Serafina Pisa
| Ctihodná Serafina od Boha | |
|---|---|
![]() | |
| Karmelitánka | |
| Narození | 24. října 1621 Neapol, Itálie |
| Úmrtí | 17. března 1699 (ve věku 77 let) Carpi, Itálie |
| Svátek | připomínka 17. března |
| Uctívána církvemi | Římskokatolická církev a církve v jejím společenství |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Serafina od Boha, O. Carm. (světským jménem: Prudenza Pisa; 24. října 1621 Neapol – 17. března 1699 Capri) byla italská karmelitánka a mystička. Katolická církev jí uctívá jako ctihodnou.
Život
[editovat | editovat zdroj]Narodila se 24. října 1621 do bohaté kupecké rodiny, která se ještě v jejím dětství přestěhovala na ostrov Capri. Již od mládí si vytvořila hlubokou lásku k životopisům křesťanských mučedníků.
Jako dospívající odmítla sňatek, který jí navrhl otec, a byla na několik let vyhnána z rodinného domu. Musela žít v provizorním přístřešku na dvoře (podobném kurníku) a matka jí tajně nosila jídlo, když si toho otec nevšímal. Od patnácti let navštěvovala a ošetřovala nemocné; této službě se věnovala zvláště během epidemie moru roku 1656, který si vyžádal i život její matky.
Po smrti svého strýce, kněze, jenž rovněž zemřel při morové epidemii, pokračovala Prudenza ve svém plánu založit na ostrově Capri kontemplativní klášter. K tomuto dílu získala několik žen z Neapole. Dne 29. května 1661 složila spolu se svými společnicemi sliby v karmelitánském řádu v neapolské katedrále a přijala řeholní jméno Serafina od Boha.
Dne 2. října téhož roku se ženy usadily v domě, který jí zanechal strýc. Když se dům stal pro rozrůstající se komunitu příliš malým, byl roku 1675 vysvěcen nový, velkolepý klášter zasvěcený Nejsvětějšímu Spasiteli. Matka Serafina nakonec založila sedm klášterů v oblasti Neapole a několik dalších v okolí.
Ve svém modlitebním a mystickém životě byla často přirovnávána k Terezii z Ávily, k níž měla velkou úctu, a to pro hluboké mystické milosti, které zakoušela. Zároveň byla přesvědčena, že nejlepším zárukou pravosti náboženské zkušenosti je věrnost tradičním formám. Proto vedla své komunity k přísnějšímu zachovávání denní modlitby církve, než bylo v mnoha tehdejších klášterech obvyklé. Některé řeholnice však nebyly tak horlivé jako ona, a postupně se vytvořil odpor, který zesílil natolik, že ji na konci života většina komunity, kterou sama založila, odmítla.
V určité době byla obviněna z kvietismu, přestože sama sepsala dokument, v němž poukazovala na bludy tohoto heretického hnutí. Na základě tohoto obvinění ji místní inkvizice roku 1691 na dva a půl roku uzavřela do cely bez možnosti přijímat svátost oltářní. Nakonec byla propuštěna díky přímluvě kardinála Orsiniho, pozdějšího papeže Benedikta XIII., který byl jejím celoživotním přítelem.
Když Serafina onemocněla, řeholnice ji odmítaly navštěvovat, přestože o to opakovaně prosila. Dva dny před smrtí požádala představenou, aby se postarala o sestry, které jí odporovaly, a omlouvala jejich chování.
Zemřela 17. března 1699.
Proces svatořečení
[editovat | editovat zdroj]Proces byl zahájen 19. července 1769. V současné době probíhá v arcidiecézi Sorrento-Castellammare di Stabia.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Serafina of God na anglické Wikipedii.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- (anglicky) The Hagiography Circle
