Sebastian Bieniek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Sebastian Bieniek
Sebastian Bieniek (13. července 2018)
Sebastian Bieniek (13. července 2018)
Narození 24. dubna 1975 (44 let)
Czarnowąsy
Alma mater Deutsche Film- und Fernsehakademie Berlin
Universität der Künste v Berlíně
Hochschule für Bildende Künste Braunschweig
Povolání filmový režisér a dramatik
Webová stránka www.b1en1ek.com
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sebastian Bieniek (* 24. dubna 1975) je německý konceptuální umělec, malíř, fotograf, performer, spisovatel, režisér a dramatik polského původu.[1] Podle hodnocení Global Thought Leader Ranking byl celosvětově zařazen na 171. místo mezi nejvlivnějšími "Thought Leaders" (Odbornými autoritami) za rok 2018.[2]

V roce 2015 ho stránka theculturetrip.com vybrala jako jednoho z pěti "Top 5 Influential Contemporary Berlin-Based Artists (5 nejlepších současných vlivných berlínských umělců)".[3]

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Sebastian Bieniek se narodil 24. dubna 1975 ve vesnici Czarnowąsy na jihozápadě Polska. V roce 1989, dva měsíce před pádem Berlínské zdi, se odstěhoval se svou matkou a dvěma staršími sestrami do Německa. Po několika dalších stěhování z Friedlandu a Osnabrücku se usadili v obci Unterluess v Dolním Sasku, ve které se usadilo mnoho etnických Němců z Polska, Tádžikistánu, Uzbekistánu, Kazachstánu a Sibiře. Sebastian Bieniek zde v Unterluess také nastoupil do školy, a to v roce 1990. V té době se rozhodl být astrofyzikem. Za své první peníze, si koupil dalekohled, kterým často pozoroval hvězdy a měsíc, a byl proto vrstevníky považován za podivína. Poté začal navštěvovat gymnázium v Hermannsburgu, odkud později odešel a začal pracovat jako údržbář ve stavebnictví, poté u McDonalds, pak jako správce kanceláří. V této době začal malovat a zahájil studium na technické škole designu v Hannoveru.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

V jeho prvních obrazech, které vystavoval v kavárnach v Celle, jsou patrné známky expresionismu, impresionismu, kubismu a surrealismu s mírným sklonem k minimalismu. V této době se Sebastian Bieniek stal členem BBK (Bundesverband Bildender Künstler; Spolek výtvarných umělců). Stal se jejím nejmladším členem v Dolním Sasku. Díky BBK se mu otevřely obzory a mohl začít vystavovat i v jiných městech.

V roce 1996 začal volně tvořit na vysoké škole výtvarných umění v Braunschweigu u profesora Horsta Gläskera, kde začal ve velkém měřítku s abstraktními malbami. V roce 1998 studoval na Universität der Künste v Berlíně u profesorky Kathariny Sieverding. V těchto letech vystavoval a předváděl kontroverzní díla a performance.

Od roku 2000 se Sebastian Bieniek zajímá o fotografování a konceptuální umění. Získal grant Německo-francouzské organizace mládeže, když pobýval 6 měsíců ve studiu v Rennes ve Francii. V Berlíně se v roce 2001 začal stále více zabývat videem. Také úspěšně dokončil Universität der Künste.

V roce 2002 odešel studovat filmovou režii na německou filmovou a televizní akademii v Berlíně. V letech 2003 a 2004 vzniklo několik jeho dokumentárních filmů. V roce 2005 v omezeném čase a rozpočtu natočil filmovou adaptaci románu Hráč od Fjodora Michajloviče Dostojevského. Obsazení herci, jsou většinou laici, on sám hrál hlavní mužskou roli. Hlavní ženskou roli hrála Frederike Nass, budoucí matka jeho syna Bely Bienieka (* 2007). Tento film byl promítán na 10. mezinárodním filmovém festivalu v Shanghaji v roce 2007. V roce 2008 se objevily jeho filmy Hráč (2005) a Silvester Home Run (2008) po celém světě na téměř 20 filmových festivalech.

Na konci roku 2008 se opět začal věnovat malbě v tematických řadách. V roce 2009 vytvořil první velkou sérii "Medvědi". V každé sérii se snaží autor vyprávět nějaký příběh, ať už poetický, politický, kritický, vtipný nebo dojemný. Na konci roku vznikla série Mý facebookový fanoušci. V roce 2010 vznikaly další série s názvy Superstars nebo Factory. O rok později, v roce 2011 vydal svou první knihu Realfake.

Umělecká tvorba[editovat | editovat zdroj]

Umělecká tvorba Sebastiana Bienieka lze zhruba rozdělit na film, knihu a výtvarné umění.

