Servác Engel z Engelsflussu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Servác Engel z Engelsflussu
Úmrtí duben 1674
Mníšek pod Brdy
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Zámek Mníšek pod Brdy

Servác Engel z Engelsflussu (? – duben 1674, Mníšek pod Brdy) byl český šlechtic, původně koželuh z Flander, majitel panství Mníšek pod Brdy.

Život[editovat | editovat zdroj]

Kdy se Servác narodil, není známo. Jeho otcem byl Facis Engel, původem z Tongeren u Maastrichtu (Limburské vévodství, dnes Belgie), jenž se kolem roku 1630 přestěhoval s rodinou do Prahy. Usadili se na Malé Straně, kde si vystavěli dům, dnes známý jako Werichova vila. Nad Čertovkou nedaleko Karlova mostu pak postavili koželužský závod. Na rozvoji závodu měl velký podíl právě Servác, kterému se podařilo sjednat zakázku s císařskou armádou na zpracovanou kůži a obuv. Při nakupování surovin se rozhodl obcházet Židy a kůži nakupoval přímo od řezníků. Tím si znepřátelil Židy, kteří se obrátili na císařský soud a Serváce obvinili z krácení daní. Císař nakonec rozhodl, že Servác bude platit vyšší daň a doplatí dlužnou část. Na oplátku získal od císaře monopol na obchod se surovou kůží.

Zlom přišel v roce 1648, kdy při útoku Švédů na Prahu přišel o veškerý majetek. Spolu se svými zaměstnanci a dalšími Pražany obsadil Staroměstskou mosteckou věž a zabránil vpádu Švédů do Starého Města. Ještě téhož roku byl povýšen do šlechtického stavu, získal predikát z Engelsflussu a erb. Po smrti svého otce se oženil s Ludmilou Röttingerovou, díky které získal několik domů, dva mlýny a vinice na Šárce. Ludmila ovšem roku 1660 zemřela a Servácovou druhou ženou se stala dcera pražského primase Mikuláše Turka, s nímž se seznámil během obrany Starého Města.

Roku 1655 Servác na primusovu radu odkoupili od Mitroviců zchátralý zámek v Mníšku pod Brdy spolu s celým panstvím. Ihned se pustil do oprav. Nechal zrekonstruovat zámek, rybníky, vybudovat vodovod, hospodu a pomáhal s opravou válkou poničených domů. Uprostřed těchto oprav, v dubnu 1674, zemřel.

Literatura[editovat | editovat zdroj]