Přeskočit na obsah

Sébastien Lecornu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Sébastien Lecornu
Sébastien Lecornu (2022)
Sébastien Lecornu (2022)
177. premiér Francie
Úřadující
Ve funkci od:
9. září 2025
PrezidentEmmanuel Macron
PředchůdceFrançois Bayrou
Ministr obrany Francie
Ve funkci:
20. května 2022 – 5. října 2025
Předseda vládyÉlisabeth Borneová
Gabriel Attal
Michel Barnier
François Bayrou
PředchůdkyněFlorence Parlyová
NástupceBruno Le Maire
Stranická příslušnost
ČlenstvíUnie pro lidové hnutí (2004–2015)
Republikáni (2015–2017)
Renesance (od 2016)
Narození11. června 1986 (39 let)
Eaubonne
RodičeJean-Pierre Lecornu a Martine Lecornuová
Alma materUniverzita Paříž-Panthéon-Assas
Soukromá katolická škola svatého Adjutora
Profesepolitik
Oceněnírytíř Řádu za zemědělské zásluhy (2012)
rytíř Řádu umění a literatury (2017)
velkodůstojník Národního cedrového řádu (2021)
velkokříž Záslužného řádu Spolkové republiky Německo (2024)
Řád cti (2025)
… více na Wikidatech
Webová stránkawww.defense.gouv.fr/ministere/sebastien-lecornu-ministre-armees
CommonsSébastien Lecornu
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sébastien Lecornu (* 11. června 1986 Eaubonne) je francouzský politik, od září 2025 předseda vlády Francie. Členem Republikánské strany byl do roku 2017, kdy vstoupil do hnutí Obnova. V letech 2014 až 2015 byl starostou města Vernon. Ve francouzských vládách byl postupně ministrem pro místní úřady (2018–2020), ministrem pro zámoří (2020–2022) a ministrem obrany (2022–2025).

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Mládí a vzdělání

[editovat | editovat zdroj]

Sébastien Lecornu se narodil 11. června 1986 v Eaubonne v departementu Val-d'Oise jako syn Jeana-Pierra Lecornu, leteckého technika v továrně Safran Aircraft Engines ve Vernonu, a Martine Rousseauové, sekretářky u lékaře.[1] Byl blízký svému gaullistickému dědečkovi, bývalému odbojáři a viceprezidentovi obchodní komory v Calvadosu, a vášnivě se zajímal o armádu a politiku. Zpočátku chtěl být vojákem a vyzkoušel také mnišský život v opatství Saint-Wandrille.[2] Střední školu absolvoval na soukromé katolické škole Saint-Adjutor de Vernon. Získal maturitu z ekonomie a společenských věd, absolvoval právnickou fakultu a poté začal studovat magisterský obor veřejné právo na univerzitě Panthéon-Assas, který však nedokončil.

Lecornu je důstojníkem v operační rezervě Národní gendarmerie (četnictvo) v hodnosti poručíka.[3]

Raná politická kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Asistent a poradce

[editovat | editovat zdroj]

V roce 2002 byl aktivní v pravicové Unii pro lidové hnutí (UMP), připojil se k Mladé pravici regionu Vernon (JDV) a poté se zapojil do kampaně před regionálními volbami v roce 2004.

V roce 2005 se stal parlamentním asistentem Francka Gilarda, člena Národního shromáždění za 5. volební obvod Eure; byl v té době nejmladším parlamentním asistentem v Národním shromáždění.[4] V roce 2008 se stal poradcem ministra pro evropské záležitosti Bruna Le Mairea; ve věku 22 let byl Lecornu nejmladším poradcem člena vlády premiéra Françoise Fillona.

Ve volbách do Národního shromáždění v roce 2012 byl náhradníkem Francka Gilarda.[5] V roce 2013 pak spolupracoval na vedení kampaně Bruna Le Mairea na předsedu UMP. Od května 2013 do října 2014 byl navíc národním tajemníkem UMP.[4] V roce 2015, kdy se UMP transformovala do Les Républicains, přestoupil do této strany.

