Sandra Day O'Connorová
| Sandra Day O'Connorová | |
|---|---|
 | |
| Narození | 26. března 1930 (93 let) El Paso |
| Bydliště | Phoenix El Paso |
| Alma mater | Stanfordova univerzita (do 1950) Stanfordova univerzita Stanford Law School Austin High School |
| Povolání | soudkyně, advokátka a politička |
| Ocenění | Cena Elizabeth Blackwellové (1985) Národní ženská síň slávy (1995) Prezidentská medaile svobody (2009) Philadelpská medaile svobody čestný doktor Univerzity Keió … více na Wikidatech |
| Nábož. vyznání | Episkopální církev Spojených států amerických |
| Choť | John Jay O'Connor (1952–2009) |
| Příbuzní | Ann Day (sourozenec) |
| Funkce | member of the State Senate of Arizona (1969–1975) Soudce nejvyššího soudu USA (1981–2006) Chancellor of the College of William & Mary (2005–2012) |
| Podpis | .png){kind=small} |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Sandra Day O'Connor (* 26. března 1930 El Paso, Texas) je penzionovaná právnička, politička a první žena, která se stala soudkyní Nejvyššího soudu Spojených států, kterou byla od roku 1981 až do odchodu do důchodu v roce 2006.[1] Do funkce byla nominována prezidentem Ronaldem Reaganem a její hlas byl často považován za rozhodující ve vyvážených případech Rehnquistova soudu i v začátcích Robertsova soudu.
Před příchodem na Nejvyšší soud byla soudkyní a volenou zastupitelkou v Arizoně. Byla první ženou, která se stala za republikánskou stranu předsedkyní Senátu státu Arizona.[2] Po nominaci do Nejvyššího soudu byla v Senátu Spojených států potvrzena jednomyslně. 1. července 2005 oznámila svůj úmysl odejít do důchodu po potvrzení nominovaného nástupce.[3] Samuel Alito byl nominován v říjnu 2005 a Sandru Day O'Connorovou ve funkci nahradil od 31. ledna 2006.
Jako umírněná republikánka, O'Connorová přistupovala ke každému případu beze snahy tvořit precedens. Nejčastěji hlasovala s konzervativním křídlem soudu. Často psala souhlasné názory, které však limitovaly dosah většinového názoru. Nejvýznamnější případy, k nimž psala většinový názor, zahrnují Grutter v. Bollinger a Hamdi v. Rumsfeld. Napsala také část většinového názoru per curiam v případu Bush v. Gore, a byla jednou ze tří spoluautorů většinového názoru v klíčovém případu Planned Parenthood v. Casey.
O'Connorová vyrůstala v Arizoně, na dobytkářském ranči svého otce. Právnické vzdělání získala na Stanfordově univerzitě, kde potkala i svého budoucího muže. Nyní žije ve Phoenixu v Arizoně. V době, kdy byla soudkyní Nejvyššího soudu, ji některé publikace řadily k nejvlivnějším ženám světa.[4][5] 12. srpna 2009 jí prezident Barack Obama udělil Prezidentskou medaili svobody.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sandra Day O'Connor na anglické Wikipedii.
- ↑ WEISMAN, Steven R. Reagan Nominating Woman, an Arizona Appeals Judge, to Serve on Supreme Court. The New York Times. July 7, 1981. Dostupné online [cit. September 10, 2009]. (anglicky)
- ↑ O'Connor, Sandra Day. www.fjc.gov. Federal Judicial Center. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne March 6, 2004. (anglicky)
- ↑ STEVENSON, R. W. O'Connor, First Woman Supreme Court Justice, Resigns After 24 Years. The New York Times. July 1, 2005. Dostupné online [cit. September 10, 2005]. (anglicky)
- ↑ MCCASLIN, John. Power Women. McCaslin's Beltway Beat. Washington, D.C.: Townhall.com, November 7, 2001. Dostupné online [cit. June 15, 2009]. (anglicky)
- ↑ The World's Most Powerful Women. Forbes. August 20, 2004. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne March 15, 2009. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Sandra Day O'Connorová na Wikimedia Commons - Galerie Sandra Day O'Connorová na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Sandra Day O'Connorová
