Sandra Day O'Connorová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Sandra Day O'Connorová
Sandra Day O'Connor crop.jpg
Narození 26. března 1930 (91 let)
El Paso
Bydliště Phoenix
El Paso
Národnost Bílí Američané
Alma mater Stanfordova univerzita (do 1950)
Stanfordova univerzita
Stanford Law School
Austin High School
Povolání soudkyně, advokátka a politička
Ocenění Elizabeth Blackwell Award (1985)
Národní ženská síň slávy (1995)
Prezidentská medaile svobody (2009)
Philadelpská medaile svobody
čestný doktor Univerzity Keió
… více na Wikidatech
Politická strana Republikánská strana
Nábož. vyznání Episkopální církev Spojených států amerických
Manžel(ka) John Jay O'Connor (1952–2009)
Příbuzní Ann Day (sourozenec)
Funkce member of the State Senate of Arizona (1969–1975)
Soudce nejvyššího soudu USA (1981–2006)
Chancellor of the College of William & Mary (2005–2012)
Podpis Sandra Day O'Connorová – podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sandra Day O'Connor (* 26. března 1930 El Paso, Texas) je penzionovaná právnička, politička a první žena, která se stala soudkyní Nejvyššího soudu Spojených států, kterou byla od roku 1981 až do odchodu do důchodu v roce 2006.[1] Do funkce byla nominována prezidentem Ronaldem Reaganem a její hlas byl často považován za rozhodující ve vyvážených případech Rehnquistova soudu i v začátcích Robertsova soudu.

Před příchodem na Nejvyšší soud byla soudkyní a volenou zastupitelkou v Arizoně. Byla první ženou, která se stala za republikánskou stranu předsedkyní Senátu státu Arizona.[2] Po nominaci do Nejvyššího soudu byla v Senátu Spojených států potvrzena jednomyslně. 1. července 2005 oznámila svůj úmysl odejít do důchodu po potvrzení nominovaného nástupce.[3] Samuel Alito byl nominován v říjnu 2005 a Sandru Day O'Connorovou ve funkci nahradil od 31. ledna 2006.

Jako umírněná republikánka, O'Connorová přistupovala ke každému případu beze snahy tvořit precedens. Nejčastěji hlasovala s konzervativním křídlem soudu. Často psala souhlasné názory, které však limitovaly dosah většinového názoru. Nejvýznamnější případy, k nimž psala většinový názor, zahrnují Grutter v. Bollinger a Hamdi v. Rumsfeld. Napsala také část většinového názoru per curiam v případu Bush v. Gore, a byla jednou ze tří spoluautorů většinového názoru v klíčovém případu Planned Parenthood v. Casey.

O'Connorová vyrůstala v Arizoně, na dobytkářském ranči svého otce. Právnické vzdělání získala na Stanfordově univerzitě, kde potkala i svého budoucího muže. Nyní žije ve Phoenixu v Arizoně. V době, kdy byla soudkyní Nejvyššího soudu, ji některé publikace řadily k nejvlivnějším ženám světa.[4][5] 12. srpna 2009 jí prezident Barack Obama udělil Prezidentskou medaili svobody.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sandra Day O'Connor na anglické Wikipedii.

  1. WEISMAN, Steven R. Reagan Nominating Woman, an Arizona Appeals Judge, to Serve on Supreme Court. The New York Times. July 7, 1981. Dostupné online [cit. September 10, 2009]. (anglicky) 
  2. O'Connor, Sandra Day. www.fjc.gov. Federal Judicial Center. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne March 6, 2004. (anglicky) 
  3. STEVENSON, R. W. O'Connor, First Woman Supreme Court Justice, Resigns After 24 Years. The New York Times. July 1, 2005. Dostupné online [cit. September 10, 2005]. (anglicky) 
  4. MCCASLIN, John. Power Women. McCaslin's Beltway Beat. Washington, D.C.: Townhall.com, November 7, 2001. Dostupné online [cit. June 15, 2009]. (anglicky) 
  5. The World's Most Powerful Women. Forbes. August 20, 2004. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne March 15, 2009. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]