Komunální politika

[editovat | editovat zdroj]

V komunálních volbách v roce 2014 byl Lecornu zvolen starostou města Vernon. Kvůli neslučitelnosti funkcí rezignoval na svůj mandát dne 4. prosince 2015. Po departementních volbách v roce 2015, ve kterých byl zvolen radním kantonu Vernon po boku Catherine Delalandeové, se stal předsedou departementální rady Eure.

Lecornu zdůrazňoval svůj odmítavý postoj ke zvyšování daní a důsledné hospodaření s veřejnými prostředky. Médium Mediapart poukazovalo na to, že od příchodu Lecorna bylo hlavním cílem departementu boj proti podvodníkům s dávkami RSA. Departement také zrušil dvě prioritní vzdělávací instituce, což odůvodňuje jejich nízkou obsazeností.[6]

Státní tajemník

[editovat | editovat zdroj]
Sébastien Lecornu v roce 2017

V roce 2017 byl Lecornu prezidentem Emmanuelem Macronem jmenován státním tajemníkem ministra pro ekologickou a inkluzivní transformaci. V rámci toho byl stranou Les Républicains suspendován ze svých funkcí a bylo proti němu zahájeno disciplinární řízení. Dne 31. října 2017 byl vyloučen z LR spolu s Géraldem Darmaninem, rovněž členem vlády, a členy Národního shromáždění Franckem Riesterem a Thierrym Solèrem. Poté se připojil k Macronově straně La République en marche.[7]

Ministr Nicolas Hulot jej pověřil otázkami souvisejícími s energií obecně. Zejména mu byly svěřeny některé citlivé záležitosti, jako je uzavření jaderné elektrárny Fessenheim, otevření EPR ve Flamanville nebo projekt skládky jaderného odpadu Cigeo v Bure.[8]

Ministr pro místní samosprávu (2018–2020)

[editovat | editovat zdroj]

Dne 16. října 2018, v rámci reorganizace druhé Phillipovy vlády po rezignaci Gérarda Collomba z funkce ministra vnitra, byl Sébastien Lecornu jmenován ministrem pro místní samosprávu pod vedením Jacqueline Gourault, ministryně pro územní soudržnost a vztahy s místními samosprávami. Dne 14. ledna 2019 byl spolu s Emmanuelle Wargonovou pověřen vedením velké národní debaty, která byla zorganizována s cílem vyřešit krizi vyvolanou hnutím žlutých vest. Podle deníku Le Monde se tak druhý den v Grand Bourgtheroulde (Eure) při prvním vystoupení Emmanuela Macrona „proměnil v moderátora, který předával mikrofon v sále, kde znal všechny přítomné, aby pomohl poškozenému prezidentovi znovu získat rovnováhu.“[9]

Na konci roku 2019 předložil jménem vlády zákon „Engagement et Proximité“ (česky Závazek a blízkost), jehož cílem je posílit postavení místních volených zástupců a reformovat fungování obcí a meziobecních sdružení změnou několika bodů zákona o nové územní organizaci republiky.

Ministr pro zámoří (2020–2022)

[editovat | editovat zdroj]

Dne 6. července 2020 byl jmenován ministrem pro zámořské území ve první Castexově vládě. V této funkci vedl na konci roku 2021 krizová jednání na francouzském karibském území Guadeloupe ve snaze zmírnit napětí vyvolané nepokoji způsobenými přístupem vlády k pandemii COVID-19 v této oblasti. Oznámil také, že Francie je ochotna jednat o autonomii Guadeloupe.[10][11]

Republikánská strana jej v roce 2020 nominovala do Senátu za departement Eure, načež byl v září 2020 byl zvolen senátorem za departement Eure, ale jak oznámil před volbami, po měsíci od nástupu do Lucemburského paláce přenechal své křeslo Nicole Durantonové.[12][13][14] Vzhledem k nahromadění mandátů rezignoval 3. listopadu 2020 na svůj mandát zástupce starosty, který zastával od roku 2015, a na členství v městské radě ve Vernon; tato rezignace vedla také k jeho odchodu z obecní rady aglomerace Seine Normandie.[15][16]

