Rys (zoologie)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Rys

alternativní popis obrázku chybí
rys ostrovid
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Třída: savci (Mammalia)
Řád: šelmy (Carnivora)
Čeleď: kočkovití (Felidae)
Podčeleď: malé kočky (Felinae)
Rod: rys (Lynx)
Kerr, 1792
Rozšíření rodu Lynx.
Rozšíření rodu Lynx.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rys (Lynx) je rod středně velkých kočkovitých šelem severní polokoule. Mezi typické znaky rysů patří licousy, štětičky na ušních boltcích, krátký ocas, dlouhé nohy a 28 zubů (oproti 30 běžných u většiny jiných koček). Celkem se u rysů uvádí dvanáct unikátních evolučních znaků (synapomorfií).[1]

Rysové prošli evolučním vývojem, na jehož konci stojí současné čtyři druhy: dva žijí v Severní Americe, rys kanadský a rys červený, ohrožený rys iberský obývá rezervace ve Španělsku a několik málo zvířat snad ještě přežívá v Portugalsku. Rys ostrovid je ze všech rysů největší a má také největší areál rozšíření; původně žil v celé Eurasii, ale v Evropě byl na mnoha místech vyhuben. Společným předkem těchto čtyř druhů byl Lynx issiodorensis, jenž žil v pliocénu a pleistocénu. Karakal a kočka bažinná se kvůli chomáčkům chlupů na konci uší někdy také označují jako rysové nebo rysci. S rysy rodu Lynx ale nejsou nijak zvlášť příbuzní.

Rysové preferují habitat v podobě lesních společenství mírného pásu. S výjimkou rysa iberského jsou rozšířeni na velkém území v poměrně hojných počtech a nehrozí jim v globále nebezpečí vyhubení. Zatímco v indiánské mytologii zaujímali důležité postavení, v evropské kulturní oblasti měli v zásadě jen pověst divoké šelmy.

Společné rysy rodu[editovat | editovat zdroj]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Tělo[editovat | editovat zdroj]

Rysové mají jedinečný vzhled a jejich záměna s jinými kočkami (snad s výjimkou karakala) je prakticky vyloučená. Charakterizuje je kymácivá chůze, způsobená výraznými zadními končetinami. Přední i zadní končetiny mají rysové relativně dlouhé a objemné a tlapy velmi široké. Ve sněhu fungují jako malé sněžnice. Široké tlapy navíc tlumí zvuk při chůzi a přispívají tak k tichému přiblížení ke kořisti. Plošný tlak rysů ostrovidů na zem je třikrát menší než u koček divokých a rysů kanadských čtyřikrát až devětkrát menší než kojotů. Otisky tlap se podobají otiskům kočky domácí, jsou však podstatně širší. Stopa je téměř lineární, především pohybuje-li se rys vyšším tempem.[2]

Ocas mají rysové krátký, jakoby useknutý, jeho délka se pohybuje od 5 do 25 cm. Rys ostrovid ho mívá nejsilnější ze všech druhů. Pohlavní dimorfismus bývá nepříliš výrazný, samci jsou v průměru o 15 až 25 % větší než samice.

Množství skvrn a celkové zbarvení srsti se liší v závislosti na druhu a na zeměpisné šířce výskytu. Rysové mohou mít svůj kožich téměř jednobarevný, bez výrazné kresby, s proužky, skvrnami a rozetami. Rysové iberští mívají skvrny velmi zřetelné, zatímco rysům kanadským dlouhá srst případnou kresbu rozmazává či úplně destruuje. Všichni rysové mají líce, břicho, vnitřek nohou, bradu a srst okolo očí zbarvené krémově. Rys kanadský a rys ostrovid se vyznačují velmi hustou srstí, která může mít na břiše 4600 a na zádech až 9000 chlupů na cm². Poměr chlupů podsady vůči pesíkům je 12 až 13 ku 1.

Srovnání rozměrů těla v rámci rodu Lynx
Rys ostrovid Rys kanadský Rys iberský Rys červený
Délka těla (bez ocasu) 76 až 148 cm 73 až 107 cm 68 až 82 cm 50 až 100 cm
Délka ocasu 12 až 24 cm 5 až 13 cm 12 až 16 cm 9 až 20 cm
Výška v kohoutku 65 až 75 cm 48 až 65 cm 40 až 50 cm 45 až 68 cm
Typická hmotnost samců 12 až 32 kg 6 až 17 kg 7 až 16 kg 9 až 13 kg
Typická hmotnost samic 13 až 21,5 kg 5 až 12 kg 8 až 10 kg 6 až 9 kg

Hlava[editovat | editovat zdroj]

Hlava rysů je kulatá a posazená na krátkém krku. Uši mají trojúhelníkovitý tvar, jsou relativně dlouhé a zakončené chomáčky chlupů. Kromě rysů rostou tyto chlupy i karakalům, kočkám bažinným a některým rasám koček domácích. Slouží zřejmě k určování směru větru a k přesnějšímu lokalizování zvuků. Okolo hlavy mají prodlouženou srst, která tvoří licousy, jež propůjčují hlavám rysů typický vzhled poněkud připomínající sovu. Vytvářejí parabolický tvar a pomáhají zřejmě k lepšímu zachytávání zvuků.

