohumír Šmeral | únor 1922 | únor 1922 | zastupující ústřední tajemník |
| Antonín Zápotocký | březen 1922 | 6. února 1923 | |
| 6. února 1923 | 11. listopadu 1924 | ||
Ústřední tajemník (případně ústřední sekretář) výkonného výboru byl označován i za generálního tajemníka (resp. generálního sekretáře).[pozn. 1]
Vedení KSČ v letech 1924–1945
[editovat | editovat zdroj]Ve druhé polovině 20. let a 30. letech je složení vedení KSČ nejisté, počínaje IV. sjezdem KSČ roku 1927 nelze ani přesně stanovit složení ústředního výboru, když v protokolech sjezdů začala být uváděna pouze početnost nově zvoleného ústředního výboru, ne však seznam zvolených členů. Pokus o rekonstrukci stranického vedení podnikli čeští historikové v druhé polovině 60. let, vycházel především ze vzpomínek pamětníků; publikován byl v Příspěvcích k dějinám KSČ, roč. V., č. 5 rok 1965, s. 757–784.[7] Z něho pak vychází pozdější literatura. Jako vrcholní představitelé strany jsou tudíž od 60. let 20. století tradičně uváděni Josef Haken jako předseda strany (1924–1927), Antonín Zápotocký jako ústřední (nebo generální) tajemník (1924–1925), Bohumil Jílek jako generální tajemník (1925–1929) a Klement Gottwald jako generální tajemník (1929–1945) ústředního výboru strany.[8][pozn. 2]
| Jméno | Zvolení do úřadu | Opuštění úřadu | Poznámky |
|---|---|---|---|
| Předseda KSČ | |||
| Josef Haken | listopad 1924 | září 1925 | |
| září 1925 | březen 1927 | ||
| Ústřední/generální tajemník ÚV KSČ | |||
| Antonín Zápotocký | listopad 1924 | září 1925 | |
| Bohumil Jílek | září 1925 | březen 1927 | |
| duben 1927 | únor 1929 | ||
| Klement Gottwald | únor 1929 | březen 1931 | |
| březen 1931 | duben 1936 | ||
| duben 1936 | duben 1945 | ||
Historik František Štverák ve svém přehledu personálního složení vedení KSČ – Schematismus k dějinám Komunistické strany Československa (1921–1992), 1. vyd. 2010 – konstatoval, že výše uvedený tradiční přehled (Haken-Zápotocký-Jílek-Gottwald) je problematické doložit soudobými zdroji a podnikl pokus o určení vrcholných představitelů strany na základě širšího spektra primárních pramenů než byly použity v 60. letech, a sice jak zmínek v tisku, ale i (dosud k tomuto účelu nevyužitých) ročenek a policejních zpráv o složení vedení KSČ.[10] Jeho výsledek je uveden níže:
Předseda KSČ:
- Josef Haken od listopadu 1924 do 1931?[11]
- Klement Gottwald od 11. března 1931 do 1938 (případně předseda ÚV KSČ)[11]
Místopředseda KSČ:
- Karl Kreibich od listopadu 1924 do září 1925[11][pozn. 3]
- Viktor Stern zmiňován v letech 1930–1931[11][pozn. 4]
- Josef Haken zmiňován roku 1934[11]
(Vedoucí) politický tajemník (či sekretář) ÚV KSČ:
- Josef Haken od listopadu 1924 do ? (politický sekretář)[11]
- Alois Neurath od listopadu 1924 do ? (politický sekretář)[11]
- Klement Gottwald od 1931 do 1938 (vedoucí politický sekretář)[11]
Generální/ústřední tajemník (či sekretář) ÚV KSČ:
- Antonín Zápotocký od listopadu 1924 do dubna 1925 (generální tajemník)[11]
- Bohumil Jílek od roku 1925 do února 1929 (ústřední tajemník, ústřední organizační tajemník, generální tajemník)[11]
- Klement Gottwald od února 1929 do března 1931? (ústřední tajemník, generální tajemník)[11]