Jako kandidát na znovuzvolení v kantonu Vernon během departementálních voleb v roce 2021 zvítězil v prvním kole s 58,74 % odevzdaných hlasů, ale vysoká volební neúčast mu neumožnila být přímo zvolen.[17] Ve druhém kole byl znovuzvolen s 81,11 % hlasů. K překvapení všech se ještě jako ministr pro zámořské území ujal opětovně funkce předsedy departementální rady Eure, když získal 39 hlasů většiny, a to v rozporu s praxí zavedenou Lionelem Jospinem v roce 1997, podle níž nelze kombinovat výkonnou funkci s vládní funkcí; k tomu ho „na určitou dobu“ zmocnili prezident Emmanuel Macron a premiér Jean Castex.[18][19]

Ministr obrany

[editovat | editovat zdroj]
Lecornu jako ministr obrany se svým americkým protějškem Lloydem Austinem v roce 2022

Dne 20. května 2022 byl Lecornu jmenován ministrem obrany ve vládě Élisabeth Borne.[20] Na začátku svého funkčního období společně s ministryní zahraničních věcí Catherine Colonnou odcestovali do Nigeru, aby stvrdili regionální přesun vojsk, díky němuž se tato země stala centrem francouzských vojsk v oblasti Sahelu.[21]

Poté, co v roce 2022 Rusko napadlo Ukrajinu a spojenci z NATO začali Ukrajině dodávat zbraně, Lecornu na konci prosince 2022 během oficiální návštěvy Kyjeva prohlásil, že tanky Leclerc zůstanou ve Francii. Existovaly i další signály, že francouzské snahy o pomoc Ukrajině neprobíhaly zcela hladce. Například ačkoli se mobilní dělostřelecký systém CAESAR osvědčil při bombardování a zpětném dobytí Hadího ostrova v červnu 2022 a dominoval bitvám jinde, Ukrajinci měli potíže s údržbou 18 systémů a řešení bylo problematické. Ukrajinský ministr obrany Oleksij Reznikov doufal, že na Ukrajinu budou vysláni francouzští řemeslníci, aby prováděli údržbu dělostřeleckých kusů.[22]

V prosinci 2022 podepsali Lecornu a Mariusz Błaszczak dohodu mezi Francií a Polskem o prodeji dvou pozorovacích satelitů Airbus Defence and Space Polsku za 575 milionů eur.[23]

V dubnu 2023 představil zákon o vojenském programování (LPM), který má platit od roku 2024 do roku 2030 a počítá s vojenskými výdaji ve výši 413 miliard eur během sedmi let fiskálního roku. Roční rozpočet se tak v roce 2030 zvýší z 32 miliard v roce 2017 na 69 miliard, což znamená zdvojnásobení finančních prostředků pro ozbrojené síly. Tento rozpočet musí zejména pokrýt investice do francouzského jaderného arzenálu, výstavbu nové letadlové lodi a zvýšení počtu ozbrojených sil. Vláda také plánuje zvýšit věkovou hranici pro záložníky na 70 let, zatímco v současné době je to mezi 62 a 65 lety, s cílem poskytnout ozbrojeným silám 300 000 vojáků, včetně 100 000 záložníků. Rozpočet zpravodajských služeb by se měl rovněž zvýšit o 60 %.[24] V červenci 2024 podepsal s protějšky z Německa, Itálie a Polska prohlášení o záměru vyvinout pozemní řízené střely s doletem přesahujícím 500 km (310 mil).[25]

Premiér Francie (od 2025)

[editovat | editovat zdroj]

Sébastien Lecornu byl jmenován předsedou vlády dne 9. září 2025 prezidentem Emmanuelem Macronem. Nahradil Françoise Bayrou, který byl nucen odstoupit téhož dne poté, co den předtím neuspěl v hlasování o důvěře v Národním shromáždění.[26][27][28][29]

