SMS Erzherzog Ferdinand Max (1865)
 SMS Erzherzog Ferdinand Max | |
| Základní údaje | |
|---|---|
.svg){kind=small} | |
| Typ | pancéřová fregata |
| Třída | Erzherzog Ferdinand Max |
| Uživatelé | Rakousko-uherské námořnictvo |
| Jméno podle | Maxmilián I. Mexický |
| Zahájení stavby | 6. května 1863 |
| Spuštěna na vodu | 24. května 1865 |
| Uvedena do služby | 1866 |
| Osud | vyřazena |
| Takticko-technická data | |
| Výtlak | 5130 t[1] |
| Délka | 83,7 m (max.) |
| Šířka | 15,96 m |
| Ponor | 7,14 m |
| Pohon | 1 parní stroj 2925 ihp |
| Rychlost | 12,54 uzlu |
| Posádka | 511 |
| Pancíř | 123mm boky 87mm příď a záď 660mm dřevěná podložka |
| Výzbroj | (1866): 16× 48liberní kanón 4× 8liberní kanón 2× 3liberní kanón |
SMS Erzherzog Ferdinand Max byla pancéřová fregata rakouského námořnictva. Byla prototypovou jednotkou třídy Erzherzog Ferdinand Max. Pojmenována byla na počest Maxmiliána I. Mexického, mexického císaře a bratra císaře Františka Josefa I. Její sesterská loď byla SMS Habsburg. Erzherzog Ferdinand Max byl ve službě v letech 1866–1886. Následně byl nějaký čas využíván jako hulk. Sešrotován byl roku 1919.
Stavba
[editovat | editovat zdroj]
Plavidlo navrhl inženýr Josef von Romako. Postavila jej loděnice Stabilimento Tecnico Triestino v Terstu. Stavba byla zahájena 6. května 1863 a na vodu byla loď spuštěna 24. května 1865.[1] Do služby byla přijata roku 1866.[2]
Konstrukce
[editovat | editovat zdroj].jpg)
Plavidlo mělo dřevěný trup, chráněný na vybraných místech pancéřováním. Pancíř lodi byl umístěn na 660 mm silné dřevěné podložce. Na přídi a zádi měl sílu 87 mm a v místě dělové baterie byl silný 123 mm.[3] Výzbroj byla soustředěna do bočních baterií. Původně plánovanou výzbroj představovala děla Krupp, ta však nebyla dodána před vypuknutím prusko-rakouské války a poté bylo jejich dodání zakázáno. Proto byla loď provizorně vybavena zastaralou výzbrojí, která byla momentálně k dispozici. Nesla šestnáct zepředu nabíjených 48liberních děl s hladkou hlavní.[4] Doplňovala je čtyři 8liberní děla a dvě 3liberní děla.[1] Výzbroj doplňoval příďový kloun. Pohonný systém tvořil ležatý nízkotlaký dvouválcový parní stroj.[2] Nejvyšší rychlost doshovala 12,54 uzlu.[1]
Služba
[editovat | editovat zdroj]Erzherzog Ferdinand Max byl vlajkovou lodí admirála Wilhelma von Tegetthoffa v bitvě u Visu v roce 1866. Velitelem lodi byl v bitvě Maximilian Daublebsky von Sterneck.[5] Bitva byla rozhodnuta v okamžiku, kdy Erzherzog Ferdinand Max úspěšně taranoval a během několika minut potopil italskou pancéřovou fregatu Re D'Italia, které stále vlála na stožáru admirálská vlajka. Bitva u Visu tak skončila těžkou porážkou silnější a modernější italské flotily.[6]
Erzherzog Ferdinand Max byl vyřazen 19. května 1886. V letech 1889–1908 sloužil jako tender pro cvičnou loď. Roku 1916 byl sešrotován.[1]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e GARDINER, Robert. Conways All the World's Fighting Ships 1860–1905. New York: Mayflower Books, 1979. S. 268. (anglicky)
- ↑ a b BENEŠ, Ctirad. Rakouské válečné námořnictvo 1848–1866. Praha: MARE-CZECH, 2004. ISBN 80-903149-1-0. S. 78.[Dále Beneš (2004)]
- ↑ Beneš (2004), s. 69.
- ↑ Beneš (2004), s. 74.
- ↑ Beneš (2004), s. 144.
- ↑ Beneš (2004), s. 49.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- BENEŠ, Ctirad. Rakouské válečné námořnictvo 1848–1866. Praha: MARE-CZECH, 2004. 183 s. ISBN 80-903149-1-0.
- JELÍNEK, Milan. Slavné bitvy admirála Tegetthoffa: Helgoland 1864, Vis/Lissa 1866: Boje na mořích za válek dánsko–prusko/rakouské a prusko/italsko-rakouské: Politické důvody, lodě a loďstva, vůdcové, boje a bitvy, důsledky. Hradec Králové: Kanon, 2006. (Námořní žurnál historický: Publikace pro přátele lodní techniky a dějin námořního vojenství).
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu SMS Erzherzog Ferdinand Max na Wikimedia Commons
