Přeskočit na obsah

Sally Hemings

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Sally Hemings
Narození1773
Charles City County, Virginie
Britská AmerikaBritská Amerika Britská Amerika
Úmrtí1835 (ve věku 61–62 let)
Charlottesville, Virginie
USAUSA USA
BydlištěMonticello
NárodnostAfroameričané
Partner(ka)Thomas Jefferson[1][2]
Děti6
RodičeJohn Wayles a Betty Hemingsová
PříbuzníMartha Waylesová Skeltonová Jeffersonová[3], Mary Hemings, James Hemings[3], John Hemings, Peter Hemings[3] a Critta Hemings Bowles[3] (sourozenci)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sally Hemings (cca 1773 Charles City County – 1835 Charlottesville) byla otrokyně, kterou zdědil třetí prezident Spojených států Thomas Jefferson od svého tchána Johna Waylese. Její matka byla Elizabeth „Betty“ Hemings.[4] Otcem byl John Wayles, otrokář Elizabeth Hemings, který ji vlastnil od jejího narození.[5] Wayles byl také otcem Jeffersonovy manželky Marthy, což ze Sally Hemings dělalo nevlastní sestru Jeffersonovy manželky.

Manželka Thomase Jeffersona Martha Jefferson zemřela v roce 1782. Čtrnáctiletá Sally v roce 1787 doprovázela jejich dceru do Paříže, kde se připojily k Thomasovi Jeffersonovi. V Paříži byla Sally právně svobodná, protože otroctví nebylo ve Francii legální. Předpokládá se, že během tohoto pobytu s ní Jefferson navázal intimní vztah.

Řada důkazů, včetně moderních analýz DNA, naznačuje, že Jefferson Sally během let, kdy spolu žili na Jeffersonově panství Monticello, několikrát oplodnil, a historici se dnes obecně shodují, že byl otcem jejích pěti dětí.[6] Zda by se to mělo označit jako znásilnění, zůstává sporné, protože neexistují žádné důkazy o tom, že Jefferson Sally k intimním vztahům nutil. Pokud by ji však Jefferson nutil, existovalo by jen omezené množství důkazů, vzhledem k tomu, že byla jeho majetkem. Kromě toho je její schopnost dát souhlas sporná, vzhledem k Jeffersonově téměř úplné kontrole nad Sally a skutečnosti, že jí bylo mezi 14 a 16 lety, když s ní začal mít sex, zatímco jemu bylo přes 40 let.[7]

Historická otázka, zda byl Jefferson otcem dětí Sally Hemings, je předmětem kontroverze. Na základě nové historické analýzy z konce 20. století sestavila nadace Thomas Jefferson Foundation komisi vědců a odborníků, kteří v letech 1998–1999 provedli genealogický test DNA, který odhalil shodu mezi Jeffersonovou mužskou linií a potomkem Sallyina nejmladšího syna, Estona Hemingse. Komise nadace dospěla k závěru, že Jefferson byl otcem Estona a pravděpodobně i jejích dalších pěti dětí. Poté byla založena konkurenční společnost Thomas Jefferson Heritage Society, která v roce 2001 pověřila další komisi vědců, která zjistila, že nebylo prokázáno, že Thomas Jefferson byl otcem dětí Sally Hemings. Komise však nebyla schopna vyvrátit, že Thomas Jefferson byl otcem jejích dětí.[8]

V roce 2018 oznámila Nadace Thomase Jeffersona v Monticellu své plány uspořádat výstavu s názvem Život Sally Hemings a potvrdila, že považuje za vyřešenou otázku, že Jefferson byl otcem jejích známých dětí.[9]

Život

[editovat | editovat zdroj]

Sally Hemings se narodila kolem roku 1773 otrokyni Elizabeth „Betty“ Hemings a majiteli její matky, Johnu Waylesovi. Bettyina matka byla „čistokrevná Afričanka“ a její otec byl bílý anglický námořní kapitán. Kapitán Hemings se pokusil odkoupit svou dceru Betty od jejího otrokáře Francise Eppese, ale plantážník to odmítl, protože byl zvědavý, jak se u Betty projeví smíšený etnický původ.[10] Po Eppesově smrti Betty zdědila jeho dcera Martha Eppes, která si ji po svatbě s Waylesem vzala jako osobní otrokyni.