Lecornu odstoupil po svém znovujmenování jako premiér dne 6. října 2025 mimo jiné proto, že jím do druhé vlády jmenovaný ministr obrany Bruno Le Maire (bývalý ministr financí) vzbudil nevoli u strany Les Républicains (Republikánů), zejména bývalého ministra vnitra Bruna Retailleau.[30][31] Prezident Macron jeho demisi obratem přijal.[32] Po čtyřech dnech prezident Lecornuho znovu jmenoval premiérem.[33] O dva dny později Lecornu sestavil novou vládu, složenou z politiků Macronovy strany Renaissance, několika pravicových politiků a odborníků.[34]

Dne 16. října proběhly dva pokusy o vyvolání nedůvěry této vládě, které však nebyly úspěšné.[35] Ve svém projevu ve francouzském Národním shromáždění před hlasováním o nedůvěře prohlásil Lecornu, že podporuje pozastavení důchodové reformy až do doby po prezidentských volbách v roce 2027,[36] což vedlo k tomu, že Socialistická strana slíbila podpořit Lecornuho a hlasovat proti vyslovení nedůvěry jeho vládě.[37] Poté ustál Lecornu oba následující pokusy o svrhnutí jeho vlády, které byly vyvolány stranami La France Insoumise (Nepoddajná Francie) a Národní sdružení (Rassemblement national).[38]

Pouhý týden poté, co socialisté podpořili Lecornuovu vládu při hlasování o nedůvěře, pohrozil předseda Socialistické strany Olivier Faure vládě novým návrhem na vyslovení nedůvěry v parlamentě, pokud vláda nezmění parlamentu předložený návrh státního rozpočtu na rok 2026 podle požadavků socialistů. Ty obsahují zvýšení daně pro velké majetky a vyšší zdanění jak velkých technologických společností tak velkých dědictví. Faure vyzval premiéra Lecornuho, aby do pondělí 27. října zásadním způsobem přistoupil na tyto požadavky, jinak jeho vláda skončí.[39]

