Český rozhlas

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Český rozhlas
Logo Českého rozhlasu
Logo Českého rozhlasu
Zkratka ČRo
Předchůdce Československý rozhlas
Vznik 1. ledna 1969 (v rámci ČsRo)
1. ledna 1992 (vznik ČRo)
Typ mediální organizace
Místo Praha, ČeskoČesko Česko
Souřadnice
Generální ředitel René Zavoral
Oficiální web www.rozhlas.cz
IČO 45245053 (VR)
LEI 315700AS93BQT8ZIV465
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Český rozhlas (ČRo) je veřejnoprávní instituce provozující rozhlasové vysílání celoplošně na území Česka. Zřízen byl v roce 1992 zákonem o Českém rozhlasu, který stanovuje rámec jeho fungování, včetně plnění úkolů veřejné služby v oblasti rozhlasového vysílání a způsobu financování. Jako médium veřejné služby má zajišťovat všem občanům přístup k informacím, kultuře, vzdělání a zábavě. Působí jako nástupce předchozího státního Československého rozhlasu. Vysílá na 11 celoplošných a 14 regionálních stanicích, včetně zahraničního vysílání na objednávku státu. Sídlí v Praze v budově ve Vinohradské třídě. Generálním ředitelem Českého rozhlasu je od roku 2016 René Zavoral.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článcích Radiojournal a Československý rozhlas.
Hlavní budova Českého rozhlasu v Praze ve Vinohradské třídě

Pravidelné rozhlasové vysílání bylo v Československu zahájeno 18. května 1923 soukromou společností Radiojournal,[1] kterou od roku 1925 vlastnil z 51 % skrze Československou poštu stát.[2] Československo se tak po Velké Británii, kde tamní BBC začala vysílat roku 1922, stalo druhou zemí v Evropě, která měla řádné rozhlasové vysílání.[3] Od roku 1933 sídlil Radiojournal v Praze v budově Vinohradská 12.[4] Na konci roku 1938 změnil Radiojournal jméno na Česko-Slovenský rozhlas.[5][6] Po odtržení Slovenska v březnu 1939 vznikl samostatný Slovenský rozhlas,[7] zatímco v protektorátu Čechy a Morava fungoval Český rozhlas.[5][8] Obě společnosti provozovaly rozhlasové vysílání i po druhé světové válce, ovšem už pod společnou hlavičkou Československého rozhlasu. Samotný Československý rozhlas (ČsRo) vznikl jako státní podnik v roce 1948[9] a v dalších desetiletích byl pod vlivem vládnoucí Komunistické strany Československa.[10] Od 1. ledna 1969 byl organizačně dělen na Český rozhlas a Slovenský rozhlas.[11] Po sametové revoluci v roce 1989 došlo postupně k reorganizaci celého rozhlasového vysílání. V roce 1991 byly ve federálním Československu zřízeny dva nové veřejnoprávní subjekty, nejprve Slovenský rozhlas,[7] poté i Český rozhlas.[12] Československému rozhlasu zbylo provozování celostátní federální stanice Československo a zahraničního vysílání.[13]

Český rozhlas (ČRo) byl zřízen zákonem České národní rady č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu, k 1. lednu 1992 jakožto veřejnoprávní rozhlas[12] s majetkem převedeným z Československého rozhlasu. Jeho sídlem se stala budova Vinohradská 12 v Praze, kde do té doby sídlil ČsRo.[13] Od něj také převzal provoz českých stanic Praha, Vltava, Regina a regionálních okruhů. Toto uspořádání fungovalo do konce roku 1992, kdy zaniklo Československo i Československý rozhlas.[14]

Se vznikem samostatné České republiky došlo 1. ledna 1993 ke změnám. Zaniklou federální zpravodajskou stanici Československu nahradil v rámci ČRo nový obdobný okruh Radiožurnál, Český rozhlas rovněž převzal zahraniční vysílání pod názvem Radio Praha. Stanice Praha, Vltava, Regina a české regionální okruhy zůstaly změn.[15] K 1. lednu 1993 se Český rozhlas stal členem Evropské vysílací unie (EBU).[16] Roku 1995 byl do majetku ČRo převeden rozestavěný mrakodrap v Praze na Pankráci,[17] původně zamýšlený jako nové sídlo Československého rozhlasu. Budova byla roku 1999 odprodána a po přestavbě, dokončené v roce 2007, z něj vznikla kancelářská budova City Tower.[18] V roce 1995 zahájila provoz stanice Český rozhlas 6/Rádio Svobodná Evropa[17] a téhož roku začalo fungovat vysílání Radia Praha přes internet.[19] Internetové vysílání okruhu Radiožurnál začalo v roce 1998,[20] tehdy bylo ukončeno vysílání rozhlasu po drátě.[21]

V roce 1999 zahájil v Praze Český rozhlas experimentální digitální rozhlasové vysílání.[22] Roku 2002 skončila spolupráce Českého rozhlasu a Svobodné Evropy, takže bývalá společná stanice změnila název na Český rozhlas 6.[23] V říjnu 2005 bylo zahájeno řádné digitální televizní vysílání DVB-T, přičemž do prvního multiplexu byly zařazeny i některé okruhy ČRo.[24] K velkému rozšíření počtu stanic ČRo došlo v roce 2005. Tehdy začaly vysílat okruhy D-dur, Rádio Česko a Leonardo,[25][26][27] roku 2006 je doplnila ještě stanice Radio Wave.[28]