Wayles se narodil Edwardovi a Ellen (rozené Ashburner) Waylesovým v Lancasteru v Anglii. Po smrti Marthy se Wayles znovu oženil a dvakrát ovdověl. Několik zdrojů tvrdí, že Wayles si vzal Betty Hemings za svou konkubínu, a že Sally byla nejmladší z šesti dětí, které měli během posledních 12 let jeho života.[11] Tyto děti byly mladšími nevlastními sourozenci jeho dcer z předchozích manželství. Jeho první dítě, Martha Wayles (pojmenovaná po své matce, Waylesově první manželce), se provdala za mladého plantážníka a budoucího prezidenta Thomase Jeffersona.[12]

Děti Betty Hemings a Johna Waylese byly ze tří čtvrtin evropského původu a měly světlou pleť.[13] Podle zákona o otroctví ve Virginii z roku 1662 byly děti narozené otrokyním považovány za otroky podle zásady partus sequitur ventrem – otrocký status dítěte se řídil statusem matky. Betty a její děti, včetně Sally Hemings a všech jejích dětí, byly legálně zotročeny, přestože jejich otcové byli jejich bílí otrokáři a děti měly převážně evropský původ.[14][14]

John Wayles zemřel v roce 1773 a následující rok jeho dcera Martha a její manžel Thomas Jefferson zdědili rodinu Hemingsových spolu s celkem 135 otroky z Waylesova majetku a 11 000 akrů (4 500 ha) půdy.[15] Sally byla v tom roce ještě nemluvně a byla asi o 25 let mladší než Martha. Sally, její sourozenci, jejich matka Betty a další otroci byli přivezeni do Monticella, Jeffersonova domu.[16] Děti Wayles-Hemings vyrostly v Monticellu na vrcholu otrocké hierarchie. Pracovali jako řemeslníci a domácí služebnictvo. Nikdo z nich nepracoval na polích, ale stále byli otroky bez jakéhokoli práv.

Vzhled

[editovat | editovat zdroj]

Bývalý otrok Isaac (Granger) Jefferson popsal Sallyin fyzický vzhled takto: „Sally byla téměř bílá. Sally byla velmi hezká, měla dlouhé rovné vlasy po záda.“ Jeffersonův vnuk Thomas Jefferson Randolph si ji pamatoval jako „světlou a rozhodně hezkou“.[17] Když odjela do Evropy, bylo jí 14 let, ale před odjezdem k Jeffersonovi do Paříže pobývala krátce u Abigail Adams v Londýně, která neznala její věk a odhadovala jí tehdy 15 nebo 16 let.[18]

Cesta do Paříže

[editovat | editovat zdroj]
Thomas Jefferson v roce 1791

V roce 1784 byl Thomas Jefferson jmenován americkým vyslancem ve Francii. Vzal sebou do Paříže svou nejstarší dceru Marthu (Patsy) a několik svých otroků. Mezi nimi byl i Sallyin starší bratr James Hemings, který se stal kuchařem vyškoleným ve francouzské kuchyni. Jefferson svěřil své dvě mladší dcery do péče jejich tetě a strýci, Francisovi a Elizabeth Wayles Eppesovým z Eppingtonu v okrese Chesterfield ve Virginii. Poté, co jeho nejmladší dcera Lucy Elizabeth zemřela v roce 1784, zatímco byl Jefferson pryč,[19] poslal Jefferson pro svou přeživší dceru, devítiletou Mary (Polly), aby s ním žila. Náctiletá Sally Hemings byla vybrána, aby doprovázela Polly do Francie poté, co starší otrokyně otěhotněla a nemohla cestu absolvovat.

