Saxaul

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxSaxaul
alternativní popis obrázku chybí
Saxaul černý (Haloxylon ammodendron) v poušti Gobi
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádhvozdíkotvaré (Caryophyllales)
Čeleďlaskavcovité (Amaranthaceae)
Podčeleďslanobýlové (Salsoloideae)
Rodsaxaul (Haloxylon)
Bunge ex Fenzl, 1851
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Saxaul (Haloxylon) je rod keřů nebo malých stromů z čeledi laskavcovitých (Amaranthaceae). V různých taxonomických pojetích obsahuje 2 až 11 druhů.[1][2] Název saxaul pochází z ruského саксаул (saksaul), což je pravděpodobně převzato z kazašského сексеуiл (seksewil).

Popis[editovat | editovat zdroj]

Detail plodné větve

Saxauly jsou keře nebo malé xerofytní stromy vysoké 1–8 metrů (výjimečně až 12 metrů), s tlustým kmenem a mnoha větvemi. Letorosty jsou zelené, vzpřímené nebo převislé. Vstřícně postavené listy jsou redukovány na malé šupiny. V období sucha někdy tmavnou, stejně jako části celých větví, které mohou též na léto opadávat.[3]

Květenství jsou hroznovitá, nesená na stoncích předchozího roku. Květy jsou velmi malé, pětičetné, oboupohlavné nebo samčí, s bílým či narůžovělým okvětím. V době květu jsou částečně kryty listeny. Pestík má dvě velmi krátké čnělky, tyčinek je 5, srostlých s 5 staminodii. Saxauly kvetou v pozdním jaře od května, plody dozrávají v září až říjnu. Opylovány jsou převážně větrem, květy jsou však navštěvovány též včelami.[2] Plod je nažka s křídly vytvořenými zveličenými okvětními segmenty, má v průměru asi 8 milimetrů. Semeno má v průměru asi 1,5 mm.[4][5]

Kořenový systém saxaulů je mohutný, může zasahovat do vzdálenosti až 30 m od rostliny a do hloubky 8 metrů. Pletiva kořenů a stonků zadržují množství vody.[3]

Porost mladých keřů

Rozšíření a ekologie[editovat | editovat zdroj]

Rod Haloxylon je rozšířen v aridním pásu od severozápadní a severní Afriky přes jihozápadní a střední Asii až po Mongolsko a severní Čínu (Sin-ťiang a Kan-su),[2] jeden druh (Haloxylon articulatum) roste též na jihozápadě Španělska. Obývá především polopouštnípouštní stanoviště, v nichž porůstá kamenitá dna vádí, štěrkové náplavy i písčité duny, častý je na také zasolených substrátech. Mnohde formuje čisté, jednodruhové porosty.[3]

Na kořenech saxaulů parazituje zárazovitá rostlina Cistanche deserticola.

Protipísečná výsadba saxaulů v Číně

Význam[editovat | editovat zdroj]

Dřevo saxaulů se používá jako palivo, mladé výhony jsou potravou pro pasoucí se ovce.[6]

Pro svou odolnost se často využívá k zalesňování v aridních oblastech pro zastavení dezertifikace a jako větrolam, jeho kořenový systém dokáže efektivně zpevňovat pohyblivé písečné půdy. Na bývalém dně Aralského jezera se vysazují saxaulové stromy, aby vítr nezvedal kontaminovaný písek z vyschlého dna a nešířil ho atmosférou. Plán je pokrýt celé bývalé dno lesem.[7]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Haloxylon na anglické Wikipedii.

  1. AKHANI, Hossein; EDWARD, Gerald; ROALSON, Eric H. Diversification of the Old World Salsoleae S.L. (Chenopodiaceae): Molecular Phylogenetic Analysis of Nuclear and Chloroplast Data Sets and a Revised Classification. International Journal of Plant Sciences. 2007, s. 931–956. DOI 10.1086/518263. S2CID 86789297. (anglicky) 
  2. a b c Haloxylon Bunge ex Fenzl | Plants of the World Online | Kew Science. Plants of the World Online [online]. [cit. 2021-11-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b c SEKERKA, Pavel. Vegetace pouští čínské oblasti Xinjiang. Živa. Roč. 2005, čís. 5, s. 210–216. Dostupné online. 
  4. HEDGE, I. C. Flora Iranica Bd. 172, Chenopodiaceae. Redakce Rechinger, Karl Heinz. Graz: Akad. Druck, 1997. ISBN 3-201-00728-5. Kapitola Haloxylon, s. 315–326. (anglicky) 
  5. Haloxylon in Flora of China @ efloras.org. www.efloras.org [online]. [cit. 2021-11-20]. Dostupné online. 
  6. HALOXYLON ARTICULATUM Bunge – saxaul | BOTANY.cz [online]. [cit. 2021-11-20]. Dostupné online. 
  7. Restoring life to the Aral Sea's dead zone. BBC News. 2018-05-31. Dostupné online [cit. 2021-11-20]. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]