Přeskočit na obsah

Santería

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Vyznavač santerského kultu s typickým bílým oděvem
Yemayá (Iemanjá), bohyně moře a mateřství

Santería je náboženství, které mísí katolicismus[1] s kulty západoafrického etnika Yoruba[2]. Jedná se o víru, vzniklou v oblastech kolonizovaných katolickými mocnostmi a osidlované západoafrickými otroky. Mezi místa se značným vlivem santeríe patří Kuba, Portoriko, Dominikánská republika, Panama, Venezuela, Brazílie a země s velkou hispánskou populací jako např. USA.[3]

Santería je přísně hierarchická. Nejvýše stojí síla, či univerzální bůh, který proniká vším stvořeným tzv. Olodumare.[4] Jeho energie se nazývá Ashé. Na nižší úrovni stojí tzv. orišové (orishás), bohové, kteří vládnou různým aspektům světa. Ti také dohlížejí na to, aby každý smrtelník naplnil to, pro co byl zrozen.

Seznam orišů (santerských bohů)

[editovat | editovat zdroj]
  • Eleguá, svaté dítě
  • Obatalá
  • Changó
  • Ogún
  • Agayú
  • Ayao, bohyně vzduchu. Pobývá v lese a v oku tornáda. Spolupracuje s Osainem a je divokou bojovnicí.
  • Inle, je lékařem, synkretizovaným s katolickým Sv. Rafaelem. Inle léčí a hojí.
  • Yemayá je bohyně mateřství a moře
  • Oxúm je bohyně řek, synkretizovaná s kubánskou patronkou Pannou Marií z Cobre - je strážkyní lásky, zlata, stvořitelkou peněz, krásy a koketérie. Je nejkrásnější ze všech oriš, paní medu a patronkou Kuby.
  • Oyá, bohyně hřbitovů, synkretizovaná s Pannou Marií z La Candelaria, patronkou španělských Kanárských ostrovů.
  1. RHODE, Roman. Göttin der Liebe und Erotik: Der Voodoo-Kult der Santería auf Kuba [online]. www.tagesspiegel.de, 2012-03-26 [cit. 2016-02-07]. Dostupné online. 
  2. Heslo 'Santería' na kubánské encyklopedie EcuRed
  3. Santero [online]. EcuRed [cit. 2016-02-07]. Dostupné online. 
  4. FONK, Andrea. Kuba: Der Kult der Santería [online]. www.merian.de, 2000 [cit. 2016-02-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-10. (německy) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Llorens, Idalia. Santería – kompletní obraz této náboženské praktiky. Praha: Volvox Globator, 2010. 237 S. Překlad: Anna Tkáčová

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]