Sázavka (říčka)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Sázavka
Sázavka u Světlé nad Sázavou
Základní informace
Délka toku 32,2 km
Plocha povodí 132,7 km²
Průměrný průtok Josefodol 0,83 m³/s
Světadíl Evropa
Hydrologické pořadí 1-09-01-102
Pramen
Ústí
Protéká
ČeskoČesko Česko (Kraj Vysočina - Habry, Leština u Světlé, Světlá nad Sázavou)
Úmoří, povodí
Atlantský oceán, Severní moře, Labe, Vltava, Sázava
Povodí Sázavky
Povodí Sázavky
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sázavka nazývaná též Malá Sázava je největší pravostranný přítok Sázavy, který pramení jihozápadně od osady Rankov v nadmořské výšce 558 m, západně od Chotěboře, v Kraji Vysočina. Délka toku činí 32,2 km.[1] Plocha povodí měří 132,7 km².[2]

Průběh toku[editovat | editovat zdroj]

Geomorfologické členění

Nejprve její tok směřuje na sever. Protéká Spáleným rybníkem, pod kterým se obrací na západ. Dále napájí Branecký rybník a větší Jilemský rybník. Po dalších dvou kilometrech vtéká do přírodní rezervace Havranka, kde přijímá z pravé strany svůj první větší přítok Vepříkovský potok, který přitéká ze severovýchodu od obce Vepříkov. Pod tímto soutokem vzdouvá její vody velký Jiříkovský rybník. Její tok dále směřuje severozápadním směrem mělkým plochým údolím k městu Habry, kde napájí větší Haberský rybník, který je výraznou dominantou města. Celý tento úsek, který je z velké části regulován, v němž se zachovalo jen několik krátkých přirozených úseků, je znám spíše jako Jiříkovský potok.

Od výtoku z Haberského rybníka je říčka nazývána Sázavkou. V tomto úseku proudí málo zalesněnou krajinou převážně západním směrem ke Štěpánovu, u něhož ji posiluje zprava potok Radinovka. U Štěpánova se nachází jedna z budoucích vhodných lokalit pro výstavbu vodní nádrže. (Viz Lokalita vhodná pro vybudování vodní nádrže.) Níže po proudu u obce Leština u Světlé se do říčky vlévá zprava potok Leština, který je jejím největším pravostranným přítokem. Pod tímto soutokem se její tok obrací k jihu, údolí se prohlubuje a spád říčky se zvyšuje. V úseku mezi Sázavkou a Josefodolem její tok místy meandruje. V Josefodole přijímá zleva Zbožský potok, který je jejím největším levostranným a celkově nejvodnějším přítokem. Jižní směr si již říčka ponechává až ke svému ústí do Sázavy ve Světlé nad Sázavou na říčním kilometru 144,7[1]nadmořské výšce 390 m.

Geomorfologické členění[editovat | editovat zdroj]

Celé povodí Sázavky se nachází v geomorfologickém celku Hornosázavská pahorkatina. Údolí říčky tvoří rozhraní mezi jednotlivými jejími podcelky.[3] Všechny její levostranné přítoky a pravostranné přítoky po Jiříkovský rybník odvodňují severozápadní část Havlíčkobrodské pahorkatiny. Nejvyšším bodem této části povodí je vrch Vizáb (598 m), který se nachází západně od Sedletína a je současně i nejvyšším bodem celého povodí. Říčka odvodňuje jeho severní a severovýchodní úbočí. Pravostranné přítoky od Jiříkovského rybníka po Leštinu u Světlé odvodňují jižní část Kutnohorské plošiny. Zbývající pravé přítoky od Leštiny u Světlé po ústí spolu s převážnou částí povodí potoka Leštiny odvodňují východní část Světelské pahorkatiny. Nejvyšším bodem této části povodí je vrch Borovina (585 m), který se nachází jihozápadně od Kynic. Sázavka odvodňuje jeho severovýchodní úbočí.

Klimatické poměry[editovat | editovat zdroj]

Klimatické poměry (E. Quitt, 1971)
Riziko vysychání drobných vodních toků v povodí Sázavky dle VÚV T. G. M. (viz Externí odkazy)
Ploché údolí pod Jiříkovským rybníkem
Sázavka pod Haberským rybníkem

Povodí Sázavky se nachází ve čtyřech klimatických oblastech (dle Quitta, 1971).

