Rozpuk jízlivý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxRozpuk jízlivý
alternativní popis obrázku chybí
Rozpuk jízlivý
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád miříkotvaré (Apiales)
Čeleď miříkovité (Apiaceae)
Rod rozpuk (Cicuta)
Binomické jméno
Cicuta virosa
L.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rozpuk jízlivý (Cicuta virosa) je druh rostliny z čeledi miříkovitých. Je to vytrvalá, prudce jedovatá rostlina. Přirozeně se vyskytuje ve střední a severní Evropě, severní Asii a na severozápadě Ameriky.

Pojmenování[editovat | editovat zdroj]

vědecké názvy, synonyma: Cicuta angustifolia Kit., Cicuta baldacciana Degen ex Bald., Cicuta mackenzieana Raup, Cicuta nipponica Franch., Cicuta orientalis Degen, Cicuta pumila Behm, Cicuta tenuifolia Schrank, Cicutaria aquatica Lam., Cicutaria virosa Delarbre, Coriandrum cicuta Roth, Selinum virosum E. H. L. Krause, Sium cicuta F. H. Wigg.;[2]
české názvy: rozpuk jizlivý (Presl 1819, Opiz 1852, Čelakovský 1879, Dostál 1950), rozpuk jízlivý (Kubát 2002);[2]
slovenské názvy: rozpuk jedovatý (Dostál 1950, Marhold–Hindák 1998);[2]
české lidové názvy: rozpuka, ropuka, svinská veš.[3]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Statná, 30–150 cm vysoká bylina. Lodyha je dutá, tlustá, jemně rýhovaná a v horní části rostliny bohatě větvená. Je křehká. Obvykle rostlina dorůstá výšky 80–120 cm.

Silný dutý oddenek (nacházející se zpravidla v bahně) je vejčitě válcovitý a kypře dužnatý. Vně je kroužkovaný, uvnitř charakteristicky přehrádkovaný. Podle oddenku lze rostlinu poznat. Voní podobně jako petržel.

Přízemní a nižší lodyžní listy jsou dlouze řapíkaté, 20–30 cm dlouhé a dvakrát až třikrát peřenosečně členěné v čárkovitě kopinaté listové úkrojky. Lístky jsou špičaté, na okrajích ostře pilovité a až 10 cm dlouhé. Horní lodyžní listy jsou méně členěné a s kratším řapíkem.[4]

Květenstvím jsou řídké dlouze stopkaté okolíky bez obalu, které se skládají z 10–20 dlouze stopkatých okolíčků s vyvinutými obalíčky z šídlovitých listenů. Kvete od července do září.[4]

Plody jsou okrouhlé, hnědavě žluté a tmavohnědě pruhované poltivé dvounažky rozpadající se při zralosti ve dvě merikarpia (tzv. plůdky).[4]

Rozpuk je hemikryptofyt (během zimy chrání obnovovací pupeny stařina nadzemní biomasy z předchozího vegetačního období).[4]

Stanoviště[editovat | editovat zdroj]

Rozpuk vyhledává vlhká stanoviště, roste v bažinných olšinách, na okrajích mokřadů, na březích tůní a rybníků, s kořeny ve vodě, často na plovoucích ostrůvcích. Toleruje mírné znečištění vody. Je světlomilným druhem, roste na slunných místech i v polostínu.[4]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Druh s areálem sahajícím od Britských ostrovů až po Zabajkalí a s izolovanou arelou ve východní Asii (Mongolsko, Čína, Japonsko a Kamčatka); ve Středozemí je velmi vzácný, zato na sever dosahuje až k polárnímu kruhu. Dále roste v severní části Severní Ameriky od Aljašky po provincii Quebec.[2]
V České republice dříve v nížinách až podhůří docela hojně, nyní velmi lokálně, hojněji se vyskytuje pouze v Polabí, v jihočeských pánvích a v Hornovltavské kotlině nad Lipnem, mimořádně vzácný je na Moravě; na Slovensku se vyskytuje hojněji jen v Podunajské a zejména Potiské nížině.[2][4]

