Serhij Žadan

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Serhij Žadan

Serhij Viktorovyč Žadan (ukrajinsky Сергі́й Ві́кторович Жада́н, * 23. srpna 1974, Starobilsk, Luhanská oblast, Ukrajina) je ukrajinský básník, prozaik, esejista, překladatel, performer a režisér. Vystudoval germanistiku na charkovské pedagogické univerzitě. V letech 2000 - 2004 zde přednášel světovou literaturu.[1] Překládá z němčiny, běloruštiny a ruštiny. Jeho texty byly přeloženy do němčiny, angličtiny, polštiny, srbštiny, chorvatštiny, litevštiny, běloruštiny, ruštiny, arménštiny a češtiny. Žije v Charkově. Vystupuje s charkovskou skupinou Sobaky v kosmosi, s níž vydal album Sportyvnyj klub armiji.[2] V březnu 2011 získal jeho nový román Vorošylovhrad ocenění Ukrajinská kniha roku 2010. Tuto literární cenu uděluje ukrajinská redakce BBC.[3]

Styl[editovat | editovat zdroj]

Žadanův básnický styl se vyznačuje originálním spojením některých prvků moderní ukrajinské poezie (zejména futurismu) a elementů punkové subkultury se symbolickým prostorem industriální velkoměstské krajiny. Častými náměty jsou dramatické příhody kriminálníků a jiných marginálních existencí:

A pak ta žena, ty noci, plné vášně,

hotel, ve kterém pracovala,

a já jsem ji šeptal, Natacho, tvé srdce je teď v mých rukou,

cítím, jak je něžné a horké,

ona se jen smála, uhýbala pohledem, blbečku, to není srdce,

to je silikon, pusť, to vůbec není srdce, moje srdce je tvrdé a studené,

jako hokejové kotouče.



Tak tedy spolu jsme utíkali z bundesu, s její doklady a mými dluhy,

jako Marie a Josef na dvou oslech,

kupujíce na benzínkách jen to nejnutnější –

konzervy a prezervativy.[4]

Pro Žadanovy básnické i prozaické texty je příznačná energie a punková syrovost. Dobrým příkladem je slavný text Kupředu levá:

Kupředu levá. Nikdy se nezajímej o politiku, nečti noviny, neposlouchej rádio, vyhoď monoskop ze svého TV a dej tam barevný portrét Maa nebo Fidela, nenech se jima ojebávat, nepřipojuj se k síti, nechoď k volbám, nepodporuj demokracii, nenavštěvuj mítinky...[5]

V povídkové sbírce Big Mac, již napsal během stipendijního pobytu v Rakousku, svérázným způsobem zachycuje bohémský život studentů a umělců, s nimiž se setkával během měsíců, strávených na vídeňské universitě:

Co je výhodou takovýchhle spontánních improvizovaných známostí oproti trvalým a poctivě pěstovaným přátelským vztahům? Výhoda spočívá v jejich upřímnosti, otevřenosti a nenucenosti. Svému novému známému můžeš vyprávět, co se ti zachce: o svém dětství, o přátelích paralyticích nebo o sousedech-upírech, on ti bude splácet toutéž mincí, budete si navzájem slibovat celé vzdušné zámky dalšího setkávání, věčného přátelství a vzájemně prospěšného uměleckého partnerství, budete se zvát na panáky a rozdělíte se o poslední trošku dobrého podalpského haše, budete chodit po neznámých místech, seznámíte se s otrapy, kteří, jak se později ukáže, jsou starými známými, ba dokonce příbuznými jednoho z vás, budete sborově zpívat německé nacistické pochodové písně, křičet z balkónů různé nepěkné věci, začnete se u stanoviště taxíků navážet do transvestitů a nakonec jednomu rozbijete držku, najdete ve tři ráno levný bar a pokusíte se koupit od barmanky kokain, a když vás odtamtud vyhodí, ani nepochopíte proč, a až pojedete volkswagenem přeplněným neznámými lidmi z jednoho večírku na druhý, úspěšně zabloudíte ve čtvrti, kterou ve skutečnosti dobře znáte a začnete nešťastně kroužit kolem jednoho a téhož bloku, přičemž se budete divit a stěžovat si, jak moc jednotvárná architektura tu je a že domy jsou si tu tak podobné, že se tu nedá nic najít, a až někdy po čtvrté jednoho z vás napadne, že je přece jen čas zastavit se, najdete automat s kolou, koupíte pár lahví té chladné tekutiny a začnete ji do sebe lačně lít, zatímco si budete pod teplým hvězdným nebem navzájem připomínat, jak se vlastně jmenujete.[6]



Dílo[editovat | editovat zdroj]


Básnické sbírky
  • Cytatnyk“ (1995, Kyjev)
  • Generál Jidáš“ (1995, Kyjev)
  • Pepsi“ (1998, Charkov)
  • Vybrani poeziji. 1992-2000“ (2000, Doneck)
  • Balady pro vijnu i vidbudovu“ (2001, Lvov)
  • Istorija kultury počatku stolittja“ (2003, Kyjev)
  • Cytatnyk“ (Charkov, 2005)
  • „Maradona“ (Charkov,2007)
  • „Efiopija“ (Charkov,2009)
  • „Lili Marlen“ (Charkov,2009)


Próza
  • Big Mak“(Kyjev, 2003)
  • Depeš Mod“ (Charkov, 2004)
  • Anarchy in the UKR“ (Charkov, 2005)
  • Hymna demokratické mládeže“ (Charkov, 2005)
  • Big Mak²“ (Kyjev, 2006)
  • Kapital“ (Charkov, 2006)
  • Vorošylovhrad“ (Charkov, 2010)


V češtině
  • Big Mac“(Praha, 2011)
  • Dějiny kultury začátku století (Praha, 2013)


Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Serhij Žadan, Big Mac, Praha 2011, s. 161.
  2. http://artvertep.com/poster/7/1/9283.html
  3. http://iliteratura.cz/Clanek/28009/ukrajinska-kniha-roku-2010
  4. S. Žadan, báseň Mercedes Benz ze sbírky Maradona, překlad O. Sevruk
  5. http://aa.ecn.cz/img_upload/5f8b71f9dca70dc91ecc1cd414be5ef0/uz_cz.pdf
  6. Serhij Žadan, Big Mac, Praha 2011, s. 62-63.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]