Klimatické charakteristiky jednotlivých oblastí nacházejících se v povodí Sázavky:[4]

Klimatické charakteristiky CH7 MT2 MT3 MT7
Počet letních dnů 10–30 20–30 20–30 30–40
Počet dnů s průměrnou teplotou 10 °C a více 120–140 140–160 120–140 140–160
Počet mrazových dnů 140–160 110–130 130–160 110–130
Počet ledových dnů 50–60 40–50 40–50 40–50
Průměrná teplota v lednu (°C) −3 až −4 −3 až −4 −3 až −4 −2 až −3
Průměrná teplota v červenci (°C) 15–16 16–17 16–17 16–17
Průměrná teplota v dubnu (°C) 4–6 6–7 6–7 6–7
Průměrná teplota v říjnu (°C) 6–7 6–7 6–7 7–8
Průměrný počet dní se srážkami 1 mm a více 120–130 120–130 110–120 100–120
Srážkový úhrn ve vegetačním období (mm) 500–600 450–500 350–450 400–450
Srážkový úhrn v zimním období (mm) 350–400 250–300 250–300 250–300
Počet dnů se sněhovou pokrývkou 100–120 80–100 60–100 60–80
Počet dnů zamračených 150–160 150–160 120–150 120–150
Počet dnů jasných 40–50 40–50 40–50 40–50

Větší přítoky[editovat | editovat zdroj]

Nejdelším přítokem Sázavky je potok Leština s délkou toku 7,3 km.[5] Přítokem s největší plochou povodí je Zbožský potok, jehož rozloha povodí činí 19,8 km².[2]

  • Vepříkovský potok, zprava, ř. km 25,6[6]
  • Kněžský potok je levostranný přítok, jehož délka toku činí 3,2 km.[7][pozn 1] Potok pramení severovýchodně od vsi Kněž v nadmořské výšce okolo 545 m. Po celé své délce teče převážně severozápadním směrem regulovaným korytem. Do Sázavky se vlévá na jejím 18,3 říčním kilometru[7] jihozápadně od Habrů v nadmořské výšce okolo 455 m.
  • Radinovka, zprava, ř. km 15,1[8]
  • Leština, zprava, ř. km 13,0[5]
  • Zbožský potok, zleva, ř. km 3,3[1]
  • Bohušický potok, zprava, ř. km 0,6[7]

Rybníky[editovat | editovat zdroj]

Vodní nádrže v povodí Sázavky podle rozlohy:[9]

název vodní nádrže vodní tok rozloha (ha) celkový objem (tis. m³) retenční objem (tis. m³) Commons-logo.svg
Jiříkovský rybník Sázavka 22,6 320 125 Jiříkovský rybník 2.jpg
Haberský rybník Sázavka 12,9 84 57 Haberský rybník 2.jpg
Kunický rybník Leština 9,9 60 35 Kunický rybník 2.jpg
Jilemský rybník Sázavka 6,4 120 41 Jilemský rybník 03.JPG
Leštinský rybník Leština 4,9 70 27 Leštinský rybník 03.JPG
Trněný rybník Vepříkovský potok 4,6 100 30
Stinka bezejmenný potok[pozn 2][1] 4,5 25 15 Stinka 03.JPG
Tiský rybník bezejmenný potok[pozn 3][6] 2,1 54 13,5
Lesní rybník Vepříkovský potok 2,0 14 10
Markus Leština 1,4 6 5 Rybník Markus 1.jpg

Vodní režim[editovat | editovat zdroj]

Vodoměrná stanice s limnigrafem v Josefodole
Nový most postavený v roce 2011 na místě starého mostu (snímek výše)

Sázavka patří stejně jako ostatní toky v povodí Sázavy mezi toky vrchovinno-nížinné oblasti. V zimním a jarním období odteče nad 60 % celoročního odtoku. Maxim dosahuje od února do dubna, což je způsobeno především táním sněhu. V letních měsících mohou její hladinu zvýšit přívalové srážky, či dlouhotrvající deště, tak jako se stalo například v polovině srpna roku 2002, kdy na vodočtu v Josefodole vystoupila její hladina na 224 cm.[10]

Průměrný průtok Sázavky v Josefodole činí 0,83 m³/s.[10]

Hlásné profily:[10][11]

místo říční km plocha povodí průměrný průtok (Qa) stoletá voda (Q100) poznámky
Josefodol 2,30 124,42 km² 0,83 m³/s 59,0 m³/s
ústí 0,0 132,68 km² 0,78 m³/s 68,0 m³/s není aktualizováno

M-denní průtoky u ústí:[12]

M [dní] Q30 Q60 Q90 Q120 Q150 Q180 Q210 Q240 Q270 Q300 Q330 Q355 Q364
Q [m³/s] 1,85 1,23 0,93 0,74 0,60 0,50 0,41 0,34 0,28 0,22 0,16 0,11 0,07

N-leté průtoky v Josefodole:[10]