Mobilní studio stanice Radiožurnál

Během první poloviny druhé dekády 21. století proběhly další změny. V roce 2011 se z okruhu Praha stala Dvojka[29] a o rok později vznikla stanice Rádio Junior, včetně streamu Rádio Junior – Písničky.[30] Roku 2013 byly zrušeny okruhy Český rozhlas 6, Rádio Česko a Leonardo, které byly společně nahrazeny novou stanicí Plus. Téhož roku také začaly vysílat okruhy Jazz a Rádio Retro.[31][32] V roce 2014 vznikla stanice Sport, fungující do roku 2017.[33] Český rozhlas zahájil v roce 2015 experimentální digitální vysílání DAB+, které v červnu 2017 změnil na řádné (multiplex ČRo DAB+).[34] Od března 2018 vysílá ČRo prostřednictvím DVB-T2,[35] přičemž vysílání standardu DVB-T bylo Českým rozhlasem ukončeno v září 2020.[36] V roce 2019 bylo zahraniční Radio Praha přejmenováno na Radio Prague Internetional.[37] Na rok 2021 plánuje Český rozhlas spuštění stanice zaměřené na sport a rockovou hudbu s pracovním názvem Radiožurnál Sport.[33]

Vysílání[editovat | editovat zdroj]

Český rozhlas provozuje 11 celoplošných stanic a dalších 14 regionálních stanic. Všechny stanice ČRo vysílají prostřednictvím internetového streamu, většina digitálně přes DAB+ a DVB, část analogově přes pozemní vysílače.

Celoplošné stanice[editovat | editovat zdroj]

Logo Název Popis
CRo Radiozurnal logo.png Radiožurnál Stanice vznikla v roce 1993, kdy nahradila federální stanici Československo. Radiožurnál je zpravodajská a publicistická stanice zaměřená na infotainment, nabízí tedy různé zpravodajské a publicistické relace (vč. dopravního, sportovního zpravodajství a počasí) nebo sportovní přenosy.
CRo Dvojka logo.png Dvojka Do konce roku 1991 ji provozoval Československý rozhlas. Stanice, která do roku 2011 nesla název Praha, je primárně zaměřená na celou rodinu – vysílá různé rozhlasové hry, četby na pokračování, publicistiku a komentáře nebo bloky s vysíláním pro děti.
ČRo, Český rozhlas, Vltava, Logo.png Vltava Do konce roku 1991 ji provozoval Československý rozhlas. Stanice se věnuje kulturnímu dění, klasické a jazzové hudbě, rozhlasovým hrám a četbě.
CRo Plus logo.png Plus Analyticko-publicistická stanice, vzniklá v roce 2013, vysílá mluvené slovo: zpravodajství, komentáře, publicistiku, zábavu.
CRo Radio Wave logo.png Radio Wave Stanice s informacemi, zábavou, hudbou a tématy pro mladé posluchače. Vznikla v roce 2006.
CRo D-dur logo.png D-dur Vznikla v roce 2005 a vysílá klasickou hudbu.
CRo Jazz logo.png Jazz Jazzová stanice s akcentem na evropskou tvorbu. Vznikla v roce 2013.
CRo Radio Junior logo.png Rádio Junior Stanice, která vznikla v roce 2012, je určena dětským posluchačům.
CRo Rádio Retro logo.png Rádio Retro Vysílá od roku 2013 a věnuje se historickým událostem.
CRo Radio Junior logo.png Rádio Junior – Písničky Internetový stream bez mluveného slova s písničkami pro děti, od roku 2012 doplněk Rádia Junior.
Logo ČRo Radio Prague International.png Radio Prague International Do konce roku 1992 stanici provozoval Československý rozhlas, do roku 2019 nesla název Radio Praha. Vysílání do zahraničí v angličtině, němčině, ruštině, francouzštině a španělštině.

Regionální stanice[editovat | editovat zdroj]

Logo Název Popis
CRo Brno logo.png ČRo Brno Vysílání pro Jihomoravský kraj. Stanice vznikla v roce 1924.
CRo Ceske Budejovice logo.png ČRo České Budějovice Vysílání pro Jihočeský kraj. Stanice vznikla v roce 1945.
CRo Hradec Kralove logo.png ČRo Hradec Králové Vysílání pro Královéhradecký kraj. Stanice vznikla v roce 1945.
CRo Karlovy Vary logo.png ČRo Karlovy Vary Vysílání pro Karlovarský kraj. Stanice vznikla v roce 2018.
CRo Liberec logo.png ČRo Liberec Vysílání pro Liberecký kraj. Stanice vznikla v roce 1946, obnovena 2016.
CRo Olomouc logo.png ČRo Olomouc Vysílání pro Olomoucký kraj. Stanice vznikla v roce 1956, obnovena 1994.
CRo Ostrava logo.png ČRo Ostrava Vysílání pro Moravskoslezský kraj. Stanice vznikla v roce 1929.
CRo Pardubice logo.png ČRo Pardubice Vysílání pro Pardubický kraj. Stanice vznikla v roce 1957, obnovena 2002.
CRo Plzen logo.png ČRo Plzeň Vysílání pro Plzeňský kraj. Stanice vznikla v roce 1945.
CRo Radio DAB Praha logo.png ČRo Rádio DAB Praha Vysílání pro Prahu. Stanice vznikla v roce 1964.
CRo Region logo.png ČRo Region Vysílání pro Středočeský kraj. Stanice vznikla v roce 1963, obnovena 2002.
CRo Sever logo.png ČRo Sever Vysílání pro Ústecký kraj. Stanice vznikla v roce 1945.
CRo Vysocina logo.png ČRo Vysočina Vysílání pro Kraj Vysočina. Stanice vznikla v roce 1956, obnovena 2002.
CRo Zlin logo.png ČRo Zlín Vysílání pro Zlínský kraj. Stanice vznikla v roce 2017.