Sally strávila v Paříži dva roky a většina historiků se domnívá, že v této době začal její sexuální vztah s Jeffersonem nebo krátce po jejich návratu do Monticella. Přesná povaha jejich vztahu zůstává nejasná. Výstava v Monticello věnovaná Sally Hemings tuto nejistotu uznala a zároveň poukázala na nerovnováhu sil, která je vlastní intimnímu vztahu mezi úspěšným, bohatým bílým mužem a černou otrokyní, která je o 30 let mladší. Prezident Nadace Thomase Jeffersona řekl: „Opravdu nemůžeme vědět, jaká byla dynamika tohoto vztahu. Bylo to znásilnění? Byla v tom láska? Cítili jsme, že musíme představit celou škálu názorů, včetně toho nejbolestivějšího.“ Sally zůstala otrokyní v Jeffersonově domě až do jeho smrti v roce 1826.[20]

Sally Hemings zůstala ve Francii 26 měsíců. Otroctví bylo v této zemi zrušeno po revoluci v roce 1789. Jefferson jí a jejímu bratrovi Jamesovi platil mzdu, zatímco byli v Paříži. Ke konci svého pobytu James použil své peníze na zaplacení francouzského učitele a na výuku jazyka. Sally se také učila francouzsky. Jefferson a jeho doprovod trávili víkendy společně v jeho vile. Jefferson koupil Sally několik krásných šatů, což naznačuje, že doprovázela Marthu jako komorná na formální akce.[21]

Dle pamětí jejího syna Madisona, Sally v Paříži s Jeffersonem otěhotněla. Bylo jí tehdy asi 16 let. Podle francouzského práva byli Sally a James svobodní a mohli požádat o povolení k pobytu. Návrat do Virginie znamenal návrat do otroctví.[22] Sally souhlasila, že se s Jeffersonem vrátí do Spojených států výměnou za jeho slib, že osvobodí její děti, až dosáhnou plnoletosti (21 let).[10] Sally měla silné vazby na svou matku, sourozence a širší rodinu, což byl pravděpodobně důvod jejího návratu do Monticella.

Návrat do Spojených států

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1789 se Sally a James Hemings vrátili do Spojených států spolu s Jeffersonem, kterému bylo v té době 46 let a 7 let byl vdovcem. Jak ukázal Jeffersonův tchán John Wayles, sexuální vztahy mezi bohatými vdovci z Virginie a otrokyněmi nebyly neznámé. Bílá společnost prostě očekávala, že tito muži budou diskrétní.[23]

Podle Madisona Hemingse, Sallyino první dítě zemřelo krátce po návratu z Paříže. Sally měla poté šest dětí. Jejich úplná jména jsou v některých případech nejistá:[24]

  • Harriet Hemings (5. října 1795 – prosinec 1797)
  • Beverly Hemings, pravděpodobně William Beverley Hemings (1. dubna 1798 – po roce 1873)
  • dcera, pravděpodobně pojmenovaná Thenia Hemings po Sallyině sestře (1799 – zemřela v kojeneckém věku)
  • Harriet Hemings (květen 1801 – neznámé datum)
  • Madison Hemings, pravděpodobně James Madison Hemings (19. ledna 1805 – 28. listopadu 1877)
  • Eston Hemings, pravděpodobně pojmenovaný Thomas Eston Hemings (21. května 1808 – 3. ledna 1856)

Jefferson zaznamenával narození otroků ve své knize Farm Book (Kniha farmy). Na rozdíl od své praxe při zaznamenávání narození jiných otroků, otce dětí Sally Hemings neidentifikoval.

