Sedm noachidských přikázání

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Sedm noachidských přikázání (hebrejsky שֶׁבַע מִצְווֹת בְּנֵי־נֹחַ‎, ševa micvot bnej Noach) je soubor zásad, které byly podle židovské tradice[1] předány prostřednictvím Noemovým všem jeho potomkům jako závazný pokyn pro život lidstva na zemi. V podstatě se jedná o historicky první smlouvu, která byla uzavřena mezi Bohem a lidstvem a která je stále v platnosti.[2] Součástí této smlouvy je příslib Boha, že nikdy nevyhladí pozemské živé tvory potopou, přičemž ztvrzujícím znamením má být duha.[3] Kabalisté věří, že dodržováním sedmi noachidských přikázání mohou nežidé, podobně jako židé dodržováním 613 přikázání, uskutečňovat tzv. tikun (תִקוּן) neboli nápravu světa.[4] První doklad o existenci podobného souboru přikázání se nachází v židovském spise, jenž není součástí biblického kánonu a jenž je znám pod označením kniha Jubileí:

„ Ve dvacátém osmém jubileu začal Noe přikazovat dětem svých dětí příkazy, nařízení a všechno právo, které znal, a napomínal své děti, aby činily spravedlnost a přikrývaly nahotu svého těla a žehnaly Stvořiteli, ctili otce a matku a aby každý miloval svého bližního a střežil se před smilstvem a nečistotou a vší nespravedlností. “
— Kniha Jubileí 7:20 [5]

Jiný doklad o snaze vytvořit jakýsi soubor zásad, jimiž by se měli řídit všichni věřící nežidovského původu, můžeme najít v křesťanské tradici, v novozákonní knize Skutky apoštolů, kde čteme, že všem věřícím lidem z národů bylo apoštoly přikázáno, aby se řídili těmito naprosto nutnými povinnostmi:

„ Zdržujte se všeho, co bylo obětováno modlám, také krve, pak masa zvířat, která nebyla zbavena krve, a konečně smilstva. “
— Skutky apoštolů 15:29[6]

Toto apoštolské nařízení bylo v souladu s pojetím, jaké zastávali v době druhého Chrámu farizeové, kteří považovali každého člověka nežidovského původu, jenž dodržoval noachidská přikázání, prakticky za konvertitu.[7] V rámci judaismu se má dodnes za to, že ti z nežidů, kteří dodržují sedm noachidských přikázání, si zaslouží úctu nejen v tomto životě, ale budou mít podíl na světě budoucím. Ti z nežidů, kteří tato přikázání dodržují, jsou hodni označení chasidej umot ha-olam (חָסִידֵי אוּמוֹת הָעוֹלָם‎, doslova „zbožní mezi národy světa“).

Sedm noachidských přikázání se týká těchto oblastí:

  1. avoda zara[8] (עֲבוֹדָה זָרָה‎) – doslova „služba cizí“ či „nevěrná“, jedná se o zákaz modloslužebnictví.
  2. šefichat damim (שְׁפִיכַת דָּמִים‎) či též šefichut damim (שְׁפִיכוּת דָּמִים‎) – doslova „prolévání krve“, jedná se o zákaz vraždy.
  3. giluj arajot (גִּילוּי עֲרָיוֹת‎) – doslova „odhalení nahoty“, jedná se o zákaz praktikování sexuální nemorálnosti – incest, sodomie, homosexuální styk, cizoložství atd.; jedná se především o takové sexuální praktiky, jež jsou vyjmenovány v Tóře a zároveň je o nich řečeno, že si tím národy, jež je praktikovaly, přivodily Boží nelibost.[9][10]
  4. gezel (גֵּזֶל‎) či gazal (גָּזַל‎) – doslova „pobrání, uchvácení“[11] či „loupež“,[12] jedná se o zákaz krádeže, unášení a zotročování lidí.
  5. ever min ha-chaj (אֵבֶר מִן־הָחַי‎) – doslova „část z živého“, jedná se o zákaz pojídání masa z živých zvířat. Tento zákaz se vztahuje na všechny formy krutostí páchaných na živých tvorech, zvláště pak na záměrné mučení lidských bytostí nebo týrání zvířat včetně kastrace,[13] a podle Rašiho i na jedení krve.[14]
  6. birkat ha-Šem (בִּרְכַּת הַשֵּׁם‎) – doslova „požehnání [Božího] jména“, jedná se o eufemismus, jehož skutečným významem je zákaz takového jednání, které by znevažovalo Boží jméno – rouhání, proklínání, zneužívání (např. při okultních praktikách, při přísaze, při vydávání křivého svědectví apod.).
  7. dinim (דִּינִים‎) – doslova „práva, práva obhajoby, pře, rozepře“; jedná se o povinnost ustanovit takový právní systém, který by hájil spravedlnost a trestal porušování výše uvedených přikázání.

Jak je vidět z výše uvedeného seznamu, nejedná se ani tak o přesně definovaná přikázání, jako spíše o jakési okruhy oblastí, v nichž je nutno postupovat podle určitých zásad. Výše uvedená noachidská přikázání je proto možné ještě více zevšeobecnit a přeformulovat i takto[15]:

  1. Věř v Boha
  2. Cti lidský život
  3. Cti rodinu
  4. Cti práva ostatních i jejich majetek
  5. Cti všechna stvoření
  6. Cti a chval Boha
  7. Cti zřízení soudního systému