V lednu 2026 se podařilo Lecornuově vládě ustát dvě hlasování o nedůvěře a prosadit rozpočet na rok 2026.[40]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sébastien Lecornu na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Qui est Sébastien Lecornu, le plus jeune membre du gouvernement ?. Ouest-France.fr. 2016-06-12. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2024-09-13. (francouzsky) 
  2. ↑ « L’énigme » Sébastien Lecornu, seul ministre rescapé des deux mandats d’Emmanuel Macron, désormais à la tête du gouvernement. www.lemonde.fr. 2025-09-09. Dostupné online [cit. 2025-09-10]. (francouzsky) 
  3. ↑ Sébastien Lecornu fut le « commandant de peloton d’Alexandre Benalla, en 2012 ou 2013 ». www.lemonde.fr. 2018-07-20. Dostupné online [cit. 2025-09-10]. (francouzsky) 
  4. ↑ a b Sébastien Lecornu devient le benjamin des présidents départementaux. www.lemonde.fr. 2015-04-02. Dostupné online [cit. 2025-09-10]. (francouzsky) 
  5. ↑ NATIONALE, Assemblée. M. Franck Gilard - Mandat clos - Eure (5e circonscription). Assemblée nationale [online]. [cit. 2025-09-10]. Dostupné online. (francouzsky) 
  6. ↑ DELAPORTE, Lucie. Dans l’Eure, l’autre visage de Bruno Le Maire. Mediapart [online]. 2016-11-15 [cit. 2025-09-10]. Dostupné online. (francouzsky) 
  7. ↑ Cinq membres pro-Macron, dont Edouard Philippe, exclus par Les Républicains. TF1 INFO [online]. 2017-10-31 [cit. 2025-09-10]. Dostupné online. (francouzsky) 
  8. ↑ WESFREID, Marcelo. Sébastien Lecornu, le «M. Nucléaire» du gouvernement. Le Figaro [online]. 2018-02-02 [cit. 2025-09-10]. Dostupné online. (francouzsky) 
  9. ↑ Election présidentielle 2022 : l’ascension de Sébastien Lecornu, symbole de la droitisation du quinquennat Macron. www.lemonde.fr. 2022-02-06. Dostupné online [cit. 2025-09-10]. (francouzsky) 
  10. ↑ IRISH, John. French minister heads to Caribbean territories to defuse tensions. Reuters. 2021-11-28. Dostupné online [cit. 2025-09-10]. (anglicky) 
  11. ↑ France says it is willing to discuss autonomy for Guadeloupe. Reuters. 2021-11-27. Dostupné online [cit. 2025-09-10]. (anglicky) 
  12. ↑ SÉNAT, Public. Sénatoriales : le ministre Sébastien Lecornu investi par LREM dans l’Eure [online]. 2020-06-30 [cit. 2025-09-10]. Dostupné online. (francouzsky) 
  13. ↑ SÉNAT, Public. Pourquoi Sébastien Lecornu et Jean-Baptiste Lemoyne peuvent être sénateurs et ministres en même temps [online]. 2020-10-01 [cit. 2025-09-10]. Dostupné online. (francouzsky) 
  14. ↑ Sénatoriales. Sébastien Lecornu rate son pari de grand chelem dans l’Eure. Paris Normandie [online]. [cit. 2025-09-10]. Dostupné online. (francouzsky) 
  15. ↑ Eure. Le ministre Sébastien Lecornu démissionne du conseil municipal de Vernon. actu.fr [online]. 2020-11-03 [cit. 2025-09-10]. Dostupné online. (francouzsky) 
  16. ↑ Vernon. Pourquoi Sébastien Lecornu a démissionné de son poste de conseiller municipal ?. Paris Normandie [online]. 2020-11-04 [cit. 2025-09-10]. Dostupné online. (francouzsky) 
  17. ↑ GOUDEY, David. Départementales 2021. Dans le canton de Vernon, le ministre Sébastien Lecornu vire largement en tête. Paris Normandie [online]. 2021-06-21 [cit. 2025-09-10]. Dostupné online. (francouzsky) 
  18. ↑ Eure. Le ministre Sébastien Lecornu élu président du Département. actu.fr [online]. 2021-07-01 [cit. 2025-09-10]. Dostupné online. (francouzsky) 
  19. ↑ Sébastien Lecornu reprend la présidence de l'Eure. France 3 Normandie [online]. 2021-01-07 [cit. 2025-09-10]. Dostupné online. (francouzsky) 
  20. ↑ BOICHOT, Loris. Sébastien Lecornu, un fidèle de Macron promu aux Armées. Le Figaro [online]. 2022-05-20 [cit. 2025-09-10]. Dostupné online. (francouzsky) 
  21. ↑ IRISH, John. Ahead of Mali withdraw, France prepares future Sahel strategy. Reuters. 2022-07-13. Dostupné online [cit. 2025-09-10]. (anglicky) 
  22. ↑ BAROTTE, Nicolas. Guerre en Ukraine: Sébastien Lecornu en visite à Kiev. Le Figaro [online]. 2022-12-28 [cit. 2025-09-10]. Dostupné online. (francouzsky) 
