Rue Pavée
| |||
|---|---|---|---|
 | |||
| Umístění | |||
| Stát |  Francie | ||
| Město | Paříž | ||
| Obvod | 4. obvod | ||
| Čtvrť | Saint-Gervais | ||
| Poloha | 48°51′23,4″ s. š., 2°21′39,71″ v. d. | ||
| Začíná na | Rue de Rivoli 48°51′20″ s. š., 2°21′37″ v. d. | ||
| Končí na | Rue des Francs-Bourgeois 48°51′26″ s. š., 2°21′42″ v. d. | ||
| Historie | |||
| Pojmenováno po | dlažební kostka | ||
| Další údaje | |||
| Typ | ulice | ||
| Délka | 223 m | ||
| Šířka | 10–16 m | ||
| PSČ | 75003 | ||
 | |||
 multimediální obsah na Commons | |||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||
Rue Pavée je ulice v Paříži v historické čtvrti Marais. Nachází se ve 4. obvodu.
Poloha[editovat | editovat zdroj]
Ulice vede od křižovatky s Rue de Rivoli a končí na křižovatce s Rue des Francs-Bourgeois.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Název ulice v překladu znamená „dlážděná“, neboť byla jednou z prvních ulic v této čtvrti, které byly opatřeny dlažbou. V roce 1235 se úsek mezi Rue du Roi-de-Sicile a Rue des Francs-Bourgeois nazýval Rue du Petit-Marivaux. V roce 1406 byla přejmenován na Rue du Petit-Marais a poté na Rue Marivaux. Po roce 1450 se nazývala Rue Pavée-au-Marais a poté Rue Pavée.
V roce 1838 byla prodloužena až k Rue Saint-Antoine a v roce 1854 byla naopak zkrácena při stavbě Rue de Rivoli. Ulice končila u městských hradeb Filipa II. Augusta, jejichž pozůstatky jsou doposud zřetelné vpravo od paláce Angoulême-Lamoignon.
Minimální šířka ulice byla ministerskou vyhláškou ze dne 14. listopadu 1799 stanovena na 8 m a královským výnosem ze dne 14. října 1838 na 10 m.
Zajímavé objekty[editovat | editovat zdroj]
- dům č. 10: synagoga Pavée
- domy č. 11 a 13: městský palác (portál ve stylu Ludvíka XIII. v č. 11, portál ve stylu Ludvíka XV. v č. 13) postavil v roce 1737 architekt Mansart de Jouy (1705–1783). Původní hôtel de Savoisy byl zbořen v roce 1404. V roce 1517 ho nechal obnovit královský rada Morlet de Museau. Sídlili zde anglický velvyslanec Thomas Howard, 3. vévoda z Norfolku (1473–1554) či admirál Philippe Chabot (1492–1543). Poté palác vlastnil Karel III. Lotrinský. Jeho vnučka vévodkyně Nicole zde zemřela v roce 1657. Palác poté koupil François Dauvet, prezident pařížského parlamentu. V paláci se nachází ješiva Jad Mordechaj.
- dům č. 12: hôtel de Brienne. Až do své smrti zde žil François Denis Tronchet (1726–1806), jeden z obhájců Ludvíka XVI. během jeho procesu.
- domy č. 16–22 odpovídají poloze bývalé věznice Force zbořené v 19. století kvůli stavbě Rue Malher.
- dům č. 24: hôtel d'Angoulême Lamoignon, kde sídlí Bibliothèque historique de la ville de Paris.
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rue Pavée na francouzské Wikipedii.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Rue Pavée na Wikimedia Commons - (francouzsky) Ulice na stránkách města Paříže Archivováno 3. 3. 2016 na Wayback Machine.
