SM Torpedoboot 83F

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
SM Torpedoboot 83F
Základní údaje Vlajka
Typ torpédovka
Třída typ 82F
Zahájení stavby listopad 1913
Spuštěna na vodu 7. listopad 1914
Uvedena do služby 21. červenec 1915
Osud vyřazena a sešrotována 1960
Takticko-technická data
Výtlak 267 tun
Délka 58,76 m
Šířka 5,84 m
Ponor 1,5 m
Pohon 2 kotle Yarrow
6 000 hp
Rychlost 28 uzlů
Posádka 3 důstojníci
38 námořníků
Výzbroj zdroje se razantně liší (2× 80, 76, 70 nebo 66 mm)
2× 450mm torpédomet

SM Torpedoboot 83F, zkráceně SM Tb.83F později Smeul a Toros, byla rakousko-uherská torpédovka typu 82F. Stejně jako její sesterské lodě byla postavena v loděnici Danubius Porto Re.

První světová válka[editovat | editovat zdroj]

Po svém uvedení do služby byla zařazena do I. torpédové flotily.[1] Dne 2. února 1916 se spolu s křižníkem Sankt Georg, torpédoborcem Wildfang a torpédovkami Tb.87F, Tb.88F a Tb.98M podílela na zničení železničních zařízení mezi italskými městy Ortona a San Vito.[2] O čtyři dny později vyplula spolu s Tb.74T, Tb.78T, Tb.80T, Tb. 87F a Tb.88F, při krytí křižníkem Helgoland, s úkolem napadnout transportní lodě Dohody plující z Drače do Brindisi. Cestou se srazila s Tb.74T, na níž byly škody natolik vážné, že se celý svaz musel vrátit. Lodě však zachytil britský lehký křižník HMS Weymouth v doprovodu francouzského torpédoborce Bouclier. Tb.83F na ně podnikla útok dvěma torpédy. Ani jedno sice nezasáhlo cíl, úhybné manévry dohodových lodí však umožnily svazu únik na sever.[2] 4. července se pak účastnila výpadu lehkých hladinových lodí (křižník Helgoland, torpédoborce Orjen, Tátra, Balaton a torpédovky Tb.85F a Tb.87F) do Otrantské úžiny. Výpad si zopakovala 30. července, kdy spolu s křižníkem Novara a torpédovkami Tb.85F, Tb.87F a Tb.88F opět vplula do Otranta, avšak kontakt s nepřítelem nebyl navázán.[3] Účastnila se i další akce proti italskému pobřeží; jako součást rakouských sil (pancéřové křižníky Sankt Georg a Kaiser Karl VI. a torpédovka Tb.85F) ostřelovala pobřeží u Brindisi.[4]

Poválečná služba[editovat | editovat zdroj]

Po válce obsadili torpédovku Italové. V roce 1920 byla předána Rumunsku, které ji pod jménem Smeul zařadilo do svého námořnictva. Loď se účastnila druhé světové války, v roce 1944 padla do rukou Rudé armádě. Ta ji přejmenovala na Toros. Po válce byla odevzdána zpět Rumunsku a v roce 1958 vyřazena, v roce 1960 pak sešrotována.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. MAREK, Jindřich. Pod rakouskou vlajkou. Čeští námořníci v létech 1900-1918. Cheb: Svět křídel, 2003. S. 93. 
  2. a b MAREK, Jindřich. Pod rakouskou vlajkou. Čeští námořníci v létech 1900-1918. Cheb: Svět křídel, 2003. S. 229. 
  3. MAREK, Jindřich. Pod rakouskou vlajkou. Čeští námořníci v létech 1900-1918. Cheb: Svět křídel, 2003. S. 230. 
  4. MAREK, Jindřich. Pod rakouskou vlajkou. Čeští námořníci v létech 1900-1918. Cheb: Svět křídel, 2003. S. 231. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BILZER, Franz F. Die Torpedoboote der k.u.k. Kriegsmarine von 1875 — 1918. Graz: H. Weishaupt Verlag, 1996. ISBN 3-900310-16-5. (německy) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]