Románské umění v Česku

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Románské umění se v českých zemích rozvíjí přibližně od 11. do poloviny 13. století. Navazuje částečně na umění velkomoravské říše, na otonskou renesanci a na byzantské vlivy. Přeměna společnosti směrem k vrcholnému středověku se odráží i v rozkvětu umění, který se nejvíce projevuje monumentální architekturou, zatímco malířství a sochařství plní především výzdobnou funkci většinou s náboženskou tematikou.

Malířství[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Románské malířství.
Malíř Hildebert s pomocníkem Everwinem na žánrové kresbě.

Románské malířství se vyznačuje výraznou kresebností obrysových linií a důrazem na vyjádření obsahu, bez snahy o realistické podání výjevu. Uplatnění našlo v knižních iluminacích a nástěnné malbě, tzv. bible chudých.

V 11. století se objevují první projevy malířství v knižních iluminacích. Na samém začátku je to v zahraničí vyhotovený wolffenbüttelský rukopis Gumpoldovy legendy kněžny Emmy. Domácí iluminátorské dílny se rozvíjí za Vratislava II., z jehož doby máme doloženou malířskou činnost opatů Božetěcha a Regnarda. K nejslavnějším dílům patří Kodex vyšehradský a evangeliáře vytvořené u příležitost korunovace Vratislava na prvního českého krále v roce 1085.

Ve 12. století pokračuje výzdoba knih v klášterních skriptoriích, jejichž plodem je mimo jiné Žaltář ostrovský. S hojnější výstavbou kamenné architektury se uplatňuje nástěnná malba, která se však ve většině případů nezachovala. Mimořádně výtvarně a ideologicky zajímavá je výzdoba rotundy sv. Kateřiny ve Znojmě, která představuje cyklus ze života Panny Marie a Krista a paralelně postavy přemyslovské dynastie. Další příklady kostelních maleb jsou např. témata ze života světce v kostele sv. Klementa ve Staré Boleslavi nebo téma posledního soudu v kostele sv. Petra a Pavla v Albrechticích nad Vltavou.

Ze 13. století pochází iluminace Augustinova spisu De civitate Dei, na které jsou Češi v nebeském Jeruzalémě odrážející probuzené národnostní cítění. Před polovinou 13. století vznikla rozměrem vůbec největší kniha, Codex gigas. Nástěnné malby se dochovaly např. v bazilice sv. Jiří, kostelíku v Dolních Chabrech nebo v kostele v Bořitově, kde je zpodobněn oblíbený obr Kryštof přenášející malého Krista přes řeku. Ze sklonku románského období byly malby v třebíčské bazilice a mariánské malby na pilířích kostela Panny Marie v Písku. Dokladem malířské výzdoby ve světském prostředí jsou postavy králů a královny ze zbořeného domu v Platnéřské ulici v Praze.

Sochařství[editovat | editovat zdroj]

Pozdně románský tympanon kostela v Předklášteří s Kristem v mandorle.

Sochařství plní především výzdobnou funkci architektury. Hojně se používá geometrického a rostlinného dekoru, např. v ústupkových portálech nebo na patkách, dřících a hlavicích sloupů. V architektuře se uplatňuje i figurální plastika přizpůsobená architektuře, např. mezi sloupky či na hlavicích sloupů. Prvky volnější plastiky mají např. některé reliéfy. Zbytky polychromie dokládají, že byly románské sochy často povrchově barvené.

Románské sochařství se zprvu rozvíjelo okolo klášterů, což je písemně doloženo v případě opata Božetěcha a Regnarda. Ve 12. století díky Vladislavu II. a biskupu Danielovi přichází do umělecké tvorby nová inspirace stykem s vyspělejší oblastí severní Itálie. Ve 13. století se prvky románské plastiky uplatňují ještě i v nastupující gotické architektuře, např. v Třebíči.

Reprezentativní příklady zejména figurálního sochařství:

Výběr románské plastiky je vystaven v 1. sále Lapidária Národního muzea.

Architektura[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Románská architektura v Česku.

Církevní architektura užívá pro kostely jednak typ rotundy, jednak obdélné stavby kostelíků. K náročnějším stavbám pak patří vícelodní baziliky. V románské době se začínají také stavět kamenné klášterní budovy s rajským dvorem.

Ze světských staveb se rozvíjí pevnostní architektura, od opevněných dvorců po první hrady. Objevují se také první kamenné mosty. Na sklonku románského období se začínají opevňovat nově zakládaná města.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • SPUNAR, Pavel. Kultura českého středověku. Praha: Odeon, 1987. 557 s. Kapitola V. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]