Rychard Müttermüller

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Rychard Müttermüller
Rychard Müttermüller (1922)
Rychard Müttermüller (1922)
Narození30. listopadu 1888
Úlibice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí??
??
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Národnostčeská
Povoláníautomobilový závodník
Znám jakoautomobilový závodník
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Rychard Müttermüller, český automobilový závodník, záznam o narození a křtu

Rychard Müttermüller, křestní jméno psáno též Richard, některé zdroje uvádějí Rudolf (* 30. listopadu 1888 Úlibice[1]) byl automobilový závodník, tovární jezdec Kopřivnické vozovky (Tatra Kopřivnice) a Čs. Zbrojovky v Brně (1922–1931). Ve své době patřil k nejpopulárnějším automobilovým závodníkům na Moravě.[2]

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině Františka Müttermüllera, účetního na pile v Úlibici a jeho manželky Barbory, rozené Bodenšteinové. Pokřtěn byl Rychard Zdeněk.[1]

Zprvu byl krátce zaměstnán u firmy Laurin & Klement v Mladé Boleslavi, kde jeho příbuzný Bedřich Müttermüller byl tajemníkem u pražského zastoupení fy. Laurin & Klement. Později byl Bedřich členem vedení AKRČs, v roce 1924 byl např. členem komise pro pořádání sportovních podniků[3] a také byl členem v 30. letech Svazu obchodníků a živnostníků pro obor automobilový a motocyklový ČSR.[4] Počátkem 20. let se stal Rychard závodním jezdcem Kopřivnické vozovky. Získal řadu tuzemských a zahraničních úspěchů pro značku Tatra. V tom období tvořil tovární tým závodníků jako byli Karel Klabazňa, Josef Veřmiřovský a Hanzelka. V roce 1926 ukončil své angažmá v Kopřivnici a stal se závodním jezdcem Čs. Zbrojovky. I zde dosáhl řady úspěchů na vozech Z 18 a Z 9. Mezi jeho úspěšné starty lze řadit Zbraslav-Jíloviště, Ecce Homo, Schöber, Pradědský okruh, Brno-Soběšice, Rakouská zimní jízda spolehlivosti atd.. Společně s Bedřichem Sofferem a Karlem Stohanzlem vytvořili na Zetkách koncem 20. let velmi silný tovární tým.[2]

Největší úspěchy[editovat | editovat zdroj]

Závodní kariéra[editovat | editovat zdroj]

Müttermüller závodil v letech 1922–1925 na vozech Tatra Kopřivnické vozovky. Kopřivnická vozovka se počátkem 20. let začala angažovat v závodech automobilů do vrchu a v soutěžích spolehlivosti. Používala k tomu za války vyráběné šestiválce Tatra U (Tatra 10) a čtyřválce Tatra T (Tatra 20) vyvinuté konstruktérem Hansem Ledwinkou. Na ně od roku 1923 navázaly dvouválcové Tatry 11 koncepce Tatra. V letech 1927–1931 závodil na vozech "Z" Československé Zbrojovky Brno, v obou případech jako tovární jezdec.

1922[editovat | editovat zdroj]

K 6. ročníku závodu automobilů do vrchu Zbraslav-Jíloviště uspořádaném Autoklubem Republiky Československé (AKRČs.), který se konal 30. dubna 1922 (5,6 km, max. stoupání 9%), byli přihlášeni Kopřivnickou vozovkou, a.s. v kategorii do 5,3 l Müttermüller s Honsem na cestovním voze typu U (Tatra 10), se slabším vozem T (Tatra 20) pak Klabazňa (st. č. 89) s Josefem Veřmiřovským (st. č. 90). Hons (st. č. 94) a Müttermüller (st. 95) ve své kategorii cestovních vozů obsadili 1. a 2. místo v čase 3:50,3 min (87,5 km/h) resp. 3:55,3 min (85,7 km/h). V klasifikaci podle "formule" výkonnosti obsadil Müttermüller (Tatra U) 5. místo. Za svůj výkon obdržel Müttermüller stříbrnou medaili.[5]

