Selské povstání na Moravě (1821)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Selské povstání na Moravě
období: po napoleonských válkách
Pomník selského povstání v Rudlicích z roku 1921
Pomník selského povstání v Rudlicích z roku 1921

Trváníbřezen červenec 1821
MístoMoravské markrabstvíMoravské markrabství Moravské markrabství
Příčinynespokojenost poddaných s mírou robotního zatížení
Výsledekstrůjci povstání odsouzeni k ranám holí a vězení
Strany
poddaní sedláci stát
Lídři
rychtář Martin Viklický státní moc

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Selské povstání na Moravě roku 1821 bylo lidové povstání, které trvalo od března do července roku 1821 za účelem stanovení nižsí míry poddanské daně. Jednalo se zároveň o historicky poslední selské povstání, tedy povstání proti principům feudálního hospodářského systému, v českých zemích.

Průběh a důsledky[editovat | editovat zdroj]

Samotné povstání bylo vyvrcholením špatné hospodářské situace po nedávno skončených napoleonských válkách, které na počátku 19. století také přímo zasáhly území západní, střední a jižní Moravy. Svůj podíl v oblasti mělo též zvýšení kriminality, včetně známého případu loupežné bandy Jana Jiřího Grasela, oběšeného roku 1818.

Nepokoje vyvolala dezinformace o tom, že by v rámci nového daňového zákona měla být zrušena také robota. V březnu 1821 se sešlo celkem 20 sedláků z oblasti západní Moravy a Jihlavska v Rudlicích na Znojemsku,[1][2] na pozvání rudlického rycháře Martina Viklického.[3] Zde bylo ujednáno, že na protest proti vysokému poddanskému daňovému zatížení poddanští sedláci 25. března neosejí pole vlastněná šlechtou. Povstání se pak rychle šířilo též mimo západní Moravu: do jižních Čech, na Jindřichohradecko, Jihlavsko, Brněnsko či Přerovsko na středomoravské Hané. Sedlákům, kteří se k povstání nechtěli připojit, bylo pak nezřídka vyhrožováno.[1]

Moravský zemský gubernator hrabě Antonín Bedřich I. Mitrovský z Nemyšle vypravil do vzbouřených krajů zvláštního komisaře barona Forgáče, jenž jako jediný z gubernialních radů uměl trochu česky, i s početným vojenským kontingentem. K radikálnějším akcím pak přikročil dvorský komisař rada baron Mayern (uměl aspoň poněkud česky), který v průběhu července a srpna 1821 vzpouru s posílenými vojenskými sbory potlačil.

Za původce vzpoury byli označeni především sedláci z Rudlic a okolí: okolo 150 lidí bylo dopraveno do Brna a odsouzeno k trestům vězení od dvou měsíců do dvou let, někteří byli dále odsouzeni k trestu bití holí. Věznění byli drženi v brněnské pevnosti Špilberk a v káznici na Cejlu, řada z nich pak věznění nepřežila.[3]

K definitivnímu zrušení roboty v Rakouském císařství pak došlo až s koncem metternichovské éry, roku 1848.

Památka[editovat | editovat zdroj]

Na paměť povstání byl v Rudlicích rou 1921 v rámci stého výročí od vypuknutí povstání odhalen kamenný pomník s pamětní deskou.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Selské povstání proti robotě začalo v Rudlicích. ČT24 [online]. [cit. 2023-03-26]. Dostupné online. 
  2. a b Historie - Oficiální stránky obce Rudlice u Znojma. www.obecrudlice.cz [online]. [cit. 2023-03-26]. Dostupné online. 
  3. a b SPĚVÁK, Přemysl. Poslední selskou bouři potlačilo vojsko. Došlo na rány holí i týrání v kobkách. Deník.cz. 2021-04-30. Dostupné online [cit. 2023-03-26]. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Časopis Moravského musea zemského. Brno: Moravská musejní společnost, 1906, 6(2), s. 319. ISSN 1212-1940. Dostupné online
  • DVOŘÁK, Rudolf. Poslední robotní vzpoura na Moravě, roku 1821. Vlastním nákladem, 1907. 287 s.
  • KROFTA, Kamil. Dějiny československé. Praha: Sfinx, Bohumil Janda, 1946, [v tiráži] 1947, s. 586. Dostupné online
  • TIRAY, Jan a Augustin KRATOCHVÍL. Vlastivěda moravská, II., Díl IV. místopisu, Čís. 82: Místopis Moravy. Jihlavský kraj. Slavonický okres. V Brně: Nákladem Musejního spolku, 1926, s. 11. Dostupné online

Související články[editovat | editovat zdroj]