Přeskočit na obsah

Rozářín

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Rozařín)
Rozářín
Náves Rozářína se zvonicí
Náves Rozářína se zvonicí
Lokalita
Charaktervesnice
ObecMoutnice
OkresBrno-venkov
KrajJihomoravský kraj
Historická zeměMorava
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice49°3′12″ s. š., 16°44′17″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel187 (1869)[1], 246 (1880)[1], 279 (1890)[1], 250 (1900)[1], 308 (1910)[1], 330 (1921)[1], 346 (1930)[1], 319 (1950)[1], 0 (1961)[1], 315 (1970)[1], 334 (1980)[1] a 340 (1991)[1]
Katastrální územíMoutnice
Počet domů39 (1869)[1], 41 (1880)[1], 50 (1890)[1], 52 (1900)[1], 65 (1910)[1], 74 (1921)[1], 77 (1930)[1], 84 (1950)[1], 0 (1961)[1], 83 (1970)[1], 90 (1980)[1] a 110 (1991)[1]
Rozářín
Rozářín
Další údaje
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rozářín (dříve někdy též Rozařín, Rosálov, německy Rosalienfeld) je vesnice, součást obce Moutnice v okrese Brno-venkov v Jihomoravském kraji. Se zástavbou Moutnic je zcela spojen.

Historie

[editovat | editovat zdroj]

Rozářín vznikl parcelací moutnického dvora na pravém břehu Moutnického potoka v roce 1784 na pastviskách zvaných výhon. Údajně původními obyvateli byli lidé z Roudnicka[ujasnit] v Čechách.[2] Jméno osady vzniklo na památku převorky bývalého kláštera dominikánek u sv. Anny v Brně, Anny Štefany Schneiderové (1743–1801[3]), která během sedmileté války vypomáhala chudým. Za patronku byla zvolena sv. Rozálie Palermská.[2]

Bylo zde postaveno 20 domů. První dům zde vystaven byl Josefa Havránka, čp. 11. Číslování domů šlo po popořadě od jihozápadu až po čp.10 a poté po druhé straně ulice od severovýchodu směrem k jihu počínaje domem čp.11. Mezi domovními čísly 15 a 16 měla být tak široká ulice, jako je mezi domy 5 a 6. Číslo 14 mělo stát na Haltýři (přírodní zásobárna vody), ale kvůli velké mělčině a podmáčené půdě, muselo být posunuto.[2]

Roku 1846 uzavřela obec s Ignácem Polákem z Klobouk u Brna pachtovní smlouvu na pozemky, kde nechal vystavět větrný mlýn. Dlouholetým mlynářem byl Jan Svoboda, původem z Ježova.

V letech 1850–1869 byl Rozářín spojen s Moutnicemi, jinak se jednalo o samostatnou obec. Počet obyvatel se postupně zvětšoval, rozrůstala se také zástavba, takže Rozářín s Moutnicemi již v 19. století srostl. Například v roce 1880 zde bylo 41 domů a 251 obyvatel. O spojení s Moutnicemi se jednalo od roku 1946,[4][5] nakonec k němu došlo 25. června 1951.[6] Vzhledem k tomu, že nebylo v té době v Rozáříně více než 100 popisných čísel, bylo ke každému domu připočteno číslo 200, aby nemuselo dojít k přečíslování celé obce. Původní čp. 1 má tak současnou podobu čp. 201, atd.

Roku 1992 Rozářín zanikl i katastrálně, když bylo jeho území začleněno do katastru Moutnic.[7]

Zástavba Rozářína se nachází v severní části Moutnic, podél silnice na Telnici.

Na jeho návsi se nachází hranolová zvonice, která je zasvěcena sv. Rozálii Palermské.[4][5] Postavena byla v roce 1905. Nepravidelně se zde ručně zvonívalo například v případě úmrtí a později pravidelně tzv. klekání. Na kapli bylo namalované místní lidové zdobení, které vytvořil Jan Holeček (1934–2022). Roku 2008 kaple prošla rozsáhlou rekonstrukcí a bylo zavedeno satelitní řízení zvonění.