Bývalé stanice[editovat | editovat zdroj]

Logo Název Popis
Český rozhlas 6 - logo.png Český rozhlas 6 Analyticko-publicistická stanice fungující v letech 1995–2013, do roku 2002 byla společným projektem ČRo a Svobodné Evropy. Nahrazena stanicí Plus.
Český rozhlas Rádio Česko - logo.png Rádio Česko Zpravodajská a publicistická stanice, vysílala v letech 2005–2013. Nahrazena stanicí Plus.
Český rozhlas Leonardo - logo.png Leonardo Populárně-naučná stanice, zaměřená na vědu, technologie, přírodu a historii, vysílala v letech 2005–2013. Nahrazena stanicí Plus.
CRo Sport logo.png Sport Stanice vysílající přímé přenosy i archivní záznamy ze sportovních akcí. Vysílala v letech 2014–2017.

Distribuce signálu[editovat | editovat zdroj]

Aktuální k 1. říjnu 2020.[36][38][39][40]

Stanice VKV
(FM)
SV
(AM)
DV
(AM)
DAB+ DVB-T2
(MUX 21)
DVB-S2 internet
ČRo DAB+ Čechy ČRo DAB+ Morava Teleko RTI
Radiožurnál ANO ANO ANO ANO ANO ANO ANO
Dvojka ANO ANO ANO ANO ANO ANO ANO
Vltava ANO ANO ANO ANO ANO ANO
Plus ANO ANO ANO ANO ANO ANO ANO
Radio Wave ANO ANO ANO ANO ANO
D-dur ANO ANO ANO ANO ANO
Jazz ANO ANO ANO ANO ANO
Rádio Junior ANO ANO ANO ANO ANO
Rádio Retro ANO ANO ANO
Rádio Junior – Písničky ANO
Radio Prague International ANO ANO
ČRo Brno ANO ANO ANO ANO
ČRo České Budějovice ANO ANO ANO ANO
ČRo Hradec Králové ANO ANO ANO ANO
ČRo Karlovy Vary ANO ANO ANO ANO
ČRo Liberec ANO ANO ANO ANO
ČRo Olomouc ANO ANO ANO ANO
ČRo Ostrava ANO ANO ANO ANO
ČRo Pardubice ANO ANO ANO ANO
ČRo Plzeň ANO ANO ANO ANO
ČRo Rádio DAB Praha ANO ANO ANO ANO
ČRo Region ANO ANO ANO ANO
ČRo Sever ANO ANO ANO ANO
ČRo Vysočina ANO ANO ANO ANO
ČRo Zlín ANO ANO ANO ANO

Organizace[editovat | editovat zdroj]

Zákony a předpisy[editovat | editovat zdroj]

Český rozhlas byl zřízen a nadále funguje na základě zákona č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu, který byl Českou národní radou přijat 7. listopadu 1991, vstoupil v platnost 29. listopadu 1991 a v účinnost 1. ledna 1992. Zákon o Českém rozhlasu zejména stanovuje podmínky naplňování veřejné služby v oblasti rozhlasového vysílání a definuje působnost Rady Českého rozhlasu jako kontrolního orgánu.[41] Na Český rozhlas se dále vztahují například zákony č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, č. 132/2010 Sb., o audiovizuální službě na vyžádání, č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, nebo zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon.

Zvláštním dokumentem je Kodex Českého rozhlasu, jehož vznik předjímá zákon o Českém rozhlasu. Kodex stanovuje zásady naplňování veřejné služby v oblasti rozhlasového vysílání závazné pro Český rozhlas a jeho pracovníky. Zákon určuje, že se porušení Kodexu kvalifikuje jako porušení pracovní kázně podle zvláštního právního předpisu, zákoníku práce. Dokument schvaluje Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR. Podle Kodexu „Český rozhlas přispívá k vytváření prostoru pro svobodu slova, myšlení a tvorby, v němž může vyrůstat demokracie. Program a jednání Českého rozhlasu budou vždy poměřovány také etickými normami. Český rozhlas vychází z mravních tradic evropského civilizačního okruhu.[42]

Dalším dokumentem, jehož vznik upravuje zákon o Českém rozhlasu, je Statut Českého rozhlasu. Na návrh generálního ředitele ČRo jej schvaluje Rada Českého rozhlasu. V jednotlivých částech definuje postavení, veřejnou službu či působnost generálního ředitele. Statut rovněž stanovuje způsob jmenování a odvolání vedoucích zaměstnanců.[43]

Rada Českého rozhlasu[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Rada Českého rozhlasu.

Rada Českého rozhlasu je kontrolním orgánem, jímž se uplatňuje právo veřejnosti na kontrolu tvorby a šíření programů Českého rozhlasu. Působnost Rady definuje zákon o Českém rozhlasu, mimo jiné ve věcech jmenování a odvolání generálního ředitele, zřizování rozhlasových studií, schvalování rozpočtu a kontroly hospodaření Českého rozhlasu nebo předkládání Výroční zprávy o činnosti Českého rozhlasu a Výroční zprávy o hospodaření Českého rozhlasu Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR. Celkem devět členů Rady ČRo, kteří mají šestileté mandáty, volí a odvolává Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR.[44]

Ombudsman Českého rozhlasu[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Ombudsman Českého rozhlasu.

