Sergej Polunin

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Sergej Polunin
Sergei Polunin Allan Warren.jpg
Rodné jméno Полунін Сергій Володимирович a Полунин, Сергей Владимирович
Narození 20. listopadu 1989 (31 let)
Cherson, Ukrajina
UkrajinaUkrajina Ukrajina
Národnost ukrajinská[zdroj?]
Občanství ukrajinské,[zdroj?] ruské, srbské
Alma mater Royal Ballet School (2003–2007)
Povolání tanečník
Zaměstnavatel Královský balet (2007–2012)
Partner(ka) Jelena Ruslanovna Iľjinychová (od 2019)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sergej Vladimirovič Polunin (ukrajinsky Сергій Володи́мирович Полу́нін; rusky Серге́й Влади́мирович Полу́нин, * 20. listopadu 1989, Cherson) je ukrajinský[zdroj?] baletní tanečník a filmový herec známý svými kontroverzemi.

Život a kariéra[editovat | editovat zdroj]

Jako dítě se věnoval gymnastice, v 8 letech byl přijat na Státní choreografickou školu v Kyjevě, kterou zakončil diplomem tanečníka. Ve 13 letech pokračoval na Královské baletní škole v Londýně. Po studiích získal angažmá v londýnském Královském baletu. V roce 2010 se stal jeho nejmladším sólistou v historii. Po dvou letech angažmá opustil s odůvodněním „umělec ve mně umíral“[1] a vydal se na mezinárodní dráhu hostujícího sólisty. Poprvé se rozhodl skončit s baletem v dubnu 2013, kdy opustil společně s Igorem Zelenským před premiérou inscenaci Schaufussova Půlnočního expresu v londýnském Coliseu. Oficiálně vydanou tiskovou zprávu doprovázela zákulisní informace, že umělci odmítli provozovat scénu, ve které měl Polunin podle choreografie simulovat orální sex se Zelenským[2].

Poluninovo rozhodnutí přestat tančit odvrátil začátek jeho spolupráce s americkým fotografem a režisérem Davidem LaChapellem. Ten s ním v roce 2014 vytvořil klip Take Me to Church, který se stal světovou senzací.[2] Z původního Projectu Polunin postupně vytvořil nadaci, která má sdružovat a podporovat talentované a inovativní světové tanečníky a choreografy. Polunin dále vystupuje ve vlastních projektech.

Film[editovat | editovat zdroj]

Díky mediální popularitě a klipu Davida LaChapelle projevila o Polunina zájem i filmová industrie. Kromě autobiografického dokumentu Dancer (2016) se objevil ve filmech Vražda v Orient Expresu (2017, režie Kenneth Brahangh), Rudá volavka (2018, režie Francis Lawrence) a Bílá vrána (2018, režie Ralph Fiennes).

Kontroverze[editovat | editovat zdroj]

Polunin je považován za enfant terrible, Jamese Deana baletu nebo „nového Nurejeva“. Jeho subversivní chování se údajně datuje traumatem z rozvodu rodičů, když mu bylo 15 let. Začal pít, vynechával baletní lekce nebo vystupoval pod vlivem kokainu. Navzdory ukrajinskému původu se cítí Rusem,[zdroj?] na své 29. narozeniny zveřejnil na Instagramu vytetovanou podobiznu Vladimira Putina na své hrudi. O 10 dní později obdržel ruské občanství. „Jsem rád, že jsem stal Rusem, abych se mohl postavit proti zlu a bezskrupulózním revolucionářům, kteří osnují válku na Ukrajině a v Gruzii a v mnoha dalších zemích“, uvedl na svém Instagramu 30. listopadu 2018.[3]

Na konci roku 2018 byl Polunin pozván, aby nastudoval v pařížské opeře roli Prince v Labutím jezeru. Z inscenace byl však odstraněn na základě opakovaných vyjádření na Instagramu, aby tanečníci zmužněli. Polunin 29. prosince 2018 uvedl: „Všem tanečníkům, kteří se věnují baletu: Pochlapte se, na jevišti už s vámi jedna baletka je. Muž by měl být mužem a žena ženou. Mužská a ženská energie spolu tvoří rovnováhu. Proto máte koule. Stejné je to i mimo balet. Ženy se pokouší převzít mužskou roli, protože je pořádně nešu**te a jste slaboši. Muži jsou Vlci, muži jsou Lvi, muži jsou vůdci rodiny, o kterou se máte starat…“ Média v jeho vyjádřeních spatřovala homofobii, což vyloučil. Dne 11. ledna 2019 napsal: „Plácněte tlusťocha, když ho potkáte. Pomůže mu to a přiměje ho, aby trochu shodil. Nerespektuji lenost.“[3]

Veřejné diskuse probudily i Poluninovy politické komentáře (24. prosince 2018): „Podporuji prezidenta Trumpa, protože tento svět dělá bezpečnějším. Respektuji Vás a díky, že říkáte pravdu o médiích, které šíří pravdu. Lidé mají opravdu vymyté mozky.“[4]

Polunin v České republice[editovat | editovat zdroj]

Polunin vystoupil ve 1. května 2017 ve dvou choreografiích Silent Echo a Take Me to Church v pražském Národním divadle při prezentaci životopisného filmu Dancer[5]. Na Poluninově úspěšném tanečním projektu Rasputin (2019) spolupracoval jako scéngraf Otto Bubeníček. Polunin zatančil v dubnu 2019 celkem pětkrát ve Fóru Karlín své představení Satori[6].

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. BBC NEWS. Ballet's Sergei Polunin: 'The artist in me was dying'. BBC [online]. 13.3.2012 [cit. 17.4.2020]. Dostupné online. 
  2. a b KOCOURKOVÁ, Lucie. Sergej Polunin – živá metafora své generace. Opera Plus [online]. 2.5.2017 [cit. 17.4.2020]. Dostupné online. 
  3. a b REDAKCE. Sergej Polunin si v pařížské Opeře nezatančí. Opera Plus [online]. 21.1.2019 [cit. 17.4.2020]. Dostupné online. 
  4. Ballet dancer Sergei Polunin tattoo Putin confessed his love to Trump. 24-my.info [online]. 24.12.2018 [cit. 17.4.2020]. Dostupné online. 
  5. ČTK, Redakce. Sergej Polunin je v Praze. James Dean baletu dvakrát zatančí ve “zlaté kapličce”. Opera Plus [online]. 1.5.2017 [cit. 17.4.2020]. Dostupné online. 
  6. ČTK. Sergej Polunin začíná v Praze sérii představení ve Foru Karlín. Opera Plus [online]. 17.4.2019 [cit. 17.4.2020]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]