Podle Talmudu byl svět zničen potopou kvůli avoda zara, šefichat damim a giluj arajot. Na základě toho Talmud (Sanhedrin 74a) uvádí, že žid kvůli záchraně svého života může porušit jakýkoliv příkaz Tóry, kromě těchto tří přikázání.[16] Tomuto pravidlu se v židovském prostředí říká pikuach nefeš (פִּקּוּחַ נֶפֶשׁ, „hlídání duše“), protože člověk má povinnost chránit svůj život a nemá tedy právo činit ze sebe vždy a za všech okolností mučedníka.[17] Podle tohoto pravidla je nutné, aby se slovům z knihy Leviticus 18:5[18] rozumělo tak, že příčinou něčí smrti, až na uvedené tři výjimky, nemá být skutečnost, že zachovává Hospodinova nařízení a řády, přičemž Talmud to komentuje takto: „Člověk bude žít a nezemře kvůli nim.“ (Joma 85b).[19]

Šíření tradice mezi nežidy[editovat | editovat zdroj]

Ačkoliv je soubor zásad Sedmi noachidských přikázání v rámci židovské tradice primárně určen nežidům, nebyly tyto zásady mezi nežidy vždy aktivně šířeny. Po zboření jeruzalémského chrámu v roce 70 n. l. tomuto šíření bránila především systematická perzekuce židů ze strany římské moci a později i křesťanské církve. Průkopníkem v šíření povědomí o noachidských přikázání mezi nežidy se stalo až lubavičské hnutí, a to v období, kdy hnutí vedl rebe Menachem Mendel Schneerson. Ten v roce 1980 vyhlásil kampaň „Sedm noachidských zákonů“, v níž hnutí začalo aktivně šířit mezi nežidy povědomí o tomto souboru zásad.[20] Tato kampaň sklidila v rámci judaismu jak pozitivní ohlas, tak ostrou kritiku – např. ze strany El'azara Šacha.[21]

Mimo Chabad jsou však v propagování noachidismu aktivní i představitelé jiných směrů judaismu. Například rabi Uri Šerki je jedním ze zakladatelů organizace Noahide World Center, jejímž cílem je zvyšovat povědomí o Sedmi noachidských přikázáních ve světě a poskytovat komunitám noachidů duchovní a praktickou podporu. Za tímto účelem organizace již vydala jak praktickou příručku s přehledem halachot vhodných pro noachidy s názvem Brit Shalom, tak modlitební knihu pro noachidy s názvem Brit Olam. V České republice je v tomto směru aktivní noachidské společenství v Třinci.[22]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Tosefta, traktát Avoda zara VIII,4
  2. ↑ SIDON, Karol Efraim; HVÍŽĎALA, Karel. Červená kráva. Praha: Dokořán, 2002. ISBN 80-86569-30-6. S. 35. 
  3. ↑ Gn 9, 8–17 (Kral, ČEP)
  4. ↑ SCHOLEM, Gerschom. Kabala a její symbolika. Praha: Volvox Globator, 1999. ISBN 80-7207-315-X. S. 106. 
  5. ↑ SOUŠEK, Zdeněk. Knihy tajemství a moudrosti II (Mimobiblické židovské spisy: Pseudepigrafy). Praha: Vyšehrad, 1998. ISBN 80-7021-244-6. S. 15-152. 
  6. ↑ Sk 15, 29 (Kral, ČEP)
  7. ↑ NEWMAN, Ja‘akov; SIVAN, Gavri’el. Judaismus od A do Z. Praha: Sefer, 1998. ISBN 80-900895-3-4. S. 169. 
  8. ↑ BLAHA, Josef. Židovské myšlení jako inspirace nejen pro křesťany. Brno: Marek Konečný, 2008. ISBN 978-80-903860-0-6. S. 70. 
  9. ↑ Lv 18, 24 (Kral, ČEP)
  10. ↑ Lv 20, 23 (Kral, ČEP)
  11. ↑ PÍPAL, Blahoslav. Hebrejsko-český slovník ke Starému zákonu. Praha: Kalich, 2006. ISBN 80-7017-029-8. S. 34. 
  12. ↑ MAHARAL, Rabi Löw. Cesta života. Praha: Nakladatelství P3K, 2009. ISBN 978-80-87186-02-2. S. 22. 
  13. ↑ GANZFRIED, Šlomo. Kicur šulchan aruch. Kniha II. Mšeno u Mělníka: Agadah, 2012. ISBN 978-80-87571-01-9. 191. kapitola: Zákaz krutosti ke zvířatům, s. 348. 
  14. ↑ PECARIC, Sacha. Tora Pardes Lauder. Przekład Pięcioksięgu z języka hebrajskiego opatrzony wyborem komentarzy Rabinów oraz hebrajski tekst komentarza Rasziego z punktacją samogłoskową i Haftary z błogosławieństwami. Księga Pierwsza. Bereszit. Kraków: Pardes, 2001. ISBN 83-91696-61-8. S. 60. 
  15. ↑ JACOBSON, Simon. Smysluplný život. Rebe Menachem Mendel Schneerson a jeho moudrost. Praha: Chabad Lubavitch, 2008. S. 185-186. 
  16. ↑ WILSON, Marvin R. Náš otec Abraham. Praha: Sborový dopis, 1996. S. 47. 
  17. ↑ BLUMENTHAL, David. Slovník Židovsko-křesťanského dialogu. Praha: ΟΙΚΟΥΜΕΝΗ, 1994. ISBN 80-85241-59-5. S. 91. 
  18. ↑ Lv 18, 5 (Kral, ČEP)
  19. ↑ TELUSHKIN, Joseph. Rebe. Život a učení Menachema M. Schneersona, nejvlivnějšího rabína v moderní historii. Praha: Chabad Lubavitch – Czech Republic, 2019. ISBN 978-80-905887-1-4. S. 549. 
  20. ↑ Rebe ..., str. 164-170
  21. ↑ Rebe ..., str. 152
  22. ↑ https://www.derech.cz/

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Sedm_noachidských_přikázání&oldid=22405515“