Institut ombudsmana Českého rozhlasu byl zřízen v květnu 2016. Jeho smyslem je prohloubení dialogu mezi posluchači a Českým rozhlasem jako médiem veřejné služby. Posluchači mohou ombudsmanovi předávat své podněty k činnosti Českého rozhlasu. Ombudsman vysvětluje fungování Českého rozhlasu jako veřejnoprávního média a hájí oprávněné zájmy posluchačů Českého rozhlasu. Od roku 2016, kdy tento post vznikl, zastává pozici ombudsmana Milan Pokorný.[45][46]

Vedení Českého rozhlasu[editovat | editovat zdroj]

René Zavoral, od roku 2016 generální ředitel ČRo

V čele Českého rozhlasu stojí generální ředitel, který je volen Radou ČRo na funkční období šesti let.[47] Od roku 2016 je generálním ředitelem René Zavoral.[48]

Nejvyšší management dále tvoří ředitel regionálního vysílání, ředitel zpravodajství, ředitel programu, ředitel výroby, ředitel nových médií, ředitel techniky a správy, ředitel Kanceláře generálního ředitele, ředitel komunikace, marketingu a obchodu, ředitel ekonomiky a ředitel Symfonického orchestru Českého rozhlasu.[49]

Ve druhé polovině roku 2020 činil měsíční plat generálního ředitele René Zavorala 192 000 korun. Jako půlroční odměnu mu může Rada ČRo odsouhlasit navíc bonus až ve výši trojnásobku měsíčního platu, tedy 576 tisíc korun.[50]

Seznam generálních ředitelů[editovat | editovat zdroj]

Ředitelé Českého rozhlasu v rámci Československého rozhlasu[51]
Jméno Od Do Poznámky
Karel Hrabal 19690620a20. června 1969[52] 19850630a30. června 1985
Karel Kvapil 19850701a1. července 1985 19890630a30. června 1989
Jaroslav Hacmac 19890901a1. září 1989 19891130a30. listopadu 1989
Jan Czech 19900201a1. února 1990 19900930a30. září 1990
Jaroslav Fridrich 19901001a1. října 1990 19910228a28. února 1991
Jiří Mejstřík březen 1991 19911231a31. prosince 1991
Generální ředitelé Českého rozhlasu[51]
Jméno Od Do Poznámky
Jiří Mejstřík 19920101a1. ledna 1992[53] 19930531a31. května 1993[53]
Vlastimil Ježek 19930628a28. června 1993 19990630a30. června 1999
Václav Kasík 19990701a1. července 1999 20090722a22. července 2009[54]
Richard Medek 20090930a30. září 2009[55] 20100228a28. února 2010[56]
Peter Duhan 20110728a28. července 2011[57] 20151103a3. listopadu 2015[58]
René Zavoral 20160121a21. ledna 2016[59] dosud

Financování[editovat | editovat zdroj]

Většinu příjmů Českého rozhlasu tvoří rozhlasové koncesionářské poplatky, jejichž výše je od roku 2005 stanovena na 45 Kč měsíčně.[60] Roční příjem ČRo z těchto poplatků v roce 2019 činil 2,09 miliardy korun, tedy 91 % celkových příjmů Českého rozhlasu v tomto roce, které dosáhly výše 2,29 miliardy korun.[61] Zbylých několik procent příjmů tvoří výnosy z vlastní obchodní činnosti Českého rozhlasu, kam například patří prodej omezeného reklamního času, výnosy ze sponzoringu nebo licencování nahrávek.

Podle zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, nesmí čas vyhrazený reklamě a teleshoppingu přesáhnout na každé celoplošné stanici Českého rozhlasu 3 minuty denně, u lokálních stanic pak nanejvýš 5 minut denně. Obchodní sdělení nesmí být zařazována do pořadů zpravodajských, publicistických a vzdělávacích, s výjimkou kulturních a sportovních přenosů, pokud je reklama jejich součástí z hlediska podmínek vysílacích práv.[47]

Rozhlasová studia[editovat | editovat zdroj]

Budova ČRo České Budějovice

Podle zákona o Českém rozhlasu jsou součástí Českého rozhlasu studia v krajských městech, která zajišťují regionální vysílání pro všech 14 krajů.[47] Jedná se tedy o studia v Brně (ČRo Brno), Českých Budějovicích (ČRo České Budějovice), Hradci Králové (ČRo Hradec Králové), Jihlavě (ČRo Vysočina), Karlových Varech (ČRo Karlovy Vary), Liberci (ČRo Liberec), Olomouci (ČRo Olomouc), Ostravě (ČRo Ostrava), Pardubicích (ČRo Pardubice), Plzni (ČRo Plzeň), Praze (ČRo Rádio DAB Praha pro Prahu a ČRo Region pro Středočeský kraj), Ústí nad Labem (ČRo Sever) a Zlíně (ČRo Zlín).[62] Nejstaršími jsou studia v Brně (vznik 1924) a Ostravě (vznik 1929),[63] nejmladšími v Liberci (obnoveno 2016),[64] Zlíně (vznik 2017)[65] a Karlových Varech (vznik 2018).[66] V čele studií stojí ředitel jmenovaný a odvolávaný Radou Českého rozhlasu na návrh generálního ředitele.[47]

Ředitel Českého rozhlasu může dle zákona zřídit či zrušit další studia umístěná mimo krajská města,[47] v roce 2020 však žádné takové studio neexistovalo.

