Ruská ruleta

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tento článek je o hazardní hře se životem. O českém zábavném cyklu Kaisera a Lábuse pojednává článek Ruská ruleta (pořad).
Ke hře se používá revolver

Ruská ruleta (rusky русская рулетка, russkaya ruletka) je hazardní hra, ve které hráč vloží jeden náboj do revolveru, protočí bubínek, přiloží hlaveň ke spánku a stiskne spoušť, doufaje, že se náboj nedostal do hlavně a že zbraň tedy nevystřelí. Název odkazuje na předpokládanou zemi původu, podstoupení rizika a protočení bubínku, neboli prvku, který připomíná rotaci kola v opravdové ruletě.

V zásadě existují dvě verze ruské rulety - v jedné se bubínek protočí na začátku každého kola, ve druhé (extrémnější) se bubínek protočí pouze na začátku hry. V první verzi je pravděpodobnost toho, že zbraň vystřelí, v každém tahu 1 ku 6. Ve druhé se šance vystřelení neustále zvyšuje až ke 100%, která nastane po pěti tazích. Průměrně se spoušť před skutečným výstřelem stiskne 3,5krát.[1]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Princip hry spočívá v tom, že se do jedné komory revolveru vloží náboj. První účastník ruské rulety protočí bubínek, přiloží hlaveň revolveru ke spánku a stiskne spoušť. Má-li štěstí na jednu z prázdných komor, přežije a předá tah (revolver) dalšímu. Pokud má smůlu na komoru s nábojem, zbraň vystřelí. Vyhrát se nedá nic kromě pochybného uznání za statečnost, ztratit při ní hráč naopak může svůj vlastní život.

V extrémní variantě se před dalším tahem znovu neprotočí bubínek – cílem je pokořit odvahu předchozího hráče. Tato varianta hry je nejen nebezpečnější, ale zároveň i není spravedlivá - první hrající má statisticky vyšší šanci na přežití.[2]

Někdy se místo opravdových nábojů používají elektrické, které nezpůsobují smrt.[2]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Podle Andrewa Clarka lze první náznak ruské rulety najít v příběhu Fatalista z roku 1840, který je součástí románu Hrdina naší doby od ruského spisovatele a básníka Michaila Lermontova.[3] Protagonista příběhu, Grigorij Alexandrovič Pečorin, se spolu s dalšími postavami začne bavit o tom, jestli je osud lidí předurčený, nebo ne. Jedna z postav se nakonec rozhodne dokázat, že osud skutečně předurčený je, a tak vezme střelnou zbraň, nabije ji a hlaveň namíří proti sobě. Po chvíli přemlouvání, ať to nedělá nakonec stiskne kohoutek a zbraň selže. Poté namíří na klobouk pověšený na zdi, opět stiskne kohoutek a zbraň vystřelí.[4][5]

Přesný původ hry jako takový je ale nejasný, ví se jen, že vznikla v 19. století. Říká se, že ji hráli znudění ruští vojáci během dlouhých studených nocí nebo že ke hře byli donucováni vězni k pobavení dozorců, kteří na ně uzavírali sázky.[2]

Přestože si hráči jsou vědomi toho, co obnáší prohra, tak se hraje dodnes. Podle některých zdrojů může celkový počet obětí dosahovat jednoho milionu. Oběti této hry se zejména v Rusku a USA objevují i v současnosti, motivace k hraní se od svého vzniku v 19. století nezměnila.[2]

Etymologie[editovat | editovat zdroj]

Výraz „ruská ruleta“ byl pravděpodobně poprvé použit ve stejnojmenném příběhu z roku 1937 od Georgese Surdezy.[2] Místo klasické verze hry, tj. nabití jedním nábojem z šesti, ale Surdez popsal přesně opačný způsob, tj. nabití pěti náboji z šesti. Navíc se v textu vyskytuje statistická chyba - pravděpodobnost by byla šest ku jedné, ne pět ku jedné jako se píše v knize. Proč Surdez hru popsal jinak, než je obecně známo, není jasné.

"Slyšeli jste někdy o ruské ruletě?" ... s ruskou armádou v Rumunsku kolem roku 1917 ... nějaký důstojník vyndal svůj revolver, položil jej na stůl, vyndal náboje z bubínku, otočil jej, zacvakl náboje zpátky, dal si zbraň k hlavě a zmáčknul spoušť. Byla šance pět ku jedné, že narazí na kulku a jeho mozek bude všude.

