Separační zeď (Kroměříž)
| Separační zeď (Kroměříž) | |
|---|---|
 Zachovaná část separační zdi | |
| Účel stavby | |
oddělovala židovské město od křesťanského | |
| Základní informace | |
| Sloh | barokní |
| Výstavba | 1680 |
| Stavebník | Karel Lichtenštějn |
| Poloha | |
| Adresa | Riegrovo náměstí (Kroměříž), Kroměříž,  Česko |
| Souřadnice | 49°17′50,98″ s. š., 17°23′47,75″ v. d. |
  Separační zeď | |
| Další informace | |
| Kód památky | 17895/7-6009 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) (součást památky městské opevnění v Kroměříži) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Separační zeď dělící židovské město od města křesťanského, byla postavena v Kroměříži na konci 17. století a několikrát upravována. Je zapsaná v souhrnu Městského opevnění jako nemovitá Kulturní památka České republiky[1] pod číslem 17895/7-6009.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Separační zeď byla postavena v roce 1680 za biskupa Karla II. z Lichtenštejna-Kastelkornu z jeho popudu a na jeho vlastní náklady. Podnětem k výstavbě zdi byl především neutuchající proud žalob křesťanských a židovských majitelů zahrad a dvorků, které často zasahovaly na pozemek křesťanského, či naopak židovského souseda. Za křesťanskou stranu se nám dochovala jména zainteresovaných měšťanů, kteří se se svými židovskými sousedy přeli o pozemky. Byli jimi například měšťané malíř Jiří Černoch (dům č. 93), Mikuláš Toman (č. 92), Jan Červinka (č. 91) nebo kovář Jan Joneš (č. 90). Původně byly zadní trakty křesťanských a židovských pozemků odděleny pouze plotem buď z latěk, nebo planěk. Délka zdi byla značná, protože sahala od hřbitovní zdi kostela Panny Marie až k městské hradební zdi poblíž Moravské (Vodní) brány.[2] Za zdí byly dvě ulice, v nichž se od pradávna usazovali kroměřížští židé. Moravcova ulice původně Velká Židovna (pojmenovaná podle Františka Moravce (1734–1814) historika a profesora kroměřížského piaristického gymnázia) tvořila spolu s dnešní Tylovou ulicí (pojmenována podle dramatika Josefa Kajetána Tyla, poslance říšského sněmu v Kroměříži v letech 1848-49) původně Malou Židovnou, později ulicí Svatomichalskou a částí ulice Farní židovské ghetto uvnitř hradeb oddělené od křesťanské části města separační zdí. V ghettu bývalo až 36 obytných domů, synagoga a obecní dům – radnice. Většina domů byla (v přestavbách) dochována.[3] Dvanáct budov v Moravcově ulici je na seznamu kulturních památek. Separační zeď navazovala na roh emeritního domu s kaplí (nemovitá Kulturní památka České republiky[4] s číslem 41883/7-6009) a jeho zahradní zeď a pokračovala až k literátské kapli sv. Michala. Ta stávala u kostela Panny Marie a její základy jsou pod terénem zachovány. Při kostele panny Marie byl od 16. století i křesťanský hřbitov, který byl zrušen v roce 1788.
Úplná segregace židovské obce byla završena v roce 1727 za kardinála Wolfganga Hannibala von Schrattenbach.[5] Vchod do ghetta byl na noc uzavírán těžkým řetězem. Do města mohli cizí Židé vstupovat pouze Mlýnskou branou, kde za osobu museli zaplatit mýto 7 krejcarů. Umístění katovny přilehlé k separační zdi přímo v ghettu bylo dalším vnějším projevem zlovůle ze strany biskupa a jeho úřadů. Až v roce 1803 katovnu koupila židovská obec od magistrátu za 400 zlatých a postavila zde nový dům.[6] Situace Židů se zlepšila až v roce 1848, kdy byli židé zrovnoprávněni s ostatním obyvatelstvem. Separační zdi se zachovala jen její část s osmi výklenky v dolní a horní řadě, v nichž bývaly barevné veduty s pohledy na Kroměříž.
V rámci celosezónního projektu KROMĚŘÍŽ 2016: V BARVÁCH, SVĚTLE, UMĚNÍ byly do horních výklenků instalovány linoryty kroměřížského výtvarníka Jiřího Klabala, které vytvořil na základě historických fotografií staré Kroměříže vybraných z fotoarchivu Muzea Kroměřížska.[7]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu separační zeď na Wikimedia Commons
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- PEŘINKA, František Vácslav. Dějiny města Kroměříže. 3. díl, Obsahující místopis. Kroměříž: Městský osvětový sbor, 1940. 956 s.
- SVÁTEK, Josef. Bývalá židovská radnice v Kroměříži. In: Zpravodaj Muzea Kroměřížska ’82. Kroměříž: Muzeum Kroměřížska, 1982. S. 15–22.
- Páleníček, L. (1945) Za pochodní krásy (VÝTVARNÝ MÍSTOPIS KROMĚŘÍŽSKA A ZDOUNECKA), dřevoryt Antonín Marek Machourek, VERIETAS Kroměříž
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2017-04-04]. Identifikátor záznamu 128564 : Městské opevnění. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ PEŘINKA, František. Dějiny města Kroměříže. 2.díl - sešit 29-30. Kroměříž: Místní národní výbor Kroměříž, 1947. S. 906.
- ↑ www.holocaust.cz
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2016-05-25]. Identifikátor záznamu 154015 : jiná církevně správní stavba - emeritní dům s kaplí (děkanství). Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [2].
- ↑ https://issuu.com/knihovnazlin/docs/zidovske-pamatky-ukazka Separace židovského osídlení v Kroměříži
- ↑ KLENOVSKÝ, Jaroslav. Židovské památky Kroměříže. Kroměříž: Pálková-Verlag, 1996. 56 s. ISBN 80-238-0219-4.
- ↑ INFOnoviny - 6/XXI - červen 2016