Do II. ročníku Mezinárodní soutěže spolehlivosti Československem uskutečněné 4.–10. září 1922 přihlásili kopřivničtí tovární tým se 3 vozy, 1 typu U a 2 sportovní faetony typu T (st. č. 14–16). Čtvrtý vůz přihlásilo Ministerstvo národní obrany (MNO), kpt. František Doleček (Tatra U). Poprvé trať vedla až na Podkarpatskou Rus, čímž se prodloužila na 2400 km. Celkem na trať Praha – Opava – Prešov – Košice –  Bratislava – České Budějovice – Praha vyjelo 33 vozů: Tatra, Praga, Laurin & Klement a Walter. Bez trestných bodů dojelo 13 vozů a mezi nimi bez trestných bodů dojela posádka Müttermüller-Letocha (st. č. 14). Zatímco Klabazňa (st. č. 15) a Veřmiřovský (st. č. 16) obdrželi nějaké trestné body a do popředí klasifikace se nedostali. V týmové soutěži (Státní mezinárodní putovní cena) Tatra obsadila 4. místo. Speciální cena Autoklubu Republiky Československé v uznání vynikajícího výkonu byla přidělena Müttermüllerovi (Tatra U).[6]

S Tatrou typ U zvítězil Müttermüller na Ecce Homo (1922)

Největšího úspěchu s vozem Tatra U dosáhl Rychard Müttermüller 24. září 1922 na mezinárodních závodech automobilů do vrchu Ecce Homo ve Šternberku (7750 m, výškový rozdíl 311 m, max. stoupání 7,3%). Závod uspořádal brněnský Moravsko-Slezský automobilový klub (MSAC, Mährisch-Schlesischer Automobil Club).[7] V této úpravě vůz dosahoval výkonu 51,5 kW/70 k. R. Müttermüller se v čase 6:52,6 min (67,6 km/h) stal absolutním vítězem závodu.[8] Müttermüllerův vůz měl poprvé vyvedeno výfukové potrubí na levou stranu vozu.[9] Mimo absolutního vítězství Müttermüller vytvořil traťový rekord, když výrazně překonal Klabazňův čas 7:45,6 min z roku 1921 (Tatra T). Kopřivnická vozovka zaznamenala i další úspěch, protože na 2. a 3. místě v kategorii do 3,5 l obsahu se umístili Klabazňa a Veřmiřovský, oba na Tatra T/Tatra 20.[10]

1923[editovat | editovat zdroj]

Zajímavý závod se uskutečnil 13. května na vídeňské silnici v Brně za pořadatelství MSAC. Byl to závod na 1 km s letmým startem tzv. Brněnský kilometr. Trasa byla zvolena za Brnem mezi Rajhradem a Sobotovicemi tzv. Ledeckou alejí a jela se oběma směry. V cestovních automobilech se zdvihovým objemem nad 4,5 l obsadil Müttermüller na Tatře 10/Tatra U 2. místo v čase 28,1 s. za ing. Josefem Gräfem mladším na voze Gräf & Stift, za nímž zaostal jen o 0,1 vteřiny. V celkovém pořadí prvá 2 místa obsadili jezdci na závodních vozech Steyr a Ballot. Müttermüller obsadil celkové 4. místo v průměrné rychlosti 128,11 km/h.[11]