  23. ↑ France to sell 2 observation satellites to Poland -minister. Reuters. 2022-12-27. Dostupné online [cit. 2025-09-10]. (anglicky) 
  24. ↑ Budget historique pour la loi de programmation militaire - L'Humanité [online]. 2023-04-05 [cit. 2025-09-10]. Dostupné online. (francouzsky) 
  25. ↑ SIEBOLD, Sabine; IRISH, John. Four European nations agree to jointly develop long-range cruise missiles. Reuters. 2024-07-11. Dostupné online [cit. 2025-09-10]. (anglicky) 
  26. ↑ Sébastien Lecornu nommé Premier ministre par Emmanuel Macron. BFMTV [online]. 2025-09-09 [cit. 2025-09-10]. Dostupné online. (francouzsky) 
  27. ↑ Macron jmenoval nového francouzského premiéra, stane se jím Lecornu. www.seznamzpravy.cz [online]. 2025-09-09 [cit. 2025-09-10]. Dostupné online. 
  28. ↑ ČTK; iDNES cz. Blokujme všechno. Lecornu se ujal úřadu premiéra, Francií zmítají protesty. iDNES.cz [online]. 2025-09-10 [cit. 2025-09-10]. Dostupné online. 
  29. ↑ ČTK. Macron jmenoval nového francouzského premiéra. ct24.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2025-09-10]. Dostupné online. 
  30. ↑ PEDRO, Alexandre: Démission de Sébastien Lecornu : Les Républicains à l’initiative de la rupture quelques heures après s’être réengagés. Le Monde, [1], 6. října 2025 (francouzsky).
  31. ↑ Newly named French defense minister quits after backlash to appointment [online]. [cit. 2025-10-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 6 October 2025. 
  32. ↑ Nový francouzský premiér Lecornu podal demisi, Macron ji přijal. www.seznamzpravy.cz [online]. 2025-10-06 [cit. 2025-10-06]. Dostupné online. 
  33. ↑ iDNES.cz; ČTK. Macron trvá na svém. Znovu jmenoval premiérem toho, který podal demisi. iDNES.cz [online]. 2025-10-10 [cit. 2025-10-10]. Dostupné online. 
  34. ↑ ČTK. Francouzský premiér Lecornu jmenoval novou vládu. ct24.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2025-10-13]. Dostupné online. 
  35. ↑ ČTK. Francouzský premiér Lecornu ustál dvě hlasování o nedůvěře vládě. ct24.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2025-10-16]. Dostupné online. 
  36. ↑ French prime minister backs suspending unpopular pension reform law. Al Jazeera. 2025-10-14. Dostupné online. (anglicky) 
  37. ↑ Socialists will not support no-confidence vote after French PM Lecornu suspends pension reform. France 24. 2025-10-14. Dostupné online. (anglicky) 
  38. ↑ French PM Lecornu survives no-confidence parliament vote, now eyes budget. Al Jazeera. 2025-10-16. Dostupné online [cit. 2025-10-16]. 
  39. ↑ Sozialisten drohen Lecornu wegen Vermögenssteuer mit Misstrauensantrag (Socialisté hrozí Lecornumu návrhem na vyslovení nedůvěry). Die Zeit, [2], 24. října 2025 (německy).
  40. ↑ ČTK. Francouzská vláda ustála další dvě hlasování o nedůvěře, rozpočet jí prošel. ct24.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2026-01-29]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Premiéři Francie

Michel Debré (1959–1962) • Georges Pompidou (1962–1968) • Maurice Couve de Murville (1968–1969) • Jacques Chaban-Delmas (1969–1972) • Pierre Messmer (1972–1974) • Jacques Chirac (1974–1976) • Raymond Barre (1976–1981) • Pierre Mauroy (1981–1984) • Laurent Fabius (1984–1986) • Jacques Chirac (1986–1988) • Michel Rocard (1988–1991) • Édith Cressonová (1991–1992) • Pierre Bérégovoy (1992–1993) • Édouard Balladur (1993–1995) • Alain Juppé (1995–1997) • Lionel Jospin (1997–2002) • Jean-Pierre Raffarin (2002–2005) • Dominique de Villepin (2005–2007) • François Fillon (2007–2012) • Jean-Marc Ayrault (2012–2014) • Manuel Valls (2014–2016) • Bernard Cazeneuve (2016–2017) • Édouard Philippe (2017–2020) • Jean Castex (2020–2022) • Élisabeth Borneová (2022–2024) • Gabriel Attal (2024) • Michel Barnier (2024) • François Bayrou (2024–2025) • Sébastien Lecornu (od 2025)

Premiéři V. republiky
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Sébastien_Lecornu&oldid=25640802“