Hromadný podíl regionálního vysílání všech rozhlasových studií musí na celostátních stanicích, vyjma zpravodajsko-publicistických, dosahovat alespoň 30 % celkového vysílacího času.[47]

Orchestry a pěvecké soubory[editovat | editovat zdroj]

Brněnský rozhlasový orchestr lidových nástrojů

Přímou součástí Českého rozhlasu je také několik uměleckých těles.[67] Nejstarším z nich je Symfonický orchestr Českého rozhlasu (SOČR), který vznikl v roce 1926 jako orchestr tehdejšího Radiojournalu.[68] Dále se jedná o Dismanův rozhlasový dětský soubor (DRDS), založený roku 1935,[69] a Dětský pěvecký sbor (DPS), který vznikl v roce 1945.[70]

Externími soubory jsou brněnský Rozhlasový Big Band Gustava Broma (od roku 2013 je rezidenčním tělesem ČRo),[71] jenž byl založen roku 1940,[72] a Brněnský rozhlasový orchestr lidových nástrojů (BROLN), založený v roce 1952 a obnovený roku 2006.[73]

Archivní a programové fondy[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Archiv Českého rozhlasu.

Pracoviště Archivní a programové fondy spravuje archivní soubory Českého rozhlasu, pečuje o archiválie, věnuje se jejich digitalizaci, zpřístupňuje je a zajišťuje obsahovou podporu vysílání ČRo.[74] Archiv Českého rozhlasu spadá podle zákona č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě, mezi specializované archivy.[75] Po britské BBC je druhým největším rozhlasovým archivem v Evropě.[76]

Loga[editovat | editovat zdroj]

Původní logo Českého rozhlasu bylo používáno v letech 1992–1995. Od roku 1996 měl rozhlas logo vytvořené agenturou Men On The Moon, která za něj roku 1997 získala cenu Logo roku. Od roku 2013 používá Český rozhlas logo od Studia Marvil.[77]

Rozhlasové pořady[editovat | editovat zdroj]

Ke známým pořadům Českého rozhlasu, převzatým z Československého rozhlasu, patří relace pro mladé Mikrofórum, populárně-vědecký magazín Meteor či motoristický pořad Zelená vlna. Mezi novější pořady patří například komediální seriál Tlučhořovi, reality show Odhalení, talk show Tobogan nebo dokumentární cyklus Příběhy 20. století.

Poslechovost a průzkumy důvěryhodnosti[editovat | editovat zdroj]

Podle výzkumu poslechovosti českých rádií Radioprojekt byl ve druhém pololetí roku 2019 celkový podíl všech stanic Českého rozhlasu na českém rozhlasovém trhu 22,70 %. Stanice Radiožurnál byla v tomto období po Rádiu Impuls druhou nejposlouchanější celoplošnou stanicí s denní poslechovostí 927 tisíc osob a podílem 11,00 %. V kategorii regionálních stanic obsadila druhou příčku (po Rádiu Helax) stanice ČRo Brno, kterou denně poslouchalo 82 tisíc posluchačů.[78]

V září 2018 podstoupil Český rozhlas na popud generálního ředitele René Zavorala hodnotící analýzu Evropské vysílací unie s cílem „zhodnotit stávající situaci v Českém rozhlase“ a získat „konkrétní doporučeními, na co se má Český rozhlas do budoucna zaměřit, aby posílil svoji veřejnou službu“[79] Podle výsledků této peer-to-peer review „Český rozhlas naplňuje dobře svou roli média veřejné služby. Je nezávislý, objektivní, dokáže být lídrem na poli inovací, kreativních řešení a nových formátů, stejně tak jako třeba techniky.“[80]

Český rozhlas se opakovaně umísťuje mezi nejdůvěryhodnějšími českými médii. Podle zprávy Digital News Report 2020 od Reuters Institute je Český rozhlas v tomto směru třetím nejlépe hodnoceným médiem.[81] Podle průzkumu AMI Digital Index 2019 hodnotí česká veřejnost Český rozhlas po České televizi jako druhé nejdůvěryhodnější médium s AMI Indexem důvěry 47 %.[82]

Další činnosti[editovat | editovat zdroj]

Vydavatelská činnost[editovat | editovat zdroj]

Součástí Českého rozhlasu je Vydavatelství a nakladatelství Českého rozhlasu (vzniklo 2001), které vydává notové publikace a orchestrální materiály.[83] ČRo je také jediným majitelem akciové společnosti Radioservis, která působí jako jeho servisní organizace, vydavatel a provozovatel e-shopu Radiotéka.[76][84] Radioservis rovněž vydává periodikum Týdeník Rozhlas.