- Josef Guttmann od března 1931? do prosince 1933? (ústřední tajemník)[11]
- Rudolf Slánský od 1934? do února 1936? (generální tajemník)[11]
- Václav Kopecký od února 1936? do 1938? (ústřední tajemník)[11]
- Klement Gottwald od 1938? do 1945? (generální tajemník)[11]
Předseda (1945–1953), místopředseda (1945) a ústřední tajemník (1945–1951) KSČ
[editovat | editovat zdroj]Na schůzi ústředního výboru Komunistické strany Slovenska s funkcionáři KSČ z moskevské a londýnské emigrace v Košicích dne 8. 4. 1945 byl ustaven ústřední výbor strany a jeho předsednictvo, Klement Gottwald byl zvolen předsedou KSČ, Karol Šmidke místopředsedou KSČ a Rudolf Slánský ústředním tajemníkem KSČ.[1] S přesunem vedení KSČ do Prahy v květnu 1945 zanikla Šmidkeho místopředsednická funkce (i členství v předsednictvu ÚV).[1] Gottwald a Slánský byli do funkcí předsedy a ústředního tajemníka KSČ znovuzvoleni 31. března 1946 a 29. května 1949 na VIII. a IX. sjezdu KSČ.[14][15]
Ve zprávě Rudého práva o volbě na VIII. sjezdu byl Slánský uveden jako ústřední sekretář,[14] jako ústřední tajemník byla funkce uvedena v organizačním řádu strany přijatém na IX. sjezdu,[16] ve zprávách Rudého práva o volbě Slánského na IX. sjezdu[15] a zrušení funkce v září 1951.[17]. Současně byl Slánský označován i za generálního tajemníka (a to i při volbě na IX. sjezdu)[18] a jako generální tajemník je běžně uváděn v pozdější literatuře.
Na zasedání ÚV KSČ 6. září 1951 byla funkce ústředního tajemníka zrušena, jeho pravomoce převzal předseda KSČ Klement Gottwald.[17] Vlastní řízení organizačního sekretariátu ÚV a centrálního stranického aparátu převzal Antonín Novotný, 6. září 1951 zvolený jedním z tajemníků ÚV a od prosince 1951 člen nejužšího vedení strany (politického sekretariátu).[19] Novotný vedl stranický aparát do ledna 1953, kdy v rámci reorganizace vedení strany a státu z funkce tajemníka ÚV přešel na místo místopředsedy vlády.[20]
Dne 14. března 1953 Klement Gottwald zemřel. Mezi členy úzkého vedení strany (politického sekretariátu) nikdo výrazně nepřevyšoval kolegy, proto po Gottwaldově úmrtí nebyl zvolen nový předseda KSČ a funkce zanikla, přičemž v řízení schůzí politického sekretariátu (resp. od června 1954 politického byra) se jeho členové střídali. Řízením organizačního sekretariátu ÚV a stranického aparátu byl na zasedání ústředního výboru KSČ 21. března 1953 opět pověřen Antonín Novotný, současně zvolený tajemníkem ÚV.[1][20]
| Jméno | Zvolení do úřadu | Opuštění úřadu | Poznámky |
|---|---|---|---|
| Předseda KSČ | |||
| Klement Gottwald | 8. dubna 1945 | 31. března 1946 | Předseda vlády Československa od července 1946 do června 1948; prezident Československa od června 1948; zemřel 14. března 1953. |
| 31. března 1946 | 29. května 1949 | ||
| 29. května 1949 | 14. března 1953 | ||
| Místopředseda KSČ | |||
| Karol Šmidke | 8. dubna 1945 | květen 1945 | |
| Ústřední tajemník KSČ | |||
| Rudolf Slánský | 8. dubna 1945 | 31. března 1946 | 6. září 1951 funkce zrušena. |
| 31. března 1946 | 29. května 1949 | ||
| 29. května 1949 | 6. září 1951 | ||
První (1953–1971) a generální (1971–1989) tajemníci ÚV KSČ