N-leté průtoky Q1 Q5 Q10 Q50 Q100
Q [m³/s] 17,0 30,0 36,0 52,0 59,0

Historické povodně[editovat | editovat zdroj]

Rozvodněná Sázavka ve Světlé nad Sázavou v březnu 2006

Povodeň v roce 1891[editovat | editovat zdroj]

Jedna z největších historicky doložených povodní na Sázavce proběhla na začátku března roku 1891, kdy během prudkého oteplení a následného tání, které doprovázel vytrvalý déšť, rozvodněná řeka zaplavila celý Josefodol. Další škody způsobila ve Světlé nad Sázavou, kde zatopila parní pilu do výše dvou metrů, strhla most u brusírny Karlov a přerušila tak spojení k místnímu nádraží.[13]

Povodeň v roce 1968[editovat | editovat zdroj]

K této povodni došlo v polovině ledna roku 1968, kdy hladina řeky na vodočtu v Josefodole dosáhla 282 cm.[10]

Využití[editovat | editovat zdroj]

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Údolím říčky mezi Leštinou a Světlou nad Sázavou je vedena dvoukolejná elektrizovaná trať č. 230 (Praha–) KolínHavlíčkův Brod.

Lokalita vhodná pro vybudování vodní nádrže[editovat | editovat zdroj]

U vsi Štěpánov se dle Generelu LAPV (Generel území chráněných pro akumulaci povrchových vod) vytvořeného pracovní skupinou složenou v roce 2009 ze zástupců MZe, MŽP a AOPK ČR[14] nachází vhodná lokalita pro výstavbu vodní nádrže. Plocha lokality pro územní ochranu činí 235,7 ha.[15] Současný plán počítá se zachováním zástavby Štěpánova. Plocha povodí říčky k profilu plánované hráze činí 67,3 km²[15] a objem nádrže by měl být zhruba 12,0 mil. m³.[15] Využití této nádrže zařazené v Generelu LAPV do kategorie B by spočívalo hlavně v nadlepšování průtoků v řece Sázavě, jejíž průtok je ochuzen o vodárenské odběry z VD Švihov. Dle studie zabývající se změnou klimatu může průměrný průtok Želivky pod VD Švihov v budoucnu klesnout až o 50 procent.[15]

Malé vodní elektrárny[editovat | editovat zdroj]

Spádu říčky na dolním toku využívají dvě MVE. První z nich se nachází u Josefodolu zhruba na 2,5 říčním kilometru a nese název MVE Stupník. Druhá, která se nazývá MVE Sázavka, se nachází ve Světlé nad Sázavou na 0,7 říčním kilometru.

Základní údaje o MVE:[16]

název říční km celkový instalovaný výkon (MW) počet zdrojů Commons-logo.svg
MVE Stupník 2,5 0,020 2 MVE Stupník.jpg
MVE Sázavka 0,7 0,012 3 MVE Sázavka.jpg

Rybářské revíry[editovat | editovat zdroj]

Rybářské revíry

Říčka Sázavka je rozdělena do 3 rybářských revírů, z nichž jeden je pstruhový.[17]

Sázavka[editovat | editovat zdroj]

Je mimopstruhový revír evidovaný pod číslem 451 047 s délkou toku 15,0 km. Má rozlohu 7,00 ha. Uživatel revíru je Východočeský územní svaz. Obhospodařuje jej MO Habry. Revír tvoří úsek Sázavky od jezu v Leštině u Světlé až k jejím pramenům. Dále k němu patří Nový rybník (6,4 ha) a lom Peklo (0,6 ha) v k. ú. Habry. Jiříkovský rybník k revíru nepatří.

Sázavka 1[editovat | editovat zdroj]

Je mimopstruhový revír evidovaný pod číslem 401 027 s délkou toku 6,0 km. Má rozlohu 2,00 ha. Uživatel revíru je Územní svaz města Prahy. Tvoří ho dva úseky. První úsek je od ústí Sázavky do Sázavy ve Světlé nad Sázavou až ke sklárnám v Josefodole. Druhý úsek je od železničního mostu pod obcí Sázavka až k jezu v Leštině u Světlé. Přítoky do revíru nepatří.

Sázavka 1 P[editovat | editovat zdroj]

Je pstruhový revír evidovaný pod číslem 403 016 s délkou toku 13,0 km. Má rozlohu 3,00 ha. Uživatel revíru je Územní svaz města Prahy. Tvoří jej úsek nad objektem skláren v Josefodole až k železničnímu mostu pod obcí Sázavka. Dále k němu patří dolní část Žebrákovského potoka, přesněji úsek od jeho ústí do Sázavy až po mostek silnice Světlá nad Sázavou–Opatovice. Zbožský potok i ostatní přítoky Sázavky jsou chovné. Úsek Žebrákovského potoka nad výše zmíněným mostkem spolu s nádrží Kristiánka do revíru nepatří.