Působení na internetu[editovat | editovat zdroj]

Český rozhlas otevřela jako jedna z prvních rozhlasových institucí v Evropě svá internetová vysílání i internetový archiv (tzv. Rádio na přání). Na podzim 2004 zavedl rozhlas také podcast pro pořady stanice Český rozhlas 6.[85]

V roce 2017 zahájil Český rozhlas provoz vlastního zpravodajského serveru iROZHLAS, který zveřejňuje jak odvysílané zprávy z rozhlasu, tak i vlastní agendu redaktorů webu.[86]

Soutěže a festivaly[editovat | editovat zdroj]

Český rozhlas je pořadatelem mezinárodního festivalu rozhlasové tvorby Prix Bohemia Radio,[87] který se koná od roku 1976,[88] a soutěže Concerto Bohemia (založena 1992), která má podporovat základní umělecké školy v Česku.[89] Ve spolupráci s Akademií klasické hudby pořádá ČRo také mezinárodní rozhlasovou soutěž pro mladé hudebníky Concertino Praga, jež vznikla roku 1966.[90]

Charitativní činnost[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1992 pořádá každoročně Český rozhlas projekt „Daruj krev s Českým rozhlasem“, který má u posluchačů zvyšovat povědomí o dárcovství krve a oslovovat ty, kteří dosud krev nedarovali, tzv. prvodárce.[91]