Obyvatelstvo

[editovat | editovat zdroj]
Vývoj počtu obyvatel a počtu domů (sčítání lidu)[8][9]
Rok186918801890190019101921193019501961197019801991200120112021
Počet obyvatel 187246279250308330346319—315334340———
Počet domů 3941505265747784—8390110———

Zajímavosti

[editovat | editovat zdroj]

Rozárovský zázrak

[editovat | editovat zdroj]

Po bitvě u Hradce Králové se pruská armáda, konkrétně 1. pěší pluk, postupně přesunul na jihovýchod směrem k Mikulovu. Na mapě od generála Gustava von Kessel[10] je zaznačen průběh pochodu. Trasa vedla také přes Moutnice a Rozařín.[11] Vojáci zde byli ubytování, jak svědčí ústní podání -předávané z generace na generaci – od Anežky Springinsfeldové roz. Buchtové (1841 – 1877) a její dcery Apolonie Havránkové (1866 – 1952).

„ Kdysi dávno lidi začali křičet a pobíhat zděšeni po ulici. "Dó vojáci, všecke nás okradó a zabijó! Děti bodó napichovat na kopí! Utečte všeci!

Babička Šprincová měla napilno a nevěděla co dřív: vyhnat dobytek do polí, malý majetek do uzlů. S maló Apolenkou vyběhla na ulic, když už vojáci dupali v zátočině u kapličky sv. Rosálky.

Babička v hrůze o maličkou ji strčila pod mostek u příkopy, ale vojáci spořádaně prošli a ubytovali se na starém hřišti u Nesvačilky [bytovky].

Nikomu se tak nic nestalo.

 “

Vzhledem k velkému počtu osob a nedostatečným hygienickým podmínkám se začala šířit epidemie cholery na území Moravy. Moutnice[12], Jalovisko[13], Měnín[14], Telnice[15], Třebomyslice[16], Žatčany[17], Nesvačilka[18] Těšany[19], Šitbořice[20] a Křepice[21] jsou sousední obce Rozařínské osady. Všechny tyto vesnice evidovaly mrtvé nakažené tímto onemocněním. Pouze v Rozaříně[22] nebyl ani jeden občan nakažen, jak je uvedeno v matrice zemřelých a v kronice[2]. Tato skutečnost je připisována přímluvě sv. Rozálie, jež je ochránkyní proti nakažlivým nemocem. Zajímavostí je i fakt, že místní farníci pořídili do farního chrámu obraz teto světice z roku 1865, tedy rok před vypuknutím zmíněné cholery.

Obrázek rozařínské kapličky

[editovat | editovat zdroj]

Někdejší učitel Jan Unger pobýval se svoji ženou Ludmilou roz. Rosenbaumovou v Rozaříně č.p. 16 přímo naproti kapličky.[23] Malíř Oldřich Rosenbaum[24], bratr zmíněné Ludmily, zde sestru se švagrem navštěvoval. Během jeho pobytu nakreslil obraz kapličky v Rozaříně, akvarel 22x22 cm[25] a také kapličku zakreslil do místní kroniky. Manželé Ungerovi si obraz vzali s sebou na další působiště. V soupisu uměleckého majetku byl evidován v Uherském Hradišti.[25]

Jan Unger působil v Olomouci, kde byl zatčen, kvůli aktivní činnosti v Sokolu. Zemřel roku 1942 v Osvětimi.[26]

Zda obraz stále existuje není doposud známo. Moravské galerie jej ve svých soupisech nemají.

Osobnosti

[editovat | editovat zdroj]