Ve III. ročníku mezinárodní soutěže spolehlivosti cestovních automobilů Československem uspořádanou AKRČs ve dnech 25. června – 1. července odjely tři nově do výroby zavedené tovární dvouválcové Tatry 11 (Müttermüller-Letocha, Veřmiřovský-Bartas, Klabazňa-Vencl, st. č. 9-11) a také čtyřválcový vůz Tatra 20 (Tatra T, 14/45 HP) vyslaný MNO s posádkou št. kpt. Doleček-des. Lachmann (st. č. 19). Z 20 startujících automobilů dojelo do pražského cíle 13 vozů. Opět bez trestných bodů s plným počtem 500 bodů dojel Müttermüller, Veřmiřovský a také Doleček. Manažerem továrního týmu Tatra byl ing. Miloslav Hron (1921-3, který pak přešel do Zbrojovky, kde byl až do roku 1935). Cenu Výboru AKRČs. byla přiřčena firmě Tatra za výkon jejich malých vozů Tatra 11 (4/12 HP), z nichž dva dojely do cíle soutěže za krajně nepříznivých podmínek bez trestných bodů.[12] Trasa soutěže bylo shodná s loňským ročníkem, tj. 2400 km rozdělených do 6 etap vč. Podkarpatské Rusi. V soutěži o Státní mezinárodní putovní cenu obsadil tým Tatra 3. místo. Cena AKRČs pro řidiče-důstojníky připadla Ministerstvu Národní Obrany z automobilního oddělení, pp. kpt. Kučkovi (Praga), št. kpt. Dolečkovi (Tatra), kpt. Böhmovi (Walter) a nadp. Zieglerovi (Laurin & Klement).[13] Známý redaktor Jaroslav Kalva nazval po skončení náročné soutěže nové dvouválcové vzduchem chlazené Tatry 11 Kodakem mezi automobily.[14]

1924[editovat | editovat zdroj]

Müttermüller na voze Tatra 11, Zbraslav-Jíloviště (1924)

V závodě do vrchu Zbraslav-Jíloviště (VIII. Ročník, 20. dubna 1924) nasadila Kopřivnická vozovka 3 automobily Tatra 11 (4/12 HP). V cestovních automobilech do 1 100 cm3 zvítězil Veřmiřovský (st. č. 66) v rekordním čase této třídy 4:25,4 min (průměrná rychlost 75,9 km/h), když za sebou nechal Müttermüllera o 1,2 s (st. č. 65, 75,6 km/h) a Hanzelku 4:31 min (st. č. 64, 74 km/h). Tatra v této kategorii obsadila kompletně stupně vítězů. V klasifikaci cestovních vozů podle formule výkonnosti obsadili Veřmiřovský s Müttermüllerem 9. a 10. místo, Hanzelka byl na 12. místě. V tomto hodnocení cestovních automobilů zvítězil Rudolf Caracciola na Mercedesu před Čeňkem Junkem na Bugatti.[15]

Vítězný tým Veřmiřovský, Müttermüller a Hanzelka s vozy Tatra 11 na Polské soutěži spolehlivosti (1924)

V červenci (7.–12. července) 1924 se Veřmiřovský, Müttermüller a Hanzelka zúčastnili v Polsku s vozy Tatra 11 závodu spolehlivosti dlouhém 2000 km. V kategorii malých vozů získali při této Jízdě spolehlivosti polského automobilového klubu I. týmovou cenu.[16]

1925[editovat | editovat zdroj]

R. Müttermüller úspěšně startoval na závodu do vrchu Zbraslav-Jíloviště, když obsadil 2. místo v kategorii sportovních automobilů do 1,1 l (st. č. 69). Jeho vůz byl již osazen brzdami i na předních kolech.[17] V této třídě zvítězil A. Dietz na Salmsonu. Úspěch značky Tatra dovršili v cestovních automobilech Veřmiřovský (vítěz třídy do 1,1 l) a Pleskot (vítěz třídy do 5,3 l). Celkovým vítězem se v rekordu trati stal Francouz Albert Divo na šestilitrovém voze Delage Sprint II.[18]

V. ročník mezinárodního závodu do vrchu Ecce Homo se uskutečnil 20. září 1925. Rychard Müttermüler startoval na Tatře 11 v kategorii cestovních vozů, kde dosáhl času 7:44,7 min a obsadil v cestovních automobilech celkově 8. místo. Zvítězil však v třídě do 1,1 l a porazil svého budoucího kolegu Bedřicha Soffera na Sénéchalu.[19]

1927[editovat | editovat zdroj]