Mezi zdokumentované povinnosti Sally Hemings v Monticellu patřilo být chůvou a společnicí, komornou, pokojskou a švadlenou. Není známo, zda byla gramotná, a nezanechala po sobě žádné známé spisy.[24] Byla popisována jako velmi světlá. Předpokládá se, že jako dospělá žila v pokoji v „jižních přístavcích“ Monticella.[25]

V roce 2017 nadace Monticello Foundation oznámila, že v rámci projektu Mountaintop Project byl archeologickým výzkumem objeven pokoj, o kterém se domnívají, že patřil Sally a sousedil s Jeffersonovou ložnicí.[20]

Sally se nikdy nevdala. Virginské zákony neuznávaly sňatky otroků, ale mnoho nucených pracovníků v Monticellu mělo stabilní vztahy s partnery v manželstvích podle zvykového práva. Na rozdíl od ostatních však záznamy z Monticella neuvádějí, že by Sally kdy měla takový vztah. Své děti však měla stále u sebe. Podle jejího syna Madisona směly děti v mládí „zůstávat v okolí velkého domu a musely vykonávat pouze lehké práce, jako například pochůzky“. Ve věku 14 let začaly všechny děti s výukou – bratři u zkušeného mistra tesařství na plantáži a Harriet jako přadlena a tkadlena. Všichni tři chlapci se učili hrát na housle, na které hrál i sám Jefferson.[10]

V roce 1822, ve věku 24 let, Beverley opustil nebo „utekl“ z Monticella a nebyl pronásledován. Jeho jednadvacetletá sestra Harriet Hemings, jej následovala ve stejném roce, zřejmě s alespoň tichým souhlasem. Dozorce Edmund Bacon uvedl, že jí dal 50 dolarů a posadil ji do dostavníku směřujícího na sever, pravděpodobně, aby se připojila ke svému bratrovi.[26] Ve svých pamětech, které byly vydány posmrtně, Bacon uvedl, že Harriet byla „téměř bílá a velmi krásná“, a že lidé říkali, že Jefferson ji osvobodil, protože byla jeho dcerou. Bacon však nevěřil, že je to pravda, a jako důkaz uvedl, že z ložnice Sally Hemings vyšla jiná osoba. Jméno této osoby reverend Hamilton W. Pierson ve své knize z roku 1862 neuvedl, protože nechtěl způsobit bolest nikomu, kdo v té době žil.[27]

Jefferson za svého života formálně osvobodil dva otroky – Sallyina staršího bratra Roberta, který si koupil svobodu, a Jamese, který aby získal svobodu, musel tři roky učit vařit svého bratra Petera. Jefferson nakonec osvobodil všechny Sallyiny přeživší děti, Beverly, Harriet, Madisona a Estona, jakmile dosáhly plnoletosti. (Harriet byla jediná otrokyně, které Jefferson dovolil odejít na svobodu, a tito otroci byli jediní, kteří byli osvobozeni, jakmile dosáhli plnoletosti.) Ze stovek otroků, které legálně vlastnil, Jefferson ve své závěti osvobodil pouze pět, všechny muže z rodiny Hemingsových. Byli také jedinou skupinou otroků, kterou Jefferson osvobodil. Děti Sally Hemings měly z osmi osmin evropský původ a tři ze čtyř vstoupily do bílé společnosti po nabití svobody. Jejich potomci se rovněž identifikovali jako běloši. Jefferson ve své závěti také požádal zákonodárce, aby osvobozeným Hemingsovým povolili zůstat ve státě.

Nebyly nalezeny žádné dokumenty týkající se osvobození Sally Hemings. Jeffersonova dcera Martha Randolph alespoň neformálně osvobodila stárnoucí Sally po Jeffersonově smrti tím, že jí dala „svůj čas“, jak bylo zvykem. Jak poznamenal historik Edmund S. Morgan, „Henings sama nebyla vydražena a nakonec byla osvobozena Jeffersonovou dcerou Marthou Jefferson Randolph, která byla samozřejmě její neteří“, protože Sally byla nevlastní sestrou Marthiny matky, Jeffersonovy zesnulé manželky.[28] Tato neformální svoboda umožnila Sally žít ve Virginii se svými dvěma nejmladšími syny v nedalekém Charlottesville po dalších devět let až do své smrti. Při sčítání lidu v Albemarle County v roce 1833 byli všichni tři zaznamenáni jako svobodní barevní lidé.[29][30] Sally se dožila narození vnoučete v domě, který vlastnili její synové.[31]

