Rudolf Watzke
| Rudolf Watzke | |
|---|---|
 | |
| Narození | 5. dubna 1892 Mimoň |
| Úmrtí | 18. prosince 1972 (ve věku 80 let) Wuppertal |
| Národnost | Německá |
| Povolání | operní pěvec |
| Děti | 2 |
| Rodiče | Josef Watzke, Johana Teifel |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Rudolf Watzke (5. dubna 1892 Mimoň[1] – 18. prosince 1972 Wuppertal) byl operní a koncertní zpěvák – basista.
Rudolf Watzke pracoval ve Státní opeře v Berlíně v letech 1924–1928, poté působil jako zpěvák a učitel v Dortmundu. Je považován[kým?] za důležitého oratorního a koncertního zpěváka.
Život a dílo[editovat | editovat zdroj]
Mládí[editovat | editovat zdroj]
Josef Watzke se narodil v Mimoni 5. dubna 1892 v rodině malíře pokojů Josefa Watzkeho a jeho manželky Johanny.[1] Po maturitě na národní a měšťanské škole se naučil řemeslu svého otce, které také praktikoval. Prošel první světovou válkou, kde strávil 2,5 roku v ruském zajetí, a po skončení první světové války pokračoval ve svém řemesle jako malíř pokojů. Rád zpíval v práci a nic nenasvědčovalo tomu, že by se měl stát profesionálním pěvcem. Jeho pěvecký talent objevil až hudební ředitel církevního sboru Emil Kühnel, který ho doporučil pro další pěvecký výcvik u významného chorvatského zpěváka Drageho Kreißla – Hauptfelda v Liberci, kde začala Watzkeho pěvecká kariéra. Mladý Rudolf Watzke velmi rychle pochopil své poslání, které se rozhodl uskutečnit, a stal se z něho velmi pilný student.
Studia[editovat | editovat zdroj]
Následovalo studium v Bayreuthu, kde vystudoval s podporou rodiny Siegfrieda Wagnera. Dále studoval zpěv u prof. Karla Kittela a u Bankhorta v Karlsruhe.
Vystupování[editovat | editovat zdroj]
Poprvé veřejně vystoupil na pěveckém festivalu v Bayreuthu v roce 1923 a okamžitě získal angažmá ve státní opeře v Berlíně, kde v letech 1924–1928 vystupoval. V Berlíně bydlel až do roku 1942. Po ukončení angažmá v berlínském divadle v roce 1928 vystupoval již jen jako zpěvák oratorií. Rudolf Watzke se stal prvním rozhlasovým zpěvákem v Berlíně a absolvoval dlouhé pěvecké turné do Skandinávie, Maďarska, Řecka a Bulharska. Vystoupil také ve své rodné Mimoni, jako host na scéně tehdejšího lesního divadla a v Mimoni také uspořádal benefiční koncert na podporu zakoupení nových varhan do zdejšího kostela sv. Petra a Pavla. Spolupracoval mezi jiným i s Českou filharmonií.[2] Spoluúčinkoval v Beethovenově Deváté symfonii s Berlínskou filharmonií, pod vedením Wilhlema Furtwänglera, s Tillou Briemem, Elisabeth Höngenovou, Peterem Andersem a sborem Bruna Kittela (vydáno na deskách Vox Turnabout, Classica d'Oro, Hudba a umění, Opus Kura, Tahra, SWF), která byla odehrána v Berlíně na slavnostním večeru 20. dubna 1942 k oslavě Hitlerových narozenin, za přítomnosti Josepha Goebbelse.[3]
Rodina[editovat | editovat zdroj]
20. října 1918 se oženil s Martou Moravcovou, původem z Vratislavic u Liberce.[1] Jeho druhá žena byla pianistka Liiana Christová, původem ze Sofie, dcera bulharského skladatele.[4] Z tohoto manželství vzešly dvě děti – syn a dcera. Po návratu z Berlína, v roce 1942 bydlel v Liberci, odkud byl v roce 1946 vysídlen do Brém. Jeho rodina jej v roce 1948 následovala a následně se s celou rodinou odstěhoval z Brém do Wuppertalu, kde 18. prosince 1972 zemřel.
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Alba[5]
- Písně z díla Ludviga van Beethovena Symfonie č. 9 „Chorál“. Toto album má 6 verzí.
- Písně z díla Ludviga van Beethovena a Wilhelma Furtwänglera. Symfonie č. 9 Londýn 1937.
- Písně z díla Ludviga van Beethovena a Wilhelma Furtwänglera. Symfonie č. 5 C Minor, Symfonie č. 9 „Chorál“. Toto album má dvě verze.
- Písně z díla Ludviga van Beethovena a Wilhelma Furtwänglera a Johannese Brahmse. Symfonie č. 9 „Chorál“, St. Antoni Variace. Toto album má dvě verze.
- Písně z díla Ludviga van Beethovena Symfonie č. 9 D-Moll. Toto album je nazpívané se symfonickým tělesem NDR-Chor.[6]
Singly
- Arie z opery Trubadúr 1928
- Arie z opery Toreador
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rudolf Watzke na německé Wikipedii.
- ↑ a b c Matrika narozených, Mimoň, 1886-1894, snímek 275 [online]. SOA Litoměřice [cit. 2020-08-30]. Dostupné online.
- ↑ Česká filharmonie uctívá památku krále Alexandra I. Sjednotitele. S. 5. Večer [online]. 1935-10-01 [cit. 2020-08-30]. S. 5. Dostupné online.
- ↑ Dr. Goebbels tlumočil vděčnost Vůdci jménem celého kontinenu. S. 1. Lidové noviny [online]. 1942-04-21 [cit. 2020-08-30]. S. 1. Dostupné online.
- ↑ Rudolf Watzke :: Mimoňská historie. www.historiemimone.cz [online]. [cit. 2020-08-30]. Dostupné online.
- ↑ Rudolf Watzke. Discogs [online]. [cit. 2020-08-31]. Dostupné online. (německy)
- ↑ NDR. Die NDR Radioprogramme. www.ndr.de [online]. [cit. 2020-08-30]. Dostupné online. (německy)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Literatura o Rudolfovi Watzkem v Katalogu německé Národní knihovny
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Rudolf Watzke na Wikimedia Commons