Československá Zbrojovka Brno začala pod označením Z vyrábět v roce 1926 automobily (konstrukce ing. František Mackerle)[20] a pro podporu prodeje zřídila v roce 1927 tovární tým, kterému poskytla první vyráběný automobil řady Z 18 (4/18 HP), sportovní verzi automobilu označenou jako Z 18 Sport. Povedená Z 18 se stala základem ke stavbám různých soutěžních a závodních variant. V zimní soutěži W.M.H.V. z Vídně do Burgerlandu dobyla brněnská Zbrojovka se svými vozy Z 18 „teamové“ ceny. Řidiči R. Müttermüller, B. Soffer a K. Stohanzl v prvním veřejném startu těchto vozů dojeli bez trestných bodů.[21]

Cestovní Z 18 (1926–1930)

Ke IV. ročníku závodu Brno—Soběšice (3,5 km, převýšení 160 m, max. stoupání 7,5%), který se konal 5. června 1927 za pořadatelství Československého automobilového klubu pro Moravu a Slezsko (ČAMS), byl přihlášen i R. Müttermüller.[22] Ve vlastním závodě startoval v nově utvořeném továrním týmu Čs. Zbrojovky Brno. Ve třídě sportovních vozů do 1,1 l zvítězil Bedřich Soffer v čase 3:16,6 min na Z 18 Sport, čímž vytvořil rekord třídy, před Rychardem Müttermüllerem o 0,3 vt. na stejném voze. První ostré nasazení na Soběšickém kopci přineslo novému týmu i vozu první „double“.[23]

Na 2. ročníku Pradědského okruhu (19. června) již startoval tovární tým Zbrojovky Brno se třemi vozy. Vavřín v kategorii do 1,1 l, která se jela na 10 kol (224 km), pro brněnskou Zbrojovku získal Rychard Müttermüller v čase 3:06:15,7 h. Úspěch Zetky byl dokonán i třetím místem mjr. ve výslužbě, Karla Stohanzla (závodící od toho data pod pseudonymem „Flieger“, které si zvolil jako bývalý vojenský pilot v rakousko-uherské armádě) a šestým místem Bedřicha Soffera, který zajel nejrychlejší kolo třídy za 18:10,9 min. Všichni zbrojováci jeli na typu Z 18. Soffer dojel na 6. místě, přestože ve 3. kole vrazil do Kášova vozu Imperia, který po smyku zůstal stát napříč silnice. Oprava stála Soffera 3 kola, o které mu ostatní ujeli. Závod dokončil o více než 65 minut za vítězem.[24] V případě Sofferova vozu se mělo jednat o první použití prototypového, šestiválcového motoru, který se mu stal později osudným.[2] Jednalo se o dvoudobý přeplňovaný šestiválec s protiběžnými písty označený jako Z 2 a byl vestavěn do sportovně-závodního speciálu označeném jako Z 6V.[20]

Na VII. ročníku mezinárodního závodu do vrchu Schöber (Stožec, Schöberbergrennen) u Rumburka v kategorii sportovních vozů do 1,1 l byl Müttermüller první za 3:06,4 min, druhý byl Soffer (3:12,9 min). V kategorii závodních vozů do 1,1 l byl nasazen „Flieger“ (Stohanzl) a obsadil první místo v čase 3:08,4 min. Závod uspořádal Severočeský svaz motoristů (Nordböhmischer Kraftfahrerbund) na trati dlouhé 4 km s maximálním stoupáním až 12%.[25]

Na konec sezóny 1927 startoval Müttermüller 18. září 1927 na VII. mezinárodním závodu do vrchu Ecce Homo, kde se strojem Z v čase 7:20,9 min vyhrál kategorii do 1,1 l a v této třídě vytvořil nový traťový rekord. Komentář v odborném měsíčníku Auto k tomu uvedl: „Dalšího, a krásného úspěchu a důkazů svých předností dosáhl sportovní vůz brněnské Zbrojovky, překonav dosavadní Amilcarův rekord kategorie pod jistou rukou sympatického Müttermüllera.“[26] Ve sportovních vozech dojel na 2. místě, v automobilech jako 7. a v celkovém hodnocení společně motocykly na 25. místě.[27]

