Rusko-polská válka (1605–1618)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Rusko–polská válka 1605–1618
konflikt: Rusko-polské války
{{{alt}}}
Polsko-litevská unie a Rusko v době Rusko-polské války
trvání: 16051618
místo: Ruské carství
casus belli: snaha Polsko-litevské unie o ovládnutí Ruska
výsledek: Deulinské příměří
změny území: územní zisky Polsko-litevské unie
strany
Polsko-litevská uniePolsko-litevská unie Polsko-litevská unie Ruské carstvíRuské carství Ruské carství
Švédsko Švédská říše (16091610)
velitelé
Polsko-litevská unie Zikmund III. Vasa
Polsko-litevská unie Vladislav IV. Vasa
Polsko-litevská unie Stanisław Żółkiewski
Polsko-litevská unie J. K. Chodkiewicz
Ruské carství Boris Godunov
Ruské carství Vasilij IV.
Ruské carství Michajl Skopin-Šujsky
Ruské carství Dmitrij Požarskij
Švédsko Jacob De la Gardie

Rusko–polská válka (1605–1618) byla řada vojenských konfliktů mezi Ruským carstvím a Polsko-litevskou unií („Republikou obou národů“), komplikovaných občanskými válkami v Rusku, takzvaným obdobím smuty, a zásahy polských magnátů.

1605 až 1607, Boris Godunov, Lžidimitrij I. a Vasilij Šujskij[editovat | editovat zdroj]

V první fázi války se roku 1605 někteří magnáti Polsko-litevské unie, povzbuzovaní částí ruských bojarů, se souhlasem polského krále Zikmunda III. Vasy, pokusili využít oslabení ruského státu řetězem neúrodných let, hladomorem a následným poklesem popularity vlády, a dosadit na ruský trůn svého kandidáta, Lžidimitrije I., vydávajícího se za zemřelého syna cara Ivana IV. Lžidimitrijovo vojsko najaté v Polsku vtrhlo do Ruska, zprvu bojovalo se střídavými úspěchy, ale po smrti ruského cara Borise Godunova v dubnu 1605 Lžidimitrijova strana ovládla Moskvu a dosadila ho na trůn. Nový car si nezískal širší podporu a v květnu 1606 byl svržen a zabit, ruským carem se pak stal Vasilij Šujskij.

1607 až 1609, Šujskij a Lžidimitrij II.[editovat | editovat zdroj]

Druhá vlna polsko-litevské intervence do Ruska proběhla v letech 1607–1609 na podporu dalšího samozvance, Lžidimitrije II., který se vydával za zachráněného Lžidimitrije I. Po dvou letech bojů vláda Šujských roku 1609 uzavřela alianci se Švédskem a rusko-švédské vojsko zahájilo úspěšnou ofenzívu proti stoupencům Lžidimitrije II.

1609 až 1613, královský vpád, vyhnání a Michail I. Romanovec[editovat | editovat zdroj]

Polský král Zikmund III. na podzim 1609 reagoval přímou invazí. První polská vítězství (bitva u Klušina) vyvrcholila obsazením Moskvy v roce 1610 a zvolením Zikmundova syna Vladislava ruským carem. Polská vláda však byla v zemi nepopulární, roku 1611 sice po téměř dvouletém obležení sice Poláci získali důležitý Smolensk, ale jinak ztráceli a roku 1612 byli ruskou domobranou vyhnáni z Moskvy. Následující rok byl carem zvolen Michail I. Fjodorovič z rodu Romanovců.

1613 až 1618, válka k příměří[editovat | editovat zdroj]

Rusko-polské boje poté pokračovaly bez výraznějších úspěchů jedné či druhé strany. Rusové v letech 1613–1617 neúspěšně obléhali Smolensk, Poláci a Litevci se v letech 1617–1618 neúspěšně pokusili o dobytí Moskvy. Válka skončila roku 1618 Deulinským příměřím, podle které Rusko Republice obou národů odstoupilo oblasti kolem Smolenska, Černigova a severské země, zachovalo si však nezávislost.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Polish–Muscovite War (1605–18) na anglické Wikipedii.


Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]