Sekáč domácí
 Sekáč domácí | |
|---|---|
 Sekáč domácí – samice | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | členovci (Arthropoda) |
| Podkmen | klepítkatci (Chelicerata) |
| Třída | pavoukovci (Arachnida) |
| Řád | sekáči (Opiliones) |
| Čeleď | Phalangiidae |
| Rod | sekáč (Opilio) |
| Binomické jméno | |
| Opilio parietinus De Geer, 1778 | |
| Synonyma | |
Sekáč obecný | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Sekáč domácí (Opilio parietinus), také známý jako sekáč obecný je synantropně žijící druh sekáče, jeden z více než 30 druhů těchto pavoukovců, kteří se vyskytují na území České republiky. Je rozšířený v celé Evropě, v Severní Americe a v severní části Asie.
Popis[editovat | editovat zdroj]
Délka těla sekáče domácího se pohybuje mezi 0,6–0,8 cm u samičky, sameček je menší, asi 0,4 – 0,6 cm. Samička má zelenošedý zadeček, zadeček samečka je žlutavý. Spodní strana je bílá. Sekáč domácí má čtyři páry velmi dlouhých, kráčivých noh, které mohou, stejně jako ostatní sekáči, v nebezpečí odvrhnout (autotomie). Odloučená noha se činností autonomních nervových uzlin ještě dlouhou dobu trhavě pohybuje. Jeho tělo se skládá z hlavohrudi, která je srostlá se zadečkem, makadel, tříčlánkových klepítek a čtyř párů nohou. [1]
Rozšíření a stanoviště[editovat | editovat zdroj]
Sekáč domácí je široce rozšířen v mírném pásmu Evropy, severní Ameriky a v západní a severní Asii, v jižních částech těchto kontinentů se nevyskytuje. Je velmi hojný, ale v poslední době je z některých stanovišť vytlačován Sekáčem Canestriniho, který se do střední Evropy postupně rozšiřuje ze středomoří.[2]
Upřednostňuje synantropní stanoviště, žije na budovách, zídkách, plotech, v zahradách a parcích.[1]
Biologie a rozmnožování[editovat | editovat zdroj]
Přes den je můžeme spatřit na osluněných plochách, se široce roztaženýma nohama. Za soumraku se vydávají na lov. Živí se rostlinnou i živočišnou potravou, kterou aktivně loví a také zdechlinami a neživým organickým materiálem.
Rozmnožování probíhá předáním spermatoforu, sameček bývá při páření často samičkou sežrán. Samička klade vajíčka do půdy a různých štěrbin, kde přezimují. Chladné období při inkubaci je důležité pro správný vývoj vajíček.[1]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c REICHHOLF-RIEHM, Helgard. Hmyz a pavoukovci. Praha: Knižní klub 287 s. s. Dostupné online. ISBN 80-7176-583-X, ISBN 978-80-7176-583-7. OCLC 38973680
- ↑ Opilio canestrinii - sekáč Canestriniho | Phalangiidae - sekáčovití | Natura Bohemica. www.naturabohemica.cz [online]. [cit. 2022-12-04]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu sekáč domácí na Wikimedia Commons