Galerie

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Český statistický úřad. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  2. 1 2 3 4 LEJSKA, Filip. Pamětní kniha slavné obce Rozařínské. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
  3. ↑ Matriky - ACTA PUBLICA. www.mza.cz [online]. [cit. 2024-02-11]. Dostupné online.
  4. 1 2 SAMEK, Bohumil. Umělecké památky Moravy a Slezska (J–N). Praha: Academia, 1999. ISBN 80-200-0695-8. S. 608.
  5. 1 2 RIEDL, Zdeněk. Historie obce Moutnice [online]. Sdhmoutnice.cz, rev. 2008-02-06 [cit. 2013-02-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-08.
  6. ↑ Úřední list republiky Československé, II. díl ediktální (oznamovací), ročník 1951, číslo 158, str. 1757, vydáno v Praze dne 11. července 1951
  7. ↑ SOUČEK, Zbyněk. Retrospektivní rejstřík katastrálních území (5. verze). Praha: Český úřad zeměměřický a katastrální, 2010. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. S. 176. Archivováno 3. 12. 2013 na Wayback Machine.
  8. ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869-2011: III. Počet obyvatel a domů podle krajů, okresů, obcí, částí obcí a historických osad / lokalit v letech 1869 - 2011 : Okres Brno-venkov [online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2023-04-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2023-03-27.
  9. ↑ Základní údaje podle částí obce vybraného SO ORP, území SO ORP Židlochovice, SLDB 2021 : Veřejná databáze ČSÚ [online]. Český statistický úřad, 2021-03-26 [cit. 2023-04-06]. Dostupné online.
  10. ↑ Kessel, Gustav von : K. Valka.cz [online]. 2023-07-27 [cit. 2024-09-04]. Dostupné online.
  11. ↑ 'Geschichte des Königlich Preußischen Ersten Garde-Regiments zu Fuß : 1857-1871, unter Fortsetzung der Personalnotizen bis zum Jahre 1880' - Digitalisat | MDZ. www.digitale-sammlungen.de [online]. [cit. 2024-09-04]. Dostupné online.
  12. ↑ Matriky - ACTA PUBLICA. www.mza.cz [online]. [cit. 2024-09-05]. Dostupné online.
  13. ↑ Matriky - ACTA PUBLICA. www.mza.cz [online]. [cit. 2024-09-05]. Dostupné online.
  14. ↑ Matriky - ACTA PUBLICA. www.mza.cz [online]. [cit. 2024-09-05]. Dostupné online.
  15. ↑ Matriky - ACTA PUBLICA. www.mza.cz [online]. [cit. 2024-09-05]. Dostupné online.
  16. ↑ Matriky - ACTA PUBLICA. www.mza.cz [online]. [cit. 2024-09-05]. Dostupné online.
  17. ↑ Matriky - ACTA PUBLICA. www.mza.cz [online]. [cit. 2024-09-05]. Dostupné online.
  18. ↑ Matriky - ACTA PUBLICA. www.mza.cz [online]. [cit. 2024-09-05]. Dostupné online.
  19. ↑ Matriky - ACTA PUBLICA. www.mza.cz [online]. [cit. 2024-09-05]. Dostupné online.
  20. ↑ Matriky - ACTA PUBLICA. www.mza.cz [online]. [cit. 2024-09-05]. Dostupné online.
  21. ↑ Matriky - ACTA PUBLICA. www.mza.cz [online]. [cit. 2024-09-05]. Dostupné online.
  22. ↑ Matriky - ACTA PUBLICA. www.mza.cz [online]. [cit. 2024-09-05]. Dostupné online.
  23. ↑ Sčítací operáty, Moravský zemský archiv v Brně. www.mza.cz [online]. [cit. 2024-09-05]. Dostupné online.
  24. ↑ ROSENBAUM, Oldřich, LD, Tišnov. www.amaterskedivadlo.cz [online]. [cit. 2024-09-05]. Dostupné online.
  25. 1 2 3 Vyhledávat ve všech dokumentech, dotaz : Autor rovno "Lejska, Filip" [online]. Mza.cz [cit. 2023-03-28]. Dostupné online.
  26. 1 2 Podplukovník in memoriam Rudolf Mašek [online]. Vets.cz [cit. 2023-03-28]. Dostupné online.
  27. ↑ DIEBL František de Paula Jan Josef 9.9.1770-13.7.1859 [online]. biography.hiu.cas.cz [cit. 2022-12-08]. Dostupné online.
  28. ↑ Podplukovník in memoriam František Havránek | Spolek pro vojenská pietní místa [online]. Vets.cz [cit. 2023-03-28]. Dostupné online.
  29. ↑ Klub přátel Boskovic - Osobnosti Boskovicka - Dohnálek Josef [online]. Klub-pratel-boskovic.cz [cit. 2023-03-29]. Dostupné online.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  • Obrázky, zvuky či videa k tématu Rozářín na Wikimedia Commons
  • RIEDL, Zdeněk. Historie obce Moutnice [online]. Sdhmoutnice.cz, rev. 2008-02-06 [cit. 2013-02-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-08. 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Rozářín&oldid=25283271“