Salaì

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Salaì
Rodné jménoGian Giacomo Caprotti da Oreno
Narození1480
Oreno
Úmrtí19. ledna 1524 (ve věku 43–44 let)
Milán
Místo pohřbeníMilán, Italy
Povolánímalíř a vynálezce
Manžel(ka)Bianca Coldirodi d'Annono (sňatek 14. června 1523)
Hnutívrcholná renesance
Významná dílaMonna Vanna, Kající se Magdaléna
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gian Giacomo Caprotti da Oreno, známý jako Salaì (1480 – 19. ledna 1524 Milán) byl italský renesanční umělec a žák Leonarda da Vinciho v letech 1490 až 1518. Ve věku deseti let nastoupil do služby v Leonardově dílně. Svá díla signoval jménem Andrea Salaì. Byl jedním z Leonardových žáků, celoživotních společníků a služebníků a byl modelem pro Leonardovy obrazy Svatý Jan Křtitel, Bakchus a Vtělený anděl (Angelo incarnato).[1]

Život[editovat | editovat zdroj]

Monna Vanna, nahá verze Mony Lisy. Oba obrazy jsou v pařížském Louvru.

Salaì se narodil v roce 1480 jako syn Pietra di Giovanniho, nájemce Leonardovy vinice poblíž Porta Vercellina v Miláně.[2]

Do Leonardovy dílny nastoupil v deseti letech jako pomocník. Giorgio Vasari popisuje Salaìe jako „půvabného a krásného mladíka s kudrnatými vlasy, ve kterých nacházel Leonardo velké zalíbení“.[2] Ačkoli ho Leonardo popisoval jako „lháře, zloděje, tvrdohlavého a nenasytného člověka“ a opravdu Leonarda nejméně pětkrát okradl, udržel se Salaì ve službách svého mistra více než 25 let, během nichž se vyučil zdatným umělcem.[2][3] Salaì vytvořil několik zajímavých děl, včetně Monny Vanny, nahé verze Mony Lisy, která byla pravděpodobně malována podle Leonardovy skici uhlem.[4][5] Je také považován za jednoho z potenciálních autorů kopie Mony Lisy v Pradu.[6]

Předpokládá se, že Leonardo využil Salaìe jako model pro několik svých děl, konkrétně Svatého Jana Křtitele, Bakcha a Vtěleného anděla.[1][6] Někteří badatelé se také domnívají, že Salaì – a ne Lisa del Giocondo – byl skutečným modelem pro Monu Lisu, ale toto tvrzení Louvre zpochybňuje.[6]

Cristo giovanetto aneb Salvator Mundi, Museo Ideale Leonardo da Vinci, ve Vinci, Toskánsko

Během druhého pobytu Leonarda v Miláně si přivedl dalšího mladého žáka Francesca Melziho. Na rozdíl od Salaìe byl Francesco synem šlechtice. Když Leonardo cestoval do Říma v roce 1513 a do Francie v roce 1516, Salaì a Melzi ho oba doprovázeli. V dospělosti se Melzi stal Leonardovým sekretářem a hlavním asistentem a zavázal se připravit je spisy k publikaci. Vasari napsal, že Melzi „v Leonardově době byl velmi krásný a milovaný mladý muž“. Ve Francii byl Francesco Melzi uvítán jako „italský gentleman žijící s mistrem Leonardem“ a byl mu udělen dar 400 Écu, zatímco Salaì byl ve svých 36 letech popsán jako „sluha“ a byl mu udělen jednorázový dar ve výši 100 Écu.

Salaì opustil Francii a Leonarda v roce 1518. Později se vrátil do Milána, aby pracoval na Leonardově vinici, kterou dříve obdělával jeho otec, z níž polovina mu byla udělena v Leonardově závěti.[7] Obecně se má za to, že po Leonardově smrti v roce 1519 Salaì zdědil několik obrazů včetně Mony Lisy. Právě přes něj přešlo mnoho z těchto děl, zejména Mona Lisa, do majetku Františka I.[8] I když Leonardo zanechal podle své závěti všechny osobní věci, obrazy, kresby a poznámky Francescu Melzimu, není jasné, zda v tom byla zahrnuta i Mona Lisa.[9]

Dne 14. června 1523 se ve věku 43 let Salaì oženil s Biancou Coldirodi d'Annono.[10] Salaì zemřel v roce 1524 na následky zranění v souboji (ranou z kuše)[11] a byl pohřben v Miláně dne 10. března 1524.[12]

Sexualita[editovat | editovat zdroj]

Angelo Incarnato, Salaìova podobizna od Leonarda, Šablona:Circa

Řada kreseb z dílny Leonarda a jeho žáků odkazuje na Salaìho sexualitu. K dispozici je kresba se Salaìovou podobiznou podle vzoru Leonardova obrazu Jana Křtitele nazvaná Vtělený anděl (Angelo incarnato), nahý mladý muž se vztyčeným falem. Odborníci připisují autorství Leonardovi.[13] Tvář postavy je bližší Salaìově kopii Leonardova obrazu Jan Křtitel než originálu v Louvru.