Další variace hry[editovat | editovat zdroj]

Polská ruleta[editovat | editovat zdroj]

Princip hry zůstává stejný, místo revolveru se však použije automatická zbraň. Šance na přežití je prakticky nulová.[2]

Americká ruleta[editovat | editovat zdroj]

Každý hráč má svůj vlastní revolver, šance na přežití jsou tedy vyrovnané.[2]

Facebook[editovat | editovat zdroj]

Místo ztráty života hráči riskují okamžité smazání svých profilů. Hra byla nakonec samotným Facebookem zakázána.[2]

Hry s alkoholem (drinking games)[editovat | editovat zdroj]

Princip hry spočívá v šesti skleničkách, ze kterých je pět naplněných vodou a jedna vodkou. Skleničky jsou uspořádány do kruhu a hráči si náhodně vybírají skleničku, ze které se napijí.[6]

Další hře se říká „beer hunter“ (beer = pivo, hunter = lovec) podle filmu Lovec jelenů (v angličtině The Deer Hunter), ve kterém se vyskytují scény s ruskou ruletou. Princip spočívá v šesti plechovkách piva, z nichž jedna se řádně protřepe a poté se plechovky zamíchají tak, aby nebylo poznat, která to byla. Každý hráč si náhodně vezme jednu plechovku a otevře ji těsně pod svým nosem. Ten, kdo si otevře protřepanou plechovku (a postříká se pivem), prohraje.[7]

Některé skutečné případy[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Russian roulette na anglické Wikipedii.

  1. Abnormal risks. Statistical Ideas [online]. [cit. 21.3.2020]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky) 
  2. a b c d e f g h NOVÁK, Libor. Tajemství nejnebezpečnější hry světa: Kde se vzala ruská ruleta a jak vypadá americká nebo polská?. EuroZprávy.cz [online]. 11. 1. 2018 [cit. 21.3.2020]. Dostupné online. (česky) 
  3. LEONI, Roberto. IL CACCIATORE - videorecensione di Roberto Leoni 40esimo anniversario [Eng sub]. YouTube [online]. 11. 10. 2019 [cit. 21.3.2020]. Dostupné online. (italsky) 
  4. kittylevin. The Fatalist. Mikhail Lermontov. English Translation.. LiveJournal [online]. 18. 10. 2017 [cit. 21.3.2020]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. NĚMCOVÁ, Radka. HRDINA NAŠÍ DOBY - Michail Jurjevič Lermontov. Google Drive [online]. [cit. 21.3.2020]. Dostupné online. (česky) 
  6. Drinking Roulette game: How to play shot roulette. Roulette Games Variety [online]. [cit. 21.3.2020]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. The Beer Hunter. Moder Drunkard Magazine [online]. [cit. 21.3.2020]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky) 
  8. Commonwealth v. Malone. Casebriefs [online]. [cit. 21.3.2020]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ROTHSTEIN, Edward. The Personal Evolution of a Civil Rights Giant. The New York Times [online]. 19. 5. 2005 [cit. 21.3.2020]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. HIMES, Geoffrey. Really Old School. The Washington Post. (anglicky) 
  11. In Memoriam. The Circus Report. 20. 9. 1976, roč. 5, čís. 38, s. 2. Dostupné online. (anglicky) 
  12. Russian Roulette Act Misfires, Finnish Circus Performer Killed. Toledo Blade. 10. 9. 1976, s. 11. Dostupné online. (anglicky) 
  13. GARBUS, Martin. Courting Disaster: The Supreme Court and the Unmaking American Law. [s.l.]: Times Books, 2002. 344 s. Dostupné online. ISBN 978-0-8050-6918-1. S. 135. (anglicky) 
  14. www.law.umkc.edu [online]. [cit. 23.3.2020]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  15. EW Staff. John Erik-Hexum's Fatal Joke. Entertainment Weekly. 14. října 1994. Dostupné online. (anglicky) 
  16. William Shockley. PBS [online]. [cit. 23.3.2020]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. Roulette gun stunt 'a hoax'. BBC News [online]. 7. října 2003 14:09 GMT [cit. 23.3.2003]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. BOULT, Adam. MMA fighter 'killed himself playing Russian roulette'. The Telegraph [online]. 13. června 2016 12:53 [cit. 23.3.2020]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]