Satanella (opera)
| Satanella | |
|---|---|
 Premiéra 13. května 1888 | |
| Základní informace | |
| Skladatel | Emil Nikolaus von Reznicek |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Satanella je opera o třech dějstvích, kterou složil rakouský skladatel českého původu Emil Nikolaus von Reznicek (1860–1945).
Byla to druhá operní premiéra po otevření Nového německého divadla v Praze a současně také slavnostní představení na počest odhalení pomníku Marie Terezie ve Vídni. Konala se 13. května 1888.[1]
Libreto opery a její děj[editovat | editovat zdroj]
Libreto k opeře si napsal skladatel sám podle básně Jaroslava Vrchlického. Příběh je ze začátku 18. století, je umístěn na Rhodos, Hlavními postavami jsou mladá cikánka Satanella a rytíř řádu Johanitů Roderigo, kteří se do sebe zamilují, aniž tuší, že jsou kdysi unesení sourozenci. Jejich otec vstoupil poté, co mu navíc zemřela žena, do řádu a je nyní jeho velmistrem. Děj prodchnutý religiozitou i erotikou končí tragicky. Při bohoslužebné scéně, která má zažehnat hrozící mor, hodí rozmarná Satanella po biskupovi pecky z datlí. Velmistr ji obviní ze zneuctění církve a z čarodějnictví a odsoudí ji k smrti na hranici. Rodrigovi, který se dívky zastal, jsou vzhledem k jeho zásluhám o řád přiznány polehčující okolnosti a je pouze vystaven na pranýř a exkomunikován. Osamělý velmistr slyší jakéhosi pěvce zpívat baladu, z jejíhož obsahu pozná, že oba odsouzenci jsou jeho ztracené děti. Je však pozdě. Hranice hoří, Rodrigo se vytrhne z pout a skočí do plamenů za Satanellou.[2]
Podle téže Vrchlického básně vytvořil o deset let později Karel Kádner libreto k opeře Satanela Josefa Richarda Rozkošného, která měla premiéru 5. října 1898 v pražském Národním divadle.[2]
Hudba[editovat | editovat zdroj]
Po premiéře dobová kritika psala, že pěvecké role jsou málo vděčné a hlavní slovo má orchestr. Skladatel je stále ještě v poutech nevykvašené touhy po excentričnosti a děj obsahuje příliš krutostí (efekt dvojího upálení).[2]
Osud opery[editovat | editovat zdroj]
V době vlády NSDAP v Německu skladatel Reznicek nebyl žádoucí osobou. Jeho rukopisy byly zabaveny a ukryty v dolech u Kalau v Lužici (in der Lausitz). Na konci druhé světové války pak padly do rukou Rudé armády. Část se vrátila roku 1957 do Rakouské národní knihovny, ostatní jsou dodnes nezvěstné. Ze Satanelly je k dispozici jenom klavírní výtah, patrně v archivu IMSLP.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ VRBKA, Tomáš. Státní opera Praha. Historie divadla v obrazech a datech. Opera 1888 -2003. První. vyd. Praha: Státní opera Praha a nakladatelství Slovart, 2004. 600 s. ISBN 80-239-2831-7. S. 44.
- ↑ a b c SKLAVÍKOVÁ, Jitka. Donna Diana, programová brožura. Praha: Národní divadlo, 2018. 66 s. ISBN 978-80-7258-628-8. S. 13–15.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- LUDVOVÁ, Jitka. Reznicek Emil Nikolaus. In: LUDVOVÁ, Jitka. Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století. Praha: Divadelní ústav, 2006. Dostupné online. ISBN 80-7008-188-0, ISBN 80-200-1346-6. S. 444–445.
- SLAVÍKOVÁ, Jitka. Donna Diana, programová brožura. Praha: Národní divadlo, 2018. 66 s. ISBN 978-80-7258-628-8. S. 13 až 15, 18 a 22.