Rukev obecná

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Rukev obecná

alternativní popis obrázku chybí
Rukev obecná (Rorippa sylvestris)
Stupeň ohrožení podle IUCN
Málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: brukvotvaré (Brassicales)
Čeleď: brukvovité (Brassicaceae)
Rod: rukev (Rorippa)
Binomické jméno
Rorippa sylvestris
(L.) Besser
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rukev obecná (Rorippa sylvestris) je žlutě kvetoucí bylina, vytrvalý druh rodu rukev rostoucí hlavně na podmáčených stanovištích. Je považována za plevelnou rostlinu která měla v minulosti jen lokální význam, ale dnes bývá díky velké konkurenceschopností na mnoha místech hojná.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Je rozšířena hlavně v oblasti mírného pásma s těžištěm výskytu v Evropě kde se vyskytuje mimo nejsevernějších oblastí a Pyrenejského poloostrova. Dále roste v Malé Asii, Zakavkazsku, Střední Asii i severozápadní Africe a dále byla zavlečena do převážné části Severní a Jižní Ameriky i na Nový Zéland. Vyskytuje se téměř na celém území České republiky.

Světlomilný druh který pionýrsky zabydluje obnaženou půdu a to jak písčito-jílovitou tak i hlinitou, vždy ale s vysokým obsahem dostupného dusíku a nízkým obsahem humusu. Mezi původní stanoviště patří místa občasně zaplavována tekoucí vodou nebo podmáčená území. Druhotně se vyskytuje na říčních a rybničních hrázích, v příkopech okolo lesních a polních cestách, zamokřených skládkách a na vlhkých loukách, obdělávaných polích i zahradách. Může však růst i na výslunných stráních, zvláště na těžkých půdách.[2][3][4]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Květ rukve obecné

Vytrvalá rostlina vyrůstající z hlavního vřetenovitého kořene (sahajícího do hloubky až 30 cm) ze kterého vyrůstají silně větvené postranní, většinou vodorovné výběžky s mnohými kořenovými i stonkovými pupeny. Výběžky, které se po vytažení z půdy vlivem slunečního záření zbarvují fialově, vytvářejí hustou spleť rozloženou převážně v ornici a po mechanickém narušení z jejich pupenů vyrůstají četné listové růžice a následně i lodyhy.

Plná, hranatá lodyha, která je zprvu krátce chlupatá a později lysá, může být přímá, vystoupavé i poléhavá, dosahuje délky až 80 cm a obvykle se již od báze větví. Spodní, světle zelené, řapíkaté listy bez oušek jsou dlouhé 6 až 12 cm a široké 2 až 3 cm, lysé nebo ojediněle chlupaté, na průřezu podlouhlé až široce elipsovité a mají čepele hluboce peřenodílné až zpeřené s podlouhlými zubatými až peřenoklanými úkrojky. Střídavě vyrůstající převážně přisedlé lodyžní listy jsou peřenodílné až peřenosečné s čárkovitými, nepravidelně zubatými úkrojky. Přízemní listy brzy usychají, lodyžní o málo později. Tvar listů je na jednotlivých stanovištích značně rozdílný, jedná se neděděné odlišnosti.

Květy jsou oboupohlavné, čtyřčetné a mají stopky dlouhé asi 5 mm, vytvářejí bezlistenný hrozen mírně se rozšiřující v plodové fázi. Zelené nebo nažloutlé lístky otevřeného kalichu bývají dlouhé asi 2,5 mm. Sytě žluté, obvejčité korunní lístky jsou delší, obvykle 3 až 5 mm. Rostlina kvete od června až do srpna, druh je obligátně cizosprašný jinak nevytváří semena.

Plody, vyrůstající na šikmo vztyčených stopkách, jsou podlouhlé, mírně obloukovité šešule o délce 1 až 2 cm a s asi 1 mm dlouhým zobáčkem. Podlouhlá semena bývají 0,7 mm velká, hnědočervená a na povrchu jamkovitá a jemně síťovaná.[2][3][5][6][7]

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Rozmnožuje se vegetativně oddenky a generativně semeny. Na neobdělávané půdě převládá rozmnožování semeny, na jedné rostlině dozrává až několik tisíců semen která se šíří větrem, vodou, půdou, nářadím, kompostem i osivem. Čerstvá semena vzcházejí jen málo a podržují si klíčivost po několik let. Po přezimování v půdě se jejích klíčivost zvyšuje, nejlépe pokud jsou uložena v povrchové vrstvě. Pokud vyklíčí na podzim vytvoří pouze listovou růžici která přezimuje.

