Roza Šaninová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Roza Jegorovna Šaninová
Снайпер Роза Егоровна Шанина.jpg
Narození 3. dubna 1924
Edma
Úmrtí 28. ledna 1945 (ve věku 20 let)
Čerepanovo
Vojenská kariéra
Hodnost seržant-major a starší seržant
Bitvy Vilniuská operace
Insterbursko-königsberská operace
Východopruská operace
druhá světová válka
operace Bagration
Vyznamenání medaile Za odvahu
Řád slávy
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Roza Jegorovna/Georgijevna Šaninová (rusky Роза Егоровна/Георгиевна Шанина, Roza Jegorovna/Georgijevna Šanina; (3. duben 1924 Edma28. leden 1945 Reichau) byla sovětská sniperka.[1]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Roza Georgijevna Šaninová se narodila 3. dubna 1924 ve vesnici Edma v sovětské Archangelské oblasti dojičce krav Anně Alexejevně Šaninové a válečnému invalidovi z první světové války Georgiji Michajlovičovi Šaninovi. Jméno Roza dostala dle německé marxistické političky Rosy Luxemburgové. Měla šest sourozenců: jednu sestru a pět bratrů; mimo to rodina vychovávala tři sirotky. Po absolvování čtyř tříd místní školy nastoupila do střední školy v třináct kilometrů vzdáleném Berezniku. Kvůli špatnému stavu místní dopravní infrastruktury byla nucena tuto vzdálenost chodit každý den pěšky. Později se však do Berezniku přestěhovala, a to ke své tetě Anežce Borisovové.

Ve 14 letech se Roza rozhodla studovat, i přes nepřízeň rodičů, v Archangelsku. V roce 1938 tamtéž vstoupila ke komsomolcům. V roce 1940 byly však střední školy zpoplatněny a Roza, nepodporována rodiči, nemohla ve studiu pokračovat. 11. září 1941 tak začala pracovat jako učitelka v místní mateřské školce, což jí kromě peněz přineslo výhodu v podobě služebního bytu. Ve studiu tak mohla pokračovat a zdárně ho ukončila v roce 1942.

Válečné působení[editovat | editovat zdroj]

Roza byla jednou z více než 2 000 odstřelovaček, které vycvičili a zaměstnali Sověti, aby Němcům ukázali, jak věrný a schopný národ jsou. I když se v historii 2. světové války objevily zákeřnější odstřelovačky, Roza byla výjimečná právě díky svému vzhledu, který jí nejprve bránil splnění jejího snu stát v přední bojové linii. Důstojníci se báli, že bude vojáky rozptylovat. To se ale nestalo, protože Rozu zajímala pouze její puška Mosin Nagant a volný prostor pro letící kulku, která hledala důstojníky, kulometčíky a komunikační personál.

Stejně jako další ženy, i Roza cestovala lehce. Mimo svou pušku si nesla munici, obvazy a lopatu. Důležitou součástí výbavy byly i dva granáty: jeden pro Němce a jeden jako poslední možnost, aby zabránily zajetí, znásilnění, mučení nebo zabití. Sovětské odstřelovačky měly stát v pozadí a nesměly se účastnit smrtících masových frontálních útoků s muži, ani si nesměly vést deníky, které by se nepříteli ukázaly jako užitečné, pokud by byly zajaty. Roza to ale ignorovala. Právě deník byl pro ni "osobní důvěrnicí". Díky tomu dnes víme, co se jí honilo v hlavě a jakým si prošla vývojem. Psychologové navíc zdůrazňují, že v pozdějším dochovaném deníku jsou zjevné výkyvy nálad a podotýkají, že pravděpodobně trpěla nemocí, kterou dnes označujeme jako bipolární porucha[2]. Tato nemoc je charakterizovaná výkyvy nálad, manickými a depresivními stavy, nepřiměřenými pocity vlastní důležitosti a nedotknutelnosti, emocionální labilitou a sníženou empatií či promiskuitou.

Pravdu se bohužel nedozvíme, víme však, že Roza měla obrovskou chuť zabíjet a stát v předních liniích. Byla doslova přitahována nebezpečím. Kvůli svému zbrklému jednání dokonce sama sebe ohrozila několikrát na životě. "Nějaká síla mě přitahuje do přední linie," napsala. "Nudím se vzadu. Někteří lidé říkají, že se chci jen vrátit k chlapcům, ale tam nemám nikoho, koho znám. Chci vidět skutečnou válku.“ To jí bylo devatenáct let a za jednu akci dokázala zastřelit až 50 Němců.

Na začátku ledna 1945 Roza přesvědčila velitele prvního běloruského frontu, aby ji nechal účastnit se ofenzívy ve východním Prusku. Do svého deníku si napsala: "Moje definice štěstí je boj za druhé… Pokud musím pro všeobecné štěstí padnout, jsem připravena.“ Zemřela 27. ledna, jen několik měsíců před svými 21. narozeninami, v divokých bojích ve východním Prusku, když den předtím chránila zraněného dělostřeleckého důstojníka.

Smrt[editovat | editovat zdroj]

Posmrtné pocty[editovat | editovat zdroj]

Jsou po ní pojmenovány ulice v Archangelsku, Strojevskojem a v Šangaly. V rodné Edmě jí bylo otevřeno muzeum a v Archangelsku se každý rok konají střelecké závody jako její memoriál. V roce 1985 byla navržena na titul Hrdina SSSR, ten jí však udělen nebyl.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Roza Shanina na anglické Wikipedii.

  1. ПЕТРАКОВА, В.И. Шанина Роза Егоровна. 1924 - 1945 [online]. histrf.ru. Dostupné online. (rusky) 
  2. Bipolární porucha. vipharm.cz [online]. [cit. 2021-01-06]. Dostupné online.