1928[editovat | editovat zdroj]

Soutěžní sezóna byla zahájena již v únoru účastí továrního týmu Zbrojovky na mezinárodní Rakouské zimní soutěži spolehlivosti. Ve velké a silné konkurenci, složené z vozů známých osvědčených značek, dobyl tříčlenný tým »Zetek« („Flieger“, Müttermüller a Soffer) vítězství opravdu senzačního, neboť dojel s matematickou jistotou bez jediného trestného bodu. Získal cenu pro tým a tři medaile pro jednotlivce, jakož i pohár za nejpravidelnější a nejhospodárnější jízdu. Tento úspěch se stal nejlepším vysvědčením pro kvalitu sériových vozů »Z«.[25]

5. ročník klubového závodu ČAMS do vrchu Brno-Soběšice (13. května) měl jistou „senzaci“, a to startem nových závodních vozů Z brněnské Zbrojovky, která vyslala do závodu jeden vůz Z 6V se šestiválcovým, dvoudobým motorem (Z 2) o zdvihovém objemu 1085 cm3 se dvěma kompresory (Bedřich Soffer) a také znamenitý dvoutaktní dvouválec s kompresorem (Müttermüller a „Flieger“).[25] Ačkoliv tyto vozy ještě ne zcela vyšly ze stadia pokusů a byly vyslány do závodu možno říci také experimentálně, přece hned na poprvé dokázaly v rukou výborných řidičů zvítězit. V kategorii závodních vozů do 1,1 l Bedřich Soffer bezkonkurenčně ve své kategorii zvítězil a dokonce ustanovil pro tuto třídu nový rekord trati v čase 2:53,6 min. Nový Z 6V pro svůj ohromující řev a oblaka dýmu z přeplňovaného dvoutaktního motoru dostal přezdívku Pekelník. „Flieger“ (1.) s Müttermüllerem (2.) obsadili prvá dvě místa v závodě sportovních vozů do 1,1 l. Úspěch Zbrojovky byl dokonán prvními 3 místy v cestovních vozech do 1000 cm³, kde jezdci za Zetkách obsadili stupně vítězů v pořadí Karel Divíšek, J. Najman a ing. Václavíková-Zichová.[28]

Podobný úspěch jako v zimním Rakousku zaznamenal tovární tým Zbrojovky při československé „Hvězdicové jízdě spolehlivosti“, kterou uspořádal Východočeský Autoklub v Hradci Králové 24. června 1928. Tým sériových Zetek Z 18 obsadil 1. místo ve složení ing. Voženílek a Rychard Müttermüller. Na Růžicové jízdě východočeské na 500 km zvítězil tříčlenný týmu Čs. Zbrojovky, za což jezdci obdrželi zlaté plakety a společně krásnou cenu pro team.[25]

Počátkem září 1928 tragicky havaroval a při nehodě zahynul jeho kolega ze závodního týmu Zbrojovky, Bedřich Soffer. V důsledku této nehody opustil závodní tým Zetek a dalších sportovních podniků se zúčastňoval již zřídka, spíše jako soutěžní jezdec na cestovních automobilech a až od roku 1930 přednostně v méně nebezpečných jízdách a soutěžích spolehlivosti.

1930[editovat | editovat zdroj]

Rychard Müttermüller (v čepici) v soutěži spolehlivosti s vozem Z 9 (1930)