Ačkoli Jefferson zdědil v mladém věku velké jmění, v době své smrti byl na mizině. Jeho majetek, včetně otroků (kromě Hemingsových), byl prodán v aukci jeho dcerou Marthou, aby splatila jeho dluhy.[32]

Kulturní zobrazení Sally Hemings

[editovat | editovat zdroj]

Sally Hemings byla hlavním tématem románu, televizní minisérie, divadelní hry, dvou oper a operního oratoria. Je také tématem druhé poloviny filmu Jefferson v Paříži (1995). Objevila se také jako vedlejší postava nebo předmět diskuse v mnoha dalších pořadech a divadelních produkcích.

Mocenská dynamika mezi Sally Hemings a Thomasem Jeffersonem je zobrazena v díle Tituse Kaphara „Behind the Myth of Benevolence“ (Za mýtem dobrosrdečnosti),[33] portrétu otce zakladatele, který se odlupuje a odhaluje nahou postavu Sally Hemings.

Jennie Lightweis-Goff srovnává Sally s mexickou Malinche a tvrdí, že „příběhy zajatých žen v náručí bílých mužů jsou vyprázdněné za účelem vytváření mýtů: aspirace na rasové smíření nebo čistá alegorie nadvlády. Vezměme si například Sally Hemings, která byla v pubertě, když začala rodit děti Thomase Jeffersona; byla redukována buď na první přítelkyni, nebo první oběť, v závislosti na době a účelu... bez ohledu na složitost [jejího života].“[34]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sally Hemings na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Dostupné online. [cit. 2019-11-25].
  2. ↑ Dostupné online. [cit. 2019-11-25].
  3. 1 2 3 4 Dostupné online.
  4. ↑ Betty Hemings - Monticello Explorer
  5. ↑ Chronology - The Memoirs Of Madison Hemings (1873) | Jefferson's Blood | FRONTLINE [online]. [cit. 2025-04-20]. Dostupné online.
  6. ↑ STOCKMAN, Farah. Monticello Is Done Avoiding Jefferson's Relationship With Sally Hemings. The New York Times. June 16, 2018. Dostupné online [cit. July 15, 2018].
  7. ↑ ROTHMAN, Joshua D. Notorious in the neighborhood: sex and families across the color line in Virginia, 1787-1861. Chapel Hill, NC: University of North Carolina Press, 2003. ISBN 978-0-8078-5440-2. S. 19–20.
  8. ↑ The Jefferson-Hemings Controversy: Report of the Scholars Commission [online]. Redakce Turner Robert F.. Thomas Jefferson Heritage Society / Carolina Academic Press, February 2011. Dostupné online.
  9. ↑ Monticello Affirms Thomas Jefferson Fathered Children with Sally Hemings [online]. Thomas Jefferson Foundation, 2018 [cit. 2019-08-12]. Dostupné online.
  10. 1 2 3 Jefferson's Blood – The Memoirs of Madison Hemings [online]. Public Broadcasting System / WGBH-TV, 2000. Dostupné online.
  11. ↑ Elizabeth Hemings [online]. Thomas Jefferson Foundation [cit. 2012-01-07]. Dostupné online. Says that Betty Hemings's children by John Wayles were Robert, James, Thenia, Critta, Peter, and Sally.
  12. ↑ Martha Wayles Skelton Jefferson [online]. [cit. 2024-08-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne January 20, 2021. (anglicky)
  13. ↑ Sally Hemings [online]. Thomas Jefferson Foundation [cit. 2018-04-29]. Dostupné online.
  14. 1 2 John Wayles [online]. Thomas Jefferson Foundation [cit. 2012-01-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne July 22, 2012.
  15. ↑ Farm Book, 1774-1824, page 11, by Thomas Jefferson [electronic edition] [online]. [cit. 2024-08-27]. S. Page linked shows date. Betty's children are listed under "Elizabeth" on page 13.. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne October 23, 2021.