[editovat | editovat zdroj]Na zasedání ústředního výboru KSČ 21. března 1953 byl pověřen řízením sekretariátu ÚV Antonín Novotný, současně zvolený tajemníkem ÚV. Na zasedání ústředního výboru KSČ 4. září 1953 bylo jeho postavení v čele sekretariátu formálně vyjádřeno, když byl zvolen prvním tajemníkem ÚV KSČ.[20] Ani jako první tajemník ÚV Novotný svou mocí zprvu nepřevyšoval ostatní členy nejužšího vedení strany, nicméně jeho vliv postupně rostl a v květnu 1955 stanul v čele strany jako její jednoznačný vůdce, když začal připravovat a řídit jednání politického byra ÚV.[21] Prvním tajemníkem ÚV byl znovuzvolen na zasedáních ústředního výboru KSČ konaných 15. června 1954,[22] 21. června 1958,[23] 8. prosince 1962[24] a 4. června 1966[25] na závěr X., XI., XII. a XIII. sjezdu KSČ. Rezignoval na zasedání ústředního výboru KSČ 5. ledna 1968.[1]
Novotného nástupcem byl ústředním výborem 5. ledna 1968 zvolen Alexander Dubček.[1] Ve funkci zůstal do 17. dubna 1969, kdy na zasedání ÚV KSČ rezignoval, místo něho ústřední výbor zvolil prvním tajemníkem Gustáva Husáka.[1][26] Následující sjezd KSČ, v květnu 1971, v nové redakci stanov strany přejmenoval prvního tajemníka na generálního tajemníka, jeho pravomoce přitom nezměnil. Generálním tajemníkem ÚV KSČ byl Gustáv Husák zvolen čtyřikrát, na zasedáních ústředního výboru KSČ konaných 29. května 1971, 15. dubna 1976, 9. dubna 1981 a 27. března 1986 na závěr XIV., XV., XVI. a XVII. sjezdu KSČ.[1]
Husák rezignoval na zasedání ústředního výboru KSČ 17. prosince 1987, načež byl novým generálním tajemníkem ÚV zvolen Miloš Jakeš.[27] Jakeš vedl komunistickou stranu dva roky, do 24. listopadu 1989, kdy na zasedání ÚV s celým vedením (předsednictvem i sekretariátem ÚV) odstoupil.[28] Téhož dne novým generálním tajemníkem ústřední výbor zvolil Karla Urbánka.[28] Urbánek zůstal generálním tajemníkem pouze měsíc, funkci složil 20. prosince 1989 na Mimořádném sjezdu KSČ. Týž den sjezd novým vrcholnými představiteli strany zvolil Ladislava Adamce jako předsedu KSČ a Vasila Mohoritu jako prvního tajemníka ÚV KSČ.[29]
| Jméno | Zvolení do úřadu | Opuštění úřadu | Poznámky |
|---|---|---|---|
| První tajemníci ústředního výboru KSČ | |||
| Antonín Novotný | 4. září 1953 | 15. června 1954 | prezident Československa od listopadu 1957 do března 1968 |
| 15. června 1954 | 21. června 1958 | ||
| 21. června 1958 | 8. prosince 1962 | ||
| 8. prosince 1962 | 4. června 1966 | ||
| 4. června 1966 | 5. ledna 1968 | ||
| Alexander Dubček | 5. ledna 1968 | 17. dubna 1969 | |
| Gustáv Husák | 17. dubna 1969 | 29. května 1971 | |
| Generální tajemníci ústředního výboru KSČ | |||
| Gustáv Husák | 29. května 1971 | 15. dubna 1976 | prezident Československa od května 1975 do prosince 1989 |
| 15. dubna 1976 | 9. dubna 1981 | ||
| 9. dubna 1981 | 27. března 1986 | ||
| 27. března 1986 | 17. prosince 1987 | ||
| Miloš Jakeš | 17. prosince 1987 | 24. listopadu 1989 | |
| Karel Urbánek | 24. listopadu 1989 | 20. prosince 1989 | |
Předseda KSČ a první tajemník ÚV KSČ (1989–1990)
[editovat | editovat zdroj]Na Mimořádném sjezdu KSČ byli 20. prosince 1989 zvoleni předsedou KSČ Ladislav Adamec a prvním tajemníkem ÚV KSČ Vasil Mohorita.[29] Adamec na svou funkci rezignoval 1. září 1990, Mohorita ji zastával až do XVIII. sjezdu v listopadu 1990.
