Sea Launch

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Sea Launch
plošina Ocean Odyssey
plošina Ocean Odyssey
Základní údaje
Právní forma soukromá společnost
Datum založení 1995
Adresa sídla Bern, Švýcarsko
Charakteristika firmy
Rozsah působení raketový, kosmický
Majitel S7 Space
Identifikátory
Oficiální web http://www.s7sealaunch.com/
Některá data mohou pocházet z datové položky.


Sea Launch, oficiálně celým názvem Sea Launch Equatorial Range, je námořní mezinárodní kosmodrom umístěný na plošině v Tichém oceánu poblíž rovníku.

Historie vzniku[editovat | editovat zdroj]

V roce 1995 byla založena stejnojmenná společnost Sea Launch, která se rozhodla postavit pokračovatele starší obdobné základny San Marco Equatorial Range u Afriky. Společnost založily dvě velké firmy, Boeing z USA a Energija z Ruska. Později se k nim přidaly firmy Kvaerner Maritime z Norska a výrobce raket Zenit firma Južnoje Južmaš z Ukrajiny.

Z této základny v Pacifiku budou startovat zejména ruské rakety Zenit. S ohledem na umístění základny u rovníku je startovací hmotnost vynášených těles o třetinu větší, než je možné vypouštět ze stávajících pozemních kosmodromů. Základnu postavila norská loděnice Kvaerner Maritime. Prostředky ve výši 2 miliardy dolarů na ni shromáždilo 14 velkých bank.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Platforma Odyssey s lodí Sea Launch Commander

Základna vznikla přestavbou vyhořelé platformy používané pro těžbu ropy Severním moři. Celá má rozměr 160x66 metrů. Poblíž je ukotvena loď s řídícím střediskem, kde je ubytováno 240 lidí – personálu základny.

Vlastní plošina Odyssey má samostatný pohon a možnost zvýšit ponor až na 21 metrů. Spočívá na 10 pilířích upevněných k plovákům s palivem. Má svůj speciální přepravník raket, vlastní vypouštěcí stůl ruské výroby, ubytovací prostory pro 66 osob, které ovšem v době startu na plošině nejsou. Přesunou se na doprovodné lodi Sea Launch Commander asi 5 km daleko a vlastní odpálení je prováděno dálkově.

Využití[editovat | editovat zdroj]

Zenit-3SL startuje z mořské plošiny

První raketa typu Zenit odtud startovala 28. března 1999 a vynesla na nízkou oběžnou dráhu testovací náklad DemoSat. Poté kapacitu základny využívala a chce využívat hlavně telekomunikační firma Hughes. Je uvažováno s asi 10 starty za rok. Do konce roku 2007 odtud startovalo 23 těchto raket, z toho dva starty nebyly úspěšné.

Havárie a návrat[editovat | editovat zdroj]

Dne 30. ledna 2007 vybuchla při startu na startovací plošině 60 metrů vysoká raketa o hmotnosti 400 tun. Při výbuchu byla zničena i družice NSS-8, která měla být vynesena na oběžnou dráhu Země. Posádka plošiny byla v době startu 5km daleko na doprovodné lodi a tedy ke zraněním nedošlo. Plošina byla zčásti poničena a proto byla odeslána do opravy, která měla být hotová v roce 2012.[1]

Rozsah škod však nebyl tak velký, opravy proto trvaly jen necelý rok. Už 15. ledna 2008 znovu odstartovala ze Sea Launch družice Thuraya3 na geostacionární dráhu, 19. března následovala televizní družice DirectTV-11. [2]

Nový vlastník S7 Group[editovat | editovat zdroj]

S7 group logo.png

V roce 2016 se stal novým vlastníkem Sea Launch společnost S7 Group, vlastnící také ruské aerolinky S7 Airlines. Skupina S7 odkoupila plošinu Odyssey včetně lodi Sea Launch Commander a pozemního vybavení od dosavadního vlastníka společnosti RKK Eněrgija. K podpisu kupní smlouvy došlo 27. září na Mezinárodním astronautickém kongresu v Mexiku s generálním ředitelem skupiny S7 Vladislavem Filevem. Inženýři z Eněrgije budou s partnery ze skupiny S7 spolupracovat na obnovení infrastruktury do provozního stavu a poskytnou potřebnou pomoc při oživování všech systémů. [3]

Nově vzniklá dceřiná společnost S7 Space má za cíl obnovení kosmických startů z mořského kosmodromu do konce roku 2019 poté co byla po poslední misi v roce 2014 plošina i loď zakonzervována. Největší překážkou jsou však nedostupné rakety Zenit vinou napjatých vztahů mezi Ruskem a Ukrajinou. Nový majitel Sea Launch nicméně věří, že se podaří obnovit jejich výroba. Ve hře je také vyvíjena raketa Irtyš (dříve Sojuz 5) což je ruská obdoba Zenitu, ta ale nebude létat dříve než v roce 2022. [4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Tomáš Přibyl. Start skončil v moři. Letectví a kosmonautika. 2007, roč. 84, čís. 3, s. 24-25. ISSN 0024-1156. 
  2. Petr Tomek. Mořské rakety. VTM Science. 2008, čís. 5, s. 30. Dostupné online. ISSN 1214-4754. 
  3. MAJER, Dušan. Vstane SeaLaunch z mrtvých? [online]. Kosmonautix, 2016-10-05 [cit. 2018-12-08]. Dostupné online. 
  4. ZAK, Anatoly. Sea Launch promises return to flight in two years [online]. RussianSpaceWeb, 2018-10-22 [cit. 2018-12-10]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]