Rozšiřování Evropské unie
| EU – založení a rozšíření |
|---|
 1952–58: zakládající státy: Belgie, Francie, Itálie, Lucembursko, Německo*, Nizozemsko (*1990 rozšířeno o bývalou NDR) |
 1973 – první rozšíření: Dánsko**, Irsko, Spojené království (**Grónsko vystoupilo 1985) |
 1981 – druhé rozšíření („jižní“): Řecko |
 1986 – třetí rozšíření („jižní“): Portugalsko, Španělsko |
 1995 – čtvrté rozšíření („severní“): Finsko, Rakousko, Švédsko |
 2004 – páté rozšíření („východní“): Česko, Estonsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovensko a Slovinsko |
 2007 – šesté rozšíření („druhé východní“): Bulharsko, Rumunsko |
 2013 – sedmé rozšíření: Chorvatsko |
Rozšiřování Evropské unie označuje proces evropské integrace přijímáním nových členských států nejdříve do Evropského hospodářského společenství (EHS) a pak jeho nástupce, Evropské unie (EU).
Původních šest států se rozšířilo v letech 1973, 1981, 1986 a 1990 na celkem 12 států, které v roce 1993 formálně založily Evropskou unii. Ta se pak rozšiřovala v letech 1995, 2004, 2007 a 2013. Česká republika byla součástí největšího rozšíření v květnu 2004. Z maximálního počtu 28 států po brexitu v lednu 2020 klesl počet na 27.
K roku 2024 probíhají přístupová jednání s Albánií (od roku 2020), Bosnou a Hercegovinou (od března 2024)[1] Černou Horou (od roku 2012), Severní Makedonií (od roku 2020), Srbskem (od roku 2014) a Tureckem (od roku 2005). Bývalý předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker a komisař pro rozšíření Johannes Hahn označili Srbsko a Černou Horu za přední kandidáty a předpokládali, že se připojí do roku 2025, tedy během příštího funkčního období Evropské komise.[2][3][4] Jednání s Tureckem probíhají, ale byla fakticky pozastavena kvůli námitkám EU vůči reakci turecké vlády na pokus o státní převrat v roce 2016 a ústupu od demokracie.[5]
Bosna a Hercegovina podala žádost o členství v roce 2016, stejně jako Ukrajina, Gruzie a Moldavsko v prvních týdnech ruské invaze na Ukrajinu v roce 2022. Ukrajina a Moldavsko byly následně uznány jako oficiální kandidáti, zatímco Bosna a Hercegovina a Gruzie byly uznány jako potenciální kandidáti a byly vyzvány, aby dokončily další reformy, než se stanou oficiálními kandidáty na členství. Bosna a Hercegovina pak získala oficiální status kandidátské země v prosinci 2022.[6]
Přehled[editovat | editovat zdroj]
Přehled založení a rozšiřování EU a jí předcházejících společenství:
- 9. květen 1950 – francouzský ministr zahraničí Robert Schuman předkládá návrh sjednocené Evropy, dnes známý jako Schumanova deklarace [1] (komunistickými režimy pejorativně zvaný Schumanova doktrína), který konkretizuje předcházející prohlášení evropských politiků (např. Jeana Monneta, Winstona Churchilla)
- 23. červenec 1952 – založení – vstoupila v platnost Pařížská smlouva, zakládající Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO), jehož zakládajících šest členů byly země Beneluxu – Belgie, Lucembursko a Nizozemsko – Francie, Itálie a Německo (tehdy západní Německo)
- 1958 – členové ESUO vytvářejí Evropské hospodářské společenství (EHS), z kterého později vzniká Evropské společenství (ES)
- 1. leden 1973 – první rozšíření – Dánsko, Irsko, a Spojené království přistupují k ES
- 1. leden 1981 – druhé rozšíření – Řecko přistupuje k ES
- 1985 – Grónsko, před šesti lety osamostatnělé, se v referendu rozhodlo opustit ES a Euratom
- 1. leden 1986 – třetí rozšíření – Portugalsko a Španělsko přistupují k ES
- 3. říjen 1990 – sjednocení východního a západního Německa znamená podstatné demografické a geografické rozšíření jednoho ze zakládajících členů
- 1. listopad 1993 – vstupuje v platnost Maastrichtská smlouva, čímž je formálně založena Evropská unie
- 1. leden 1995 – čtvrté rozšíření – Rakousko a dvě severské země Finsko a Švédsko přistupují k EU