  16. ↑ Farm Book, 1774-1824, page 13, by Thomas Jefferson [electronic edition] [online]. 2014-03-01 [cit. 2024-08-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne March 1, 2014.
  17. ↑ Sally Hemings | Life of Sally Hemings [online]. [cit. 2024-03-06]. Dostupné online. (anglicky)
  18. ↑ Dopis od Abigail Adams Thomasu Jeffersonovi, 26. července 1787. Gordon-Reed 2008, s. 194
  19. ↑ Lucy Jefferson (1782–1784) [online]. Thomas Jefferson Foundation. Dostupné online.
  20. 1 2 THOMPSON, Krissah. For decades they hid Jefferson's relationship with her. Now Monticello is making room for Sally Hemings. The Washington Post. February 18, 2017. Dostupné online [cit. February 4, 2018].
  21. ↑ Jefferson's Blood – Interview: Annette Gordon-Reed [online]. Public Broadcasting System / WGBH-TV, 2000. Dostupné online.
  22. ↑ LOVEJOY, Paul E. Transformations in Slavery. 2nd. vyd. [s.l.]: Cambridge University Press, 2000. Dostupné online. S. 290.
  23. ↑ ROTHMAN, Joshua D. Notorious in the Neighborhood: Sex and Families across the Color Line in Virginia, 1787-1861. [s.l.]: University of North Carolina Press, 2003-12-04. Dostupné online. ISBN 978-0-8078-6312-1. S. 18–19. (anglicky)
  24. 1 2 Thomas Jefferson and Sally Hemings: A Brief Account [online]. Thomas Jefferson Foundation [cit. 2011-06-22]. Dostupné online.
  25. ↑ Appendix H: Sally Hemings and Her Children [online]. Thomas Jefferson Foundation. Dostupné online.
  26. ↑ Report of the Research Committee on Thomas Jefferson and Sally Hemings [online]. Redakce Jordan Daniel P.. Thomas Jefferson Foundation (then Thomas Jefferson Memorial Foundation), January 26, 2000 [cit. 2020-10-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne July 13, 2007.
  27. ↑ Jefferson at Monticello: Recollections of a Monticello Slave and a Monticello Overseer. Edited by James Adam Bear, Jr., Charlottesville, Virginia: 1967. This book includes recollections of Isaac Jefferson, c. 1847, a former Monticello slave, and Edmund Bacon.
  28. ↑ MORGAN, Edmund S. Jefferson & Betrayal. New York Review of Books. June 26, 2008. Dostupné online [cit. March 10, 2012].
  29. ↑ STAPLES, Brent. Fighting for Space at the Jefferson Family Table. The New York Times. August 2, 1999. Dostupné online [cit. February 28, 2011].
  30. ↑ Rift runs through Jefferson family reunion [online]. [cit. 2008-04-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne April 15, 2011.
  31. ↑ Bringing Children Out of Egypt [online]. Thomas Jefferson Foundation [cit. 2012-01-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne August 13, 2017.
  32. ↑ Schwabach, Aaron. "Thomas Jefferson, Slavery, and Slaves." Thomas Jefferson Law Review 33, no. 1 (Fall 2010): 1–60. Academic Search Complete, EBSCOhost (accessed October 16, 2014).
  33. ↑ Titus Kaphar. Behind the Myth of Benevolence, 2014. Oplej na plátně
  34. ↑ LIGHTWEIS-GOFF, Jennie. Captive city: meditations on slavery in the urban south. Philadelphia: University of Pennsylvania Press, 2025. ISBN 978-1-5128-2668-5. S. 46.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  • Obrázky, zvuky či videa k tématu Sally Hemings na Wikimedia Commons
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Sally_Hemings&oldid=25787497“