Leonardův Codex Atlanticus obsahuje dvě strany (132 a 133) kreseb od jiného autora, z nichž jedna je hrubě nakreslená skica zobrazující řitní otvor, označovaný jako „Salaìova řiť“, do níž míří dva neuměle nakreslené penisy s nohama a ohony.[14][14][2]

Vztah k Moně Lise[editovat | editovat zdroj]

Skupina italských výzkumníků přišla s názorem, že modelem Mony Lisy byl Salaì, což dokazovala podobností některých rysů obličeje, zejména nosu a úst, s těmi, u nichž se předpokládá, že byl Salaì modelem. Tato tvrzení byla zpochybněna odborníky z Louvru.[15]

V populární kultuře[editovat | editovat zdroj]

Filmy[editovat | editovat zdroj]

Filmy nebo televizní seriály, ve kterých vystupuje jako postava:

  • Život Leonarda da Vinciho (1972), herec: Bruno Piergentili
  • Leonardo (2021), herec: Carlos Cuevas

Ostatní[editovat | editovat zdroj]

  • Salaì je hlavní postavou románu Cenacolo od Josepha Orbiho.[16]
  • V románu Paula McAuleyho z roku 1994 Pasqualův anděl zasazeném do alternativní italské renesance je Salaì hlavní zápornou postavou.[17]
  • Komiksová Vertigo série od DC Comics z roku 1995 Chiaroscuro: The Private Lives of Leonardo da Vinci (později vydaná jako grafický román) vypráví spekulativní příběh o milostném vztahu mezi Leonardem a Salaìem.
  • V DLC videohry Assassin's Creed: Brotherhood z roku 2010 Ezio (protagonista) spolupracuje se Salaìem při hledání Leonarda da Vinciho. Hra zobrazuje Salaì jako Leonardova milence a Ezio si je tohoto vztahu vědom.
  • Giacomo je hlavní postavou románu Leonardův stín od Christophera Graye [18]
  • Salaì je hlavní postavou historického románu pro děti z roku 1975 Druhá paní.Giaconda od EL Konigsburg.
  • Salaì je s Leonardem hlavní postavou portugalského románu Maria Cláudia z roku 2014 Retrato de Rapaz (Portrét chlapce).

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Salaì na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b Leonardo da Vinci : l'Angelo incarnato & Salai = the Angel in the flesh & Salai | WorldCat.org. www.worldcat.org [online]. [cit. 2023-03-18]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d STERN, Keith. Queers in History: The Comprehensive Encyclopedia of Historical Gays, Lesbians and Bisexuals, and Transgenders. [s.l.]: BenBella 610 s. Dostupné online. ISBN 978-1-933771-87-8. (anglicky) Google-Books-ID: XZL5EeGpW0MC. 
  3. ↑ HALL, M. C. Leonardo da Vinci: The Famed Renaissance Man: The Famed Renaissance Man. [s.l.]: ABDO 114 s. Dostupné online. ISBN 978-1-60453-800-7. (anglicky) Google-Books-ID: zLX9ky_9WQAC. 
  4. ↑ UPI NewsTrack Quirks in the News - UPI.com. UPI [online]. [cit. 2023-03-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ 'Mona Lisa nude sketch' found in France. BBC News. 2017-09-28. Dostupné online [cit. 2023-03-18]. (anglicky) 
  6. ↑ a b c Mona Lisa copy may have been painted by Leonardo da Vinci's lover, art historians suggest. www.telegraph.co.uk [online]. [cit. 2023-03-18]. Dostupné online. 
  7. ↑ www.unilibro.it [online]. [cit. 2023-03-18]. Dostupné online. 
  8. ↑ ZÖLLNER, Frank. Leonardo Da Vinci, 1452-1519. [s.l.]: Taschen 104 s. Dostupné online. ISBN 978-3-8228-5979-7. (anglicky) Google-Books-ID: fq8IHuJIKmoC. 
  9. ↑ FRITJOF CAPRA. The science of Leonardo. [s.l.]: Doubleday 362 s. Dostupné online. ISBN 978-0-385-51390-6. 
  10. ↑ FARAGO, Claire J. Leonardo's Art: Twentieth-century connoisseurship and iconographic studies. Leonardo's Projects from 1500–1519. Vol. 3.. Taylor and Francis: [s.n.], 1999. S. 397.. 
  11. ↑ JUDAH, Hettie. The men who Leonardo da Vinci loved. www.bbc.com [online]. [cit. 2023-03-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ VINCI), Leonardo (da. Leonardo Da Vinci, Selected Scholarship: Leonardo's projects, c. 1500-1519. [s.l.]: Taylor & Francis 426 s. Dostupné online. ISBN 978-0-8153-2935-0. (anglicky) Google-Books-ID: 1mCBiu2yFUgC. 
  13. ↑ NICHOLL, Charles. Leonardo da Vinci : flights of the mind.. New York: Viking Penguin, 2004. S. 602. 
  14. ↑ a b AGENCY, The Visual. Codex Atlanticus. codex-atlanticus.ambrosiana.it [online]. [cit. 2023-03-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ Mona Lisa model was male, researchers say. ABC News. 2011-02-02. Dostupné online [cit. 2023-03-18]. (anglicky) 
  16. ↑ ORBI, Joseph. Cenacolo: Novel. [s.l.]: McQuicker, Limited 238 s. Dostupné online. ISBN 978-0-9661619-8-4. (anglicky) Google-Books-ID: CKRTewAACAAJ. 
  17. ↑ Goodreads. Goodreads [online]. [cit. 2023-03-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. ↑ Goodreads. Goodreads [online]. [cit. 2023-03-18]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Salaì&oldid=23196794“