Rudolf Božik

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Rudolf Božik
Základní informace
Narození 10. července 1920
Hrnčiarovce nad Parnou
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí 27. června 2000 (ve věku 79 let)
Piešťany
SlovenskoSlovensko Slovensko
Vojenské informace
Příslušnost Slovenské vzdušné zbraně (1940–1944)
Slovenské povstalecké letectvo (1944)
Československé letectvo (1944–1958)
Jednotky Letka 13
Kombinovaná letka
Války druhá světová válka
Vítězné souboje 12
Vyznamenání
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rudolf Božik,[1][2][3] též Božík[4][5] (10. července 1920, Hrnčiarovce nad Parnou27. června 2000, Piešťany), byl slovenský pilot a letecké eso za druhé světové války. Jako příslušník Slovenských vzdušných zbraní dosáhl devíti sestřelů,[pozn. 1] v době Slovenského národního povstání v řadách povstaleckého letectva sestřelil tři letouny Luftwaffe.[8]

Život[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z rodiny železničního dělníka. Již od dětství se zajímal o letectví. Vyučil se zámečníkem ve firmě Manesman Coburg v Trnavě. V lednu 1939 zahájil pilotní výcvik v Povážském aeroklubu v Piešťanech, pilotní průkaz získal 9. srpna 1939.

Služba ve Slovenských vzdušných zbraních[editovat | editovat zdroj]

V lednu 1940 dobrovolně narukoval do slovenské armády, základní vojenský a pilotní výcvik absolvoval ve Škole leteckého dorostu v Piešťanech (později v Trenčianských Biskupicích). Jako jeden z nejlepších absolventů byl zařazen do stíhacího kurzu, který dokončil 2. června 1942. Létal na strojích B-534 ve stíhacích letkách 11 v Piešťanech a 12 ve Spišské Nové Vsi, v říjnu 1942 byl na několik měsíců převelen do funce instruktora pěšího výcviku v Letecké škole v Trenčianských Biskupicích. Od dubna 1943 se v Piešťanech přeškoloval na Bf 109 E.

V červnu byl odeslán na východní frontu a na Krymu absolvoval přeškolení na modernější Bf 109 G. Poté byl přesunut k letce 13 na letišti v Anapě a zapojil se do leteckých bojů nad Kubání a Černým mořem. Prvních dvou sestřelů dosáhl 26. července 1943 (R-5 a P-39), do 26. září 1943 sestřelil ještě čtyři Il-2, jeden LaGG-3 a jeden Boston.[9] Dne 26. září 1943 při vzletu havaroval a utrpěl těžké zranění páteře. Po pobytu v několika nemocnicích byl na konci října transportován na Slovensko k doléčení.

Od 31. ledna 1944 působil na letišti ve Vajnorech, opět v letce 13, která byla přesunuta zpět na Slovensko a měla chránit Bratislavu před americkými nálety. Dne 13. dubna odstartoval na poplach s Františkem Hanovcem a sestřelil německý těžký stíhací letoun Bf 110, který zaměnil za americký bombardér B-24.[6][7] V boji s americkými bombardéry a jejich stíhacím doprovodem 26. června 1944, v němž byla letka 13 z větší části zničena, poškodil jeden B-17.[10]

Na začátku srpna byl jedním z pilotů, kteří přelétli poslední čtyři bojeschopné Bf 109 G letky 13 k letce 12 na polním letišti Išla u Prešova. Letka 12 byla součástí Skupiny vzdušných zbraní (SVZ), určené k podpoře Východoslovenské armády, která měla bránit Slovensko před Rudou armádou.

Účast v SNP[editovat | editovat zdroj]

Po vypuknutí Slovenského národního povstání německé jednotky zahájily odzbrojování Východoslovenské armády a SVZ přelétla 31. srpna 1944 za sovětské linie. Většina letounů přistála na letišti ve Lvově, mezi nimi i Božik s Bf 109 G. Již 6. září se ale společně s dalším Bf 109 G, pilotovaným Františkem Hanovcem, vrátil zpět na Slovensko jako posila pro povstalecké letectvo, které nemělo ve výzbroji žádné moderní stíhačky. V řadách povstaleckého letectva provedl 32 bojových letů[8] a sestřelil tři německé letouny (dva Fw 189 a jeden Ju 88).[9] V noci ze 7. na 8. října 1944 byl letecky transportován zpátky za sovětskou frontu.

