Selské povstání (1680)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Selské povstání z roku 1680, také označované jako selské rebelie, hnutí poddaných[1] nebo nevolnické povstání[1], je souborný název pro řadu lidových povstání, která byla vedená roku 1680 (v menší míře ale i předešlých letech) za účelem stanovení míry robotního zatížení.[1]

Důvody[editovat | editovat zdroj]

Samotné povstání bylo vyvrcholením situace, která nastala po třicetileté válce. Došlo k celkovému navýšení robotní povinnosti na 3 a více dnů v týdnu (před válkou bylo vyžadováno jen několik dnů ročně) a omezena osobní svoboda. Celé období (1620-1740) bývá označováno jako tzv. druhé nevolnictví.[2] Toto označení ale není výstižné, na území Českých zemí totiž žádné první nevolnictví neexistovalo (pouze v západoevropských zemích).[3]

Vrchnost zavedla odvod dávek z dědictví, řemesel, jarmarků, převozů a odvody naturálií. V polovině 17. století došlo k inventarizaci poddanské půdy pro vymezení výše daní a odvodů. To samozřejmě vedlo k reakci ze strany poddaných, jako bylo odmítání roboty, útěky, soudy a dožadování se starých (předválečných) práv.[2]

Průběh a důsledky[editovat | editovat zdroj]

Roku 1680 sedláci připravili petici adresovanou císaři Leopoldovi. Ten ale reagoval vydáním patentu rušícího veškeré selské výsady udělené před rokem 1618 a zákazem dalších petic. Císařova reakce vedla ke vzbouření 160 českých panství.[2] Primárním ohniskem se staly severní a západní Čechy, ostatní centra byla spíš lokálního charakteru.[1] Rebelie byly tvrdě potlačeny za použití vojenské síly[1], iniciovaly ale snahu uzákonit rozsah robot, který může vrchnost po poddaných vyžadovat (robotní patenty se dále vyvíjely až do poloviny 18. století)[1].

Robotní patent stanovil robotní povinnosti na maximálně 3 dny v týdnu a zrušil nedělní a sváteční roboty. Výjimku císař povolil pro nenadálé a nebezpečné situace, které nestrpí odkladu (senoseče, žně, protržené rybníky a podobně). Tuto pomoc ale mělo panstvo poddaným kompenzovat odměnou. Přestože bylo nařízení 3 dnů překračováno, stanovilo hranici mezi zákonnou normou a bezprávím.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g MAREK, Jaroslav. České a Československé dějiny I. [s.l.]: Fortuna, 1991. 128 s. ISBN 80-85298-26-0. Kapitola Česká společnost v barokní době, s. 82. 
  2. a b c Habsburská monarchie v 17. - 18. století dejepis.com
  3. Druhé nevolnictví genebaze.cz

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ČECHURA, Jaroslav. Broumovská rebelie. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1997. 161 s. ISBN 80-7106-215-47. 
  • ČECHURA, Jaroslav. Selské rebelie roku 1680. Praha: Libri, 2001. 395 s. ISBN 80-7277-064-0. (cze) 
  • KAŠPAR, Jaroslav. Nevolnické povstání v Čechách 1680. Praha: Universita Karlova, 1965. 215 s. (Acta Universitatis Carolinae. Philosophica et historica. Monographia; sv. 8). (cze) 
  • KOČÍ, Josef. Boje venkovského lidu v období temna. Praha: Naše vojsko, 1953. 197 s. (cze) 
  • Nevolnické povstání roku 1680 v dokumentech SÚA : faksimilia. Příprava vydání Eliška Čáňová. Praha: Státní ústřední archív, 1980. 217 + 4 obraz. příl. s. (mis) 
  • Sborník příspěvků k době poddanského povstání r. 1680 v severních Čechách. Příprava vydání Marie Vojtíšková. Praha: TEPS, 1980. 229 s., [32] obr. (cze) 
  • Sborník referátů ze 4. severočeského symposia. Povstání poddaného lidu v r. 1680. I.-II. Česká Lípa: [s.n.], 1981. 383 s. (cze) 
  • Prameny k nevolnickému povstání v roce 1680. Příprava vydání Eliška Čáňová a kol. Praha: Archivní správa MV ČSR, 1986. 629 s. (cze, ger)