Seznam léčivých pramenů v Luhačovicích

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Léčivé prameny v Luhačovicích se dělí do dvou skupin. První skupina je využívána k pitné kúře a veřejně bezplatně přístupná, druhá skupina je určena pro balneologické účely.

Prameny k pitné kúře[editovat | editovat zdroj]

K pitné kúře je v Luhačovicích k dispozici celkem sedm pramenů:

  • Vincentka
  • Pramen MUDr. Františka Šťastného
  • Aloiska
  • Ottovka
  • Svatý Josef
  • Viola
  • Marie

Chuťově jsou luhačovické prameny pokládány spíše za slanější.

Vincentka[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Vincentka.
Interiér pavilonu s Vincentkou

Pramen je jímán v hloubce 50,2 m a vyvěrá za kolonádou na severním úpatí kopce Velká Kamenná. Dříve býval označován jako „Hlavní pramen“. Na konci 18. století byl pramen obezděn a následně i zastřešen. Posléze byl vybudován pavilon ve tvaru kaple a na stěně, která je vyzdobena malbou, je napsán text: „Nemocnému k útěše, zdravému k potěše.“ V roce 1947, při výstavbě nové kolonády, byl pramen umístěn do současné haly, v níž je sveden k výdejnímu pultu, kde je možné minerální vodu nabírat jak studenou (tedy v její přírodní teplotě), tak také ohřátou.[1]

Pojmenování „Vincentka“ je na počest majitele zdejšího panství, jímž byl hrabě Vincenc Serényi, který se zasloužil o rozkvět lázní.[1]

Vydatnost pramene činí 10 až 12 litrů za minutu a využívá se k pitné léčbě a také k léčebným inhalacím.[1]

Lokalizace: 49°6′27″ s. š., 17°45′46″ v. d.

Pramen Doktora Šťastného[editovat | editovat zdroj]

Pramen MUDr. Františka Šťastného

V místech, kde je dnes pramen, byla na počátku 20. století kopána studna Janovka. V jejím dnu se prováděl zkušební vrt až do hloubky 80 m. Když bylo dosaženo hloubky 39 m, došlo k erupci proplyněné minerální vody a ta stříkala až do výše téměř 20 m. Objevený pramen dostal jméno „Gejzír“. Posléze se však ukázalo, že dochází ke snižování vydatnosti pramenů v okolní. Proto byl pramen zregulována znovu vystrojen. Zároveň byl přejmenován na „Pramen MUDr. Františka Šťastného“, což byl luhačovický rodák, jehož za ošetřování raněných partyzánů nacisté za druhé světové války umučili.[1] Tento pramen má i svou pramenní vázu, která je každý listopad (z důvodu možného zamrznutí minerální vody v ní) odinstalována.[zdroj?]

Vydatnost pramene je po regulaci 5 litrů za minutu a je využíván k pitné léčbě.[1]

Lokalizace: 49°6′18″ s. š., 17°45′36″ v. d.

Aloiska[editovat | editovat zdroj]

Pramen Aloiska

Aloiska se řadí k nejstarším pramenům v Luhačovicích, protože byla známa již před rokem 1770. Vyvěrá v parku nad tzv. Bílou čtvrtí asi o 30 metrů výše než ostatní prameny. Ovšem k pitné léčbě se začal využívat až ve dvacátých letech 19. století. V té době se pramenu říkalo „Lesní pramen“, někdy „Pramen v hoře“ a jindy též „Luisin pramen“. Z počátku zde byla pouze studánka, později se vybudovala kamenná jímka, nad kterou byl zřízen dřevěný pavilon. Významnější zásah do jímání byl proveden v letech 1904 a následně ještě 1929 a 1930, kdy vydatnost pramene začala klesat. Tehdy byl starý pramen zrušen a došlo k jeho opětovnému zachycení ve studni o hloubce téměř 14,5 metru a přejmenování na „Aloisku“. Do současné podoby byl pavilón upraven v roce 1963.[1]

Průměrná vydatnost pramene je 3 litry za minutu a jeho voda je užívána k pitné léčbě, především při onemocněních zažívacích orgánů a k inhalacím.[1]

Lokalizace: 49°6′8″ s. š., 17°45′53″ v. d.

Ottovka[editovat | editovat zdroj]

Pramen Ottovka, v pozadí je vstup do jeskyně, kde původně pramen vyvěral

Minerální voda tohoto pramene původně vytékala ze strže zvané „V Zelnici“, která se nacházela na pravém břehu Horní Olšavy na úpatí vrchu Malá Kamenná. V roce 1905 byl pramen zachycen v kamenném sklípku a v letech 19291939 byla postavena klenutá jeskyně uzavřená mřížovou bránou. V tu dobu byl nedaleko postaven kruhový pavilón s malou výtokovou kašnou, z níž voda nepřetržitě vytéká. Autorem této stavby je architekt Josef Skřivánek.[1][2]

Pramen je pojmenován po hraběti Ottovi Serényiovi. Jeho vydatnost činí 3 litry za minutu.

Lokalizace: 49°6′21″ s. š., 17°45′31″ v. d.