| Jméno | Zvolení do úřadu | Opuštění úřadu | Poznámky |
|---|---|---|---|
| Předseda KSČ | |||
| Ladislav Adamec | 20. prosince 1989 | 1. září 1990 | |
| První tajemník ústředního výboru KSČ | |||
| Vasil Mohorita | 20. prosince 1989 | 4. listopadu 1990 | |
Předseda a místopředseda federální rady KSČS (resp. federální rady Federace KSČM a SDĽ, 1990–1992)
[editovat | editovat zdroj]XVIII. sjezd v listopadu 1990 potvrdil faktický rozpad Komunistické strany Československa (od června 1990 se změněnou zkratkou KSČS) na Komunistickou stranu Čech a Moravy v českých zemích a Stranu demokratickej ľavice na Slovensku a jako společné vedení zřídil 24člennou federální radu v čele s předsedou Pavolom Kanisem a místopředsedou Miroslavem Grebeníčkem s tím, že po roce (tedy v polovině funkčního období) si Kanis s Grebeníčkem místa vymění. V srpnu 1991 se KSČS přejmenovala na Federaci KSČM a SDĽ a v dubnu 1992 se KSČM se SDĽ dohodly na zrušení Federace.
| Jméno | Zvolení do úřadu | Opuštění úřadu | Poznámky |
|---|---|---|---|
| Předseda federální rady KSČS/Federace KSČM a SDĽ | |||
| Pavol Kanis | 4. listopadu 1990 | listopad 1991 | |
| Miroslav Grebeníček | listopad 1991 | duben 1992 | |
| Místopředseda federální rady KSČS/Federace KSČM a SDĽ | |||
| Miroslav Grebeníček | 4. listopadu 1990 | listopad 1991 | |
| Pavol Kanis | listopad 1991 | duben 1992 | |
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Kolísání je i v Protokolu I. řádného sjezdu Komunistické strany Československa. Tak v informaci o agendě ústředního sekretariátu jsou Jílek a Zápotocký označeni za ústřední tajemníky a Šmeral za zastupujícího ústředního tajemníka,[3] a v diskuzi je Jílek jmenován jako ústřední sekretář,[6] zatímco ve zprávě o činnosti výkonného výboru se mluví o generálním sekretáři Jílkovi, resp. po něm Zápotockém,[2] stejně tak ve zprávě o ustavujícím zasedání výkonného výboru 6. února 1923 je uvedeno Zápotockého potvrzení ve funkci generálního sekretáře.[5]
- ↑ Některé přehledy vedení KSČ uvádějí vrcholné představitele KSČ prvorepublikového období mezerovitě, pokud vůbec. Příkladem jsou Československé dějiny v datech, Svoboda, Praha, 1987, kde pro léta 1921–1927 jsou vrcholní představitelé KSČ uváděni nedůsledně a s mezerami a pro léta 1927–1945 – tedy u vedení zvoleného na IV., V., VI. a VII. sjezdu – už není uveden žádný vrcholný představitel, ani předseda/místopředseda, ani generální/ústřední tajemník.[9] Stejně postupovali autoři dokumentu Složení vedoucích orgánů KSČ na webu Ústavu pro studium totalitních režimů, přitom jejich vynechávky jsou částečně jiné než u Československých dějin v datech.[1]
- ↑ Karl Kreibich ale po II. sjezdu v listopadu 1924 nebyl členem užšího vedení strany (politbyra) a dokonce ani širšího vedení (ústředního výboru).[12]
- ↑ Viktor Stern ale po V. sjezdu v únoru 1929 nebyl členem užšího vedení strany (politbyra) a dokonce ani širšího vedení (ústředního výboru).[13]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e f g h i j k l m n Ústav pro studium totalitních režimů. Složení vedoucích orgánů KSČ [online]. Praha: Ústav pro studium totalitních režimů [cit. 2025-09-24]. PDF online.
- ↑ a b c Ústav marxismu-leninismu ÚV KSČ. Protokol I. řádného sjezdu Komunistické strany Československa. Praha: Svoboda, 1989. ISBN 80-205-0014-6. S. 338. [Dále jen Protokol I. řádného sjezdu].
- ↑ a b Protokol I. řádného sjezdu, s. 386.
- ↑ Ústav pro studium totalitních režimů. Medailony vedoucích funkcionářů KSČ [online]. Praha: Ústav pro studium totalitních režimů [cit. 2025-09-24]. Kapitola Alois Muna.