V tlamě rysů se nachází 28 zubů. Pro ostatní kočkovité šelmy je typických 30 zubů. V horní čelisti mají rysové jenom dva třenové zuby (premoláry) a čelist je tedy celkově kratší. Tím se zvýšila síla skusu. Zubní vzorec rysů je 3/3 1/1 2/2 1/1, u ostatních kočkovitých šelem 3/3 1/1 3/2 1/1.

Smysly a výkony[editovat | editovat zdroj]

Jako ostatní kočkovité šelmy mají i rysové velmi dobře vyvinutý zrak, který je uzpůsobený k vidění za snížené viditelnosti a k zachycení pohybu. Myš rysové spatří na vzdálenost 75 metrů, zajíce na 300 metrů a srnu na 500 metrů.[3] Sluch, zřejmě i díky licousům a štětinkám dosahuje značné citlivosti a rys dokáže zaslechnout zajíce okusujícího větvičku až na 60 metrů.[3] Čich je poměrně citlivý, ale rysové ho využívají především k vnitrodruhové komunikaci a nikdy ne při lovu jako psovité šelmy. Hmatové vousy nacházející se po stranách čenichu, na lících a nad očima jsou orgánem velmi citlivým na dotykové vjemy. Rysové chovaní v zajetí nereagují na šantu kočičí, ale v divočině je její odér láká.

Rysové vodu nijak nevyhledávají a plavou jen, když to je nutné. Jsou to výborní skokani a lezci po stromech. Dokáží přeskočit překážku 3 až 4 metry vysokou. Podobně jako jiné kočky nejsou vytrvalými běžci. Dokáží vyvinout vysokou maximální rychlost na krátkou vzdálenost, ale velmi rychle se unaví. To zjevně souvisí s velikostí jejich srdce, jehož hmotnost dosahuje jen 3,4 až 6,4 ‰ váhy těla. Pohybují se třemi způsoby: chůzí, klusem a skoky.

Chování a teritorialita[editovat | editovat zdroj]

Rysové jsou teritoriální zvířata. Samci mívají větší území než samice a jejich teritorium v sobě může zahrnovat území několika samic. Mezi jednotlivými domovskými okrsky existují nárazníkové či neutrální zóny, které využívají jedinci, jenž si teprve hledají vlastní teritorium. Velikost území závisí na množství kořisti, biotopu a konkrétním druhu rysa. Někteří samci rysů ostrovidů si mohou nárokovat oblast o rozloze téměř 3000 km²,[4] zatímco samice rysů červených dokáží žít i na území menším než 1 km². Samci jsou vůči jedincům stejného pohlaví velmi netolerantní. Značkování území rysové provádějí především močí a drásáním viditelných míst. Značkování je intenzivnější v jádru domovského okrsku než na jeho okrajích.

Rysové jsou samotářské šelmy. Výjimku představují samice s mláďaty. Samci se k samicím přidružují jen v době rozmnožování a v tuto dobu je následují na každém jejich kroku. Spatřit rysy ve volné přírodě je velká vzácnost. V Národním parku Bavorský les došlo k reintrodukci rysů ostrovidů. V roce 1976 tento park o rozloze 13 000 ha navštívilo asi 1,3 milionů lidí a jen 6 až 8 z nich se podařilo tuto šelmu zahlédnout.

Rys červený neboli bobcat s uloveným králíkem

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Rysové jsou nejaktivnější za svítání a za soumraku. Svou kořist vyhledávají z pozorovatelny, což je většinou nějaké vyvýšené místo, mnohdy spadlý strom. Pak se k ní snaží nepozorovaně přiblížit anebo vyčkávají, až přijde sama. Pokud se zvíře dostane na krátkou vzdálenost, rys prudce vyrazí. Obvyklá délka pronásledování je okolo 20 metrů, lovy delší než 200 metrů nastávají jen v 1-5 % případů. Když oběť dostihnou, zabíjejí většinou stiskem hrdla nebo prokousnutím šíje. Za kořistí cestují často několik kilometrů denně. Obvykle loví jednou za 1 až 7 dní. Lovecká úspěšnost velmi záleží na konkrétním jedinci, ale existují určitá orientační data. Samice rysů ostrovidů, jenž odchovávají mladé, dosahují úspěšnosti 60-70 %, samci 40-60 % a čerstvě samostatní mladí jedinci jen 10-20 %.

