Sally Soames

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Sally Soames
Narození 21. ledna 1937
Londýn
Úmrtí 5. října 2019 (ve věku 82 let)
Londýn
Povolání fotografka
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Sally Soames (rozená Winkleman; 21. ledna 19375. října 2019) byla britská novinářská a portrétní fotografka.[1] V novinách The Observer pracovala od roku 1963 a pak na volné noze pro The Sunday Times (1968–2000).[2]

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Soames se narodila v Londýně jako Sally Winkleman.[3] Leonard, její otec, byl podnikatel, umělecký znalec a člen komunistické strany.[4] Vystudovala King Alfred School v Golders Green a St Martin's College of Art v Londýně.[4]

V soutěži, kterou pořádaly noviny London Evening Standard, vyhrála pět guineí za svou fotografii mladíka na Trafalgarském náměstí na Silvestra roku 1960.[3][5] „Moje první fotografie byla moje nejlepší fotografie. To, co jsem dělala bylo nebojácné; v posledních letech jsem byla profesionálnější a trochu institucionalizovaná,“ řekla Barbaře Hodgsonové v roce 2010.[6]

Její první pravidelná práce jako fotografka byla pro noviny The Observer v roce 1963.[7] Po období na volné noze, během kterého se její práce objevila také v The Guardian a The New York Times, Soames vstoupila v roce 1968 do štábu The Sunday Times, kde zůstala až do roku 2000.[2] Neomezila se pouze na portréty prominentů, které popisovala jako „fotografie lidí“, ale pracovala také ve válečných zónách. V roce 1973 dokumentovala arabsko-izraelskou válku spolu s reportérem Sunday Times Nicholasem Tomalinem. Ten si poznamenal během své poslední expedice, zatímco kolem nich explodovaly bomby, že Soames byla „první anglickou fotografkou, která během toho (leteckého útoku) stála vzpřímeně a pořizovala snímky, jako kdyby dokumentovala golfový turnaj“. [6] Soames utrpěla posttraumatickou stresovou poruchu poté, co byla svědkem Tomalinovy smrti během konfliktu.[1]

Soames pracovala výhradně v černobílém provedení, téměř vždy s využitím dostupného přirozeného světla.[6] Odmítla pracovat v barvě, což považovala za formu „vulgárnosti“, i když noviny v té době zaváděly barevný tisk.[1][3] Její práci využívalo mnoho televizních a filmových společností ve Velké Británii a USA.[7]

Soames žila celý život v Londýně.[7] Vdala se za Leonarda Soamese, majitele společnosti Snob high street clothing chain, ale rozvedla se s ním v roce 1966. Pár měl jednoho syna, Trevora, který je advokátem a fotografem. Problémy s fyzickou mobilitou ukončily její kariéru.[1][3][8] Její neteře jsou Claudia[3] a Sophie Winkleman[1], respektive televizní moderátorka a herečka.

Soames zemřela 5. října 2019 ve věku 82 let, ve svém domě v severním Londýně. Její portréty jsou ve dvou londýnských sbírkách, Národní galerii portrétů (Edward Heath a Salman Rushdie) a Victoria and Albert Museum (Rudolf Nurejev a Lord Denning). Svou osobní sbírku fotografií a dokumentů věnovala nadaci Scott Trust Foundation.[2][6]

Publikace[editovat | editovat zdroj]

Sbírky[editovat | editovat zdroj]

Práce Soamesové jsou součástí stálých veřejných sbírek:

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sally Soames na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e Sally Soames obituary. The Times. 2019-10-07. Dostupné online [cit. 2019-10-08]. (anglicky) 
  2. a b c Sally Soames Catalogue [online]. Guardian News and Media [cit. 2019-10-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b c d e THORPE, Vanessa. Newspaper photographer Sally Soames dies at 82. The Observer. 2019-10-05. Dostupné online [cit. 2019-10-05]. (anglicky) 
  4. a b Sally Soames, Fleet Street photographer celebrated for her revealing black and white portraits of the famous – obituary. The Daily Telegraph. 2019-10-08. Dostupné online [cit. 2019-10-08]. (anglicky) 
  5. Farewell to photographer Sally Soames. The Sunday Times. 2019-10-06. Dostupné online [cit. 2019-10-06]. (anglicky) 
  6. a b c d HODGSON, Barbara. News photographer's busy life through the lens. The Journal. Newcastle-upon-Tyne: 2013-06-25. Dostupné online [cit. 2019-10-08]. (anglicky) 
  7. Trevor Soames [online]. [cit. 2019-10-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Your Search Results [online]. [cit. 2019-10-06]. Dostupné online. (anglicky)