Nadační fond Českého rozhlasu byl založen v roce 2000. Má podporovat rozvoj kultury a umění, mladé talentované umělce ze sociálně slabých rodin či handicapované, rozvoj a rozšiřování vzdělání, modelové a průkopnické projekty a aktivity volného času pro děti a mládež, pomáhat v oblasti sociální a zdravotní a poskytovat charitativní a humanitární pomoc.[92] K jeho projektům patří Světluška (vznikl 2003), který pomáhá lidem s těžkým zrakovým postižením,[93] Ježíškova vnoučata (vznikl 2016), jenž se v předvánonočním čase věnuje seniorům v pobytových zařízeních,[94] a Návštěvy POTMĚ (vznik 2018), v němž nevidomí navštěvují osamělé seniory a věnují se s nimi různým aktivitám.[95]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. JEŠUTOVÁ, Eva, a kol. Od mikrofonu k posluchačům: Z osmi desetiletí českého rozhlasu. Praha: Český rozhlas, 2003. Dostupné online. ISBN 80-86762-00-9. S. 16–17. Dále jen Ješutová. 
  2. Ješutová, s. 36.
  3. SASÍNOVÁ, Petra. Rozhlas byl nejen svědkem, ale také hybatelem dění 20. století [online]. Ceskatelevize.cz, 2013-08-29 [cit. 2020-09-07]. Dostupné online. 
  4. Historie budovy Českého rozhlasu [online]. Rozhlas.cz, 2008-01-29 [cit. 2020-09-07]. Dostupné online. 
  5. a b Ješutová, s. 595.
  6. rk. Valná schůze Čs. rozhlasové společnosti. Lidové noviny. 1938-12-30, s. 4. Dostupné online. 
  7. a b História SRo [online]. Rtvs.org [cit. 2020-09-07]. Dostupné online. (slovensky) 
  8. rk. Valná schůze rozhlasové společnosti. Lidové noviny. 1939-06-11, s. 4. Dostupné online. 
  9. KÖPPLOVÁ, Barbara, a kol. Dějiny českých médií v datech: Rozhlas – Televize – Mediální právo. Praha: Karolinum, 2003. ISBN 80-246-0632-1. S. 65. Dále jen Dějiny. 
  10. Ješutová, s. 243.
  11. Ješutová, s. 352–353.
  12. a b Dějiny, s. 103–104.
  13. a b Ješutová, s. 422.
  14. Dějiny, s. 109.
  15. Dějiny, s. 109–110.
  16. Ješutová, s. 603.
  17. a b Ješutová, s. 604.
  18. Mrakodrap na Pankráci se stavěl od 80. let, hotový byl v r. 2008 [online]. Archiweb.cz, 2016-10-02 [cit. 2020-09-07]. Dostupné online. 
  19. Dějiny, s. 124.
  20. Ješutová, s. 605.
  21. Dějiny, s. 148.
  22. Dějiny, s. 149.
  23. ZAVORAL, René. Český rozhlas 6 bude nadále nabízet kvalitní publicistiku [online]. Irozhlas.cz, 2002-09-30 [cit. 2020-09-07]. Dostupné online. 
  24. VŠETEČKA, Roman; ŠKOPEK, Pavel. Nová éra: Digitální televize začala vysílat naostro [online]. Idnes.cz, 2005-10-21 [cit. 2020-09-07]. Dostupné online. 
  25. Český rozhlas bude mít na internetu digitální stanici D-dur [online]. Mam.cz, 2005-03-07 [cit. 2020-09-07]. Dostupné online. 
  26. Rádio Česko oslaví sedm let [online]. Rozhlas.cz, 2012-06-28 [cit. 2020-09-07]. Dostupné online. 
  27. HROMÁDKA, Martin. Český rozhlas zahájil vysílání nové stanice Leonardo [online]. Irozhlas.cz, 2005-09-01 [cit. 2020-09-07]. Dostupné online. 
  28. POTŮČEK, Jan. Startuje Český rozhlas 4 – Rádio Wave pro mladé [online]. Lupa.cz, 2006-01-13 [cit. 2020-09-07]. Dostupné online. 
  29. Český rozhlas 2 – Praha se přejmenuje na „Dvojku“, bude rodinným rádiem [online]. Lupa.cz, 2011-1-27 [cit. 2020-09-07]. Dostupné online. 
  30. POTŮČEK, Jan. Odstartovalo Rádio Junior, dětský okruh Českého rozhlasu. Zatím je na internetu [online]. Lupa.cz, 2012-11-01 [cit. 2020-09-07]. Dostupné online. 
  31. KUŽNÍK, Jan. Český rozhlas zrušil jedinou zpravodajskou stanici v ČR. Co si naladit? [online]. Idnes.cz, 2013-02-28 [cit. 2020-09-07]. Dostupné online. 
  32. KUŽNÍK, Jan. Nalaďte si Wericha, Kopeckého a další unikátní pořady na Rádiu Retro [online]. Idnes.cz, 2013-05-06 [cit. 2020-09-07]. Dostupné online. 
  33. a b JETMAR, Jakub. Radiožurnál Sport se odkládá. Čeká na olympiádu [online]. Mediar.cz, 2020-04-29 [cit. 2020-09-07]. Dostupné online. 
  34. POTŮČEK, Jan. Český rozhlas se připravuje na odchod z televizního multiplexu ČT, spouští řádné vysílání DAB+ [online]. Televizniweb.cz, 2017-06-01 [cit. 2020-09-07]. Dostupné online. 
  35. POTŮČEK, Jan. Český rozhlas vstoupí do DVB-T2 zároveň s Českou televizí, nikoli až příští rok [online]. Televizniweb.cz, 2018-03-22 [cit. 2020-09-07]. Dostupné online. 
  36. a b VÁCLAVÍK, Lukáš. Den D je tady. České televize po dvaceti letech mizí z DVB-T [online]. Avmania.zive.cz, 2020-09-30 [cit. 2020-10-01]. Dostupné online. 
  37. Radio Praha se přejmenuje na Radio Prague International [online]. Mediaguru.cz, 2019-08-30 [cit. 2020-09-07]. Dostupné online. 
  38. Jak nás naladíte - Kompletní informace o vysílačích, digitálním vysílání, internetovém vysílání a poslechu na mobilních zařízeních [online]. [cit. 2020-01-15]. Dostupné online. 
  39. Český rozhlas provedl 15. ledna rozsáhlé změny v programové nabídce digitálního vysílání DAB+. Digital [online]. 2020-01-15 [cit. 2020-01-15]. Dostupné online. 
  40. Český rozhlas zařadí od 3. března do satelitní distribuce všechny své regionální stanice a rozšíří tak nabídku svých programů na platformě DVB-S2. Digital [online]. 2020-03-02 [cit. 2020-03-03]. Dostupné online. 
  41. Zákon č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu. [cit. 2020-09-07]. Dostupné online.
  42. Kodex Českého rozhlasu [online]. Rozhlas.cz [cit. 2020-09-07]. Dostupné online. 
  43. Statut Českého rozhlasu [online]. Rozhlas.cz [cit. 2020-09-07]. Dostupné online. 
  44. O Radě [online]. Rozhlas.cz [cit. 2020-09-07]. Dostupné online. 
  45. Ombudsmanem Českého rozhlasu se stal Milan Pokorný [online]. Rozhlas.cz, 2016-05-01 [cit. 2017-10-17]. Dostupné online. 
  46. Ombudsman [online]. Rozhlas.cz [cit. 2020-09-07]. Dostupné online. 
  47. a b c d e f Zákon č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu. [cit. 2020-09-07]. Dostupné online.
