Rudolf I. Falcký

Rudolf I. Falcký
	vévoda bavorský a falckrabě rýnský
	Rudolf I. Bavorský
Narození	4. října 1274; Basilej
Úmrtí	12. srpna 1319
Nástupce	Ludvík IV. Bavor
Manželka	Matylda Nasavská
Potomci	Ludvík; Adolf Falcký; Rudolf II. Falcký; Ruprecht I. Falcký; Matylda; Anna
Rod	Wittelsbachové
Otec	Ludvík II. Hornobavorský
Matka	Matylda Habsburská
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rudolf I. Falcký (německy Rudolf der Stammler, 4. října 1274, Basilej – 12. srpna 1319) byl bavorský vévoda a rýnský falckrabě.

Život[editovat | editovat zdroj]

Rudolf se narodil jako syn vévody Ludvíka II. a jeho třetí manželky Matyldy, dcery Rudolfa I. Habsburského. Od roku 1255 bylo území Wittelsbachů rozděleno a jeho otec vládl Falckému kurfiřtství a Hornímu Bavorsku se sídlem v Mnichově, zatímco jeho mladší bratr Jindřich XIII. Bavorský obdržel pozemky v Dolním Bavorsku.

Jakožto nejstarší přeživší syn se stal Rudolf v roce 1294 otcovým nástupcem. V září 1294 se v Norimberku oženil s Matyldou Nasavskou, dcerou krále Adolfa Nasavského, tím pokračoval v manželské politice svého otce. Král Adolf byl však v roce 1298 sesazen a nahrazen synem předchozího krále Rudolfa, Albrechtem I. Habsburským. V bitvě u Göllheimu byl Rudolf na straně svého tchána Adolfa proti matčinu bratrovi Albrechtovi. Habsburk zvítězil a Adolf byl v bitvě zabit.

Albrecht byl 27. června 1298 zvolen římským rálem a Rudolf přešel na stranu Habsburků, nicméně silná dynastická politika nového krále způsobila nové konflikty s Wittelsbachy. V roce 1301 Albrecht tlačil na Rudolfa, aby uznal svého mladšího bratra Ludvíka vladařem. Zlomit zbývající Rudolfův odpor se mu podařilo obléháním jeho sídla v Heidelbergu v roce 1301.

Po atentátu na Albrechta v roce 1308 Rudolf i Ludvík doufali, že se stanou jeho nástupci. Nicméně knížata kolem mohučského arcibiskupa Petra z Aspeltu uspořádala kandidaturu lucemburského hraběte Jindřicha VII. Ve volbě 27. listopadu Rudolf volil Jindřicha. V roce 1310 doprovázel nového krále na římské jízdě. Nicméně musel ukončit svou účast, když se po smrti Štěpána Bavorského opět rozpoutaly spory o wittelsbašské pozemky a jeho konflikt s bratrem Ludvíkem vyvrcholil občanskou válkou.

21. června 1313 byl mezi bratry v Mnichově uzavřel mír. K bratrově velké zlosti Ludvík dne 9. listopadu porazil svého habsburského soupeře Fridricha I. v bitvě u Gammelsdorfu. Po odřeknutí Jana Lucemburského byl 20. října 1314 ve Frankfurtu nad Mohanem, k nelibosti svého závistivého bratra Rudolfa, který podporoval Fridricha Habsburského, Ludvík zvolen římským králem.

V následující hádce s Habsburky o trůn byl Rudolf svým bratrem napaden v Bavorsku i Falci. V roce 1317 se Rudolf vzdal vlády ve prospěch bratra Ludvíka. Podle renesančního historika Johanna Aventina Rudolf odešel do Anglie, kde o dva roky později zemřel.