Dvoudenní soutěž Jízda spolehlivosti Moravou se uskutečnila o velikonočních svátcích 20.–21. dubna 1930. Jízda uspořádaná autoklubem ČAMS měřila přes 800 km. I. etapa vedla z Brna, Vyškov, Prostějov, Kroměříž a Přerov do Olomouce. Soutěž pak pokračovala přes Opavu, Moravskou Ostravu, Příbor, Frenštát p. R. a Rožnov p. R. do Luhačovic, kde byl cíl etapy. Druhý den se pokračovalo II. etapou přes Uherský Brod, Uh. Ostroh, Kyjov, Hodonín, Břeclav, Mikulov, Znojmo, Jihlavu, Žďár a Nové Město do Brna. Přihlásilo 91 posádek, z nichž odstartovalo 75, z toho 21 motocyklů, 7 sidecarů a 47 automobilů. Do cíle dojelo 64 vozidel (19 motocyklů, 5 sidecarů a 40 automobilů). Bez trestných bodů v kategorii automobilů dojelo nejvíce aut Čs. Zbrojovky Brno. Na nových strojích Z 9 startoval tovární tým ve složení R. Müttermüller, Antonín Kahle a ing. Antonín Voženílek, zatímco „ženský“ tovární tým absolvoval soutěž na osvědčených Z 18 ve složení ing. Václavíková-Zichová, Anni Chorinská a Ella Pavláková.[29]

Cestovní Z 9 (1930–1932)

Na jaře 1930 Zbrojovka přihlásila faeton Z 9 k jízdě 10 000 km Evropou, vypsané německým autoklubem AvD. Jízda se však pro malý počet přihlášených neuskutečnila (soutěž se startem a cílem v Berlíně se nakonec jela na přelomu května a června 1931). Tovární jezdci A. Kahle a R. Müttermüller přesto v létě 1930 absolvovali s faetonem Z 9 se zaplombovanou kapotou původně plánovanou trasu křížem krážem evropským kontinentem.[30]

Jihočeské soutěže spolehlivosti se 7. září 1930 zúčastnil i tříčlenný tým brněnské Zbrojovky. Na vozech Z 9 jeli Kahle a Müttermüller, na starším Z 18 Marek. Bylo přihlášeno 107 jezdců, odstartovalo 90 a dokončilo 78. Soutěž v délce 450 km vedla čtyřmi okruhy a byla proponována na 10 hodin jízdy.NL 8.9.30, č. 36, s. 3 Zlatou plaketu jihočeského autoklubu z týmu Zbrojovky obdrželi na Z 9 Kahle i Müttermüller, na Z 18 Marek. V soutěži se představil mladý ostravský jezdec Kamil Kadlčák na Zetce, jezdil i na Tatře (1930-1). Následoval tak „cestu“ Müttermüllera a stal se již v roce 1931 novým továrním jezdcem Zbrojovky.[31] Filmová společnost Terra-Film Brno natočila o této soutěži dokumentární film V autu křížem krážem Jižními Čechami. Byly v něm vyzdviženy nejenom krásy Jižních Čech ale i výkony řidičů Müttermüllera, Kadlčáka, Kahleho na automobilech Z 18 a Z 9. Film je uložen v Národním filmovém archívu v Praze.[32]

1931[editovat | editovat zdroj]

Rekordní účast 110 přihlášených měla Soutěž autoklubu Tábor III. automotocyklová soutěž "Krajem Žižkovým", která se jela 10. května 1931. Trasa 316 km dlouhá vedla z Tábora přes Bechyni, Milevsko, Sedlčany, Benešov, Pelhřimov, Počátky a Soběslav do Tábora. Za tým brněnské Čs. Zbrojovky startovali R. Müttermüller, K. Kadlčák a A. Kahle, mimo tým jako „volní“ jezdci soutěž absolvovali na Zetkách další 3 piloti. Všichni startovali v třídě do 1200 cm³ s automobily Z 9. Zlaté medaile získalo 70 soutěžících, kteří dojeli bez trestných bodů, čestné ceny získalo 7 soutěžících týmů.[33] Bez trestných bodů a zlacené plakety získali všichni členové továrního týmy Müttermüller, Kadlčák a Kahle a také „volní“ jezdci MUDr. A. Vyskočil, J. Prokop a A. Schiller. V této kubatuře bylo uděleno 10 zlatých, z nichž 6 získali jezdci na Zetkách. Tovární tým Zetky získal i Cenu teamovou.[34]

