Salih Safvet Bašić

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Salih Safvet Bašić
Narození 1886
Tomislavgrad
Úmrtí 1948 (ve věku 61–62 let)
Tomislavgrad
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Salih Safvet Bašić (1886 Duvno, dnes Tomislavgrad, Bosna a Hercegovina1948 Duvno, Federativní lidová republika Jugoslávie) byl bosenskohercegovský islámský duchovní a pedagog bosňáckého původu.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodil se vážené obchodnické rodiny. Mekteb a základní školu navštěvoval v Duvnu, střední školu a filozofickou fakultu v Istanbulu. Po dokončení studií se jistý čas živil jako učitel v osmanských středních školách, nakonec se ale roku 1910 vrátil do vlasti a zde se živil jako obchodník. Roku 1915, aby se vyhnul narukování na vojnu, získal místo učitele v Šarí‘atské soudní školy (honorárně 28. října 1915–7. května 1916, pak řádně 8. května 1916–8. dubna 1937[1]). V této škole pak setrval až do jejího uzavření.

Po nuceném odchodu Ibrahim-efendiji Maglajliće z postu reisu-l-ulemy, nejvyššího duchovního představitele Islámského společenství v Jugoslávii, od roku 1936 vykonával funkci prvního náměstka, náiba. Neformálním představitelům islámské obce se stal i přesto, že neměl tradiční islámské vzdělání. Roku 1938 pak byl jmenován novým reisu-l-ulemou Fehim-efendija Spaho, taktéž člověk bez klasického islámského vzdělání. Spaho však roku 1942 nečekaně zemřel a volba nového pohlavára za válečných okolností nepřicházela v úvahu. Bašić se tak znovu ujal nejvyšší duchovní funkce, avšak dočasné řešení se nakonec protáhlo až do poválečného roku 1947, kdy byl jmenován za reisa Ibrahim-efendija Fejić. Během války dovedně lavíroval mezi fašistickou mocí Nezávislého státu Chorvatsko a komunistickými partyzány, kteří nakonec roku 1945 převzali veškerou moc v zemi. Roku 1947 odešel na odpočinek do rodného Duvna, kde nedlouho poté zemřel.[2]

Bašić byl znalcem orientálních jazyků, literatur a dějin.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Kratak pogled na razvoj šeriatskog prava; Nešto iz poviesti razvoja Ilmi-kelama (Stručný přehled rozvoje šarí‘atského práva, Střípky z dějin rozvoje ʿIlm al-Kalám, Zagreb–Sarajevo 1943), původně v čsp. Glasnik Islamske vjerske zajednice Nezavisne Države Hrvatske Zemského muzea v Sarajevu

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Spomenica šeriatske sudačke škole u Sarajevu. Sarajevo: Islamska dionička štamparija, 1937. S. 33, 70. 
  2. GEÇER, Genç Osman. Jedan Osmanski Intellectualac u Bosni i Hercegovini/Bosna-Hersek’te Bir Osmanlı Aydını. Tuzla: [s.n.], 2009.