Vodáctví[editovat | editovat zdroj]

Za dobrého vodního stavu během tání sněhu a po vydatných deštích je možno Sázavku sjet. Obvyklý začátek plavby je u mostu ve Štěpánově na ř. km 13,2 nebo u mostu mezi obcemi Sázavka a Ovesná Lhota na ř. km 8,8. Průměrná šířka říčky je okolo 4 m, v nejnižší partii 5–6 m. Vodácká obtížnost je WW1. V Josefodole je umístěn vodočet.

Příroda[editovat | editovat zdroj]

Ledňáček říční

Ryby a raci[editovat | editovat zdroj]

Mezi nejčastější úlovky místních rybářů patří pstruh obecný potoční (Salmo trutta morpha fario), pstruh duhový (Oncorhynchus mykiss), siven americký (Salvelinus fontinalis), kapr obecný (Cyprinus carpio) a jelec tloušť (Leuciscus cephalus).[18] V řece se vyskytují kriticky ohrožené mihule potoční (Lampetra planeri)[19] a poměrně silné populace vranky obecné (Cottus gobio) a střevle potoční (Phoxinus phoxinus).[20] Je zde prokázán i výskyt raka říčního (Astacus astacus).[15]

Ptáci a savci[editovat | editovat zdroj]

V okolí řeky hnízdí skorec vodní (Cinclus cinclus) a konipas bílý (Motacilla alba). Při březích Sázavky je možné spatřit i ohroženého ledňáčka říčního (Alcedo atthis). Ze savců se zde vyskytuje například vydra říční (Lutra lutra).[21]

Chráněná území v povodí Sázavky[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ID vodního toku 125740005000
  2. ID vodního toku 125720001000
  3. ID vodního toku 125790001600

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 431) [online]. [cit. 2012-09-07]. Dostupné online. 
  2. a b Hydrologický seznam podrobného členění povodí vodních toků ČR [online]. [cit. 2013-04-09]. Dostupné online. 
  3. Portál veřejné správy České republiky. Geomorfologické členění ČR [online]. [cit. 2010-04-01]. Dostupné online. 
  4. SISPO – Klimatické regiony ČR (dle Quitt, 1971) [online]. [cit. 2016-03-21]. Dostupné online. 
  5. a b HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 429) [online]. [cit. 2012-12-26]. Dostupné online. 
  6. a b HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 432) [online]. [cit. 2012-09-07]. Dostupné online. 
  7. a b c HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 433) [online]. [cit. 2014-05-18]. Dostupné online. 
  8. HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 428) [online]. [cit. 2012-09-07]. Dostupné online. 
  9. Povodí Vltavy – Seznam vodních nádrží [online]. [cit. 2014-05-18]. Dostupné online. 
  10. a b c d e Evidenční list hlásného profilu stanice Josefodol [online]. [cit. 2015-06-08]. Dostupné online. 
  11. Strategický plán rozvoje města Světlá nad Sázavou (str. 53) [online]. [cit. 2012-09-07]. Dostupné online. 
  12. Hydrologická charakteristika vodních útvarů [online]. [cit. 2015-06-08]. Dostupné online. 
  13. Analýza historických povodní na Sázavě (str. 144) [online]. [cit. 2010-03-11]. Dostupné online. 
  14. Časopis Ochrana přírody – Generel lokalit pro akumulaci povrchových vod [online]. [cit. 2012-12-28]. Dostupné online. 
  15. a b c d e Generel území chráněných pro akumulaci povrchových vod (popis lokality str. 108, mapa str. 109) [online]. [cit. 2012-12-28]. Dostupné online. 
  16. Energetický regulační úřad [online]. [cit. 2010-02-20]. Dostupné online. 
  17. Český rybářský svaz [online]. [cit. 2010-03-05]. Dostupné online. 
  18. MO ČRS Světlá nad Sázavou – Naše revíry [online]. [cit. 2013-11-30]. Dostupné online. 
  19. Doplňky k výskytu mihule potoční v České republice (str. 55) [online]. [cit. 2013-11-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-03. 
  20. Regionální akční plán pro střevli potoční (Phoxinus phoxinus) na Vysočině (str.10) [online]. [cit. 2018-10-16]. Dostupné online. 
  21. Územní plán obce Sázavka – B1 (str. 25) [online]. [cit. 2012-09-07]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Vladimír Vlček, Zeměpisný lexikon ČSR. Vodní toky a nádrže. Praha: Academia, 1984. (str. 241)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]