To byla zřejmě jeho poslední účast v soutěžní jízdě. V roce 1931 mu bylo již 43 let. K jeho rozhodnutí jistě přispělo i ukončení výroby modelu Z 9 v létě 1932. Automobilová výroba v brněnské Zbrojovce měla tehdy na kahánku.[30]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b Matrika narozených Úlibice, 1888, snímek 168 [online]. SOA Zámrsk [cit. 2021-04-30]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  2. ↑ a b c MIKOVCOVÁ, Alena (Menš). Rudolf Müttermüller - profil osobnosti [online]. Brno: Encyklopedie dějin města Brna, 2020-06-01 [cit. 2021-02-18]. Dostupné online. 
  3. ↑ Zprávy klubovní AKRČs.. Auto. Únor 1924, roč. 6, čís. 2, s. 41–42. Dostupné online. 
  4. ↑ Valná hromada Svazu obchodníků a živnostníků pro obor automobilový a motocyklový ČSR. Auto. Duben 1931, roč. 13, čís. 4, s. 286. Dostupné online. 
  5. ↑ Oficielní výsledky VI. mezinárodního závodu do vrchu Zbraslav - Jíloviště.. Auto. Květen 1922, roč. 4, čís. 5, s. 182–183. Dostupné online. 
  6. ↑ Oficielní výsledky II. mezinárodní soutěže spolehlivosti Československem. Auto. Září 1922, roč. 4, čís. 9, s. 407–409. Dostupné online. 
  7. ↑ KALVA, Jaroslav. Ecce homo. Auto. Září 1922, roč. 4, čís. 9, s. 448–451. Dostupné online. 
  8. ↑ II. Ecce homo. Národní listy. 1922-09-26, roč. 62, čís. 264, s. 5. Dostupné online. 
  9. ↑ ROSENKRANZ, Karel. Vavříny pro Tatru - dvacátá léta minulého století. AutoCar [online]. Bauer Media Praha, duben 2002 [cit. 2021-02-18]. Dostupné online. 
  10. ↑ FRÝDECKÝ, Mira. Druhý závod do vrchu - 1922 [online]. Šternberk: AMK Ecce Homo, 2009 [cit. 2021-02-18]. Dostupné online. 
  11. ↑ Závod na 1 km s letmým startem v Brně. Auto. Květen 1923, roč. 5, čís. 5, s. 330–332. Dostupné online. 
  12. ↑ HEINZ-HENRY, Vilém. III. mezinárodní soutěž spolehlivosti cestovních automobilů Československem 1923. Auto. Červenec 1923, roč. 5, čís. 7, s. 438–444. Dostupné online. 
  13. ↑ III. Kolem republiky. Národní listy. 1923-07-03, roč. 63, čís. 180, s. 5. Dostupné online. 
  14. ↑ KALVA, Jaroslav. Kodak mezi automobily. Auto. Prosinec 1923, roč. 5, čís. 12, s. 710–712. Dostupné online. 
  15. ↑ HEINZ, Vilém. VIII. Zbraslav-Jíloviště. Auto. Květen 1924, roč. 6, čís. 5, s. 232–239. Dostupné online. 
  16. ↑ ŠPAČEK, ing. Polská soutěž spolehlivosti 1924. Auto. Srpen 1924, roč. 6, čís. 8, s. 367–369. Dostupné online. 
  17. ↑ ROSENKRANZ, Karel. Vavříny pro Tatru II - nástup dvouválců. AutoCar [online]. Bauer Media Praha, květen 2002 [cit. 2021-02-18]. Dostupné online. 
  18. ↑ IX. Zbraslav-Jíloviště. Den rekordů. Národní osvobození. 1925-04-14, roč. 11, čís. 102, s. 3–4. Dostupné online. 
  19. ↑ V. Ecce-homo. Ráno, pondělník Národních listů. 1925-09-21, roč. 65, čís. 38, s. 3. Dostupné online. 
