Přeskočit na obsah

Sbor islámských revolučních gard

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Sbor islámských revolučních gard
ZeměÍrán Írán
Vznik5. června 1979
Velikost125 000
PosádkaTeherán
MottoHrozte jim, jak nejsilněji můžete! (واعدوا لهم ما استطعتم من قوه)
Velitelébrig. gen. Ahmad Vahídí
Podřízené jednotky Pozemní síly
Vzdušně-kosmické síly
Námořnictvo
Jednotky Quds
Basídž
Webová stránkawww.sepahnews.com
Účast
Válkyirácko-íránská válka
libanonská občanská válka
druhá libanonská válka
syrská občanská válka (intervence)
občanská válka v Iráku (2014–2017)
ruská invaze na Ukrajinu (intervence)
íránsko-izraelský konflikt (2024)
izraelsko-americké útoky na Írán (2026)
Insignie
Znak

Sbor islámských revolučních gard[1][2] (persky سپاه پاسداران انقلاب اسلامی‎, Sepáh-e pásdárán-e enqeláb-e islámí, doslova Armáda strážců islámské revoluce), známý také jako Íránské revoluční gardy[3] nebo Islámské revoluční gardy,[4][5] je hlavní složka Ozbrojených sil Íránské islámské republiky. Skládá se z pěti složek: pozemních sil, vzdušně-kosmických sil, námořnictva, jednotek Quds a Basídž. V čele stojí vrchní velitel, kterého jmenuje nejvyšší vůdce Íránu, jemuž je také přímo podřízen.[6]

Oficiálně byly založeny 5. června 1979 Rúholláhem Chomejním v návaznosti na íránskou revoluci.[7] Zatímco armáda chrání suverenitu země v tradičním smyslu, ústavním posláním gard je zajistit integritu republiky. Gardy jsou zodpovědné jak za vnitřní, tak pohraniční bezpečnost, ale i za dodržování zákonů. Mimo jiné bojují proti pašerákům a rozhodují o případném uzavření Hormuzského průlivu.

Gardy vznikly jako ideologická milice a hrají stále důležitější roli téměř ve všech oblastech íránské politiky, ekonomiky i společnosti. V roce 2010 popsala BBC gardy jako „obchodní impérium“.[8] V roce 2019 je agentura Reuters označila za „průmyslové impérium s politickým vlivem“[9] a v roce 2026 je popsala jako „stát ve státě“.[10] Řada západních analytiků uvedla, že během prezidentství Mahmúda Ahmadínežáda měly gardy větší politickou moc než vládnoucí duchovní třída.[11][12][13]

Gardy jsou označeny jako teroristická organizace Austrálií, Bahrajnem, Ekvádorem, Evropskou unií, Izraelem, Kanadou, Paraguayí, Saúdskou Arábií, Spojenými státy americkými a Ukrajinou.[14][15][16][17][18] Ze strany Evropské unie se jedná o historicky první případ, kdy na svůj seznam teroristických organizací zařadila celou ozbrojenou složku svrchovaného státu.

Historie

[editovat | editovat zdroj]

Revoluční gardy byly založeny ájatolláhem Chomejním za účelem upevnění kontroly nad Íránem. Začínaly jako brutální jednotka členů civilní stráže, která vraždila a mučila každého, na koho padlo podezření, že je proti islámské revoluci. Po vypuknutí íránsko-irácké války se Revoluční gardy začlenily do pravidelné armády a putovaly na frontu, kde se učily jak bojovat v moderní válce. Po skončení konfliktu byly integrovány do íránských ozbrojených sil. Revoluční gardy disponují vlastním letectvem a námořnictvem a jsou považovány za elitní jednotky íránské armády. Revoluční gardy v jistém smyslu fungují spíše jako stát ve státě. Vlastní více než stovku společností a kontrolují přístup k majetku o hodnotě vyšší než 12 miliard USD. Disponují vlastními výrobnami zbraní, pod jejich kontrolou je hlavně vývoj a výroba íránských raket, mají vlastní vězení a zatýkací pravomoci. Vstoupit do Revolučních gard mohou jen politicky prověřené osoby. Tyto osoby pak mají možnost uplatnit se také v politice. Z pohledu na schéma fungování se dají přirovnat k organizacím jako je např. CIA nebo KGB a podobné složky států s geopolitickými ambicemi, které využívají obchodní struktury pro zajištění prostředků i podporu svých zájmů.

