Samomluva

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Samomluva je non-sociální řeč[1], tedy situace, kdy člověk rozmlouvá sám k sobě. Samomluva je pozorovatelná při soustředění, nedostatku sociálního kontaktu anebo uvolnění emocí, rovněž však může samomluva doprovázet psychické choroby jako je schizofrenie či autismus. Samomluva se objevuje u obou pohlaví, u žen je však přímo spjatá s izolací.[2]

Příčiny[editovat | editovat zdroj]

Přirozené příčiny[editovat | editovat zdroj]

Samomluva se projevuje při nedostatku sociálního kontaktu, potřebě odreagovat emoce či při řešení problémů, toto chování je patrné zejména u mladších dětí, tedy ve vývojovém stadiu, kdy se chování zvnitřňuje[3] slouží samomluva k regulaci proudu myšlenek při plnění složitějších úkolů. Tato potřeba je dána souvislostí mezi mluvou a výkonem.

Člověk je přirozeně společenský tvor, tudíž požaduje kontakt s jinými jedinci, při nedostatku takového kontaktu v lidech může samomluva sloužit jako náhrada skutečné socializace. Samomluva při uvolňování emocí je často patrná během řízení dopravního prostředku a nadávání ostatním řidičům. Pokud však člověk náhodně vykřikuje nadávky, může se jednat o Tourettův syndrom. Samomluva mizí anebo ustupuje do pozadí zvýšením sociálního kontaktu.[1] Tyto případy jsou chápány jako normální projevy samomluvy.

Nutkání k mluvení se sebou samotným je přímo úměrné délce předešlého mlčení. Tato potřeba je u žen vyšší, jelikož je samomluva přímou odpovědí na osamělost.[2]

Někteří lidé ze stavebnictví samomluvu používají k vytvoření akustické odezvy prostoru a tím mimořádně efektivnímu prozkoumání rozměrů a povrchů prostoru.

V některých případech je transformace myšlenky na řeč, průchod řeči prostorem a návrat řeči do světa myšlenek prostřednictvím sluchu ověřením funkčnosti smyslů a tedy funkčnosti samotného mozku.

Doprovodný jev psychické poruchy[editovat | editovat zdroj]

Za odchylky od přirozené samomluvy považujeme samomluvu, která doprovází různé mentální poruchy.

Demence[editovat | editovat zdroj]

Různé typy demence poškozují kognitivní funkce mozku, později dochází ke zhoršování a následnému poškození oblastí emotivity, chování, vnímání a řeči. V posledním stádiu demence dochází až k úplné degradaci osobnosti.[4] Mezi projevy oslabení řečových schopností patří špatné vybavování slov, potíže s porozuměním humoru, nesmysluplná řeč,[5] samomluva[6].

Schizofrenie[editovat | editovat zdroj]

Schizofrenie je považována za nejzávažnější duševní onemocnění, jelikož postihuje více psychických funkcí. Mezi příznaky schizofrenie patří halucinace, bludy, apatie, kognitivní dysfunkce, deprese.[7] V případě sluchových halucinací na ně může člověk trpící schizofrenií samomluvou odpovídat.[8]

Autismus[editovat | editovat zdroj]

Autismus je typický abnormálními sociálními interakcemi a stereotypním chováním. Mezi projevy autismu patří narušení schopnosti komunikace, člověk trpí opožděným vývojem řeči, užívání stejných slov a frází nebo naopak vytváření novotvarů, samomluva je patrná například při přípravě rozhovorů s jinými lidmi či při uklidňování se.[9]

Tourettův syndrom[editovat | editovat zdroj]

Jedná se o neuropsychiatrické onemocnění, projevující se ve věku od 6-7 let pohybovými a zvukovými tiky, často může být provázen dalšími poruchami chování. Mezi zvukové tiky může patřit vykřikování různých slov či vulgarismů (tzv. koprolálie).

Autosugesce[editovat | editovat zdroj]

Jedná se o sugesci způsobenou vlastní myšlenkou. Lze ji považovat za psychologickou metodu vyvinutou francouzským psychologem Emilem Coué. Autosugesce může být prováděna i nahlas tedy de facto se jedná o samomluvu. Couého metoda takto trénuje jisté aspekty osobnosti.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b HÖSCHL, Cyril. Samomluva. Listy Cyrila Höschla, Reflex 17/2011. www.hoschl.cz [online]. [cit. 2017-11-17]. Dostupné online. 
  2. a b Samomluva chrání před samotou | Věda. Lidovky.cz [online]. 2008-12-03 [cit. 2017-11-17]. Dostupné online. 
  3. PAYNE, Simon. Prof. MUDr. Cyril Höschl DrSc. FRCPsych.. www.hoschl.cz [online]. [cit. 2017-11-17]. Dostupné online. 
  4. OREL, Miroslav. Psychopatologie. 1.. vyd. U Průhonu 22, 170 00, Praha 7: Grada Publishing a.s., 2012. 264 s. ISBN 978-80-247-3737-9. S. 93, 94. 
  5. LOVE, Russel J.; WEBB, Wanda G. Mozek a řeč. 1.. vyd. Praha: Portál s.r.o., 2009. 376 s. ISBN 978-80-7367-464-9. S. 275. 
  6. 10 nejzáhadnějších chorob 21. století. 21stoleti.cz [online]. [cit. 2017-11-17]. Dostupné online. 
  7. 1946-, Češková, Eva,. Schizofrenie a její léčba : průvodce ošetřujícího lékaře. 3., rozš. vyd. vyd. Praha: Maxdorf 117 s. ISBN 9788073452667. OCLC 827263616 S. 17, 18. 
  8. (WWW.ZMWH.CZ), MUDr. Zbyněk Mlčoch. Může být člověk trpící samomluvou nebezpečný pro okolí? - MUDr. Zbyněk Mlčoch. www.zbynekmlcoch.cz [online]. [cit. 2017-11-17]. Dostupné online. 
  9. KVASNIČKOVÁ, Lucie. Projevy Aspergerova syndromu. O Psychologii [online]. 2015-08-27 [cit. 2017-11-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-11-17. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]