- ↑ a b Protokol I. řádného sjezdu, s. 309.
- ↑ Protokol I. řádného sjezdu, s. 120.
- ↑ ŠTVERÁK, František. Schematismus k dějinám Komunistické strany Československa (1921–1992): Základní informace o ústředních orgánech a biografické údaje o vedoucích představitelích strany. 2, opravené a rozšířené. vyd. Praha: Národní archiv, 2018. 697 s. ISBN 978-80-7469-060-0. S. 15–17. [Dále jen Štverák].
- ↑ Štverák, s. 16. S odkazem na „např. Dějiny KSČ v datech, Svoboda, Praha 1984; Dějiny Československa v datech, Svoboda, Praha 1968; Dějiny KSČ, SNPL, Praha 1961“.
- ↑ BUCHVALDEK, Miroslav, a kol. Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. S. 637–638.
- ↑ Štverák, s. 15–19.
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o Štverák, s. 20–21.
- ↑ Štverák, s. 39.
- ↑ Štverák, s. 1547–48.
- ↑ a b Zvolen Ústřední výbor KSČ. Soudruh Gottwald předsedou strany. Rudé právo. 1. duben 1946, roč. 26 (49), čís. 78, s. 1. Dostupné online.
- ↑ a b Zpráva o ustavující schůzi nově zvoleného ÚV KSČ. Rudé právo. 30. květen 1949, roč. 29 (52), čís. 127, s. 1.
- ↑ Protokol IX. řádného sjezdu Komunistické strany Československa. 1. vyd. Praha: Ústřední výbor KSČ, 1949. S. 533–534.
- ↑ a b Zpráva o zasedání Ústředního výboru Komunistické strany Československa. Rudé právo. 7. září 1951, roč. 31 (54), čís. 211, s. 1.
- ↑ Protokol IX. řádného sjezdu, s. 557 a 566.
- ↑ HEMZA, Tomáš. Rozhodující síla strany. Aparát ÚV KSČ v éře Antonína Novotného (1953-1967). 1. vyd. Praha: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 2019. 328 s. ISBN 978-80-7308-950-4. S. 49. [Dále jen Hemza].
- ↑ a b c Hemza, s. 44
- ↑ Hemza, s. 74
- ↑ Zpráva o zasedání Ústředního výboru KSČ. Rudé právo. 16. červen 1954, roč. 34 (57), čís. 165, s. 1.
- ↑ Zpráva o zasedání Ústředního výboru KSČ. Rudé právo. 22. červen 1958, roč. 38 (61), čís. 171, s. 1.
- ↑ Zpráva o zasedání ústředního výboru KSČ. Rudé právo. 9. prosinec 1962, roč. 43 (66), čís. 340, s. 1.
- ↑ Zpráva o zasedání ústředního výboru KSČ. Rudé právo. 5. červen 1966, roč. 46 (69), čís. 153, s. 1.
- ↑ Zpráva z plenárního zasedání ústředního výboru KSČ. Rudé právo. 18. duben 1969, roč. 49 (72), čís. 91, s. 1.
- ↑ Soudruh Miloš Jakeš zvolen generálním tajemníkem ÚV KSČ. Rudé právo. 18. prosinec 1987, roč. 68 (90), čís. 297, s. 1.
- ↑ a b Mimořádné zasedání ústředního výboru KSČ. Soudruh Karel Urbánek novým generálním tajemníkem ÚV KSČ. Rudé právo. 25. listopad 1989, roč. 70 (92), čís. 278, s. 1.
- ↑ a b Mimořádný sjezd strany zahájen. Rudé právo. 21. prosinec 1989, roč. 70 (92), čís. 300, s. 1.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- ŠTVERÁK, František. Schematismus k dějinám Komunistické strany Československa (1921–1992): Základní informace o ústředních orgánech a biografické údaje o vedoucích představitelích strany. 2, opravené a rozšířené. vyd. Praha: Národní archiv, 2018. 697 s. ISBN 978-80-7469-060-0.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Ústav pro studium totalitních režimů. Složení vedoucích orgánů KSČ [online]. Praha: Ústav pro studium totalitních režimů [cit. 2025-09-24]. PDF online.