Vzdělávání a ideologická školení

[editovat | editovat zdroj]

Íránské revoluční gardy vlastní v Íránu několik rozhlasových a televizních stanic. V Íránu měsíčně vychází několik periodik, jako je například Enqeláb-e Islámí (انقلاب اسلامی Islámská revoluce), Pajám-e Enqeláb (پیام انقلاب Poselství revoluce) a pro děti od 10 do 15 let je určen týdeník Nehál-e Enqeláb (نهال انقلاب Výhonek revoluce). K dispozici je velké množství brožur náboženského a politického obsahu, které jsou publikovány také v arabštině a angličtině. Využívány jsou i vizuální efekty. Například vojenská vozidla jsou pokryta zelenými a červenými vlajkami a popsána citacemi z Koránu.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]

    Reference

    [editovat | editovat zdroj]

    V tomto článku byl použit překlad textu z článku Islamic Revolutionary Guard Corps na anglické Wikipedii.

    1. ↑ PLESNÍK, Vladimír. Íránské revoluční gardy patří mezi teroristické organizace, naléhá na Brusel Švédsko. Novinky.cz [online]. 2024-10-16 [cit. 2026-03-07]. Dostupné online.
    2. ↑ FIŠTEJN, Jefim. Jefim Fištejn: Cílem amerických a izraelských útoků je pád íránského režimu. Vše ostatní bude neúspěch. Reflex [online]. 2026-02-28 [cit. 2026-03-07]. Dostupné online.
    3. ↑ Zasáhli jsme v Zálivu americký tanker, začal hořet, hlásí íránské revoluční gardy. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2026-03-05 [cit. 2026-03-07]. Dostupné online.
    4. ↑ HRDINOVÁ, Anna. Mají větší moc než armáda. A jsou důvodem, proč Íránci nesvrhli režim. Seznam Zprávy [online]. 2026-03-04 [cit. 2026-03-07]. Dostupné online.
    5. ↑ Státní tisková agentura IRNA informovala také o útoku na jihu Íránu, konkrétně ve městě Mináb, kde mají základnu Islámské revoluční gardy. Deník N [online]. 2026-02-28 [cit. 2026-03-07]. Dostupné online.
    6. ↑ Oficiální název je Sbor islámských revolučních gard. Vzhledem k častějšímu užívání v českých médiích bude v dalším textu používáno označení Íránské revoluční gardy.
    7. ↑ Timeline of Military and Security Events [online]. United States Institute of Peace [cit. 2026-03-07]. Dostupné online.
    8. ↑ Expanding business empire of Iran's Revolutionary Guards [online]. BBC News, 2010-07-26 [cit. 2026-03-13]. Dostupné online.
    9. ↑ Khamenei names new chief for Iran's Revolutionary Guards [online]. Reuters, 2019-04-21 [cit. 2026-03-13]. Dostupné online.
    10. ↑ Iran's Revolutionary Guards take wartime lead, ensuring harder line, sources say [online]. Reuters, 2026-03-04 [cit. 2026-03-13]. Dostupné online.
    11. ↑ SLACKMAN, Michael. Hard-Line Force Extends Grip Over a Splintered Iran. The New York Times. 2009-07-20. Dostupné online [cit. 2026-03-13]. ISSN 0362-4331. (anglicky)
    12. ↑ BACKGROUND & COMMENTARY: Crisis furthering assertiveness of Iran's Revolutionary Guards [online]. Stratfor, 2009-07-29 [cit. 2026-03-13]. Dostupné online.
    13. ↑ The Rise of the Iranian Dictatorship. Foreign Policy [online]. 2009-10-07 [cit. 2026-03-13]. Dostupné online.
    14. ↑ EU adds Iran's Revolutionary Guards to terrorist list [online]. BBC, 2026-01-30 [cit. 2026-03-13]. Dostupné online.
    15. ↑ BERMAN, Lazar. Ukraine to list Iran’s IRGC as terror group, following EU lead, says Sa’ar. The Times of Israel. 2026-02-02. Dostupné online [cit. 2026-03-13]. ISSN 0040-7909. (anglicky)
    16. ↑ Trump designates elite Iranian military force as a terrorist organization [online]. CNN, 2019-04-08 [cit. 2026-03-13]. Dostupné online.
    17. ↑ Saudi, Bahrain add Iran's IRGC to terror lists - SPA [online]. Euronews, 2018-10-23 [cit. 2026-03-13]. Dostupné online.
    18. ↑ Canada lists Iran's Revolutionary Guards as a terrorist group [online]. BBC, 2024-06-20 [cit. 2026-03-13]. Dostupné online.

    Literatura

    [editovat | editovat zdroj]
    • BAER, Robert. Jak naložit s ďáblem: íránská velmoc na vzestupu. Překlad Vít Mlejnek. 1. vyd. Praha: [s.n.], 2010. ISBN 978-80-7207-755-7. 

    Externí odkazy

    [editovat | editovat zdroj]
    Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Sbor_islámských_revolučních_gard&oldid=25840999“