  48. Novým generálním ředitelem ČRo je René Zavoral [online]. Mediaguru.cz, 2016-01-20 [cit. 2020-09-07]. Dostupné online. 
  49. Lidé v Českém rozhlase [online]. Rozhlas.cz [cit. 2020-09-07]. Dostupné online. 
  50. tzv. Rada Českého rozhlasu zvýšila šéfovi ČRo Zavoralovi plat [online]. E15.cz, 2020-07-22 [cit. 2020-09-07]. Dostupné online. 
  51. a b Ješutová, s. 611.
  52. Ješutová, s. 353.
  53. a b Ješutová, s. 424.
  54. MAREŠOVÁ, Václava; BREZOVSKÁ, Katka. Václav Kasík skončil ve vedení Českého rozhlasu, dočasně ho nahradí Richard Medek [online]. Irozhlas.cz, 2009-07-22 [cit. 2020-09-07]. Dostupné online. 
  55. HROMÁDKA, Martin; MEDEK, Petr. Český rozhlas povede Richard Medek [online]. Irozhlas.cz, 2009-09-30 [cit. 2020-09-07]. Dostupné online. 
  56. EICHLER, Pavel. Richard Medek rezignuje na post šéfa rozhlasu, dostane statisícové odstupné [online]. Idnes.cz, 2010-02-24 [cit. 2020-09-07]. Dostupné online. 
  57. Peter Duhan zvolen generálním ředitelem Českého rozhlasu [online]. Rozhlas.cz, 2011-07-28 [cit. 2020-09-07]. Dostupné online. 
  58. Generální ředitel ČRo Peter Duhan rezignoval [online]. Mediaguru.cz, 2015-10-07 [cit. 2020-09-07]. Dostupné online. 
  59. ČTK. Novým generálním ředitelem Českého rozhlasu byl zvolen René Zavoral. Změna generací, říká Rada [online]. Aktualne.cz, 2016-01-20 [cit. 2020-09-07]. Dostupné online. 
  60. ROŽÁNEK, Filip. Přes 80 % Čechů považuje televizní a rozhlasové poplatky za přiměřené či nízké [online]. Lupa.cz, 2020-06-18 [cit. 2020-09-07]. Dostupné online. 
  61. Výroční zpráva o hospodaření Českého rozhlasu za rok 2019 [online]. Rozhlas.cz [cit. 2020-09-07]. Dostupné online. 
  62. Regionální stanice [online]. Rozhlas.cz [cit. 2020-09-07]. Dostupné online. 
  63. Ješutová, s. 486.
  64. ŠVECOVÁ, Jana. Český rozhlas bude mít samostatné vysílání z Liberce. Po sedmdesáti letech [online]. Liberecky.denik.cz, 2016-11-4 [cit. 2020-09-07]. Dostupné online. 
  65. -mav-; -čtk-. Český rozhlas spustil vysílání stanice ČRo Zlín [online]. Mediaguru.cz, 2017-11-01 [cit. 2020-09-07]. Dostupné online. 
  66. AUST, Ondřej. Začíná vysílat Český rozhlas Karlovy Vary [online]. Mediar.cz, 2018-11-1 [cit. 2020-09-07]. Dostupné online. 
  67. Soutěže, festivaly a umělecké soubory [online]. Rozhlas.cz [cit. 2020-09-07]. Dostupné online. 
  68. Ješutová, s. 593.
  69. Dismanův rozhlasový dětský soubor [online]. Rozhlas.cz [cit. 2020-09-07]. Dostupné online. 
  70. POLÁČEK, Radek. Dětský pěvecký sbor Českého rozhlasu [online]. Ceskyhudebnislovnik.cz, rev. 2011-11-11 [cit. 2020-09-07]. Dostupné online. 
  71. Rozhlasový Big Band Gustava Broma [online]. Rozhlas.cz, 2017-7-11 [cit. 2020-09-07]. Dostupné online. 
  72. ŠEDOVÁ, Iveta. Orchestr Gustava Broma [online]. Ceskyhudebnislovnik.cz, rev. 2015-09-03 [cit. 2020-09-07]. Dostupné online. 
  73. Brněnský rozhlasový orchestr lidových nástrojů [online]. Rozhlas.cz [cit. 2020-09-07]. Dostupné online. 
  74. O nás [online]. Rozhlas.cz [cit. 2020-09-07]. Dostupné online. 
  75. Zákon č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů. [cit. 2020-09-07]. Dostupné online.
  76. a b KRÁSENSKÁ, Tereza. Český rozhlas spustil nový eShop Radioteka.cz, zdarma třeba Haškův Švejk [online]. Rozhlas.cz, 2014-05-15 [cit. 2020-09-07]. Dostupné online. 
  77. -kch-; -mav-. Český rozhlas má nové logo ve tvaru písmene R [online]. Mediaguru.cz, 2013-02-27 [cit. 2020-09-07]. Dostupné online. 
  78. -mav-. Nová data: Impuls se drží nad milionem, dál roste Radiožurnál [online]. Mediaguru.cz, 2020-02-05 [cit. 2020-09-10]. Dostupné online. 
  79. Český rozhlas podle expertů z Evropy. Program [online]. 2019-06-23 [cit. 2019-11-22]. Dostupné online. 
  80. Český rozhlas uspěl v hodnocení. Je objektivní a rozmanitý, uvedli komisaři. TÝDEN.cz [online]. 2019-06-18 [cit. 2019-11-22]. Dostupné online. 
  81. -mav-. Reuters Institute: Předplatné za online zprávy roste, v Česku platí 10 % [online]. Mediaguru.cz, 2020-06-16 [cit. 2020-09-11]. Dostupné online. 
  82. Důvěra médiím [online]. Amidigital.cz [cit. 2020-09-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  83. Vydavatelství a nakladatelství Českého rozhlasu [online]. Rozhlas.cz [cit. 2020-09-07]. Dostupné online. 
  84. O nás [online]. Radioteka.cz [cit. 2020-09-07]. Dostupné online. 
  85. KOTRBA, Štěpán. Podcast v BBC a Českém rozhlase [online]. Bblisty.cz, 2006-08-16 [cit. 2020-09-07]. Dostupné online. 
  86. AUST, Ondřej. Český rozhlas spustil online zprávy iRozhlas.cz. Médiář [online]. News Media, 2017-04-18 [cit. 2017-06-20]. Dostupné online. ISSN 1804-7238. 
  87. O festivalu [online]. Rozhlas.cz [cit. 2020-09-07]. Dostupné online. 
  88. Ješutová, s. 601.
  89. O soutěži Concerto Bohemia [online]. Rozhlas.cz [cit. 2020-09-07]. Dostupné online. 
  90. O soutěži [online]. Rozhlas.cz [cit. 2020-09-07]. Dostupné online. 
  91. Daruj krev s Českým rozhlasem [online]. Rozhlas.cz [cit. 2020-09-07]. Dostupné online. 
  92. Nadační fond Českého rozhlasu [online]. Rozhlas.cz [cit. 2020-09-07]. Dostupné online. 
  93. O nás [online]. Rozhlas.cz [cit. 2020-09-07]. Dostupné online. 
  94. Ježíškova vnoučata [online]. Rozhlas.cz [cit. 2020-09-07]. Dostupné online. 
  95. Sociální start-up Návštěvy POTMĚ pomáhá seniorům i nevidomým [online]. Rozhlas.cz, 2019-04-20 [cit. 2020-09-07]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • JEŠUTOVÁ, Eva, a kol. Od mikrofonu k posluchačům: Z osmi desetiletí českého rozhlasu. Praha: Český rozhlas, 2003. 668 s. Dostupné online. ISBN 80-86762-00-9. 
  • KÖPPLOVÁ, Barbara, a kol. Dějiny českých médií v datech: Rozhlas – Televize – Mediální právo. Praha: Karolinum, 2003. 462 s. ISBN 80-246-0632-1. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]