Rudolf Eisler (architekt)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Rudolf Eisler
Narození 8. května 1881
Vídeň
Úmrtí 5. května 1977 (ve věku 95 let)
Vídeň
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Rudolf Eisler (8. května 1881, Vídeň5. května 1977 Vídeň) byl rakouský architekt.

Opava, Obecní dům

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako syn hostinského Karla Eislera. V roce 1899 ukončil Státní průmyslovou školu ve Vídni. V roce 1906 studoval architekturu na Akademii výtvarného umění ve Vídni u architekta Friedricha Ohmanna (1858–1927). Po studiích nastoupil do ateliéru pozemních staveb ministerstva vnitra. V roce 1906 se oženil s Annou Katharínou Pfeifer (1883–1975), s ní měl dvě děti. V roce 1908 se jim narodila dcera Theodora a 1910 syn Felix (1883–1975, architekt).

V roce 1912 nastoupil do služeb Rakousko-uherské (od roku 1918 Rakouské národní) banky, kde v letech 1924 až 1926 zastával funkci technického inspektora. Kromě toho od roku 1913 nebo 1914 pracoval jako architekt v kanceláři stavitele Ferdinanda Glasera. Od roku 1934 pracoval jako civilní inženýr. V letech 1941 až 1944 pracoval pro město Vídeň. Rudolf Eisler je pohřben na hřbitově v Grinzingeru.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Rakouská národní banka

Jeho dílo i přes různorodost úkolů má jednotný styl. Ve svých předválečných návrzích směřoval od pozdní secese k Heimatstilu, po válce projektoval ve střízlivém neoklasicismu.

V době kdy pracoval v ateliéru pozemních staveb ministerstva vnitra na návrhu okresního soudu ve Znojmě a okresního soudu v Schärdingu.

  • 1908 Jubilejní škola císaře Františka Josefa, Vídeň-Liesing, Pülslgasse 28

Ve službách Rakouské národní banky vypracoval množství návrhů bankovních budov v různých městech monarchie.

  • 1913 filiálka Rakousko-uherské banky v Krnově (nám. Minoritů 7)[1]

Další filiálky v Jihlavě a Prostějově

  • 1914–1918 pobočka Rakousko-uherské banky v Opavě, Monumentální budova postavena v novobarokním stylu. V průčelí pískovcové polosloupy ionského řádu a sochami Ceres a Merkura na balkoně v průčelí. Stavbu realizovala firma Aloise Geldnera.[2]
  • 1918–1925 přestavba Rakouská národní banka ve Vídni
  • 1923 Továrna vlněných výrobků Bernhard Altmann, vídeňská čtvrt Margareten, Siebenbrunnengasse 19-21 (s Ferdinandem Glaserem)
  • 1925–1930 Rakouská národní banka
  • 1925 filiálka v Bregenz, Eisenstadt
  • 1929 filiálka v Innsbrucku (s Ferdinandem Glaser)
  • 1930–1931 Nájemní domy pro zaměstnance Rakouské národní banky, Vídeň-Währing, Hockegasse 55-57 (s Ferdinandem Glaserem)
  • 1934 Villa ve Vídni-Währing, Grinzinger Steig 5 (Dům Rudolfa Eislera)
Evangelický kostel ve Vídni
  • 1947–1948 Evangelický kostel, Vídeň Landstrasse, Schützengasse 13 (s H. Itzingerem)
  • 1950–1951 Nájemní domy ve Vídni, Vídeň Landstrasse, Kleingasse 6-18 (s Josefem Baudym)
  • 1952–1953 Nájemní domy ve Vídni, Vídeň Döbling (Julius-Deutsch-Hof), Grinzinger Allee 54 (s Carl Wilhelm Schmidtem)
  • 1961–1962 Nájemní domy ve Vídni, Vídeň Währing, Pötzleinsdorfer Straße 100

Stavby v Praze

Seznam pražských staveb:[3]

  • 1922–1923 přestavba a zvýšení domu čp. 1568 (nároží ulic Washingtonovy a Růžové)
  • 1927 rodinný dům čp. 41 ve Střešovicích (postavila firma Ehrman & Steuer)
  • 1934 nájemní dům čp. 834 v Bubenči, ulice Dr. Z. Wintra
  • 1938–1940 kancelářský a obytný dům čp. 496, ulice Havelská, Staré Město pražské

Nerealizované projekty[editovat | editovat zdroj]

Seznam nedokončených projektů:[2]

  • 1909 hřbitov v Bílsku
  • 1911 Mozartův dům v Salzburgu
  • 1913 dům Obchodní a živnostenské komory v Linci

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rudolf Eisler (Architekt) na německé Wikipedii.

  1. STRAKOŠ, Martin, et al. Průvodce architekturou Krnova. [s.l.]: NPÚ, 2013. ISBN 978-80-85034-75-2. S. 320. 
  2. a b STRAKOŠ, Martin. Průvodce architekturou Opavy. Ostrava: NPÚ, 2011. 230, 325 s. ISBN 978-80-85034-62-2. 
  3. KOLEKTIV. Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Praha: Academia, 2004. ISBN 80-200-0969-8. S. 156. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]