Služba v československém letectvu[editovat | editovat zdroj]

Stal se příslušníkem 2. československého stíhacího leteckého pluku, který byl součástí 1. čs. smíšené letecké divize. Pluk byl vyzbrojen La-5FN, později La-7. Do konce války nebyl výcvik této jednotky ukončen a k jejímu nasazení na frontě nedošlo.[8]

Po válce pokračoval ve službě v československém letectvu. Dne 2. července 1946 havaroval s cvičným Kl 35 a opět si poranil páteř. V letech 1949 až 1950 absolvoval zkrácené roční studium na Letecké vojenské akademii. V roce 1950 byl přidělen k Bezpečnostnímu letectvu. Po ukončení činnosti Bezpečnostního letectva na konci roku 1950 působil jako velitel roje v Leteckém pluku 51 v Plzni. Kvůli následkům svých předchozích zranění od července 1951 vykonával již jen různé neletové funkce. Z vojenské služby byl propuštěn na konci roku 1958 v rámci čistky, zaměřené na bývalé příslušníky slovenské armády, kteří bojovali proti Sovětskému svazu.[9][11]

Po propuštění z armády[editovat | editovat zdroj]

Od února 1959 až do odchodu do důchodu roku 1980 pracoval jako strojvůdce. Zemřel 27. června 2000 v Piešťanech, pohřben je v Bratislavě na Ružinovském hřbitově.[12]

Data povýšení[editovat | editovat zdroj]

Slovenské vzdušné zbraně[editovat | editovat zdroj]

Československé letectvo[editovat | editovat zdroj]

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Zdroj:[16]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Z toho 8 sovětských letounů na východní frontě[4] a na Slovensku jeden německý Bf 110, který omylem považoval za americký B-24.[6][7]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. BURSA, Stano. Stíhač Rudo Božik : letecké eso slovenského stíhacího letectva. Cheb: Svět křídel, 2006. ISBN 80-86808-32-7. 
  2. RAJLICH, Jiří. Za Boha a národ : stíhací esa slovenských Vzdušných zbraní ve 2. světové válce. Cheb: Svět křídel, 2006. ISBN 80-86808-30-0. Kapitola Rudolf Božik (12 sestřelů), s. 139. 
  3. STANISLAV, Ján; KLABNÍK, Viliam. Slovenské letectvo 1939–1944 3. Bratislava: Magnet Press, Slovakia, 2003. ISBN 80-89169-00-7. Kapitola Kombinovaná letka v SNP, s. 78. (slovensky) 
  4. a b BYSTRICKÝ, Jozef; ŠUMICHRAST, Peter. Letka 13 v dokumentoch a obrazoch. Bratislava: Magnet Press, Slovakia, 2004. ISBN 80-89169-02-3. Kapitola Letecký personál 2. garnitúry letky 13, s. 22. (slovensky) 
  5. ŠUMICHRAST, Peter; KLABNÍK, Viliam. Slovenské letectvo 1939–1944 2. Bratislava: Magnet Press, Slovakia, 2000. ISBN 80-968073-6-6. Kapitola 2. frontová garnitúra letky 13, s. 108. (slovensky) 
  6. a b Bursa (2006), s. 135-137.
  7. a b Rajlich (2006), s. 146.
  8. a b c Rajlich (2006), s. 149.
  9. a b c d Rajlich (2006), s. 152.
  10. Rajlich (2006), s. 147.
  11. Bursa (2006), s. 217.
  12. Bursa (2006), s. 221.
  13. a b c Rajlich (2006), s. 140.
  14. Rajlich (2006), s. 145.
  15. a b c Rajlich (2006), s. 151.
  16. Rajlich (2006), s. 153.
  17. Valka.cz, Medaile Za hrdinstvo
  18. Valka.cz, Medaile Za vítězství nad Německem ve Velké Vlastenecké válce 1941-1945
  19. Valka.cz, Frontová letecká spona
  20. Valka.cz, Řád za letecké zásluhy

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]