San Bartolomeo all'Isola

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

San Bartolomeo all’Isola, bazilika svatého Bartoloměje na ostrově je titulární kostel v Římě na Tiberském ostrově, nedaleko od Teatro di Marcello pod Kapitolem. Byl založen krátce po roce 997 císařem Otou III. a původně zasvěcen jeho příteli svatému Vojtěchovi. Jeho kamenný reliéf před hlavním oltářem je jeho nejstarší známou podobiznou.

Isola Tiberina, vpravo bazilika sv. Bartoloměje
Bazilika sv. Bartoloměje, průčelí
Interiér
Mramorová kašna s reliéfem sv. Vojtěcha

Historie[editovat | editovat zdroj]

Na místě dnešního kostela stál ve starověku chrám boha lékařství Aesculapa a celý ostrov byl obložen mramorem, takže měl podobu lodi. Její „příď“ se na jižním konci ostrova zachovala. Kostel byl obnoven roku 1113 a 1180, kdy byl dedikován svatému Bartoloměji, protože získal jeho ostatky, přivezené z Arménie do Beneventa roku 809. Kostel byl těžce poškozen povodní v roce 1557 a opraven podle plánů Martina Longhiho roku 1583. Při opravě roku 1624 dostal nové barokní průčelí od O. Torrianiho. Další oprava proběhla roku 1852. Od roku 1993 je kostel ve správě společenství Sant'Egidio a roku 2002 jej papež Jan Pavel II. při ekumenické bohoslužbě zasvětil křesťanským mučedníkům 19. a 20. století.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Trojlodní bazilika ve tvaru T je 45 m dlouhá a 22 m široká (hlavní loď 12 m). Lodi odděluje 14 starověkých sloupů, hlavní loď má plochý kazetový strop a bohatou barokní výzdobu. Autorem fresek je Antonio Carracci a Giovanni Battista Mercati. Příční loď je vyvýšená a ve schodišti je čtyřboká mramorová kašna nad studnou s reliéfy Krista, sv. Bartoloměje, sv. Vojtěcha a císaře Oty ze 12. století. V chóru jsou zbytky mozaik a tumba hlavního oltáře je starověká porfyrová vana.[1] Zvonice za kostelem je pozůstatek středověkého hradu, který si zde postavila mocná rodina Pantaleoni.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Stránky kostela

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • K. Baedeker, Mittel-Italien und Rom. Leipzig 1900, str.254.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]