Svatý Josef[editovat | editovat zdroj]

Pramen Svatého Josefa

Pramen „Svatý Josef“ se nachází poblíž luhačovického kostela Svaté rodiny. V květnu 2000 byla dokončena kašna, do níž pramen vyvěrá, a 7. května 2000 byl pramen během slavnostního otevírání luhačovických pramenů generálním vikářem Mons. Milanem Koubou vysvěcen.[3]

Lokalizace: 49°6′5″ s. š., 17°45′27″ v. d.

Viola[editovat | editovat zdroj]

Pramen Viola

Na konci roku 2010 došlo v Malé Kamenné poblíž stávajícího pramene Ottovky k objevení pramene nového. Pojmenován byl „Viola“. Jímá se z vrtu do hloubky 70 m kde je umístěno čerpadlo. Její voda je vhodná pro pacienty s onemocněními dýchacího ústrojí, s onkologickými nemocemi, žaludkem, žlučníkem, diabetem nebo s nemocemi cév. Jeho vydatnost je 18 litrů za minutu. K prameni je možné se dostat od Ottovky cestou směrem ke kostelu a na první křižovatce pěšin ostře zatočit vpravo do mírného kopce. Pramen se nachází po asi 50 metrech na levé straně od cesty.[4]

Lokalizace: 49°6′22″ s. š., 17°45′27″ v. d.

Marie[editovat | editovat zdroj]

Pramen Marie je na konci křížové cesty, která začíná u pramene Viola.

Prameny pro balneologické účely[editovat | editovat zdroj]

Pro balneologické účely jsou v Luhačovicích využívány prameny:

  • Nový Jubilejní
  • Nová Čítárna
  • Nová Jankovka
  • Elektra
  • Bystrica

Vedle těchto pramenů existuje ještě dalších šest pramenů, které jsou dle rozhodnutí Českého inspektorátu lázní a zřídel ze dne 29. listopadu 2010 pozorované jako záložní zdroje a k léčebným účelům nejsou používány. Jsou to tyto prameny:

  • Amandka
  • Jubilejní
  • Vladimír
  • Elektra 2
  • Stará Vincentka
  • BV 30

Nový Jubilejní[editovat | editovat zdroj]

Pramen Nový Jubilejní

Vrtem o hloubce 50,5 metrů byl v roce 1988 tento pramen získán v těsné blízkosti pramene Jubilejní, který se nachází vedle tzv. Společenského domu. Minerální voda z tohoto pramene vytváří spolu s dalšími třemi prameny (Novou Jankovkou, Novou Čítárnou a Elektrou) směs, která je používána k inhalačním a koupelnovým procedurám. Vydatnost pramene je 15 litrů za minutu.[1] V roce 2013 byl zpřístupněn veřejnosti.

Nová čítárna[editovat | editovat zdroj]

Ve skále poblíž tzv. Společenského domu byl v roce 1987 v hloubce 50,6 m zachycen pramen Nové čítárny. V době provedení vrtu měl vydatnost 120 litrů za minutu. Aby však neovlivňoval sousední prameny, je však čerpáno pouze 60 litrů za minutu. Minerální voda pramene je odváděna do vodojemu zřízeného pro sběr minerálních vod a následně je používána při inhalačních a koupelnových procedurách.[1]

Nová Jankovka[editovat | editovat zdroj]

V roce 1987 byl vedle Nové čítárny získán také pramen pojmenovaný „Nová Jankovka“, který byl nalezen vrtem hlubokým 30,5 m severovýchodním směrem od budovy Inhalatoria. V době svého objevu řešil nedostatek minerálních vod pro přírodní uhličité koupele. Jeho vydatnost dosahuje 60 litrů za minutu a voda z pramene tvoří jednu ze čtyř složek inhalační a koupelnové směsi.[1]

Elektra[editovat | editovat zdroj]

„Elektra“ (někdy též „Elektra 1“) je nejkoncentrovanějším pramenem v Luhačovicích. Vody pramene dříve vytékaly v původním řečišti řeky Horní Olšavy v místě tehdejší elektrárny. V těch místech je vybudován kulturní dům Elektra. V letech 19081910 byla vykopána a vyzděna studna a o 20 let později byl v jejím dně proveden vrt do hloubky 81 m. Mezi léty 1941 a 1966 bylo možné odebírat minerální vodu přímo u pramene. S ohledem na vysoký obsah nerostů v Elektře využívalo se zdroje k výrobě zřídelní soli sloužící při přípravě domácích inhalací. Nyní je pramen pro veřejnost uzavřen a jeho voda se užívá k pitné léčbě v hotelu Morava a k tvorbě směsi pro inhalační a koupelnové procedury. Průměrná vydatnost pramene je 14 litrů za minutu.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h i j k l Přírodní léčivé prameny. Luhačovice: Lázně Luhačovice, 2010. 2 s. 
  2. VŠETEČKA, Petr; KUČOVÁ, Věra. Architektura luhačovických lázní [online]. Luhačovice: Lázně Luhačovice [cit. 2011-12-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-02. 
  3. Historie stavby kostela Svaté Rodiny v Luhačovicích [online]. Luhačovice: Římskokatolická farnost Luhačovice [cit. 2011-12-04]. Dostupné online. 
  4. CHMELOVÁ, Iva. V Luhačovicích objevili po šestnácti letech nový minerální pramen. iDNES.cz [online]. 2011-01-05 [cit. 2011-12-04]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]