Roman Chytilek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
doc. PhDr. Roman Chytilek, Ph.D.
Narození 24. února 1976 (44 let)
Brno
Alma mater Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity
Zaměstnavatelé Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity (od 2004)
Masarykova univerzita
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Roman Chytilek (* 24. února 1976 Brno) je český politolog a šachista. Ve svém oboru se věnuje především volebním systémům, stranickým systémům, metodologii politologie, teorii her a experimentální politologii. Od roku 2004 působí na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity, kde kromě pedagogické činnosti zastává také funkci proděkana pro strategii a rozvoj fakulty. Jako šachista je dlouhodobě světovou jedničkou v oblasti korespondenčního šachu.

Život[editovat | editovat zdroj]

V roce 2003 absolvoval v oboru politologie na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity. Zde následně v roce 2007 úspěšně ukončil doktorské studium a v roce 2015 se habilitoval s prací Politické strany v politickém prostoru. Rámec pro analýzu.

Od roku 2004 působí na Katedře politologie Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity, nejprve jako asistent, v letech 2007 - 2015 jako odborný asistent. Na fakultě vyučuje metodologii politologie, experimentální politologii, studium volebních a stranických systémů a teorii her v politickém rozhodování.[1] Od roku 2011 je proděkanem Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity.

Jako výzkumník se v rámci mnoha grantů zkoumal např. mechanické a psychologické účinky volebních systémů, politické strany a reprezentaci zájmů v evropských demokraciích.[2] Byl hlavním řešitelem grantového programu Grantové agentury České republiky, který experimentálně zkoumal volební chování a rozhodování v personalizovaných volbách. Byl také spoluřešitelem v týmu, který integroval ekonomickou a politologickou perspektivu v experimentální analýze opakovaného rozhodování.[3] V současnosti se zabývá na české poměry jedinečnými experimenty, ve kterých zkoumá volební rozhodování a jeho ekonomické i sociálně psychologické aspekty. Zaměřuje se také na experimentální výzkum bezpečnosti.

Byl členem redakční rady recenzovaného odborného periodika Evropská volební studia.[4]

Ve sportovní oblasti dosáhl největších úspěchů v oblasti korespondenčního šachu, kde dlouhodobě drží pozici světové jedničky v ratingu a má titul velmistra. V oblasti praktického šachu získal titul mezinárodního mistra. Rád sleduje, jak je politika reprezentována v seriálech (např. House of Cards), a své poznatky následně využívá i při svých přednáškách.[5] V roce 2012 se zúčastnil debaty na téma přímé volby prezidenta v rámci projektu Masarykovy debaty. Spolu s Tomášem Grulichem argumentovali proti zavedení přímé volby a zvítězili nad týmem Miloše Zemana a politologa Lukáše Jelínka.[6] V roce 2013 se pod záštitou stejného projektu zúčastnil debaty na téma většinového volebního systému, v jehož prospěch argumentoval například tím, že v takovém volebním systému mají voliči větší šanci ovlivnit politický život.[7]

Publikace[editovat | editovat zdroj]

Odborné knihy[editovat | editovat zdroj]

  • 2018: Já platím, já rozhoduji! Političtí podnikatelé a jejich strany (spoluautoři: L. Kopeček, V. Hloušek, P. Svačinová)
  • 2014: Politický prostor a politická témata. Studie k soutěži politických stran
  • 2012: Teorie a metody politického marketingu (spoluautoři: O. Eibl, A. Matušková, B. Petrová, R. Brtník, M. Gregor, L. Hrbková, S. Hudáčková, O. Kóňa, M. Králíková, A. Macková, E. Pavlová, T. Škrha, M. Žižlavský)
  • 2009: Volební systémy (spoluautoři: D. Čaloud, T. Lebeda, J. Šedo)
  • 2009: Volební komplexy zemí V4. Studie k pojetí víceúrovňového volebního prostoru (spoluautoři: M. Strmiska, J. Šedo, O. Eibl)
  • 2007: Federalism and Multi-Level Polity. The Canadian Case (spoluautoři: N. Hynek, M. Strmiska)
  • 2007: Political Parties in Central and Eastern Europe. In Search of Consolidation (spoluautoři: L. Kopeček, V. Stojarová, J. Šedo)
  • 2005: Politické strany moderní Evropy. Analýza stranicko-politických systémů (spoluautoři: V. Hloušek, L. Kopeček, M. Strmiska)

Kapitoly v knihách[editovat | editovat zdroj]

  • 2019: Parties of political entrepreneurs in the Czech Republic and Slovakia: Unfolding tale of multifaceted actors (spoluautorka: P. Svačinová)
  • 2017: Stopping the Evil or Settling for the Lesser Evil : An Experimental Study of Costly Voting with Negative Payoffs in a TRS Electoral System (spoluautor: M. Tóth)
  • 2017: The Demand Side of Negativity and Privatization in News: Experimental Study of News Consumer Habits (spoluautoři: L. Hrbková, J. Zagrapan)
  • 2016: Experimental test of motivated reasoning: Attitudes towards the Czech Presidents (spoluautoři: L. Hrbková, J. Janovský, O. Eibl, J. Zagrapan)

Odborné články[editovat | editovat zdroj]

  • 2018: Fast, frugal and correct? An experimental study on the influence of time scarcity and quantity of information on the voter decision making process (spoluautor: M. Tóth)
  • 2017: Party nomination strategies in flexible-list systems : Do preference votes matter? (spoluautoři: A. Audrey, S. Depauw, M. S. Shugart)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. UNIVERZITA, Masarykova. doc. PhDr. Roman Chytilek, Ph.D.. Masarykova univerzita [online]. [cit. 2019-12-03]. Dostupné online. (česky) 
  2. UNIVERZITA, Masarykova. doc. PhDr. Roman Chytilek, Ph.D.. Masarykova univerzita [online]. [cit. 2019-12-03]. Dostupné online. (česky) 
  3. doc. PhDr. Roman Chytilek, Ph.D. | IIPS. www.iips.cz [online]. [cit. 2019-11-26]. Dostupné online. 
  4. Editorial Board – European Electoral Studies [online]. [cit. 2019-12-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. JAN, David. Politolog Chytilek: Seriál House of Cards politiku znázorňuje velmi přesně. munimedia.cz [online]. [cit. 2019-11-26]. Dostupné online. (česky) 
  6. FOJTŮ, Martina. Přímá volba prezidenta? Účastníci debaty byli proti. em.muni.cz [online]. [cit. 2019-12-12]. Dostupné online. (česky) 
  7. FOJTŮ, Martina. Volební systém neměňme, změny jsou třeba jinde. em.muni.cz [online]. [cit. 2019-12-12]. Dostupné online. (česky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]