  20. ↑ a b KRÁL, Zdeněk. Motorismu v srdci Evropy. 1. vyd. Čestlice: REBO International, 2015. 304 s. ISBN 978-80-255-0987-6. S. 103–105. 
  21. ↑ Úspěchy československých vozů v Rakousku. Národní listy. 1927-02-09, roč. 67, čís. 39, s. 5. Dostupné online. 
  22. ↑ Československý Automobilový klub pro Moravu a Slezsko. Auto. Květen 1927, roč. 9, čís. 5, s. 286. Dostupné online. 
  23. ↑ KALVA, Jaroslav. IV. mezinárodní závod do vrchu Brno-Soběšice. Auto. Červenec 1927, roč. 9, čís. 7, s. 435–436. Dostupné online. 
  24. ↑ KALVA, Jaroslav. II. mezinárodní závod na okruhu pod Pradědem. Auto. Červenec 1927, roč. 9, čís. 7, s. 437–439. Dostupné online. 
  25. ↑ a b c d Dvoutakt je na postupu. Výstavní kapitola o automobilech „Z“ jejich výkonnosti a úspěších.. Auto. Září 1928, roč. 10, čís. 9, s. 593–594. Dostupné online. 
  26. ↑ Mezinárodní automobilový závod na Ecce Homo. Auto. Říjen 1927, roč. 9, čís. 10, s. 670–671. Dostupné online. 
  27. ↑ FRÝDECKÝ, Mira. Výsledky Ecce Homo - 1927 [online]. Šternberk: AMK Ecce Homo, 2009 [cit. 2021-02-14]. Dostupné online. 
  28. ↑ V. Brno-Soběšice. Auto. Červen 1928, roč. 10, čís. 6, s. 385–387. Dostupné online. 
  29. ↑ HEINZ, Vilém. Jízda spolehlivosti Moravou. Národní listy. 1930-04-23, roč. 70, čís. 111, s. 5. Dostupné online. 
  30. ↑ a b TUČEK, Jan. Z 9 - DRUHÁ ZETKA. Automobil [online]. Automotorevue, 2018-01-12 [cit. 2021-02-21]. Dostupné online. 
  31. ↑ Jihočeská jízda spolehlivosti. Národní listy. 1930-09-09, roč. 70, čís. 248, s. 5. Dostupné online. 
  32. ↑ V autu křížem krážem Jižními Čechami [online]. Frankfurt/Main: Deutsches Filminstitut – DIF [cit. 2021-02-21]. Dostupné online. 
  33. ↑ III. Automotocyklová soutěž krajem Žižkovým. Pondělí Národních listů a Národa. 1931-05-11, roč. 71, čís. 18, s. 3. Dostupné online. 
  34. ↑ "Krajem Žižkovým". III. soutěž Autoklubu Tábor. Národní listy. 1931-05-17, roč. 71, čís. 136, s. 12. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KUBA, Adolf. Automobil v srdci Evropy, Praha 1986, NADAS, s. 312, S.118-124
  • POPELKA, Jan. CINCIBUCH, Petr. S písmenem Z na chladiči. Praha 1999, Unium, s. 160, ISBN 80-902542-2-5
  • ŘEPA, Karel: Závod do vrchu Zbraslav – Jíloviště, Praha 2008, GT Club – Karel Řepa, s. 240, ISBN 978-80-902516-2-5
  • MIROSLAV, Gomola. Ecce homo Šternberk: stoletá historie 1905-2005. Brno 2005, AGM CZ, s. 286, ISBN 8085991349
  • TUČEK, Jan: Auta První republiky, Praha 2017, Grada Publishing, s. 356, S. 25-28, 89-93, 187-190. ISBN 978-80-271-0466-6
  • ŠUMAN-HREBLAY, Marián. Encyklopedie automobilů, Brno/Praha 2018, CPres v Albatros Media, s. 272, S. 168-179, 202-206, ISBN 978-80-264-1852-8
  • NĚMEC, Jan: Motoristé na Šébru a pod Šébrem, Brno 2019, Technické muzeum, s. 190, ISBN 978-80-87896-74-7

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Rychard_Müttermüller&oldid=22922797“