Toxicita a nežádoucí účinky[editovat | editovat zdroj]

Rostlina patří mezi naše nejjedovatější druhy. Obsahuje jedovaté polyacetyleny (např. cikutoxin nebo virol A), alkaloid cikutin a silici, která obsahuje kafrem vonící terpen cikuten; plody obsahují silici složenou z kuminolu a cymolu.[5][6]

K otravě dochází nejčastěji záměnou nasládle chutnajícího oddenku za kořen petržele nebo záměnou listů rozpuku za listy petržele, celeru nebo pastináku. Oběťmi jsou nejčastěji děti. Smrtelnou dávkou jsou již 2 gramy kořene (oddenku). Otrava nastupuje velice rychle, často se první příznaky objeví již po několika minutách. Projevuje se pálivou bolestí v ústech a hrdle, kolikovitou bolestí břicha, zvracením a srdečními a dýchacími obtížemi až smrtí.

V případě otravy je nutný okamžitý převoz do nemocnice. U silnějších otrav je prognóza špatná i při maximální lékařské pomoci.

Ochrana[editovat | editovat zdroj]

Druh je z hlediska ohrožení řazen do kategorie C2 (silně ohrožený).[7] Kvůli odvodňování půd, regulaci říčních toků, příp. eutrofizaci stanovišť patří mezi silně ohrožené taxony flóry ČR.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2017.2. 14. září 2017. Dostupné online. [cit. 2017-09-23]
  2. a b c d e GRULICH, Vít. CICUTA VIROSA L. – rozpuk jízlivý / rozpuk jedovatý. In: Botany.cz [online]. 23. 7. 2011 [cit. 13. 5. 2017]. Dostupné z: http://botany.cz/cs/cicuta-virosa
  3. RYSTONOVÁ, Ida. Byliny a jejich lidové názvy. Praha: Vodnář, 1996, s. 258. ISBN 80-85255-82-0.
  4. a b c d e f HANZL, Martin. Cicuta virosa – rozpuk jízlivý. In: Natura Bohemica [online]. ©2017 [cit. 13. 5. 2017]. ISSN 1805-126X. Dostupné z: http://www.naturabohemica.cz/cicuta-virosa
  5. ŠESTÁK, Milan. Encyklopedie léčivých bylin: elektronická příručka [elektronický dokument]. Dobruška: Fytokonsult, [2010]. 1 CD-ROM.
  6. PATOČKA, Jiří. Jedovaté polyacetylenické alkoholy rozpuku jízlivého. In: Tocicology [online]. 22. 8. 2008 21.33:54 [cit. 13. 5. 2017]. Dostupné z: http://toxicology.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=184
  7. rozpuk jizlivý. In: Biolib.cz [online]. ©2017, [cit. 13. 5. 2017]. Dostupné z: http://www.biolib.cz/cz/taxon/id40285/

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ALTMANN, Horst. Jedovaté rostliny, jedovatí živočichové. Praha: Knižní klub, 2012. 159 s. Edice Průvodce přírodou. ISBN 978-80-242-3324-6.
  • HANZL, Martin. Cicuta virosa – rozpuk jízlivý. In: Natura Bohemica [online]. ©2017 [cit. 13. 5. 2017]. ISSN 1805-126X. Dostupné z: http://www.naturabohemica.cz/cicuta-virosa
  • PATOČKA, Jiří. Jedovaté polyacetylenické alkoholy rozpuku jízlivého. In: Tocicology [online]. 22. 8. 2008 21.33:54 [cit. 13. 5. 2017]. Dostupné z: http://toxicology.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=184
  • RYSTONOVÁ, Ida. Byliny a jejich lidové názvy. Praha: Vodnář, 1996. 333 s. ISBN 80-85255-82-0.
  • ŠESTÁK, Milan. Encyklopedie léčivých bylin: elektronická příručka [elektronický dokument]. Dobruška: Fytokonsult, [2010]. 1 CD-ROM.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]