Vizuální umění se dále dělí na malbu, fotografii, performanci, video, konceptuální umění, malba typu Paint-Over, instalace a sochařství podle kategorií technologie.[4]

Kromě toho sám umělec rozděluje svou uměleckou práci podle témat: Bieniek-Face, Bieniek-Text, Bieniek-Body, Bieniek-Set und Bieniek-Hand einteilt. Der jeweilige Name bezieht sich das jeweilige Thema das die Arbeit behandelt[5].

Fotografie[editovat | editovat zdroj]

Mezi jeho fotografické cykly patří: Die Spur der Steine (1999), Gesichtslandschaften (2001), Victory (2001), Hidden Faces (2013), Faceation (2014), The Way Real Artists Do It (2014), Archetypical Sculptures (2015), Coupleation (2015), Dictators (2015), Bodyscapes (2015), Twoneface (2016) a Doll-Body (2017).[6]

Doublefaced[editovat | editovat zdroj]

Doublefaced je série fotografií pořízená v druhé polovině roku 2013. Skládá se z 52 kusů děl.[7] Na konci roku 2014 se série Doublefaced stala jednou z nejoblíbenějších[8] sérií fotografií na internetu, a proto byla publikována v mnoha zemích.[9] Podle řeckého časopisu metamatic, sláva cyklu způsobila velký zájem ve světě o jejich autora.[10] V lednu 2014 cyklus Doublefaced označil časopis Designboom, který je největším časopisem o designu v architektuře na světě jako "Top 10 body art story of 2013".[11] Současně byla série oceněna časopisem Designcollector magazine jako „Top 2013 Photography“[12] Po zveřejnění hudebního videoklipu Marylin Monroe autora Pharrella Williamse se objevily články v tisku ve Francii[13], Německu[14], Švýcarsku[15], Řecku[16], Mexiku[17], Egyptě[18] a také v Saudské Arábii[19], podle kterých byl cyklus Doublefaced Sebastian Bieńka ve videu plagiátován.

V roce 2014 byla fotografická série Doublefaced vystavena v New Yorku[20], Curychu[21], Vídni[22], Manchesteru[23] i ve Varšavě[24].

Výstavy[editovat | editovat zdroj]

2012

  • Art Market Budapest 2012, at the booth of Léna & Roselli Gallery (Maďarsko)
  • „Go West“, festival of performance art, Frankfurt nad Mohanem (Německo)
  • „Kunst Tut Gutes“, Preußenmuseum Minden, Minden (Německo)

2011

  • „The Cattle Market“ Art House Pona (Gruzie)
  • „This & That“ zeitgenössische Galerie, Berlín (Německo)
  • „Neue Bilder“ Galerie am Prater, Berlín (Německo)

2010

  • „Art Kreuzberg“, Berlín (Německo)
  • „Wie man in Berlin glücklich werden kann“ OZM, Hamburk (Německo)
  • „This & That“ zeitgenössische Galerie, Berlín (Německo)
  • „Berliner Liste“, fair for contemporary art, Berlín (Německo)
  • „C.A.R. contemporary art ruhr,“ Essen (Německo)

2009

  • „Querformat 22“, Berlín (Německo)
  • „Burqa“, Art Forum Berlín (Německo)
  • „Anno August Award 2009“, Kunsthaus Tacheles, Berlín (Německo)
  • „Der Bär ist los“ Galerie ZeitZone, Berlín (Německo)

2008

  • „Zeitgeist“, Villa Grisebach, Berlín (Německo)

2007

  • „Opening of the german culture year“, Nanjing (Čína)

2005

  • „directors lounge“, Berlín (Německo)

2003

  • „progettozeropiu„ Benátky, (Itálie)
  • „Mulliqi Price“, The Kosova Art Gallery, (Kosovo)
  • „blank“, Palazzo Agostinelli, Bassano del Grappa (Itálie)
  • „Arbeitsraum 1“, Kunstamt Kreuzberg, Berlín (Německo)

2002

  • „Hicetnunc„ Villa Manin di Passariano, Friuli-Venecia (Itálie)
  • „Giovani Artisti Palermitani a Berlino“, Galleria d’arte moderna, Palermo (Itálie)
  • „Wo die Kunst Zuhause ist“, Berlín (Německo)
  • „Peace and Love“, Bassano del Grappa (Itálie)
  • „Continental Shift„ Ludwig Museum, Aachen (Německo)
  • „Dejavu“ Galerie 35, Berlín (Německo)

2001

  • „Best Before„ Palazzo Carminati Venedig, (Itálie)
  • „Looking For“ Projekt mit David Lamelas in Sztecin (Polsko)

2000

  • „Klasse Armleder“, Junger Kunstverein Wolfsburg (Německo)
  • „Biennale Genova„, Sala delle Grida & Palazzo Ducale, Genua, (Itálie)
  • „Aux voyageurs“ Rennes (Francie)
  • „Junge Künstler aus Berlin„, Kunstbunker, Norimberk (Německo)
  • „Transfer“, Hauptbahnhof Braunschweig (Německo)
  • „Saarländischer Kunstpreis“, Bexbach (Německo)