Na obdělávaných půdách se častěji rozmnožuje vegetativně kořenovými výběžky které jsou poměrně tenké a ohebné a velmi dobře regenerují, zvláště jsou-li přikryty jen slabou vrstvou půdy. Úlomky kořenů jsou po poli roznášeny při zpracovávaní půdy nebo rozvážením kompostu. Starší rostliny po odkvětu vytvářejí z pupenů na svých oddencích řadu přízemních růžic a následně lodyh. Kořeny, přestože se silně větví, nebývají dlouhé a jsou takto vytvářeny sice husté, ale rozlohou jen malé kolonie. Rostliny snášejí občasné sečení, z kořenů dobře obrůstají.[8][9]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Rukev obecná zapleveluje všechny jednoleté i víceleté plodiny, kde vytváří hustá ohniska označující často zamokřená místa. Hodně se vyskytuje v ozimé řepce, které sice moc neškodí, ale vzhledem k blízké příbuznosti je v ní chemicky téměř nehubitelná; rozšiřování ploch s řepkou tak přispívá k jejímu šíření.

Problematickým plevelem je hlavně v okopaninách a v zelenině, kde její husté kolonie mohu výrazně snížit výnos. Pro pěstitele v některých oblastech je pravidelným nepřítelem hlavně u zelenin ozimých či setých brzy z jara (cibule, petržel, pastinák) kde se vyskytuje téměř masově, bohatě tam kvete i vysemeňuje se. Na zaplevelených polích je častá také v porostech raných brambor nebo víceletých pícnin. Ve větším množství je v krmné píci škodlivá, hlavně pro koně se považuje za jedovatou.

Přestože preferuje vlhčí stanoviště uplatňuje se jako plevel i v sušších lokalitách. Přes citlivost na některé herbicidy snadno regeneruje. Patří dosud mezi méně významné plevele lokálního významu, za příznivých podmínek se však může stát obtížným a škodlivým široce rozšířeným plevelným druhem.[4][8][9]

Hybridizace[editovat | editovat zdroj]

Rukev obecná se může i křížit, v přírodě Česka se vyskytují tyto její hybridy:

  • Rorippa ×armoracioides (Tausch) Fuss (R. austriaca × R. sylvestris)
  • Rorippa ×anceps (Wahlenb.) Rchb. (R. amphibia × R. sylvestris)[10]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2016.2. 4. září 2016. Dostupné online. [cit. 2016-09-18]
  2. a b MIŽÍK, Petr. BOTANY.cz: Rukev obecná [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 14.12.2007, [cit. 2014-02-02]. Dostupné online. (slovensky) 
  3. a b GOLIAŠOVÁ, Kornélia; ŠÍPOŠOVÁ, Helena. Flóra Slovenska V/4: Rorippa sylvestris [online]. VEDA, Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, Bratislava, SK, [cit. 2014-02-02]. S. 291-294. Dostupné online. ISBN 80-224-0710-0. (slovensky) 
  4. a b Herba, Atlas plevelů: Rukev obecná [online]. Česká zemědělská univerzita, FAPaPZ, Katedra agroekologie a biometeorologie, Praha, [cit. 2014-02-02]. Dostupné online. (česky) 
  5. Flora of China: Rorippa sylvestris [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA, [cit. 2014-02-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Prairie Wildflowers of Illinois: Rorippa sylvestris [online]. Illinois Wildflowers, John Hilty, USA, [cit. 2014-02-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Finland Nature and Species: Rorippa sylvestris [online]. Luonto Porti Nature Gate, Helsinki, FI, [cit. 2014-02-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. a b JURSÍK, Miroslav; HOLEC, Josef; ANDR, Jiří. Biologie a regulace významných plevelů ČR: Rukev obecná [online]. Výzkumný ústav cukrovarnický, a. s. Praha,, [cit. 2014-02-02]. S. 267-269. Dostupné online. (česky) 
  9. a b DEYL, Miloš. Plevele polí a zahrad. Ilustrace Otto Ušák. Praha : Československá akademie věd, 1956. 135 s. HSV 38873/55/SV3/6423. Kapitola Rukev lesní, s. 343-344.  
  10. DANIHELKA, Jiří; CHRTEK, Jindřich; KAPLAN, Zdeněk. Checklist of vascular plants of the Czech Republic. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2012, čís. 84 [cit. 02.02.2014], s. 647-811. Dostupné online. ISSN 0032-7786.  (anglicky)