Konkrétní kořist závisí na druhu. S výjimkou rysa ostrovida dávají ostatní rysové jednoznačně přednost malé kořisti v podobě zajícovců nebo ptáků. Rys ostrovid se zaměřuje na menší kopytníky, především na srnce, soby, kamzíky a jeleny. Nicméně i rys červený a kanadský výjimečně uloví jelence běloocasého nebo soba karibu. Rysové nejsou klasičtí mrchožrouti a vyhýbají se starším, rozkládajícím se mršinám. Četnost útoků rysů na domácí zvířata se velmi liší oblast od oblasti. Byly zaznamenány případy, kdy se rys výrazně specializoval na ovce. Na území, kde došlo k reintrodukci rysů se dočasně zvýšila predace domácích zvířat, ale pak došlo ke stabilizaci. Obecně rysové působí podstatně menší škody než vlci a medvědi. Rysové nenapadají člověka a to ani v případě, když se přiblíží k jejich mláďatům.

Rysové jedí v přikrčené pozici, začínají masitými části kořisti jako jsou stehna a ramena. Nikdy nekonzumují žaludek a střeva. Kůži a chlupy pečlivě odstraňují případně odhrnují či rolují. Ptáky zbavují peří. Svou kořist někdy odtáhnou pod stromy či jinou vegetaci, aby nebyli při jídle rušeni. Rysí útoky na stáda jelení zvěře přispívají k rozptýlení těchto býložravců na velkém prostoru. Tím umožňují mladé vegetaci uniknout spásání.

Životní cyklus[editovat | editovat zdroj]

Životní cyklus rysů je rozmanitý. Životní etapy rysa kanadského úzce souvisejí s životem zajíce měnivého (Lepus americanus) a jeho populace každých přibližně 10 let silně kolísá. Pozorování rysů ostrovidů ukazují, že samice rodí mláďata v závislosti na konkrétním roku v 43 až 64 % případů.

Obdobím páření je obvykle konec zimy. Po několika dnech námluv a kopulací se samec vrací ke své obvyklé rutinně, zatímco samice začíná s hledáním vhodného doupěte pro budoucí potomstvo. Doba březosti trvá dva měsíce nebo o něco více. Samice se o mláďata stará sama, krmí je, chrání a učí lovit. Potomci svou matku opouštějí většinou krátce před jejím dalším pářením nebo několik týdnů před narozením dalšího vrhu. Výjimečně s ní zůstávají déle. Teritorium si zakládají mnohdy v blízkosti domovského okrsku své matky, ale nejde o pravidlo.

Reprodukční statistiky pro jednotlivé druhy rodu Lynx
Rys ostrovid Rys kanadský Rys iberský Rys červený
Doba březosti 67 až 74 dnů 63 až 70 dnů 63 až 73 dnů 50 až 70 dnů
Počet potomků (průměrně) 1 až 4 (2) 1 až 8 (3,5) 1 až 5 (3) 1 až 6 (3)
Hmotnost mláďat při narození 245 až 430 gramů 175 až 235 gramů 200 až 300 gramů 280 až 340 gramů
Věk emancipace 10 až 11 měsíců 10 měsíců 7 až 10 měsíců 8 až 12 měsíců
Průměrný věk pohlavní zralosti ♂ : 1004 dnů

♀ : 639 dnů

♂ : 573 dnů

♀ : 498 dnů

♂ : 24 a více měsíců

♀ : 10 a více měsíců

♂ : 730 dnů

♀ : 365 dnů

Maximální věk v přírodě 17 let 14,5 let 13 let 15 let

Taxonomie a evoluce[editovat | editovat zdroj]

Rozšíření a biotop[editovat | editovat zdroj]

Ochrana[editovat | editovat zdroj]

Rys v kultuře[editovat | editovat zdroj]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lynx na francouzské Wikipedii.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. BARYCKA, Ewa. Evolution and systematics of the feliform Carnivora. Mammalian Biology - Zeitschrift für Säugetierkunde. 2007-09-03, roč. 72, čís. 5, s. 257–282. Dostupné online [cit. 2017-01-01]. DOI:10.1016/j.mambio.2006.10.011. (anglicky) 
  2. SUNQUIST, Mel; SUNQUIST, Fiona. Wild Cats of the World. Chicago, London : The University of Chicago Press, 2002. (Dále jen Sunquist a Sunquist 2002). 
  3. a b Sunquist a Sunquist 2002, s. 167.
  4. ARX, Manuela von, a kol. Status and conservation of the Eurasian lynx (Lynx lynx) in Europe in 2001 [online]. Muri: KORA Bericht Nr. 19 e, Juni 2004, [cit. 2017-01-19]. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • NOWELL, Kristin; JACKSON, Peter. Wild Cats. Gland : IUCN, 1996. 383 s. (anglicky)  
  • SUNQUIST, Mel; SUNQUIST, Fiona. Wild Cats of the World. Chicago and London : The University of Chicago Press, 2002. 452 s. (anglicky)  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]