1999

  • „To give a place“ Stefano Miscetti Gallery, Řím (Itálie)
  • „III Festival der jungen experimentellen Kunst“, Berlín (Německo)
  • „Natural Born Sugareaters“ Kunsthaus Tacheles, Berlín (Německo)

1998

  • „Mein Atem“, Museum der Charite Berlín (Německo)

1997

  • „Das neue schöne Bild“ Alpiersbacher Galerie (Německo)

Filmografie[editovat | editovat zdroj]

  • Zero (2002)
  • Sand (2004)
  • Sugar (2005)
  • Hráč (2007)
  • Silvester Home Run (2008)

Knihy[editovat | editovat zdroj]

  • Realfake (2011)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Sebastian Bieniek - Sebastian Bieniek [online]. [cit. 2017-03-05]. Dostupné online. (německy) 
  2. Sebastian Bieniek - Global Influence. Global Influence. Dostupné online [cit. 2018-08-19]. (anglicky) 
  3. Theculturetrip magazine "Top 5 Influential Contemporary Berlin-Based Artists" [online]. [cit. 2016-07-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Sebastian Bieniek - Arbeiten [online]. [cit. 2019-02-19]. Dostupné online. (německy) 
  5. Sebastian Bieniek - Arbeiten [online]. [cit. 2019-02-19]. Dostupné online. (německy) 
  6. Sebastian Bieniek – Fotografie [online]. [cit. 2018-01-08]. Dostupné online. 
  7. Wszystkie 52 Doublefaced zdjęcia na oficjalnej stronie Sebastiana Bieńka. www.b1en1ek.com [online]. [cit. 2019-02-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-03-19. 
  8. Prasa na temat serii na oficjalnej stronie serii. www.doublefaced.de [online]. [cit. 2019-02-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-09-02. 
  9. Prasa na temat Doublefaced na oficjalnej stronie serii. www.doublefaced.de [online]. [cit. 2019-02-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-09-02. 
  10. Artykuł greckiego magazynu metamatic w którym autor twierdzi, że sława Sebastiana Bieńka pochodzi od serii "Doublefaced"
  11. "Top 10 Body Art Stories of 2013" na stronie internetowej od designboom magazine
  12. "Top 2013 Photography" na stronie internetowej designcollector magazine
  13. Artykuł francuskiej gazety "inferno-magazine" według której w video Pharrella Williamsa "Marylin Monroe" jest "Doublefaced" Sebastiana Bieńka plagiatowany
  14. Artykuł niemieckiej gazety "intro" według której w video Pharrella Williamsa "Marylin Monroe" jest "Doublefaced" Sebastiana Bieńka plagiatowany. www.intro.de [online]. [cit. 2019-02-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-07-16. 
  15. Artykuł szwajcarskiej gazety "Tagesanzeiger" według której w video Pharrella Williamsa "Marylin Monroe" jest "Doublefaced" Sebastiana Bieńka plagiatowany
  16. Artykuł greckiej gazety "thetoc" według której w video Pharrella Williamsa "Marylin Monroe" jest "Doublefaced" Sebastiana Bieńka plagiatowany
  17. Artykuł meksykańskiej gazety "soyhomosensual" według której w video Pharrella Williamsa "Marylin Monroe" jest "Doublefaced" Sebastiana Bieńka plagiatowany. www.soyhomosensual.com [online]. [cit. 2019-02-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-09-03. 
  18. Artykuł egipskiej gazety "ofann" według której w video Pharrella Williamsa "Marylin Monroe" jest "Doublefaced" Sebastiana Bieńka plagiatowany
  19. Artykuł saudyjskiej gazety "brooonzyah" według której w video Pharrella Williamsa "Marylin Monroe" jest "Doublefaced" Sebastiana Bieńka plagiatowany. www.brooonzyah.net [online]. [cit. 2019-02-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-09-04. 
  20. Artykuł w gazecie z Nowego Jorku "Manhattandigest" w której między innymi jest opisane zdjęcie z serii Doublefaced biorące udział w wystawie w Nowym Jorku
  21. Strona Galerii Nicola von Senger w Zurychu z informacją o wystawie "Doublefaced" (28.06 - 26.07.2014 ). www.nicolavonsenger.com [online]. [cit. 2019-02-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-06. 
  22. Austriacka gazeta Kunst.investor o wystawie Sebastiana Bieńka pod tytułem "Brezel und andere Doppeldeutigkeiten". www.kunstinvestor.at [online]. [cit. 2015-02-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-02-23. 
  23. Richard Goodall Gallery z Menchester pokazująca "Doublefaced" w Menchester
  24. Galeria Limited Edition pokazująca "Doublefaced" w Warszawie. limitededition.pl [online]. [cit. 2019-02-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-11-29. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]