- 1. květen 2004 – páté rozšíření – zatím největší rozšíření – Česko, Estonsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovensko a Slovinsko přistupují k EU
- 1. leden 2007 – šesté rozšíření – Bulharsko a Rumunsko přistupují k EU
- 1. červenec 2013 – sedmé rozšíření – Chorvatsko přistupuje k EU
Kandidátské země[editovat | editovat zdroj]
Následující země mají status kandidáta:
| Země | podání přihlášky | status kandidáta | přístupová jednání zahájena | uzavřených kapitol |
|---|---|---|---|---|
| Turecko[7] | 14. dubna 1987 | 12. prosince 1999 | 3. října 2005 | 1 |
| Severní Makedonie[8] | 22. března 2004 | 17. prosince 2005 | 26. března 2020 | 0 |
| Černá Hora[9] | 15. prosince 2008 | 17. prosince 2010 | 29. června 2012 | 3 |
| Srbsko[10] | 22. prosince 2009 | 1. března 2012 | 21. ledna 2014 | 2 |
| Albánie[11] | 22. dubna 2009 | 27. června 2013 | 26. března 2020 | 0 |
| Bosna a Hercegovina | 15. února 2016 | 15. prosince 2022[6] | 21. března 2024[1] | 0 |
| Ukrajina[12] | 28. února 2022[13][14] | 23. června 2022 | ||
| Gruzie | 3. března 2022[15] | |||
| Moldavsko | 3. března 2022[16] | 23. června 2022 |
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Summit EU rozhodl o zahájení přístupových rozhovorů s Bosnou a Hercegovinou - Seznam Zprávy. www.seznamzpravy.cz [online]. 2024-03-21 [cit. 2024-03-21]. Dostupné online.
- ↑ State of the Union: ROADMAP FOR A MORE UNITED, STRONGER AND MORE DEMOCRATIC UNION 2017 [online]. European Commission [cit. 2017-10-02]. Dostupné online.
- ↑ Juncker in the 2017 State of the EU: We must maintain a credible enlargement perspective for the Western Balkans [online]. 13 September 2017 [cit. 2017-10-02]. Dostupné online.
- ↑ EMMOTT, Robin. Serbia on course for EU by 2025, top EU official says. Reuters. 19 January 2018. Dostupné online [cit. 2018-01-27].
- ↑ 'They've pulled up the draw bridge' Juncker RULES OUT Turkey joining the EU [online]. 13 September 2017 [cit. 2017-10-02]. Dostupné online.
- ↑ a b Bosna a Hercegovina se konečně dočkala. Získala status kandidátské země EU. iDNES.cz [online]. 2022-12-15 [cit. 2022-12-16]. Dostupné online.
- ↑ Turkey. ec.europa.eu [online]. [cit. 2021-09-21]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ North Macedonia. ec.europa.eu [online]. [cit. 2021-09-21]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Montenegro. ec.europa.eu [online]. [cit. 2021-09-21]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Serbia. ec.europa.eu [online]. [cit. 2021-09-21]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Albania. ec.europa.eu [online]. [cit. 2021-09-21]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Ukraine. neighbourhood-enlargement.ec.europa.eu [online]. [cit. 2023-05-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Zelenskyj podepsal žádost o přijetí Ukrajiny do EU. Zeman a další doporučují udělit zemi status unijního kandidáta. ČT24 [online]. [cit. 2022-03-14]. Dostupné online.
- ↑ MACHÁLKOVÁ, Růžena. ON-LINE: Přijetí Ukrajiny do EU podpořilo osm prezidentů. Je mezi nimi i Zeman. Deník.cz [online]. 2022-02-28 [cit. 2022-03-14]. Dostupné online.
- ↑ Moldavsko a Gruzie požádaly o vstup do Evropské unie. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2022-03-03 [cit. 2022-03-03]. Dostupné online.
- ↑ Gruzie a Moldavsko požádaly o vstup do EU. Patříme tam, tvrdí [online]. iDnes.cz, 2022-03-03 [cit. 2022-03-03]. Dostupné online.
Související články[editovat | editovat zdroj]
- Evropská unie
- Evropské společenství
- Vstup České republiky do Evropské unie
- Vstup Chorvatska do Evropské unie
- Brexit
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu rozšiřování Evropské unie na Wikimedia Commons - Europedia: Guide to European policies and legislation Archivováno 16. 10. 2018 na Wayback Machine.
- Členské státy EU stránky věnované členským státům EU
